Maďarština

Maďarština je úřední jazyk Maďarska, a tím pádem i jeden z úředních jazyků Evropské unie.

Maďarština je také jedním z úředních jazyků Vojvodiny (Srbsko) a oficiální jazyk tři samosprávných obcí ve Slovinsku (Hodoš / Hodos, Dobrovnik / Dobrónak a Lendava / Lendva), spolu se slovinštinou.

Maďarština je také oficiálně uznaný jazyk většiny obyvatel nebo jako regionální jazyk v Rakousku, Chorvatsku a na Slovensku.

V Rumunsku je oficiálním jazykem oblasti ve všech obcích, městech a samosprávných jednotkách s podílem maďarského etnika vyšším než 20 %.

Slovní zásoba se rozšiřuje vytvářením slov z existujících slovních základů. Odvozování slov se uskutečňuje pomocí slovotvorných předpon a přípon. Velmi hojné je též skládání.

Příklady slovotvorby v maďarštině:

• základní slovo: ad = dát, dávat
• předpony: bead = podat, elad = prodat, felad = podat, kiad = vydat
• přípony: adag = dávka, porce, adó = daň
• předpony i přípony: kiadó = vydavatel, vydavatelství
• skládání: munkaadó = zaměstnavatel (ten, kdo dává práci)
• kéz = ruka, kézi = ruční
• munka = práce
• kézimunka = ruční práce

Diakritická znaménka se využívají u samohlásek:

• dvě tečky – označují krátké předopatrové zaokrouhlené, retné samohlásky: ö, ü (jako v němčině)
• čárka – označuje dlouhé samohlásky: á, é, í, ó, ú (jako v češtině)
• dvě čárky – označují délku předopatrových zaokrouhlených samohlásek: ő, ű

Maďarština používá celou řadu spřežek:

Psané s se vyslovuje [ʃ] (tedy jako české š: sajt [ʃɒjt] = sýr), zatímco vyslovované [s] se zapisuje spřežkou sz (Székesfehérvár [seːkɛʃfɛɦeːrvaːr]). Je to tedy naopak než v polštině.

Spřežka ly původně označovala hlásku [ʎ] (jako měkké slovenské ľ). V současnosti se však standardně vyslovuje [j], původní výslovnost zůstala jen v některých dialektech. Slova, v nichž se ly píše, se učí žáci nazpaměť.

Příjmení, která odkazují na místo původu a končí příponou "i", mají dvě možné koncovky: mohou být psány s příponou "i" používanou v každém jiném kontextu nebo s koncovkou "y", obě znamenají "od" nebo "z" místa a vyslovují se stejným způsobem. Zdvojená přípona -yi znamená pro -i předponu "z" a pro -y pokud nenásleduje po n (poté n zmekčuje na ň) znamená "starý" původ. Rodina pocházející ze Szegedu a pojmenovaná podle této skutečnosti tak může hláskovat své příjmení "Petr Szegedi" nebo "Petr Szegedy" nebo "Petr Szegedyi" což znamená "Petr ze Szegedu" nebo "Petr ze Szegedu/Petr de Szeged" nebo "Petr ze Szegedu/Petr de Szegedy".[3] Bylo populární věrit, že přípona "y" nebo "yi" označuje ušlechtilý původ, ale to nemusí být pravda. Pravdou je, že -y a yi je starší pravopis a starší záznamy s větší pravděpodobností zaznamenávaly lidi s vyšším postavením a bohatstvím.[4][5]

• Mihaly Csikszentmihalyi
• Antonín Apponyi
• Áron Szilágyi
• Béla Štěpán Széchenyi
• Alois Serényi
• John Charles Polanyi
• Albert Szent-Györgyi
• István Abonyi
• Radoslav Rochallyi

V zápisu zdvojené souhlásky se vyslovují dlouze (hozzám [hozzaːm] / [hozːaːm] = ke mně). U spřežek se zdvojuje pouze první písmeno (jössz [jøss] / [jøsː] = přicházíš).

Délka souhlásky je distinktivním rysem, rozlišuje význam, např.: megy [mɛɟ] = jde vs. meggy [mɛɟɟ] / [mɛɟː] = višeň.

