Písek (město)

Lidé se v písecké kotlině poprvé objevili na sklonku starší doby kamenné a usadili se severně od dnešního města. Prvními lidmi, kteří vstoupili na místo pozdějšího středověkého města, byli Keltové. Na poli mezi Hradištěm a Putimí byly nalezeny dvě mohyly s keltským pokladem. Nejvzácnější byla kovová tepaná zobákovitá konvice, dále několik zlatých prutů a zlaté a stříbrné ozdoby.

Podnětem pro založení Písku bylo nerostné bohatství v podobě zlatonosného písku. Patrně již od konce 12. století stála rýžovnická vesnice na pravém břehu řeky Otavy. Vzniklá osada se jmenovala „Na Písku“. Později se z osady stala trhová ves s kostelem sv. Václava. Písecká těžba zlata skončila v 16. století a několik pokusů o její vzkříšení nesplnilo očekávání. Jméno města je tak odvozeno od rýžování zlatonosného písku.[8]

Kostel Narození Panny Marie

Město Písek bylo poprvé zmíněno v datační formuli listiny krále Václava I. vydané roku 1243, který začal nedaleko osady na skalnatém břehu stavět hrad. Lokace města mohla proběhnout již v závěru vlády Václava I., ale vlastní budování bylo zásluhou až jeho syna Přemysla Otakara II., který ve městě často přebýval a který okolo roku 1254 založil hrazené královské město s královskou mincovnou.

Město nebylo založeno jen pro těžbu zlata. Mělo zároveň ochraňovat obchodní Zlatou stezku, která v těchto místech překračovala Otavu, a také být základnou královské moci. Všechny hlavní budovy (městský hrad, kamenný most, farní kostel, dominikánský klášter, rychta) vyrostly společně s opevněním snad v průběhu pouhých dvou desetiletí, během kterých tu král vícekrát pobýval; v letech 1258–1265 s jedinou výjimkou každoročně. To byla doba rozkvětu Písku, který tehdy patřil k nejpřednějším městům v království a dosáhl významu, jenž se již nikdy neopakoval.

Když král založil na levém břehu řeky Nový Písek, osada Starý Písek si výslovně nepřála být s Novým Pískem spojována, a proto král obyvatelům Starého Písku garantoval samostatnost. Nový Písek však ve 13. století převzal roli sídla Prácheňského kraje, kterou do té doby plnil hrad Prácheň. Starý a Nový Písek splynuly až po staletích.

V roce 1327 (jiný zdroj uvádí rok 1308)^[zdroj?] propůjčil městu Jan Lucemburský městská práva Starého Města pražského (právo vybírat mýto, osvobození od cla a mýta, mílové právo, zřídit solný sklad, obilnice – největší v Čechách v té době, atd.). V Písku krátce pobýval jak Jan Lucemburský, tak i Karel IV., který potvrdil Nový Písek jako hlavní město Prácheňského kraje. Král Václav IV. do města často zajížděl a byl posledním panovníkem, který pobýval na zdejším hradě. V letech husitských válek hrál Písek významnou roli a stál již od počátku na straně reformního hnutí. Písečtí obyvatelé se jako jedni z prvních hlásili k husitskému hnutí.

Kříž na Jelením (starém) mostě

20. srpna 1419 úspěšně zaútočili Písečtí na dominikánský klášter a následně jako jedni z prvních se připojili k Jednotě táborské.[8] Podobně jako v Táboře i v Písku byly umístěny kádě, do kterých občané odevzdávali své bohatství ve prospěch města. Písek má před Táborem prvenství ohledně těchto kádí.

Během husitství byl ve městě častým hostem Jan Žižka. Vládcem Písku se v té době stal husitský hejtman Matěj Louda z Chlumčan. Písečtí zůstali myšlenkám husitství věrni až do konce. Ve městě na faře působil také první a poslední biskup bratrstva Mikuláš z Pelhřimova. Po vojenské porážce Tábora Jiřím z Poděbrad došlo po výhrůžce Píseckým k dohodě.

V následujícím období došlo k nebývalému rozkvětu města, který umožnil městu v roce 1509 koupit královský hrad v Písku a královské panství. Písecký majetek a vliv sahal od Mirotic až k Protivínu. Roku 1532 zachvátil město veliký požár, který poničil velkou část města.

Po pražské defenestraci roku 1618 se Písek přidal na stranu stavů. To mělo za následek vypálení píseckých předměstí a okolních vesnic císařskými oddíly v březnu 1619. V průběhu třicetileté války bylo město několikrát obléháno, ostřelováno a nakonec vydrancováno postupně generálem Buquoyem, Mansfeldem a rok nato Maxmiliánem Bavorským. Během každého dobytí bylo město vypáleno a obyvatelstvo téměř vyvražděno.

