Arrows

Damon Hill v roce 1997

Během Grand Prix Itálie 1978 v Monze byl Patrese zapleten do hromadné havárie 11 vozů, při které přišel o život Ronnie Peterson a na protest jezdců nesměl nastoupit do dalšího závodu. Po zhlédnutí záznamu byl poté Patrese očištěn, když se prokázalo, že nebyl viníkem nehody. V roce 1979, kdy byly na vrcholu takzvané vozy wing car, začal Tony Southgate pracovat na komplexním projektu A2, což se později ukázal jako ne příliš povedený krok, který vrhl Arrows zpět na chvost pelotonu. Vůz Arrows A2 patřil mezi nejpozoruhodnější projekty. Neměl přítlačná křídla, která byla nahrazena dvojitou řadou bočních lišt nacházejících se uvnitř boků karoserie, které byly téměř v rozporu s pravidly. Aerodynamický tvar vozu ohromoval při testech v aerodynamickém tunelu, na dráze však byl velkým zklamáním. Vůz se špatně ovládal v zatáčkách a projevovala se nedostatečná funkce zavěšení kol. Na další úspěch musela stáj čekat až do Grand Prix USA Západ 1980, kdy na trati v Long Beach s již mnohem konvenčnějším vozem A3, Patrese dojel druhý. Stejně si vedl Patrese i v Grand Prix Monaka 1981 a navíc v úvodním závodě sezony získal jediné pole position v historii týmu.

V roce 1984 získal Arrows dodávku motorů BMW turbo, tedy stejné pohonné jednotky jako Brabham mistra světa z předešlé sezóny. S podporou tabákové společnosti Barclay, se začínají věci obracet k lepšímu. Arrows končí v poháru konstruktérů na devátém místě a osmý v následujícím roce. Na výsledku se podíleli především kvalitní piloti jakými byli Marc Surer, Thierry Boutsen, Christian Danner nebo Gerhard Berger. Situace v týmu se zcela změnila v roce 1987, BMW přestalo s tovární podporou a motory dodávalo pod značkou Megatron. Nové jezdecké složení, Eddie Cheever a Derek Warwick, dostalo k dispozici vůz A10, který se stal nejúspěšnějším vozem Arrows všech dob. Arrows A10 byl jednoduchý, avšak v detailech propracovaný vůz, který v roce 1988 zajistil stáji 23 bodů, což v konečném hodnocení znamenalo 4. místo v Poháru konstruktérů.

Vynikající výsledek otevřel cestu novým řešením a dostal stáj na výsluní. V roce 1990 se k týmu připojil japonský obchodník Kazuo Ito se svojí společností Footwork, který byl zpočátku pouze sponzorem. V roce 1991 přešla veškerá kontrola nad týmem do rukou japonské společnosti a následně došlo ke spolupráci s firmou Porsche na realizaci dvanáctiválcového atmosférického motoru. Ale výsledek je katastrofální a Footwork je nucen dokončit sezónu s motorem Ford. Pro následující roky spolupracuje s Hondou pod značkou Mugen. Se střídavými výsledky stáj Footwork fungovala až do roku 1996, kdy se vrátila k svému původnímu jménu Arrows.

Team Orange Arrows Formula One z roku 2000.

V březnu roku 1996 převzal tým Tom Walkinshaw, majitel firmy TWR. V září získal pro tým čerstvého mistra světa Damona Hilla a začal budovat silný tým tak, jak sliboval svým sponzorům. Damon Hill byl blizoučko vítězství při Grand Prix Maďarska 1997, ale v posledních kolech ho potrápila převodovka a přišel o vedení. Druhé místo z Maďarska bylo pro tým maximem a také téměř jediným bodovým ziskem. Investice vložené do stáje nesplnila očekávání, tak tomu bylo až do roku 2002. Arrows staví vůz A23, který byl jedním z nejrevolučnějších monopostů historie. Vůz navázal na aerodynamické prvky vozu Sauber z roku 2001. Dále se vůz vyznačoval nízko upevněným zavěšením předních kol. Heinz-Harald Frentzen ani Enrique Bernoldi nedokázali odvrátit finanční nestabilitu stáje a tak po polovině sezóny stáj Arrows definitivně mizí ze scény formule 1.