Přízvuk je v maďarštině pevný, vždy na první slabice. Není na členech. Nerozlišuje význam slov. Nezávisí na něm kvalita ani délka hlásek. Nedochází k redukci nepřízvučných slabik.

Maďarské samohlásky

Maďarština má sedm krátkých a sedm dlouhých samohlásek. Délka samohlásek je důležitá pro rozlišení významu. Krátké a dlouhé samohlásky tvoří páry. Většina členů těchto párů se vyslovuje stejně, liší se jen délkou trvání. Rozdílná výslovnost je ve dvou případech:

• <a> / <á>: krátké a se vyslovuje jako zadní [ɒ], zní přibližně mezi českými /a/ a /o/, například ve slově Budapest [budɒpɛʃt]. Dlouhé á se vyslovuje stejně jako v češtině
• <e> / <é>: krátké e je otevřené [ɛ], vyslovuje se přibližně jako v češtině. Dlouhé é je zavřené [eː], blíží se í

Souhlásky se v maďarštině vyslovují obdobně jako v češtině. Maďarština nemá souhláskové fonémy odpovídající českému /ř/ a /ch/. Rozdílná výslovnost je u těchto souhlásek:

• Základní výslovnost /h/ je neznělá [h]. Mezi samohláskami se však vyslovuje zněle [ɦ], jako v češtině.
• Palatální souhlásky /c/ a /ɟ/ (psané <ty> a <gy>) odpovídají českým /ť/ a /ď/. U některých autorů jsou popisovány s frikativním šumem [c͡ç, ɟ͡ʝ].[4] Přesný popis výslovnosti je stále diskutován.[3]

Délka souhlásek je stejně jako délka samohlásek důležitá pro rozlišování významu. Dlouhé souhlásky se též označují jako zdvojené (viz výše).

Samohlásková (vokalická) harmonie ovlivňuje celou gramatickou stavbu maďarštiny. Pro účely samohláskové harmonie dělíme maďarské samohlásky na přední a zadní podle místa vzniku zvuku na patře:

Podle tohoto pravidla v jednom slově mohou být buď jen přední, nebo jen zadní samohlásky. Výjimkou jsou slova cizího původu (telefon) a složeniny (Budapest). Pro většinu sufixů existují dvě až tři varianty, které se volí v závislosti na samohláskách v kořeni slova. Příklad (-tok / -tek – osobní koncovka sloves, 2. osoba množného čísla):

• dolgoztok = pracujete (zadní samohlásky)
• ültek = sedíte (přední samohlásky)

Samohláska i / í je sice foneticky přední, pravidlo samohláskové harmonie se však u některých slov tuto hlásku obsahujících neuplatňuje: např. iszik (pít) – minulý čas ivott. Pokud se i / í ve slově chová jako zadopatrová samohláska, je to dáno tím, že se dříve na jejím místě vyslovovala laryngální čili zadopatrová samohláska a teprve v posledních staletích se spodobnila s předopatrovým i / í. Výjimečně může být harmonie jediným rozdílem mezi dnešními homonymy: ír (psát) je zadní (írok – píšu), zatímco ír (Ir) je přední (írek – Irové).

Rovněž přední e, zejména pak é, se v určitých případech kombinuje se zadními samohláskami, například přivlastňovací přípona -é, pádová koncovka -ért, u nichž se na rozdíl od většiny ostatních závislých morfémů nevyvinuly zadopatrové alomorfy, takže se pojí i s kmenem se zadopatrovými vokály.

V maďarštině existuje též labiální vokalická harmonie, kdy alomorfy několika málo závislých morfémů alternují podle (i)labiální, retné kvality posledního vokálu kmene: kő-höz ('ke kameni'), fej-hez ('k hlavě'). Toto se však týká pouze předopatrových samohlásek. Zadopatrová labiální vokalická harmonie v maďarštině není, srov. ház-hoz ('k domu'), hó-hoz ('ke sněhu'), hús-hoz ('k masu').

Maďarština se vyznačuje rozvinutým systémem skloňování a časování. Na rozdíl od převážně flektivních jazyků (jako je čeština), kde obvykle platí pravidlo jediné koncovky, jež vyjadřuje více mluvnických kategorií najednou, k maďarským slovům lze připojit více různých přípon a koncovek (sufixů). Takovéto „přilepovaní“ sufixů (aglutinace) s jediným významem řadí maďarštinu k aglutinačnímu typu jazyků. Každá koncovka vyjadřuje zpravidla jen jednu mluvnickou kategorii: pádová koncovka, znak množného čísla, přivlastňovací koncovka, osobní koncovka u sloves, koncovka minulého času a další. Sufixy se často připojují přes různé propojovací samohlásky, které usnadňují výslovnost.