Roku 1623 byl dosazen jako správce města císařský generál Martin de Huerta, lidově přezdívaný „Poberta“, který pomocí tyranizování obyvatelstva začal Písecké obracet na katolickou víru a měl na svědomí ožebračení města. Rok po správcově smrti bylo město opětovně ustanoveno jako krajské město a roku 1641 mu byly navráceny některé královské výsady, ale s výslovným dodatkem, že je může využívat jen katolické obyvatelstvo města. Počátkem 18. století došlo k finančním problémům města a k řádění moru v okolí. Jako projev díku, že bylo město uchráněno morové vlny, nechali Písečtí vystavět na Malém (Alšově) náměstí mariánské sousoší.

Písek od Prachárny, asi 1850

Znovu byl Písek postižen válkou v letech 1741 až 1742, kdy zde byla umístěna francouzská posádka, vracející se z Prahy, proti které vyrazilo rakouské vojsko. Písečtí se báli, že bude město opětovně dobyto, vypáleno a zničeno, a proto slíbili Panně Marii, že když bude město ušetřeno, budou každoročně provozovat městskou slavnost. Ta se pak konala po dlouhá století (za komunistického režimu byla zakázána, ale po roce 1991 obnovena). Roku 1778 bylo ve městě zřízeno gymnázium, roku 1860 přibyla česká reálka a roku 1866 bylo na radnici zřízeno české úřadování. V roce 1861 byla zřízena první česká vyšší dívčí škola, roku 1870 první škola rolnická, roku 1884 škola revírnická a v roce 1899 první škola lesnická.

Národní obrození v Písku probíhalo zásluhou vynikajících osobností velmi intenzivně. Byl zde dokonce vydáván časopis Poutník od Otavy, který pak nahradil Otavan. K povzbuzení národního vědomí přispělo i založení tělocvičné jednoty Sokol roku 1868.

Koncem 19. století prošel Písek průmyslovým rozvojem, byla zde založena průmyslová výroba fezů, papírna, tabáková továrna a v okolí města se stavěly komunikace. Roku 1875 byl Písek spojen železnicí s Prahou. Roku 1884 bylo založeno městské muzeum a v roce 1887 zavedl Písek jako třetí město v Čechách elektrické osvětlení obloukovými lampami Františka Křižíka. Následujícího roku byla uvedena do provozu městská vodní elektrárna. V tomto období byl Písek krajským městem Prácheňského kraje, ale vinou vzdálenosti od hlavní železniční tratě se nestal významným městem. Roku 1891 se Tomáš Garrigue Masaryk stal s přispěním píseckých voličů poslancem rakouské Říšské rady.

Památník letcům padlým za druhé světové války

K vyhlášení samostatné republiky došlo v Písku podobně jako v některých dalších městech již 14. října 1918,[9] kdy probíhala generální stávka. Následně ale železničáři z Prahy přivezli informaci, že republika ještě nebyla oficiálně vyhlášena, a tak se Písečtí rozešli. Do města byla přemístěna uherská (maďarská) vojenská posádka a začalo vyšetřování pokusu o převrat. Po dobu trvání první Československé republiky navázal Písek na své předválečné tradice. Zůstal vyhledávaným místem pro studenty, letní hosty i pro důchodce, kteří zde hodlali strávit klidné stáří.

Německá okupace Čech, Moravy a Slezska a zřízení Protektorátu Čechy a Morava přinesly Písku velké strádání. Mnoho lidí zahynulo na popravištích a v koncentračních táborech; někteří obyvatelé se zúčastnili domácího i zahraničního odboje. Okupaci ukončil příchod amerických vojsk 6. května 1945 večer.^[zdroj?] Sovětské jednotky dorazily do města až 10. května.^[zdroj?]

Po druhé světové válce, zvláště pak po uchopení moci Komunistickou stranou Československa v únoru 1948, se tvář Písku začala měnit. Ve městě byla založeny národní podniky jako textilní závod Jitex, Kovosvit a Elektropřístroj. Byla postavena jatka, rozvíjel se dřevařský průmysl atd. Začala také stavba nových budov a sídlišť (Jih a Dukla, zástavba na Nábřeží 1. máje). Během tzv. socialistické éry byla vztyčena socha Rýžování zlata na Nábřeží 1. máje. Vznikla lávka spojující sídliště Dukla a zástavbu na nábřeží, zkonstruovaná z betonových panelů a koncipovaná jako samonosná zavěšená lávka přes řeku Otavu.

