Českobratrská církev evangelická

Českobratrská církev evangelická (běžně jen evangelická církev, ve zkratce ČCE)[pozn. 1] je křesťanská církev působící na území České republiky, která přímo navazuje na odkaz světové i české reformace. Vznikla v roce 1918 spojením dvou evangelických církví povolených tolerančním patentem roku 1781. Její členové jsou běžně označováni jako evangelíci, případně českobratrští evangelíci.

Českobratrská církev evangelická
Vznik
Datum17. 12. 1918
Registrace v ČR
Datum1. 9. 1991
Statutární orgán
NázevSynodní rada Českobratrské církve evangelické
SídloJungmannova 22/9, Praha 1-Nové Město, 110 00
ČlenPavel Pokorný (synodní senior, od 2021)
Odkazy
multimediální obsah na Commons
Rejstřík církví a náboženských společností
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Církev eviduje 67 tisíc členů ve 248 společenstvích (tzv. farních sborech), kterým se věnuje asi 200 farářů a farářek (bez započtení kazatelských stanic a výpomocných kazatelů).[2] Ve sčítání lidu roku 2021 se k ní výslovně přihlásilo 32 577 osob. Je dlouhodobě největší protestantskou církví v zemi a zároveň druhou největší církví po římskokatolické církvi.[3]

Charitativní činnost církev koordinuje prostřednictvím Diakonie Českobratrské církve evangelické, která je jedním z nejvýznamnějších poskytovatelů sociálních služeb v republice. Evangelická církev je zřizovatelem několika církevních škol a udržuje úzké vztahy s Evangelickou teologickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Při církvi dále funguje nakladatelství Kalich a hlavním církevním periodikem je časopis Český bratr.

Historie
Někdejší synodní senior Joel Ruml

Církev navazuje na tradice církve evangelické augsburského (luterského) i helvetského (reformovaného) vyznání. Augsburské i helvetské církve byly v českých zemích jediné dvě protestantské církve povolené Tolerančním patentem císaře Josefa II. z roku 1781. Požadavky unie evangelických sborů obou vyznání se silně ozvaly již v roce 1848, ke sloučení českých sborů však došlo až po vyhlášení Československé republiky, a to svobodným rozhodnutím zástupců všech českých sborů na generálním sněmu v prosinci 1918. Nově vzniklá unie kromě svých augsburských a helvetských tradic sama sebe chápala i jako pokračovatelku tradice české reformace, husitského hnutí, církve podobojí i Jednoty bratrské. Svým dnešním názvem Českobratrská církev evangelická programově naznačuje svou návaznost na první (domácí) i druhou (světovou) reformaci, tak i to, že za své pravidlo víry a života uznává evangelium Ježíše Krista, dosvědčované v Písmu Starého i Nového zákona.

Od roku 1953 lze v církvi ordinovat pro duchovní službu i ženy. Roku 2003 se navíc první žena dostala i do funkce seniorky, když byla do této funkce pro Pražský seniorát na konventu tohoto seniorátu zvolena Lýdia Mamulová.[4]

Českobratrský kostel v Praze-Braníku

Struktura církve

Českobratrskou církev evangelickou tvoří sbory na třech úrovních:

  • sbor farní,
  • sbor seniorátní,
  • sbor povšechný.

Spravována je způsobem presbyterně-synodním.

Farní sbor
Související informace naleznete také v článku Seznam sborů Českobratrské církve evangelické.

Farní sbor je základní jednotkou církve, spravovaný staršovstvem (presbyterstvem), které je voleno z členů sboru sborovým shromážděním, to volí i faráře. O­n a jeden z presbyterů – kurátor – jsou společně představiteli sboru a jeho statutárními zástupci. Církev tvoří 251 sborů.

Seniorátní sbor

Seniorátní sbor (seniorát) je společenství sborů spojených v určitém obvodu ke společné církevní činnosti a správě. O jeho věcech rozhoduje seniorátní shromáždění zvané konvent, jehož členy jsou poslanci příslušných sborů, volení na čtyřleté funkční období. Konvent volí stejným dílem z presbyterů a farářů na šestileté období seniorátní výbor v čele se seniorem a seniorátním kurátorem. Sídlem seniorátu je vždy sbor, kde je senior farářem.

Senioráty Českobratrské církve evangelické

Církev tvoří 14 seniorátů:

Povšechný sbor

Nejvyšší úrovní správy církve je povšechný sbor, čili celá církev. Církev spravuje Synodní rada, což je šest volených osob (tři faráři a tři laici), nejvyšším zákonodárným a řídícím shromážděním (parlamentem), složeným z volených poslanců, je synod. Jménem celé církve jednají synodní senior a synodní kurátor.