Flektivní typ se v maďarštině výrazně projevuje například v časování, neboť osobní koncovka vyjadřuje zároveň dvě mluvnické kategorie—číslo a osobu: volt-a-m ('byl jsem'), volt-unk ('byli jsme').

Výrazná přítomnost kompozice v maďarské slovotvorbě zase přiřazuje maďarštinu k jazykovému typu polysyntetickému.

Příklad:

ház-a-i-m-ban = v mých domech

ház = dům

-a- = propojovací samohláska

-i- = znak množného čísla (ve spojení s přivlastňovacím sufixem)

-m- = přivlastňovací sufix (můj)

-ban = pádová koncovka vyjadřující polohu uvnitř

Kořen slova zůstává při přibírání koncovek a přípon obvykle zachován beze změny. Výjimečně dochází ke stahování jeho poslední samohlásky (zkrácení nebo vypuštění), např. agár (ohař) – agarak (ohaři). Systematicky se stahují podstatná jména zakončená -alom, -elem (plurál -almok, -elmek) a slova končící -0X0g (kde 0 značí samohlásku a X souhlásku l, r). Slova zakončená krátkou samohláskou při ohýbání tuto samohlásku většinou prodlužují, např. alma (jablko), almából (z jablka), almáink (naše jablka). Slova zakončená dlouhou samohláskou někdy naopak tuto zkrátí a rozšíří se o původní konsonant kmene -v-, např. ló (kůň) – lovak (koně), kő (kámen) – kövek (kameny). Tato slova mají kontrahované kmeny (jejich původní, nestažená podoba lova-, köve- se uchovala pouze v některých sufigovaných tvarech, např. v akuzativu či tvarech v plurálu). Pouze několik málo kořenů prochází výraznější proměnou, např. metatezí teher (náklad), plurál terhek. Tyto jevy (kromě prodlužování finální kmenové samohlásky, které je univerzální) se však případně týkají jen přivlastňovacích tvarů, plurálu, akuzativu a superessivu ("na tom" – koncovka -n).

Nikoliv ke změně kořene, ale přípony, dochází systematicky, pokud přípona začínající na v (-val / -vel, -vá / -vé) přistupuje ke slovu zakončenému na souhlásku. Tehdy iniciální souhláska přípony asimiluje s finální souhláskou kmene či předchozího závislého morfému, např. szándék + -val > szándékkal (s úmyslem), plurál szándékok > szándékokkal (s úmysly).

Maďarština je bezrodý jazyk. Nerozlišuje rod mužský, ženský a střední, dokonce ani u zájmen: ő znamená on, ona i ono. Pokud je potřeba rozlišit pohlaví, existují možnosti přechylování na úrovní slovní zásoby, například složeniny se slovem nő (žena): tanár = učitel, tanárnő = učitelka.

Maďarština rozlišuje jednotné a množné číslo. Množné číslo se vyjadřuje pomocí charakteristického sufixu -k nebo -i- (při použití přivlastňovacích sufixů). Znak množného čísla se zpravidla připojuje jen k podstatnému jménu, případně ukazovacímu zájmenu. K jiným slovním druhům se připojuje jen za určitých podmínek (viz dále).

Znak množného čísla se používá pouze v případě, že není blíže určen počet. Je-li počet vyjádřen číslovkou, zůstává podstatné jméno v jednotném čísle. Například:

egy fa = (jeden) strom

fák = stromy (není určen počet, mnohost vyjadřuje koncovka -k)

sok fa = mnoho stromů, öt fa = pět stromů (číslovka vyjadřuje počet větší než jeden)

Systém přivlastňování je v maďarštině odlišný od indoevropských jazyků. Podstatná jména se nepojí s přivlastňovacími zájmeny, ale přibírají zvláštní přivlastňovací sufix: A(z én) könyvem. = Toto je moje kniha.

• Přivlastňovací zájmena se používají pouze samostatně, nejčastěji v přísudku:

Ez a könyv az enyém. = Tato kniha je moje.