Při povodních v srpnu 2002 byl značně poničen kamenný středověký most, ale díky tomu, že byl roku 1995 ukotven do skály pod řekou, nápor vody celkově vydržel.[10] Nebyl zasažen jenom Kamenný most, ale také lávka u sídliště: v noci při povodních voda dosáhla k její konstrukci, přičemž proud vody strhl zábradlí a lávku nebezpečně překroutil. Po povodních byla znovu postavena, dostalo se i na několik kosmetických změn. Na místě dnešního parkoviště na sídlišti Dukla stála stará továrna na fezy (přezdívaná „fezovka“), která musela být kvůli porušené statice stržena; před povodněmi byla z větší míry nevyužívaná.

Sídliště na Pražském předměstí

Dne 8. května 2006 byl v Písku odhalen památník českým letcům v Anglii, většinou rodáků z Písku či z jeho blízkého okolí. Písek má dobrou infrastrukturu, zejména je jedním z mála měst, kde je vybudován ucelený kamerový systém. Město Písek plánuje přebudovat nábřeží Otavy, v místě mezi Starým a Novým mostem, které kdysi bylo zastavěno ulicí Fischergasse (Rybářská ulice), na rekreačně-kulturní centrum města pod širým nebem. Toto nábřeží, které leží naproti nově zastavěnému pravému nábřeží v Portyči (název lokality odkazuje jí velmi podobné severoitalské město), je dnes frekventované, ale nepříliš upravené místo. Radní města ale vítězný návrh komise nepodporují, nicméně pravděpodobný vítěz vzejde z prvních tří míst ve veřejné soutěži.[11][12] Koncem roku 2013 bylo dokončena rekonstrukce Fügnerova náměstí v centru města, část nákladu v projektu finančně podpořila i firma AISIN, sídlící v průmyslové zóně Písek-Sever. [13]

Město Písek si na počátku 21. století vede poměrně úspěšně. Jedním z udělených uznání byla diamantová cena za nejlepší podmínky k životu v průzkumu společnosti KPMG Česká republika v roce 2012, a to v silné konkurenci v kategorii středně velkých měst České republiky.[14] Po komunálních volbách konaných na podzim 2014 se starostkou města stala Eva Vanžurová z uskupení Jihočeši 2012.[15] Vystřídala na tomto postu Ondřeje Veselého.

Židé žili v Písku od konce 14. století až do roku 1424, kdy byli vypovězeni. Znovu se zde začali usídlovat až na začátku 17. století, největší rozkvět zažili po polovině 19. století, roku 1880 jich zde žilo 449 a tvořili tak značnou část městské populace. V roce 1872 postavili místo původní modlitebny, doložené od začátku 18. století, synagogu, která dodnes stojí v Soukenické ulici. Synagoga, postavená v pseudomaurském stylu roku 1872, byla v letech 1953–1996 pro veřejnost uzavřena. Po dobu komunistického režimu budova chátrala jako skladiště velkoobchodu s textilem. Po navrácení židovské obci je dnes postupně opravována, rekonstrukce je nyní poměrně blízko k ukončení.[16] U města je také židovský hřbitov z roku 1876, náhrobků se dochovalo asi 60, budovy byly zbořeny v letech 1968–1969. Původní starší hřbitov se nezachoval.[17]

Písek, ve středověku ekonomicky velmi úspěšné město, které bohatlo na rýžování zlata z Otavy, sběru perel či obchodu, nebylo v 18.–19. století svědkem prudké industrializace jako okolní střediska, tedy Plzeň, České Budějovice a zejména blízké Strakonice. Jedním z důvodů bylo trasování první a hlavní železnice v tomto kraji, dráhy císaře Františka Josefa (dnes železniční trať 190), v geograficky výhodnější a přímější poloze úvalem Blanice a Otavy, asi 8 km mimo Písek jižním směrem (ovšem právě přes Strakonice). Tento stav vyústil ve zbrzdění rozvoje krajského města, které bylo nadále významné spíše jako kulturní centrum vzdělání a administrativy. Průmysl ve městě existoval, ale nedosáhl většího významu a rozměrů. Vystěhovalectví nezaměstnaných do průmyslovějších sídel, i za moře do USA na konci 19. století, vedlo k založení osad jménem Pisek v Severní Dakotě a v Texasu. Východní úbočí písecké kotliny, dnes příměstská rekreační zóna Amerika, připomíná pokus města o zamezení vystěhovalectví nabídnutím využívání půdy chudším vrstvám obyvatelstva.

Nižší industrializace měla na druhé straně kladný vliv na rozvoj turistického a lázeňského ruchu v zachovalém historickém jádru a málo dotčené krajině. Průmysl dosáhl většího významu až po druhé světové válce. Tehdy vznikla řada potravinářských, textilních, elektrotechnických koncernů, například Jitex či Kovosvit.

