Římskokatolická církev

Římskokatolická církev, označovaná také jako latinská církev, nebo také jako katolická (všeobecná, univerzální) církev, je největší z třiadvaceti autonomních katolických církví a jedinou západní katolickou církví. Asi 1,13 miliardy pokřtěných římských katolíků činí římskokatolickou církev největší křesťanskou církví (zahrnující polovinu všech křesťanů) a největší náboženskou organizací na světě.[1] V Česku, kde je zdaleka největší organizovanou náboženskou skupinou, se k této církvi podle posledního sčítání lidu z roku 2011 hlásí 1 083 899 lidí (10,26 % obyvatel Česka, 18,7 % z odpovídajících respondentů). V absolutních číslech poklesl počet lidí preferujících tuto církev na 40 % stavu oproti roku 2001.[2] K římskokatolické církvi se hlásí 49,83% lidí z celkového počtu všech věřících v Česku

Církev římskokatolická
Bazilika sv. Petra ve Vatikánu. Hrob apoštola
Petra, nad nímž je tato bazilika zbudována,
má pro katolíky velký význam návaznosti na učení apoštolů
Vznik
Datum1. století
Registrace v ČR
Datum1. září 1991
Statutární orgán
NázevČeská biskupská konference
SídloThákurova 676/3,
160 00 Praha 6 – Dejvice
ČlenJan Graubner (předseda ČBK, od 1. května 2020)
Odkazy
Webhttp://www.cirkev.cz/
multimediální obsah na Commons
Rejstřík církví a náboženských společností
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Počátky římskokatolické církve jakožto samostatné organizace oddělené od většiny východních církví souvisejí s Velkým schizmatem kolem roku 1054, kdy si papež, římský patriarcha, nárokoval moc nad čtyřmi východními patriarcháty, ty se odmítly podrobit a církevní představitelé Říma a Konstantinopole se po řadě teologických i mocenských sporů vzájemně exkomunikovali a prokleli. Tato exkomunikace byla zrušena teprve ve 20. století, a to v závěru 2. vatikánského koncilu, roku 1965. Metaforicky se říká, že církev opět dýchá oběma plícemi. Katolická církev se považuje za přímou pokračovatelku prvotní církve založené Kristem, římského biskupa označuje za přímého následníka sv. Petra, jehož Kristus dle ní učinil hlavou církve, a biskupy těch církví, které dodržují při svěcení apoštolskou posloupnost, za přímé následníky dvanácti apoštolů.

Dějiny římskokatolické církve

Související informace naleznete také v článku Dějiny křesťanství.

Liturgie a modlitba

Kromě společenství s římským biskupem, papežem, které spojuje všechny katolické církve, je pro římskokatolickou církev typický latinský ritus; až na výjimky se jedná o římský ritus (ve své řádné či mimořádné formě), místně církev užívá i jiných ritů (milánská arcidiecéze užívá ambrosiánský ritus, v Zairu se užívá upraveného ritu, označovaného často jako zairský ritus) či v rámci řádů a kongregací někdy užívá specifických latinských ritů (dominikánský či karmelitánský ritus).

Středem života církve je liturgie, v níž hraje nejdůležitější úlohu eucharistická bohoslužba (= mše). Součástí liturgie je též Denní modlitba církve (zkráceně breviář, někdy též Liturgie hodin), což je modlitba založená na žalmech a jiných biblických textech, která má uvádět křesťana do života v Boží přítomnosti po celý den. Krom toho existuje v církvi mnoho dalších způsobů modlitby, ať už spontánní nebo ustálené, společné nebo soukromé.

Věřící

Procentuální podíl římskokatolických věřících na obyvatelstvu jednotlivých zemí světa

Podle vatikánské ročenky Annuario Pontificio měla latinská církev ke konci roku 2010 1 272 000 000 členů (pokřtěných katolíků), což ji činí největší křesťanskou církví (zahrnující celosvětově asi polovinu všech křesťanů) a největší náboženskou organizací na světě (zahrnující cca 1/6 lidstva). Působí celosvětově, počet jejích příznivců se v jednotlivých oblastech liší.

