Montréal

Všechno to začalo nevinně stávkou televizních režisérů státní televize. V Montrealu nebyli televizní pracovnici spokojeni, protože jejich výplaty nebyly dost vysoké. Po mnoha týdnech stávky se vydali, i se známými tvářemi tehdejšího televizního nebe, do Ottawy, protestovat, a zjistili, že anglofonní parlament ani neví, že existuje francouzská sekce státní televize. Setkali se s absolutní nezájmem. Autobus odjel zpět do Montrealu a stávkující umělci si uvědomili, a hlavně jeden z nich, René Lévesque, že celá provincie Québec je ostatními kanadskými spoluobčany podceňována a vysmívána. Ze dne na den se zrodilo hnutí Parti Quebecois.

Toto nacionalistické hnutí mělo také svoji militantní teroristickou odnož, která terorizovala bohaté anglofonní podnikatele, nechávala vybuchovat podomácku vyrobené bomby a nakonec zavraždila i ministra práce. To tehdejší premiér a rodák z Montrealu, Pierre Elliott-Trudeau, nenechal bez odezvy. Vyhlásil v Montrealu stanné právo. V ulicích držely patrolu tanky. ”Just watch me go”, zněla v ulicích premiérova slova na adresu teroristů.

V Montrealu tenkrát vystoupil i generál DeGaulle. Na tribuně v Montrealu pronesl ”Vive Le Québec Libre!”.

A boj za uznání francouzštiny, francouzské kultury, francouzského vysokého školního vzdělávání, francouzské justice, úplné rovnoprávnosti žen, práva na bezplatné zdravotní ošetření, znárodněním elektrických závodů, znárodnění komunikačních systému mohl začít.

K formování nové společnosti se přidal v roce 1966 všeobecný ateismus a opuštění katolických klerikálních zásad.

Montréal se stal mekkou modernosti a nezávislosti.

Montréal se stal v roce 1948 městem, které přijalo mnohé uprchlíky před komunistickým režimem. Emigrovali sem význační podnikatelé jako vynálezce Karel Velan anebo rodina Jelínek. Kromě podnikatelské špičky českého národa sem přijeli také přeživší z koncentračních táborů. Jejich významným představitelem byl lékař a spisovatel Dr. Rudolf Roden a světoznámá organizátorka humanitární pomoci sirotkům a rodinám v místech válečných konfliktů, Lotta Hitschmanová.

V roce 68, kdy se z Československa stěhovala druhá vlna emigrace, československá obec vytvořila “Československé sdružení”. Organizace a její členové nové uprchlíky zabezpečovali a usnadňovali jim tak se v Kanadě usadit.

V této druhé vlně emigrace byli výjimeční lékaři jako vedoucí katedry genetiky prof. dr. Emil Skamene anebo zakladatel moderního zahradnictví Milan Havlin, po kterém je pojmenovaná prestižní cena zahradní architektury.

V sedmdesátých a osmdesátých letech přilétali také do Montrealu tzv. Kubánci. Byly to Češi, kteří se rozhodli emigrovat a zaplatili si zájezd od Čedoku na Kubu. Letadlo ze socialistické destinace mělo mezipřistání v Montrealu. Lidé utíkali letištním prostorem ke svobodě, honění členy tajné policie, odhazovali kufry, jen aby doběhli do emigračního oddělení montrealského letiště Mirabel.

V dnešní době česká komunita Montrealu počítá méně než 1800 lidí. ČR uzavřela svůj konzulát na Avenue des Pins a Češi se scházejí díky stálému působení měsíčníku “Věstník”. “Věstník” byl založen v padesátých letech páterem Janíčkem, který také založil tábor v přírodě za městem, v oblasti zvané Lanaudiere.

V osmdesátých a devadesátých letech do Montrealu přijížděli na pozvání čeští umělci, zvláště díky organizátorovi Láďovi Křivánkovi. Čeští zpěváci vystupovali pro českou komunitu a jejich koncerty a vystoupení byla placena Československým sdružením.

Češi jsou přítomni v povědomí Montrealanů díky hokejovým hráčům jako byli Plekanec, Svoboda anebo Ručinský. V Montrealu působí klavírista Karlíček, herečka Lucie Vondráčková a režisérka a filmařka Tina Adams (Martina Adamcová)

V Montrealu také po určitou dobu bydlela a působila první manželka bývalého amerického prezidenta, podnikatelka a spisovatelka, Ivana Trumpová.