Počátkem 21. století Písek zažívá pozvolný rozvoj průmyslu, jehož struktura se v porevolučních letech změnila více k elektrotechnickému a strojnímu – automotive průmyslu. Mezitím se vliv předrevolučních velkopodniků utlumil, dnes dosahují mnohem nižšího podílu na ekonomice a zaměstnanosti města. Směrem na Čížovou, podél rychlostního přivaděče k dálnici D4, je stavěna od konce 90. let rozlehlá průmyslová zóna Písek-sever, využívaná rostoucím množstvím firem. Tato zóna je se svými 80 ha[23] největší v celém Jihočeském kraji, téměř polovina je ale stále volná i přes velkou podporu města.[24] Zdejší průmyslová zóna je zaměřena převážně na strojírenský průmysl, logistiku a sofistikovaný elektroprůmysl; mezi největší zdejší nové závody lze zahrnout firmy Faurecia Automotive Czech Republic s.r.o. (vyrábí výfuky), Faurecia Components s.r.o. (vyrábí sedačky), AISIN Europe Manufacturing Czech s.r.o. (vyrábí součástky a nástroje), S.n.o.p. cz a. s. Písek, Amtek s. r. o., Heyco Werk, KUNSTSTOFF FRÖHLICH GmbH o.s. CZ, I.n.p. Písek, s.r.o., SMOZ IMMO, s.r.o. (kovovýroba), CSS SPEDITION s.r.o., BROTEX Z&J s.r.o. (textilní průmysl), ČESKÉ A MORAVSKÉ OBALOVNY s.r.o., STRABAG a.s., a Grosshauser Invest. Na okraji zóny stále funguje původní zástavba školního statku Střední zemědělské školy v Písku, vedle níž funguje ubytovna pro dělníky a vznikla zde bioplynová stanice Bioenergy s.r.o.

Nedávné rozšíření přinesla do zóny italskou firmu Lovato. Ta a jejích asi sto zaměstnanců se soustředí na výrobu průmyslových komponentů a silnoproudých přístrojů. Jednou z nových investic je vývojová laboratoř a výrobní závod zaměřený na LED osvětlení firmy Industrial Light & Control, která plánuje zaměstnat 70 lidí v první fázi a 140 v druhé fázi investice; v říjnu 2013 oznámila firma JIRI MODELS[25] úmysl investovat zde celkem 120 milionů Kč a zaměstnat celkem až 70 lidí, za předpokladu domluvy s městem Písek ohledně cen pozemků. Město ovšem koncem roku 2013 odmítlo prodat pozemky v průmyslové zóně Písek-Sever pod cenou, budoucnost investice byla tedy nejistá. Město nabídlo levnější pozemky poblíž lokality a jednání patrně neskončilo.[26] Dceřiná firma AISIN, ADVICS Europe GmbH, vyrábějící brzdové systémy pro automotive průmysl, chtěla využít část areálu mateřské firmy a zaměstnat celkem 36 lidí od konce roku 2014.[27] Hala pro firmu ADVICS a logistické centrum firmy AEM-C (ta chtěla zaměstnat dalších 25 lidí) byla stavěna od dubna 2014. Na počátku roku 2014 začala jistá firma zabývající se recyklací hliníku sondovat možnost svého přesídlení do této zóny. Celkově je zde zaměstnáno přibližně 3 300 zaměstnanců.[28][29][30]

Havlíčkovo náměstí (Florián)

Nové nábřeží v Písku (tzv. Titanic)

Pomocí dotace od Evropské unie byla do zóny vystavěna cyklostezka, do zóny zajíždí pravidelné spoje městské dopravy, nově zde funguje železniční zastávka Písek-Dobešice. V areálu bývalých kasáren sousedících se zónou sídlí firma BaK. Tradičními píseckými podniky jsou Schneider Electric, MASO UZENINY Písek a firma Agpi a.s., zabývající se velkovýrobou vajec. Velmi známou textilní firmou je Jitex. Dnes je v areálu Jitexu zhruba padesátka firem a živnostníků rozmanitého zaměření na osmi hektarech plochy a stále nabízí volné plochy. Za městem směrem na Smrkovice je velká teplárna.

