Elio de Angelis

První možnost svézt se s vozem formule 1 dostal během testování motoru Ferrari Dino pro F2, na dráze ve Fioranu si ho všiml jak Gilles Villeneuve tak i Mauro Forghieri, hlavní konstruktér Ferrari. Brzy testoval vůz Ferrari 312T3 s kterým najezdil přes 500 testovacích kilometrů. V časech na jedno kolo zaostával za Villeneuvem o 0,2 s. Ve Ferrari pro něj ale místo nebylo, a tak začal vyjednávat s britskými týmy. Ken Tyrrell mu nabídl smlouvu a slíbil třetí vůz pro Grand Prix Kanady 1978, ale nakonec vůz připraven nebyl. Přes přítele Nikiho Laudu vyjednával s týmem Brabham, ale sponzor Parmalat si přál Nelsona Piqueta. Nakonec si zajistil místo v týmu Shadow. Svůj debut si odbyl v Grand Prix Argentiny 1979, v kvalifikaci porazil nejen svého týmového kolegu Jana Lammerse, ale také Claye Regazzoniho, Laudu a Jamese Hunta. Startoval z 16 místa a do cíle dojel na 7. místě. Sezónu zakončil čtvrtým místem v deštivém Watkins Glen, přesto nebyl spokojený a rozhodl se ze smlouvy u Shadow vyvázat a začal startovat v sérii Procar s vozem BMW M1.

Následující rok mu místo nabídl Colin Chapman v týmu Lotus. Získal tak místo v úspěšném týmu po boku Maria Andrettiho. V prvním závodě s vozem Lotus dojel na 5. místě a v Brazílii na 2. místě. Poprvé dosáhl na stupně vítězů. V této sezóně dokázal ještě několikrát bodovat a překonal zkušenějšího Andrettiho, který dokázal získat jen jeden bod. Rok 1981 byl pro celou stáj neúspěšný. Ze stáje odešel Mario Andretti, de Angelise doplnil v týmu Nigel Mansell. Potíže se nevyhnuli ani novému konceptu Lotus 88, vozu se dvěma šasi, byl prohlášen za ilegální a než byl přepracován, museli jezdci závodit s konkurencí s rok starými vozy. Přesto dokázal s vozem pravidelně bodovat, což mu vyneslo 8. místo v šampionátu.

Rok 1982 začal stávkou jezdců v Kyalami, při které Elio bavil své kolegy klavírním vystupováním. Znovu dokázal pravidelně bodovat a v Grand Prix Rakouska 1982 si připsal své první vítězství. Již v kvalifikaci s motorem bez turba získal 7. místo hned za vozy s turbem. V závodě pak jeho soupeře potkaly technické problémy a tak pět kol před cílem se dostal do vedení, které si pak ohlídal před dotírajícím Rosbergem až do cíle s nejtěsnějším rozdílem 5 setin vtěřiny. V týmu se slavilo, ale Colin Chapman krátce na to podlehl infarktu. Tým Lotus prožíval jedno těžké období a přestože získal přeplňované turbomotory Renault, výsledkově se mu nedařilo. Elio de Angelis dokončil 2 z 15 závodů. Oba jezdci zahájili sezonu se starým typem 91 a 92, od druhého závodu měli být konkurencí s novým motorem Renault. Spásou pro tým byl příchod konstruktéra Gerarda Ducarouge, který přizpůsobil Lotus 91 novému motoru a označil ho jako 94T. S tímto vozem dokázal Elio dojet v Monze na bodovaném místě a Brands Hatch si vyjel pole position, nebýt kolize s Partesem, mohl si připsat i vítězství.

Později se Lotusu podařilo vyřešit všechny potíže a opět se stát konkurenceschopným. V úvodu sezóny 1984 Elio získal druhé pole position a v závodě dojel na třetím místě. Jeho Lotus patřil mezi nejlepší a nestačil jen na dvojici McLarenu. Elio zaznamenal nejúspěšnější sezonu, když získal třetí místo v šampionátu. Na konci sezóny došlo v týmu k neshodám, po které odchášel Nigel Mansell a ani Elio s novým vedením nevycházel. Jeho novým kolegou se mu stal Ayrton Senna. Začátek sezóny mu vyšel fantasticky, po prvních čtyřech závodech byl v čele šampionátu a v Grand Prix San Marina si dojel pro své druhé vítězství. Přesto se veškerá pozornost týmu soustředila na Sennu, a tak Elio musel tým opustit, přesto dokázal v šampionátu dojet pátý.

S podporou firem Olivetti a Armani odešel do týmu Brabham. Brabham BT55 byl nejnižším vozem ve startovním poli, proto i uložení motoru bylo nakloněno. Ale nový koncept konstruktéra Gordona Murraye trpěl řadou nedostatků. Vůz neměl trakci, motor se nedostatečně chladil i mazal a tak v prvním závodě dojel na 8. místě, v dalších třech závodech nedojel. Po Grand Prix Monaka se tým rozjel k testování do Paul Richard. Elio de Angelis byl na trati sám, když mu v rychlosti okolo 300 km/h ulétlo zadní přítlačné křídlo, monopost skončil po sérii kotrmelců o 200 m dál za svodidly koly vzhůru a vzňal se. Zabezpečení okruhu bylo nedostatečné, a tak první, kdo se k němu dostal, byl Alan Jones, Alain Prost a Nigel Mansell. Kvůli ohni se jim nepodařilo rychle obrátit vůz. To se podařilo až po 10 minutách, následně museli čekat dalších 30 minut na záchranný vrtulník. Přestože příčinou jeho smrti bylo poškození mozku následkem nedostatku kyslíku, v oficiální zprávě stálo: „Vážná poranění hlavy a hrudníku“. Elio de Angelis plánoval, že po skončení kariéry ve formuli 1 by se stal hudebním skladatelem.[3]