Petrovice (okres Třebíč)

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1224, objevila se v listině Přemysla Otakara I. stanovující hranice Přibyslavické provincie. Mezi obcemi spravovanými touto provincií patřící k majetkům české královny Konstancie jsou zmíněny právě Petrovice. Ve 14. století pak patřily pod hrad Rokštejn, který v roce 1371 získal syn markraběte Jan a na počátku 15. století získali Rokštejn a Petrovice rod pánů z Valdštejna.[4]

V roce 1466 získal Petrovice do držení od krále Jiřího z Poděbrad šlechtic Mikuláš Rochovský, který začal používat přídomek „z Petrovic“ případně „Petrovský“. Obec má až do dnešních dnů na tohoto pána památku – Boží muka s Mikulášovým rodovým erbem.[5] Na konci 14. století vznikla ve vsi tvrz, první písemná zmínka o tvrzi existuje až z roku 1434, kdy se majitelem vsi stal Zikmund Beránek z Petrovic. Tvrz po spojení se s brtnickým panstvím zanikla.[6]

Na konci 15. století se Petrovice s tvrzí, mlýnem a vším příslušenstvím staly součástí brtnického velkostatku a patřily k němu až do poloviny 19. století, kdy po zániku patrimoniální správy byla vytvořena vlastní politická samospráva v čele se starostou obce. S výjimkou let 1980–1990, kdy se v rámci centralizace místní správy staly Petrovice součástí střediskové obce Okříšky, jsou samostatnou správní jednotkou. Bezesporu k takovému kroku patří zřízení samostatné školy v roce 1891,[4] v roce 1926 byla původní přízemní budova zbourána a nahrazenou novou dvoupatrovou budovou, která po roce 1989 prošla dalšími rekonstrukcemi a změnila se na víceúčelovou budovu.[7]

Municipal office in Petrovice, Třebíč District

Škola zde totiž fungovala jen do roku 1986, pak v rámci centralizace byla obec opět přiškolena do Okříšek. V obci se nachází kulturní památka v podobě Božích muk s erbem Mikuláše z Rochova. Další významnou památkou je smírčí kámen u silnice směrem na Krahulov. Uprostřed obce stojí od roku 1838 kaple zasvěcená s největší pravděpodobností svátku Narození Panny Marie, stejně jako nový kostel v Přibyslavicích, kam jsou Petrovice přifařeny. Tato kaplička byla dvakrát rekonstruována: poprvé v roce 1933, kdy byla dostavěna vížka osazená dvěma zvony, a druhá významná rekonstrukce proběhla v roce 2009. Právě u kapličky byla po skončení první světové války zasazena Lípu Svobody.[5]

V obci najdeme i připomínku světových válek. V roce 1926 byl naproti škole postaven památník obětem první světové války se jmény všech dvaceti padlých z řad občanů Petrovic a za kulturním domem, respektive bývalou sýpkou, byl v roce 1946 odhalen památník připomínající událost ze samého sklonku války. Němečtí vojáci, kteří se tou dobou v Petrovicích zdržovali, vyhlásili 1. května výjimečný stav, což mimo jiné znamenalo zákaz vycházení po setmění. A právě po setmění dne 5. května zadržela německá hlídka dva mladé chlapce a našla u nich pistoli a náboje. Následovala důkladná prohlídka u rodičů obou zadržených a následujícího dne hlídka zadržela další dva mladíky při ukrývání četnického stejnokroje do slámy. Následky měly být tragické pro celou obec. Nakonec rozhodl německý nadporučík o zastřelení všech čtyř zadržovaných mladíků. Brzy ráno 7. května 1945 byli zatčení mladíci zastřeleni u zdi bývalé sýpky.[5]

V obci působí dva spolky: sdružení dobrovolných hasičů a spolek nohejbalistů. Ze školních zařízení obec dnes už provozuje pouze mateřskou školu. V budově bývalé školy je umístěna také veřejná knihovna, tělocvična, která dnes slouží jako posilovna a herní místnost pro školku. Nejnovější obecní stavbou je hasičská zbrojnice ve sportovním areálu vybudovaná 2004–2005 na místě bývalého železničního vagónu, který sloužil v letech 1980–2004 jako zázemí hasičům. Součásti výstavby zbrojnice bylo také dokončení plnohodnotného cvičiště pro dobrovolné i profesionální hasiče z Kraje Vysočina budované už od 70. let minulého století.[5]

Do roku 1849 patřily Petrovice do brtnického panství, od roku 1850 patřily do okresu Jihlava, pak od roku 1855 do okresu Třebíč. Mezi lety 1980 a 1990 patřily Petrovice pod Okříšky, následně se obec osamostatnila.[8]

Na pozemcích obce by měl vést obchvat Okříšek.[10]

• Boží muka
• Smírčí kámen
• Kaple z roku 1838[4]

• Kamila Bártlová-Lampířová (* 1931), pedagožka, historička a spisovatelka
• Ferdinand Dokulil (1891–1939), kněz
• Ivo Machačka (* 1944), elektroinženýr
• Pavel Padrnos (* 1970), cyklista
• Jiřina Veselská (* 1943), etnografka