Tradičním lze nazvat zpracování dřeva z městských lesů či kamene těženého v blízkém okolí města. Směrem na Tábor se nachází kamenolom Na Ptáčkovně, jenž produkuje drcený stavební kámen. Jeho zpracování probíhá přímo v areálu lomu. Nedaleko lomu je také závod na zpracování dekoračního kamene Jihokámen, v.d.; ve městě zpracovává kámen i UNIGRANIT Písek, a.s. Písek je známý výskytem radioaktivního pisekitu, nerostu, který se vyskytuje pouze v okolí města.[31] Blízké Písecké hory mají několik lokalit, kde bylo do konce 19. století těženo zlato a drahokamy v průmyslovém měřítku.

V Písku je také pivovar.[32]

Město se též snaží orientovat na turistický ruch, který byl důležitý už za Rakousko-Uherska a první republiky (v té době byl Písek znám jako lázeňské centrum v Prácheňském kraji pro své zdravé ovzduší ovlivněné okolními lesy). Turisté přijíždějí na folklorní, městské a hudební slavnosti, stejně tak jsou přitahováni památkově chráněným středověkým jádrem města včetně nejstaršího českého mostu či prohlídky věže děkanského kostela. Z novověkých zajímavostí návštěvníky láká jedna z nejstarších elektráren ve střední Evropě zprovozněná roku 1887 na řece Otavě, Městská elektrárna v Písku. Je nejstarší funkční vodní elektrárnou na území Česka, před náročnou rekonstrukcí fungovala po 99 let až do roku 1986.[33] Dalším magnetem je rozsáhlá galerie – centrum dětské kresby s workshopy, expozicemi a výstavami vybudovaná v objektu sladovny z roku 1864. V přízemí objektu se nachází infocentrum s celoročním provozem.[34]

Město propaguje též 770. výročí první písemné zmínky, připadající na rok 2013, ve snaze přitáhnout více turistů.[35] Městem i okolím vede hustá síť cyklostezek a tras pro pěší turistiku, končí zde vodácká trasa po řece Otavě. K účelu propagace slouží i turistické informační stránky online www.icpisek.cz v sedmi jazycích[36], které získaly zvláštní cenu ministra pro místní rozvoj v rámci soutěže Zlatý erb 2011 za vysokou kvalitu.[37]

Pohled na Jelení (starý) most

Pohled na řeku

Velký rozkvět zaznamenaly nové obchodní zóny; jedna se nachází pod Zemským hřebčincem a druhá poblíž železniční stanice Písek. Působí zde mnoho řetězců včetně McDonald's, Tesco, Kaufland, Hypernova, OBI či KFC. V poslední době zaznamenává Písek velký rozmach v soukromém podnikání; mnoho menších firem se živí IT/ITC, vývojem softwaru, potravinářskou výrobou, řemeslnými výrobky a dalšími službami.

V areálu bývalých píseckých Žižkových kasáren vzniklo za investici 450 milionů Kč Technologické centrum Písek (zkr. TCP). Nově opravený areál slouží jako multifunkční centrum pro vzdělávání, vývoj technologií a zázemí pro administrativu. Projekt kromě rekonstrukce centrálního objektu počítá s revitalizací svého okolí. Vzniklo pokročilé počítačového centrum s CLOUD datovým centrem a připojením k internetu 2 × 10 GB, které již přilákalo šest firem a v lednu 2013 byla již třetina kapacity centra zaplněna. O spolupráci s tímto centrem projevilo zájem několik institucí vyššího vzdělání, například Jihočeská univerzita, Vysoká škola podnikání Ostrava, spolupráci již navázalo TCP s ČVUT či Univerzitou Hradec Králové.[38] Vytvořeno bylo 5,700 m² prostoru pro až 20 firem s cca 300 nově vytvořenými pracovními místy.[39] Projekt spolupracuje s firmami IBM, Scheider Electric, Juniper, Arow ECS, Microsoft či Conteg. Kromě jiného TCP nabízí kongresové prostory a konferenční sály.

Areál stejných kasáren byl též v místní novinové anketě vybrán jako nejlepší místo pro postavení nového aquacentra[40] poté, co písečtí občané odmítli v místním referendu rozhodnou většinou 88 % snahu radnice o rozšíření a rekonstrukci stávajícího městského bazénu v přímém centru města.[41] Stávající bazén ovšem bez podstatných investic vydrží až další dvě desetiletí.[42] O píseckém aquacentru město uspořádá novou anketu; nabízeny budou lokality Výstaviště, pod lesnickou školou či soukromé pozemky bývalého Jitexu, u teplárny, ve vojenském areálu na Pražské, mezi nemocnicí a obchodní zónou a další.[43] Zbytek areálu kasáren bude řešen, patrně i soudní cestou, v následujících letech.