• Obdobným způsobem se používá přivlastňovací koncovka -é, která se připojuje ke jménu vlastníka:

Ez a könyv Pálé. = Tato kniha je Pavlova. (srovnej dále)

• Přivlastňuje-li se konkrétní osobě nebo věci, přibírá přivlastňovaná věc přivlastňovací koncovku, zatímco vlastník zůstává buď bez koncovky, nebo přibírá koncovku dativu:

kutya lába = noha psa (doslova pes jeho-noha)

kutyának a lába = noha psa (doslova psovi ta jeho-noha)

Pál könyve / Pálnak a könyve = Pavlova kniha

Maďarština stejně jako žádný uralský jazyk a většina jazyků světa nemá transitivní sloveso s významem mít. Místo toho se používá zvláštní vazba se slovesem van (být). Vlastník je v habitativní větě vyjádřen 1. buď jen posesivním sufixem na výrazu označujícím vlastněnou entitu, nebo 2., je-li vyjádřen samostatným výrazem, tento navíc přibírá dativní koncovku:

1. Van kutyám. = Mám psa. (doslova je můj-pes)

2. Péternek kutyája van. = Petr má psa. (doslova Petrovi jeho-pes je)

Podstatná jména jsou obvykle determinována členem, který je dvojí:

• neurčitý: egy má také význam jeden a používá se pouze v jednotném čísle
• určitý: a (před jmény začínajícími souhláskou) nebo az (před jmény začínajícími samohláskou) se používá v jednotném i množném čísle

Podstatná jména se skloňují. Při skloňování přibírají přivlastňovací sufixy, znak množného čísla a pádové koncovky.

Maďarština má 18 pádů. Sada pádových koncovek je jednotná pro všechna jména. Koncovky mají obvykle dvě, někdy tři varianty podle samohláskové harmonie (viz výše) a jsou totožné pro obě čísla. Pády se dělí na pády gramatické (nominativ, akuzativ, dativ) a adverbiální (významu lokálního (essiv, superessiv, terminativ...), temporálního a dalších).

Nominativ je základním, slovníkovým tvarem jména, je bezkoncovkový a užívá se pro vyjádření podmětu, přívlastku a jmenné části predikátu: kutya (pes), ház (dům).

Akuzativ je pádem přémého předmětu, má koncovku -t: kutyát (psa).

Dativ je pádem nepřímého předmětu, má koncovku -nak / -nek: férfinak (muži).

Kauzál-finál se vyjadřuje koncovkou -ért: kutyáért (pro psa)

Lokální pády:

K umístění a pohybu obecně se vztahuje matice devíti pádů, které odpovídají na otázky kam?, kde? a odkud?:

• vnitřní: házba (illativ) – házban (inessiv) – házból (elativ) = do domu – v domě – z domu

kertbe – kertben – kertből = do zahrady – v zahradě – ze zahrady

• povrchové: asztalra (sublativ) – asztalon (superessiv) – asztalról (delativ) = na stůl – na stole – ze stolu

székre – széken – székről = na židli (kam) – na židli (kde) – ze židle

• přibližné: orvoshoz (allativ) – orvosnál (adessiv) – orvostól (ablativ) = k lékaři – u lékaře – od lékaře

Péterhez – Péternél – Pétertől = k Petrovi – u Petra – od Petra

Terminativ má koncovku -ig: házig ((až) k domu)

Řada dalších prostorových vztahů (pod, nad, zpod, za, zpoza, skrze atd.) je vyjadřována systémem záložek. Koncovka -ról / -ről také vyjadřuje českou vazbu "o něčem". Pro některou časovou lokalizaci se používá koncovka temporálu -kor: éjfélkor (o půlnoci).

Komitativ je tvořen koncovkou -val / -vel, která případně asimiluje s finální souhláskou kmene či předchozí přípony: almával (s jablkem), köszönettel (s vděkem). Významem podobný, ale s mnohem menší produktivitou, je sociativ s koncovkou -stul / -stül: családostul (s rodinou) (vokál -o- je zde vokálem epentetickým).

