Stanislav Houzar

Stanislav Houzar se narodil v roce 1957 v Třebíči. V polovině 60. let se začal věnovat amatérskému sběru minerálů. V roce 1969 mu František Peštál věnoval první minerály.[1] Na podnět pedagoga Bohumila Uhlíře, který Stanislava Houzara učil přírodopisu a chemii se začal zajímat o studium geologie na vysoké škole.[1]

Vystudoval Střední zemědělsko-technickou školu v Třebíči a následně roku 1981 absolvoval Přírodovědeckou fakultu UJEP v Brně. Po ukončení studia nastoupil do Západomoravského muzea v Třebíči (pozdější Muzeum Vysočiny Třebíč), od roku 1995 pak pracuje v Moravském zemském muzeu v oddělení mineralogicko-petrografickém, to pak mezi lety 1999 a 2013 vedl.[2] V roce 2004 získal na Přírodovědecké fakultě MU v Brně titul Ph.D. v oboru Geologické vědy.[3]

Zabývá se mineralogií a geologií Třebíčska, objevil několik minerálů, které do té doby nebyly v oblasti nalezeny. Věnuje se také studiu moravských vltavínů, dějinami dolování na jihozápadní Moravě, petrologii, geochemii metamorfovaných hornin, tektitům a impaktovým procesům.[4] Publikoval v mnoha vědeckých i populárních časopisech, věnuje se také spisovatelské činnosti. Napsal publikaci Moravské vltavíny a další.[2] Byl editorem časopisu Acta Musei Moraviae, Sci. Geol.[4] Je členem geologické komise Asociace muzeí a galerií České republiky.[5] Je autorem expozice minerálů v Muzeu Vysočiny v Třebíči.[1]

V roce 2019 obdržel malou bronzovou medaili Masarykovy univerzity.[6]