Panorama centra Montréalu

Dnes je Montreal kosmopolitní městem s širokou škálou přistěhovalců z celého světa. Většina montrealanů mluví jak anglicky, tak francouzsky a není výjimkou, že konverzace se odehrává mezi dvěma lidmi, kdy jeden z nich mluví francouzsky a druhý odpovídá anglicky a naopak. Všeobecně přijatým pozdravem je dvojjazyčné “Bonjour,Hi”.

Město je rozděleno osově souměrně na východní a západní část bulvárem St-Laurent. Adresy ulic nesou stejná čísla popisná a proto se musí vždy určovat v jaké části města se adresa nachází, zda na západě (přípona O.) anebo na východě (přípona E.)

Ve východní části města se mluví francouzsky, převažují francouzské restaurace a i způsob života připomíná francouzské kořeny, na rozdíl od části západní, kde kraluje angličtina a britský vliv.

Město prožívá veliký rozvoj obytných budov, převážně výškových, z nich mnohé dosahují až do 200 m.

Velkou přestavbu zažívají také infrastruktury, celý systém obchvatu silnic je v přestavbě, k 1. červenci 2019 byl otevřen nový most, “Pont Samuel de Champlain”, a celý obchvat” Echangeur Turcott” je momentálně největší veřejnou stavbou v Kanadě.

V opravě je také systém vodního potrubí.

Infiltrace italské mafie do státních zakázek na konci devadesátých let, a která trvala 20 let, zavinila , že infrastruktura města byla po desetiletí ponechána v dezolátním stavu.

Tento neblahý vliv organizovaného zločinu byl přerušen díky vyšetřování zvláštní komise a město prožívá svoji obnovu.

Velmi populárním místem turistů je Montreal díky nespočetným festivalům, ať už je to hudební festival , Festival de Jazz, festival jen tak pro zasmání, Just For Laugh, festival světel, Montreal en lumieres.

Asi největší každoroční atrakcí je závod Formule 1. Okruhu nese jméno závodníka Villeneuvea.

Město je centrem výrobců počítačových her a hlavní aktivity zde má Ubisoft.

Pro návštěvníky ze severní Ameriky je město přitažlivé svojí starobylou francouzskou architekturou. Tu lze obdivovat v původním starém přístavu - Vieux Port-, kde zůstávají fasády pečlivě zachované a neporušené.

V roce 1967 se zde také konala velká světová výstava EXPO'67, kde se bývalé Československo, mimo jiné, též prezentovalo svým projektem Kinoautomatu. Pro samotné město Montréal to byl bezesporu významný mezinárodní úspěch, který se pak o devět let později zopakoval v podobě letních olympijských her.

Olympijský stadion v Montréalu

Nejdůležitější sportovní událostí Montréalu byly roku 1976 XXI. letní olympijské hry. Nejoblíbenějším sportem v Montréalu je lední hokej. Místní tým, Montréal Canadiens, je jedním ze šesti zakládajících členů kanadsko-americké NHL (patří do tzv. Original Six). Montréal Canadiens jsou rovněž nejúspěšnějším týmem NHL, získali Stanley Cup už 24×, své domácí zápasy hrávají v hale Bell Centre s oficiální kapacitou pro hokej 21 273 diváků. K dalším místním sportovním klubům patří: Montréal Alouettes (kanadský fotbal), Montréal Impact (fotbal) a Montréal Matrix (basketbal). V roce 1967 se v Montréalu konalo první atletické mezikontinentální utkání Amerika-Evropa. V roce 1979 zde proběhl v pořadí druhý Světový pohár v atletice, předchůdce dnešního Kontinentálního poháru. V roce 2005 hostil Montréal mistrovství světa v plavání.

Podnebí Montréalu je charakterizováno velikými rozdíly mezi létem a zimou. Nejchladnějším měsícem je leden, kdy se průměrná teplota pohybuje kolem −10 °C, v červenci, nejteplejším měsíci, se pak průměrná teplota vyhoupne až k 21 °C. Absolutní extrémy: −35 °C (leden, únor) a téměř 40 °C (červenec, srpen). Celý rok je dostatek srážek, které jsou v období od listopadu do dubna sněhové. Průměrný roční úhrn srážek činí přibližně 1 000 mm.

• Alžír, Alžírsko
• Dublin, Irsko (1979)
• Hirošima, Japonsko (1998)
• Jerevan, Arménie (1998)
• Lakhnaú, Indie (2000)
• Lyon, Francie (1979)
• Manila, Filipíny (2005)
• Milán, Itálie (1996)
• Paříž, Francie (2006)
• Pusan, Jižní Korea (2000)
• Šanghaj, Čína (1985)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Montréal na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Montreal ve Wikislovníku
• Oficiální stránky Montrealu