Celkově je Písek jako místo podnikání vysoce hodnocen, například týdeník Ekonom udělil městu Písek první místo za rok 2013 v rámci jihočeského regionu.[44]

Písek a okres Písek měl k 31. prosinci 2012 nezaměstnanost 7,84 %, přičemž žen bez zaměstnání bylo 9,13 % a mužů 6,91 %. Pro srovnání v Rakousku byla nezaměstnanost 5,0 % a v Německu 5,3 %.[45] I přes relativně nízkou nezaměstnanost byla nová pracovní místa vzácná a na jedno připadalo více než 27 uchazečů (v lednu 2012), údaje z ledna 2013 hovořily o zlepšení a snížení nezaměstnanosti na 6,7 %.[46]

Data za první měsíc roku 2014 potvrdily pozici Písku jako jednoho z měst s nejlepší zaměstnaností v rámci celé republiky. Ačkoliv došlo po novém roce k rekordnímu růstu nezaměstnaných o +12,1 % v rámci okresu Písek, stále byla nezaměstnanost okresu na hodnotě 7,3 %, přičemž nezaměstnanost u žen dosahovala 7,1 % a u mužů 7,5 %. Tento výsledek byl 20. nejnižší v Česku. Na celkem 3600 nezaměstnaných připadalo 485 volných pracovních pozic, tj. 7,4 uchazeče na jednu pozici, což byl pátý nejlepší výsledek v rámci celé ČR.[47]

V Písku a jeho aglomeraci se nachází několik brownfields, které jsou z větších částí nevyužité. Ačkoliv jsou tyto plochy často v atraktivní blízkosti dopravních uzlů či sídelních center, stále nabízejí hodně volného prostoru k využití; jednou z mála nevýhod jsou nutné vyšší investice a možné skryté zátěže. Jde např. o:

• Otavská kasárna – 0,5 ha – leží nedaleko školy a tři čtvrtiny jsou volná plocha, nyní nevyužito.
• Purkratice – Nová kasárna – 7,6 ha – 14 % zastavěno, nyní nevyžito.

K brownfields patřívala i bývalá slévárna Remar v Pražské ul. (0,3 ha.),[48] nicméně areál byl po sanaci navzdory námitkám[49]využit pro realizaci bytového projektu REMAROVNA.[50]

Dnešní divadlo, které nese svůj název od roku 1991, se nachází v sousedství Palackého sadů na místě víceúčelového objektu „Na střelnici“, v němž byl v roce 1868 vybudován divadelní sál. Svou současnou podobu divadlo získalo po roce 1937 komplexní rekonstrukcí. Slavnostní zahájení proběhlo 1. února 1940 uvedením Prodané nevěsty v provedení ND v Praze s dirigentem Václavem Talichem. Novou rekonstrukcí prošla celá budova od ledna 2008 do října 2010. V divadle probíhají divadelní představení všech žánrů, koncerty, kulturní festivaly a výstavy výtvarného umění. Součástí divadla je od roku 2003 rovněž koncertní síň TROJICE, v níž se pořádají zejména koncerty vážné hudby a slavnostní akce.

Městská knihovna Písek

Písecká městská knihovna, založená roku 1841, patří k nejstarším veřejným městským knihovnám v České republice. V současné době obsahuje její fond více než 135 000 knihovních jednotek. Nabízí komplexní knihovnicko-informační služby, včetně meziknihovní výpůjční služby a přístupu k Internetu. Pořádá pravidelné měsíční výstavy a vzdělávací pořady a besedy pro veřejnost. Od roku 1970 knihovna sídlí na Alšově náměstí 85 v adaptované historické budově s dochovaným raně gotickým zdivem a empírovou fasádou z roku 1800 zdobenou keramickými vázami.

Prácheňské muzeum slouží jako muzeum dřívějšího Prácheňského kraje. Nachází se v prostorách nestržené části hradu.

Hlavní sál Divadla Pod čarou

Spolek Pod čarou z. s. od svého vzniku v roce 2000 provozuje Divadlo Pod čarou, alternativní hudebně-divadelní klub, v objektu bývalého kina Svět. Pořádá koncerty, divadelní představení, dramatické, hudební, tvůrčí dílny a programy pro děti. Klub je využívaný také na plesy a divadelní přehlídky, jako je např. Šrámkův Písek či Duhové divadlo. Kulturních akcí uspořádá každoročně okolo 150. Poskytuje zázemí pro využití volného času obyvatel regionu – zkoušky kapel či dramatických souborů, a to vše s minimálními náklady. Pod čarou z. s. je založen na dobrovolnictví, má 20 členů – dobrovolníků a jen tři zaměstnance.

V Písku se také koná „Festival nad řekou“, kulturně-společenská akce zaměřená na prezentaci filmového umění.