Podobně jako v komitativu asimiluje souhláska v koncovce translativu -vá / -vé vyjadřujícího změnu stavu: jég (led) – jéggé válik (stát se ledem, změnit se v led), případně proměnu: szép (krásný) – széppé válik (zkrásnět). Koncovkami translativu taky tvoříme tvar přídavného jména ve valenci s transitivním slovesem s významem faktitivní proměny stavu: nevetséges (směšný) – nevetségessé tesz (zesměšnit), nebo uděláme někoho / něco nějakým / čím: boldogtalan (nešťastný) – boldogtalanná tesz (udělat nešťastným).

Maďarština má také dva způsoby vyjádření essivu ("jako něco, na způsob"), formální -ként a modální -ul / -ül: orvosként (jako lékař), például (například). Modální essiv (s koncovkami -ul / -ül i -lag / -leg) však lze řadit i mezi prostředky odvozování slov, a to pro tvorbu adverbiálních denominativ: např. cseh (čeština) > csehül (česky), eset (případ) > esetleg (případně).

Relativně produktivním pádem je též kauzál finál s koncovkou -ért a funkcí odpovídající české předložkové vazbě "pro něco/někoho" nebo "za něco": a hazáért (za vlast), érted (pro tebe).

Přídavná jména přijímají koncovky množného čísla, případně pádové koncovky pouze tehdy, když se nepojí s podstatnými jmény (v eliptických vyjádřeních a v pozici jmenného členu přísudku).

A kutyák nagyok. = Ti psi jsou velcí. (tvar množného čísla v postavení přísudku)

Milyen inget akarsz? Fehéret. = Jakou košili chceš? Bílou. (akuzativní tvar)

Jako přívlastek přídavná jména se svým řídícím členem nekongruují.

nagy kutyák = velcí psi

Akarom a fehér inget. = Chci tu bílou košili.

Stupňování: 2. stupeň (komparativ) se tvoří příponou -abb / -ebb (-ší, -ejší). Přidáním předpony leg- (nej-) k tomuto tvaru se tvoří 3. stupeň (superlativ): gyors gyorsabb leggyorsabb = rychlý rychlejší nejrychlejší

Výjimkou je stupňování slova jó (dobrý) – jobb, legjobb. K adjektivu nagy (velký) přistupuje přípona -obb (nagyobb).

Transitivní slovesa mají dvojí časování – určité (předmětné) a neurčité (podmětné). Ve všech časech a způsobech přibírají dvě sady osobních koncovek podle toho, zda se pojí s určitým, neurčitým, respektive žádným předmětem:

Építettél egy házat. = Stavěl jsi (nějaký) dům. (neurčité časování)

Építettél. = Stavěl jsi. (neurčité časování)

Építetted a házat. = Stavěl jsi ten dům. (určité časování)

Nepřechodná (intranzitivní) slovesa nemají předmět, proto mají pouze neurčité časování.

Při časování se (obdobně jako v češtině) přidávají osobní koncovky, které vyjadřují 1., 2. a 3. osobu v jednotném a množném čísle. Není proto nutné označovat podmět osobním zájmenem. Je-li podmět zřejmý, může se vynechat.

V neurčitém časování navíc existuje osobní koncovka, která vyjadřuje vztah já – tebe / vás:

utállak = nenávidím tě

szeretlek = miluji tě

Infinitiv se vyznačuje koncovkou -ni: olvasni = číst

Maďarské sloveso má tři časy jako v češtině: minulý, přítomný a budoucí.

• Minulý čas se tvoří vložením sufixu -t- (s variantami -ott-, -ött-, -ett-) mezi kmen a osobní koncovku:

szaladtunk = běželi jsme

• Budoucí čas se tvoří pomocným slovesem fog + infinitiv:

fogunk menni = půjdeme

Odborně zaměřené mluvnice však nepočítají tuto konstrukci mezi časy. Jednak proto, že se tvoří skládáním. A také proto, že budoucnost se dá vyjádřit i přítomným časem ve spojení s příslovečným určením času, případně stejně jako v češtině použitím prefigační změny aspektu:

Ma este moziba megyek. = Dnes večer jdu do kina.

csinálom ('dělám to') -- megcsinálom ('udělám to')

Jediné maďarské sloveso, které má vlastní tvary budoucího času, je existenciální sloveso lenni (být), kde se jedná o tvary se základem lesz (bude), zatímco přítomný čas se tvoří od základu van (je).