Nejkatoličtějším kontinentem světa je Jižní Amerika. Římskokatolická církev drtivě převládá v prakticky celé Jižní a Střední Americe. Hlásí se k němu polovina věřících obyvatel Kanady. Ve Spojených státech a některých ostrovních státech Karibiku je počet katolíků převýšen počtem protestantů. Ve Spojených státech je celkem 77,3 milionů věřících katolíků. Celkem žije v Jižní Americe polovina všech věřících katolíků. Po ní následuje Evropa, kde se obvykle udává podíl katolíků v rozpětí 30–40 %. Žije zde jedna čtvrtina z celosvětového počtu věřících katolíků. V Austrálii se k římskokatolické církvi hlásí 25 % obyvatel a v Africe asi jedna šestina obyvatel. Nejméně katolickým kontinentem je Asie, kde katolíci představují na území drtivé většiny asijských států zanedbatelnou menšinu, často pronásledovanou. Většinu obyvatelstva tvoří římští katolíci pouze ve dvou asijských státech (Filipíny a Východní Timor).

V současné době rychle roste podíl katolíků v Africe a Asii (zejména jihovýchodní), naproti tomu ke stagnaci až poklesu dochází v Jižní Americe (zde speciálně v Brazílii, kde se v poslední době výrazně prosazují evangelikálové) a Evropě, kde dochází v řadě států k výraznému postupu sekularizace společnosti.[3]

Organizace

Coby organizaci určuje fungování římskokatolické církve Kodex kánonického práva (zkráceně CIC, vydán 1983).

Druhý vatikánský koncil deklaroval ve své konstituci Lumen gentium (čl. 8), že „jedna, svatá, katolická a apoštolská“ církev „subsistuje (subsistit, uskutečňuje se) v katolické církvi a je řízena Petrovým nástupcem a biskupy ve společenství s ním.“ Petrovým nástupcem se míní papež.

Církevní správa se člení na jurisdikční oblasti, nejčastěji vymezené na územním základě, existují však i jiné možnosti (například vymezení instituční, kupříkladu vojenský ordinariát). Za základní a standardní jednotku lze považovat diecézi, která se obvykle dále dělí na děkanáty a tyto dále na farnosti. Diecéze se mohou sdružovat v církevní metropoli.

Vztah k ostatním katolickým církvím

Římskokatolická církev sdílí s ostatními katolickými církvemi společenství ve svátostech a umožňuje věřícím z jednotlivých katolických církví za určitých podmínek změnu příslušnosti k této církvi, např. při migraci, svatbě apod.; teoreticky může být papežem, tedy biskupem církve latinského obřadu, zvolen i věřící některé z východních katolických církví.

Zdravotní a charitativní střediska

Katolická církev spravuje na celém světě 5158 nemocnic (nejvíce v Americe a Africe), 16 523 ostatních zdravotních středisek, 612 leprosárií, 15 679 domů pro staré, nemocné a handicapované lidi (nejvíce v Evropě – 8304), 9492 sirotčinců, 14 576 manželských poraden (nejvíce v Evropě 5670), 3782 sociálně-vzdělávacích středisek a 37 601 dalších institucí.

Vzdělávací a výchovné instituce

Katolická církev spravuje na celém světě 73 580 mateřských škol, které navštěvuje 7 043 634 dětí; dále 96 283 základních škol 1. stupně pro 33 516 860 žáků; 46 339 základních škol 2. stupně a středních škol pro 19 760 924 žáků. Katolické vyšší školy navštěvuje 2 477 636 studentů, univerzity pak 2 719 643 studentů.[4]

Učení

Katedrála sv. Víta, Václava
a Vojtěcha na Hradčanech

Nauka katolické církve se v základních – a nejpodstatnějších – věcech shoduje s naukou ostatních církví, jak o tom svědčí společná kréda, zvl. Nicejsko-konstantinopolské vyznání víry. Souhrn katolické věrouky je obsažen v Katechismu katolické církve. Zde jsou zmíněna některá specifika, jimiž se katolická církev vyznačuje.

Svátosti

Katolická církev uznává sedm svátostí (čísla v seznamu označují příslušné odstavce Katechismu katolické církve (KKC).

Odkazy

Reference

  1. iDnes.cz, 30. března 2008. Dostupné online. (čeština)
  2. Předběžné výsledky Sčítání lidu, domů a bytů 2011, online. www.czso.cz [online]. [cit. 15-12-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 04-01-2012.
  3. Vzrůst Katolicismu v Africe a pokračující odkřesťanštění Evropy. www.dici.org [online]. [cit. 2012-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-11.
  4. cirkev.cz
  5. http://www.katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=1213
  6. http://www.katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=1285
  7. http://www.katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=1322
  8. http://www.katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=1422
  9. http://www.katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=1499
  10. http://www.katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=1536
  11. http://www.katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=1601

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.