• Antonín Ausobský (1885–1957), architekt
• Petr Brukner (* 1943), herec, člen Divadla Járy Cimrmana
• Miloslav Cicvárek (1927–2007), malíř a sochař, cena Joana Miró 1968 a cena Ireny a Petera Ludwigových 1997
• Karel Čabrádek (1943), filmový scenárista
• František Daneš (1919–2015), jazykovědec, 1990–1994 ředitel Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky
• František Roman Dragoun (1916–2005), portrétista
• Roman Dragoun (* 1956), zpěvák, klavírista a hudební skladatel
• Vladimír Dvořák (1925–1999), moderátor, textař, bavič
• Dominik Fey (1863–1950), architekt
• Moric Fialka (1809–1869), důstojník rakouské armády, novinář a překladatel
• František Filip (1930–2021), filmový a televizní režisér
• Josef Hála (* 1928), klavírista a hudební pedagog
• Dominik Halmoši (* 1987), hokejový brankář
• Martin Hanzal (* 1987), hokejista
• Josef Chochol (1880–1956), projektant a urbanista
• Otakar Jeremiáš (1892–1962), hudební skladatel a dirigent
• Jiří Kantůrek (1932–1998), novinář a poslední ústřední ředitel Československé televize
• Jiří Kayser (Kaiser) (1918–2016), malíř, grafik
• Jana Klusáková (* 1941), rozhlasová a televizní moderátorka, publicistka a překladatelka
• Iveta Korešová-Luzumová (* 1989), házenkářka, nejlepší házenkářka České republiky (2011, 2013)
• Jiří Kotrba (* 1958), fotbalový trenér
• Pavel Kouba (* 1953), filosof, profesor Ústavu filozofie a religionistiky na FF UK
• Václav Krška (1900–1969), filmový režisér, dramatik a prozaik
• Iva Kubelková (* 1977), modelka, moderátorka a herečka
• Jaromír Malý (1885–1955), spisovatel, regionalista, redaktor
• Bohuš Matuš (* 1973), zpěvák
• Dana Morávková (* 1971), herečka a moderátorka
• Jiří Mráz (* 1946), známý také jako George Mraz, jazzový kontrabasista žijící v USA
• Jan Mukařovský (1891–1975), estetik a literární teoretik, čelný představitel české strukturalistické školy
• Stanislav Neckář (* 1975), hokejista
• Kateřina Neumannová (* 1973), běžkařka, olympijská vítězka a mistryně světa v běhu na lyžích
• Petr Onufer (* 1976), anglista, překladatel a literární kritik
• Arnošt Petráček (*1991), paralympijský plavec, držitel zlaté medaile z Paralympijských her
• Radek Pilař (1931–1993), grafik, malíř, režisér
• Václav Hladič Písecký (1482–1511), profesor řečtiny, děkan pražské univerzity
• Josef Pleskot (* 1952), architekt
• Martin C. Putna (* 1968), literární historik a kritik, komparatista, překladatel a pedagog Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy
• Marie Ryantová (* 1964), archivářka, historička, pedagožka
• Josef Rybák (1904–1992), komunistický publicista a novinář
• Jan Stropnický (1796–1861), zakladatel občanské záložny v Písku
• Jindřich Šebánek (1900–1977), historik, archivář, profesor
• Dagmar Šimková (1929–1992), politická vězeňkyně komunistického režimu
• Jiří Škoch (* 1938), fotograf
• Václav Špirhanzl (1857–1936), stavební podnikatel a politik, starosta města, poslanec zemského sněmu
• Tomáš Štětka (1855–1918), malíř starého Písku
• Václav Švejcar (1962–2008), malíř meditativních obrazů
• Josef Velenovský (1887–1967), malíř a fotograf
• Tomáš Verner (* 1986), krasobruslař, mistr Evropy 2008
• Richard Weiner (1884–1937), expresionistický básník, prozaik a publicista
• Antonín Otakar Zeithammer (1832–1919), staročeský politik a novinář
• Tomáš Zíb (* 1976), tenista

• Mikoláš Aleš (1852–1913), malíř
• Jaromír Borecký (1869–1951), básník, překladatel, literární a hudební kritik, orientalista, ředitel knihovny
• Karel Cumpfe (1853–1931), klasický filolog, ředitel gymnázia
• František Doubek (1940–2011), ilustrátor, malíř, grafik
• Bedřich Dubský (1880–1957), archeolog
• František Gregora (1819–1887), hudební skladatel a pedagog
• Adolf Heyduk (1835–1923), básník
• Josef Holeček (1853–1929), spisovatel
• Jan Kodl (1855–1903), architekt
• Alois Laub (1896–1945), ruský legionář, důstojník čs. armády a odbojář; v Písku sloužil v letech 1928 až 1937
• Jan Zachariáš Quast (1814–1891), malíř, proslulý malbami miniatur na skle a porcelánu
• August Sedláček (1843–1926), historik
• Josef Věnceslav Soukup (1819–1882), učitel, hudební skladatel, malíř a odborný publicista
• Otakar Ševčík (1852–1934), houslový pedagog
• Fráňa Šrámek (1877–1952), básník, prozaik a dramatik
• Alois Ladislav Vymetal (1865–1918), hudební skladatel