Slovesné způsoby jsou čtyři: oznamovací, podmiňovací (kondicionál), spojovací (subjunktiv) a potenciál.

• Kondicionál přítomný se tvoří vložením sufixu -ná- / -né- mezi kmen a osobní koncovku:

olvasnánk = četli bychom

• Kondicionál minulý se tvoří spojením minulého času a pomocného slovesa volna (byl by):

olvastunk volna = byli bychom četli

• Subjunktiv vyjadřuje nejčastěji rozkaz (imperativ) nebo přání. Má širší využití než rozkazovací způsob v češtině. Tvoří tvary ve všech osobách. Jeho znakem je sufix -j-, který se vkládá mezi kmen a osobní koncovku:

menjetek! = jděte!

menjen = ať jde / jděte (vykání)

Při asimilaci souhlásek někdy toto -j- mizí: olvass! = čti!

• Potenciál se tvoří příponou -hat / -het a vyjadřuje možnost: olvashat = může číst
• Do flekční kategorie slovesného způsobu (nikoli tedy slovotvorby) se někdy řadí i kauzativ, jenž v maďarštině není omezen jen na některá slovesa, ale lze jej tvořit pravidelně od všech sloves připojením přípony -tat / -tet: olvas-tat 'nechat / přinutit číst'.

Několik maďarských sloves (vesměs velmi frekventovaných) se časuje více či méně nepravidelně. Mnohá se však časují vzájemně stejným způsobem. Jsou to (uveden infinitiv, oznam. 3. os. sg neurč. přítomný a minulý, rozk. 2. os. sg (neurč. a urč.)):

• aludni (spát) – alszik, aludt, aludj / aludjál, aludd / aludjad; analogicky se časují feküdni (ležet) a nyugodni (odpočívat)
• enni (jíst) – eszik, evett, egyél, edd / egyed
• hinni (myslet si) – hisz, hitt, higgyél, hidd / higgyed
• inni (pít) – iszik, ivott, igyál, idd / igyad
• jönni (přijít) – jön, jött, gyere / jöjj
• lenni (být) – van, volt, légy / legyél
• menni (jít) – megy, ment, menj / menjél
• nőni (růst) – nő, nőtt, nőj / nőjél, nődd / nőjed; analogicky főni (vařit se), lőni (střílet), róni (rýt), szőni (tkát)
• tenni (dát) – tesz, tett, tégy / tegyél, tedd / tegyed; analogicky venni (vzít) a vinni (nést)[6][7]

Zvláštním typem jsou tzv. iková slovesa, nazvaná takto podle jejich tvaru ve 3. os. sg oznam. neurč. přít. zakončeného na -ik (zatímco u ostatních maďarských sloves je tento tvar současně kořenem, t. j. bez koncovky). Iková slovesa zpravidla tvoří odlišně rozkazovací tvar ve 3. os. sg (zakončené jednotně na -ék). Mívají význam podobný českým zvratným slovesům, kdy podmět koná sám na sobě. Proto jsou iková slovesa až na výjimky nepřechodná.

Postpozice (záložky) plní v maďarštině stejnou funkci jako předložky v češtině a jiných jazycích. Rozdíl je především v tom, že stojí až za řídícím jménem. Většinou se pojí se základním tvarem (v nominativu). Fungují podobně jako pádové koncovky. Píší se však odděleně a nemají varianty podle samohláskové harmonie.

Postpozice vyjadřující místní vztahy tvoří trojice jako místní pády:

• ágy alá – ágy alatt – ágy alól = pod postel – pod postelí – zpod postele
• ágy mellé – ágy mellett – ágy mellől = vedle postel – vedle postele – od (vedle) postele
• ágy elé – ágy előtt – ágy elől = před postel – před postelí – zpřed postele
• ágy fölé – ágy felett / fölött – ágy fölül = nad postel – nad postelí – zponad postele
• ágy mögé – ágy mögött – ágy mögül = za postel – za postelí – zpoza postele
• ágyak közé – ágyak között – ágyak közül = mezi postele (kam) – mezi postelemi (kde) – z místa mezi postelemi

Další záložky jsou: körül = kolem (kde), köré = kolem (kam), felől = směrem od, felé = směrem k, na, helyett = místo (čeho), szerint = podle (čeho), miatt = kvůli, szerint = podle (čeho), után = po, za, ellen = proti, által = prostřednictvím, iránt = směrem k, nélkül = bez

Pokud se postpozice pojí s osobními zájmeny, přijímají přivlastňovací přípony:

alattam = pode mnou (nikoliv én alatt !)

fölötted = nad tebou

Univerzální záporkou je nem (ne), případně sem (ani). Stojí před negovaným výrazem: nem értem = nerozumím.