Věřící
RokČeskobratrští evangelíci v Česku
dle sčítání lidu[5]
1921231 1992,31 %
1930290 9942,73 %
1950401 7294,52 %
1991203 9961,73 %
2001117 2121,15 %
201151 8580,50 %
202132 5770,31 %

Při sčítání lidu se k Českobratrské církvi evangelické v roce 2001 hlásilo 117 212 obyvatel, o deset let později 51 936 obyvatel (vedle toho 8 158 osob obecně k protestanství či evangelictví) a v roce 2021 pak 32 577 obyvatel (vedle toho 27 149 osob k protestantství či evangelictví bez udání konkrétní církve).[6][7][8]

  • Věková struktura osob, které se při sčítání lidu roku 2011 hlásily k ČCE

Vzdělání
Podrobnější informace naleznete v článcích Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy a Evangelická akademie.

Od počátků protestantství se na vzdělání a výuku kladl velký důraz. První evangelické školy vznikaly už od tolerančního patentu a v 19. století jich bylo více než 100. Vysokoškolské vzdělání kazatelů i laiků zajišťuje Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy.

Střední a vyšší odborné vzdělání zajišťují tyto Evangelické akademie:

Církev též provozuje dvě základní školy; Bratrská škola v Praze a Filipka: Škola příběhem - církevní základní škola v Brně.

Tiskoviny

Církev vydává časopis Český bratr (od roku 1924).[9] Do roku 2018 vycházel časopis pro mládež Nota nebe,[10] jenž se do konce roku 2013 jmenoval Bratrstvo.[11] Lidé z církve často přispívají také do novin Kostnické Jiskry, které jsou celoprotestantským periodikem.

Diakonie
Podrobnější informace naleznete v článku Diakonie Českobratrské církve evangelické.

V roce 1989 byla obnovena činnost Diakonie Českobratrské církve evangelické, která poskytuje ve více než 130 zařízeních ve všech regionech České republiky sociální, zdravotní a pastorační pomoc a péči lidem, kteří se vlivem svého zdravotního postižení, věku, nemoci nebo osamocení dostali do obtížné životní situace. Provozuje 7 speciálních škol pro děti s mentálním a kombinovaným postižením. V roce 2004 byl otevřen první evangelický hospic - Citadela ve Valašském Meziříčí.

Od roku 1989 se církev podílí na vojenské a vězeňské duchovní službě.

Ekumenická spolupráce

Církev je členem:

Významné osobnosti s členstvím v církvi

Osobnosti politického a společenského života

Akademici

Spisovatelé, hudebníci a umělci

Odkazy

Poznámky
  1. Výjimečně též CČBE.[1]

Reference
  1. KLÍPA, Jan. 130 – léto 2002. Getsemany [online]. 2002 [cit. 2017-07-06]. Dostupné online. ISSN 485X 1210 485X.
  2. Kdo jsme? [online]. Českobratrská církev evangelická [cit. 2022-01-29]. Dostupné online.
  3. Předběžné výsledky Sčítání lidu, domů a bytů 2011, ČSÚ, online. www.czso.cz [online]. [cit. 2011-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-04.
  4. ŠTRÁFELDOVÁ, Milena. Farářka Mamulová je v Praze první evangelickou seniorkou [online]. Praha: Český rozhlas, 2003-11-09 [cit. 2021-03-15]. Dostupné online.
  5. Obyvatelstvo podle náboženského vyznání podle výsledků sčítání lidu v letech 1921, 1930, 1950, 1991 a 2001 [online]. Český statistický úřad [cit. 2021-01-14]. Dostupné online. (česky)
  6. Náboženská víra. Sčítání 2021 [online]. Český statistický úřad [cit. 2022-01-14]. Dostupné online.
  7. Nové výsledky zpochybňují pokles věřících tradičních církví. Sčítání proběhlo i na Slovensku [online]. Christnet.eu, 20. ledna 2022 [cit. 2022-02-01]. Dostupné online.
  8. VAŇÁČ, Martin. Náboženská víra podle sčítání v České republice | Getsemany. Getsemany, křesťanský měsíčník [online]. Institut ekumenických studií v Praze, 6. února 2022 [cit. 2022-02-07]. Čís. 345. Dostupné online.
  9. Evangelický časopis Český bratr [online]. Praha: Synodní rada Českobratrské církve evangelické [cit. 2014-02-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-18.
  10. Církevní tisk [online]. Praha: Českobratrská církev evangelická [cit. 2019-07-31]. Kapitola Nota nebe. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-07-31.
  11. Zasedání synodní rady ČCE ze dne 12. 11. 2013 [online]. Praha: Synodní rada Českobratrské církve evangelické, 2013-11-12 [cit. 2014-02-28]. Kapitola Koncepce časopisu Bratrstvo na rok 2014. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-23.
  12. PLÍŠKOVÁ, Jana. Bez postranních zájmů. Rozhovor s poslankyní za stranu Pirátů Olgou Richterovou. Český bratr. Červen 2020, roč. 96, čís. 6. Dostupné online. ISSN 1211-6793.
  13. Poznámky pozdního příchozího. Protestant [online]. [cit. 2018-11-07]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.