• Přemysl Otakar II.
• Jan Lucemburský
• Karel IV.
• Václav IV.
• Tomáš Garrigue Masaryk
• Emil Hácha
• Jaroslav Ježek (1906–1942), hudební skladatel

• DUŠEK, Tomáš. Písek : staré a nové město. Písek : Praam, 2010. ca 110 s., fot, il. ISBN 978-80-86616-28-5.
• HOLKUP, Antonín. Památník Občanské záložny v Písku, 1912.
• HLADKÝ, Jiří. Kamenný most v Písku. Písek : Město Písek, 2005. 144 s.. fot. il.
• HLADKÝ, Jiří – PRÁŠEK, Jiří. Průvodce po píseckých památkách. Fot. Jan Vávra. Písek : Městský úřad, 1996. Nestr.
• JAVŮREK, Zdeněk – KOTALÍK, Jan. Písek ve fotografii 1860 – 1918. Písek: Město Písek, 2007. 240 s.
• KOLÁŘ, Ondřej. Město v času proměn : Z dějin města Písku v druhé polovině 19. století. Il. František Doubek. Písek : Městské kult. středisko, 1990. 32 s.
• KRÝZL, Karel. Turistický průvodce po městě Písku a okolí. Písek : Podhajský, 1936. 80 s., fot.
• LUDVÍK, Lubor; PRÁŠEK, Jiří. Písecké ulice, náměstí, samoty a komunikace. Písek: J & M, ©1998. 163, [16] s. ISBN 80-86154-09-2. S plánem města.
• NADEMLEJNSKÁ, Dana. Písek. Fot. Karel Třeský. Praha : ALE, 1992. nestr. ISBN 80-900793-4-2.
• PÍSEK – almanach : 750 let města Písku. Písek : Městský úřad, 1993. 363 s. : il. ISBN 80-85618-08-7 .
• PÍSEK – řeka vypravuje. Úvod Jiří Prášek, fot. Kate Bliss, Vladimír Bouček, Jaroslav Hübl aj. Písek : Městský úřad, 2001. 136 s. ISBN 80-238-7611-2.
• PRÁŠEK, Jiří. Písecké XX. století. Písek: J & M, 1999. 193 s. ISBN 80-86154-18-1.
• PRÁŠEK, Jiří. Písecké 2. tisíciletí. Písek : J & M, 2000. 221 s. Bibl. ISBN 80-86154-24-6.
• PRÁŠEK, Jiří. Písek – procházka městem. Písek : Městský úřad, 2001. 42 s., il., fot.
• RYŠLAVÝ, Petr. Písek – jihočeské Athény. České Budějovice: Vyd. MCU, 2009. 62 s. ISBN 80-7339-134-1.
• SEDLÁČEK, August. Dějiny královského krajského města Písku nad Otavou : Od nejstarší doby až do zřízení král. úřadu ; 1. sv. Písek : Obec písecká, 1911. 461 s., obr., fot.
• SEDLÁČEK, August. Dějiny královského krajského města Písku nad Otavou : Od zřízení král. úřadu až do dnešní doby ; 2. sv. Písek : Obec písecká, 1912. 462 s., obr., fot.
• SEDLÁČEK, August. Dějiny královského krajského města Písku nad Otavou : Dějiny zvláštních částí ; 3. sv. Písek : Obec písecká, 1913. 482 s., obr., fot.
• ŠRŮTEK, Jan: Písek. Fot. Marie Šechtlová, J. Škoch. České Budějovice : Krajské nakl., 1963. 46 s.
• ZEMANOVÁ, Blanka. Písecké procházky pro začátečníky i pokročilé. Ilustr. František Doubek. Písek : J & M, 2004. 183 s. ISBN 80-86154-52-1.

• Slovníkové heslo Písek ve Wikislovníku
• Encyklopedické heslo Písek (obce) v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Písek na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Písek v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Vybrané statistické údaje za obec Písek ve Veřejné databázi ČSÚ
• Zpráva Českého rozhlasu o píseckém mostě, s fotografiemi
• Statistické informace na serveru Regionservis
• Městská knihovna Písek