V subjunktivu se místo nem používá ne, případně se: ne gyere ide! = nechoď sem!

Stejně jako v češtině je v maďarštině možný vícenásobný zápor: Nem értek semmit. = Nerozumím ničemu.

Slovosled maďarské věty je volný, není však nahodilý. Základní slovosled oznamovací věty je SOV (podmět – předmět – přísudek). Větný člen, na který je kladen důraz, obvykle stojí bezprostředně před přísudkem.

V tázacích větách bývá obecně jádro dotazu na začátku. Ve větách s tázacím zájmenem (doplňovacích) se tento slovosled shoduje s češtinou: Hol van a kép? = Kde je (ten) obraz? V tázacích větách zjišťovacích je proti češtině obrácený: Kép ez? = Je to obraz? (doslova Obraz to (je)?) Itt van az a fiú? = Je ten chlapec tady? (doslova Tady je ten chlapec?)

Slovosled záporné věty je zpravidla stejný jako v češtině: Ez nem kép. = To není obraz.

Typické pro maďarštinu je (oproti většině evropských jazyků) obrácené pořadí složek jména, včetně hodností a titulů, např. král Karel I. je maďarsky I. Károly király (doslova I. Karel král). Příjmení stojí před křestním jménem (jmény): László Kovács je v maďarštině vždy Kovács László. Obráceně se uvádějí i data: 5. 7. 2016 je maďarsky 2016. 7. 5. Měsíc je vždy před dnem. Obecně jsou časové jednotky řazeny od největší po nejmenší.

• maďarský: magyar /mɑɟʝɑr/ [moďor]
• ahoj: szia /siɑ/ [sijo]
• dobrý den: jó napot (kívánok) /joːnɑpot kivaːnok/ [jó nopot kívánok]
• prosím: kérem (szépen) /keːrɛm seːpɛn/ [kírem sípen]
• promiň(te): bocsánat /botʃaːnɑt/ [bočánot]
• děkuji: köszönöm /køsønøm/ [kösönöm]
• toto / tohle: az /ɑz/, ez /ɛz/ [ez]
• kolik?: mennyi? /mɛɲɲi/ [meňňi]
• kolik to stojí?: mennyibe kerül? /mɛɲɲibe kɛryl/ [meňňibe kerül]
• ano: igen /iɡɛn/ [igen]
• ne: nem /nɛm/ [nem]
• nerozumím: nem értem /nɛm eːrtɛm/ [nem írtem]
• nevím: nem tudom /nɛm tudom/ [nem tudom]
• kde je WC?: Hol van a vécé? /hol vɑn ɑ veːtseː/ [hol von o vící]
• džus: gyümölcslé /ɟʝymøltʃleː/ [ďümölčlí]
• voda: víz /viːz/ [víz]
• víno: bor /bor/ [bor]
• pivo: sör /ʃør/ [šör]
• čaj: tea /tɛɑ/ [tejo]
• mléko: tej /tej/ [tej]
• mluvíte anglicky?: Beszél angolul? /besél ɑnɡolul/ [besíl ongolul]
• pomoc!: Segítség! /ʃɛɡiːtʃːeːɡ/ [šegíčíg]
• pracuj! dolgozz /dolgozː/ [dolgozz]

• KONTLER, László. Dějiny Maďarska. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011. 613 s. ISBN 978-80-7106-616-3.
• SCHREIEROVÁ, Angelika. Maďarština (nejen) pro samouky. Praha: LEDA, 2012. 336 s. ISBN 978-80-7335-272-1. (Čeština)

• Maďaři
• Maďarsko
• Dějiny Maďarska
• Maďarská diaspora
• Hungarologie

• Obrázky, zvuky či videa k tématu maďarština na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo maďarština ve Wikislovníku
• Kniha Maďarština ve Wikiknihách

• Maďarsko-český slovník online
• Základy maďarštiny (česky)