Ruská menšina v Česku

V roce 1918 a dalších letech přicházelo na území tehdejšího Československa velké množství ruských občanů prchajících před občanskou válkou bolševickou. Politika první republiky byla k menšinám vstřícná. V rámci tzv. „ruské pomocné akce“, která probíhala v letech 1921-1926 přislíbilo tehdy Československo dětem, ženám, invalidům, technickým a kulturním pracovníkům, zemědělcům a studentům pomoc. Bylo stanoveno pět let jako doba potřebná k dostudování na zdejších odborných školách, nadto v roce 1923 vznikla Ruská národní univerzita v Praze, která fungovala do roku 1949. Ruské obyvatelstvo se tehdy koncentrovalo ve městech, kde se tyto školy nalézaly (např. Praha, Brno, Plzeň, Poděbrady, Příbram či Bratislava). Akce měla připravit inteligenci pro Rusko, kam by se mohli již vzdělaní vrátit, až se poměry v zemi ustaví. Velká hospodářská krize ve třicátých letech a poměry v Sovětském svazu však návratu většiny z nich zabránily. Část obyvatel se přesídlila do dalších zemí, část se snažila získat československé občanství. Druhá vlna migrace přišla o několik let později a tvořily ji většinou manželky českých studentů.[6][8]

V procesu vzdělávání se také velmi angažovala pravoslavná církev okolo arcibiskupa Sergije Koroljova, jehož působnost zahrnovala také správu komunit věřících v Brně a Bratislavě. Jeho zásluhou se podařilo sehnat značné množství prostředků pro účel výstavby pravoslavného chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech v Praze v letech 1924–1925.

Po skončení druhé světové války sovětské orgány (Směrš) odvlekly většinu ruských obyvatel zpět do staré vlasti. V roce 1946 Ruská svobodná univerzita ukončila svou činnost a v roce 1949 byla zrušena úplně.[9]

Po sovětské invazi v srpnu 1968 byla v Milovicích umístěna Střední skupina vojsk.

Emigranti, kteří v tehdejším Československu zůstali, byli následně vyňati z upřednostňování všeho ruského a vztah k těmto obyvatelům se po vojenské invazi v roce 1968 ještě zhoršil.[8]

Český spisovatel ruského původu Sergej Machonin jako jeden z prvních podepsal Chartu 77. Po roce 1989 se český publicista Vladimír Bystrov, syn ruského emigranta, začal věnovat problematice československých občanů ruského původu zavlečených po druhé světové válce do sovětských gulagů.

Protiruský nápis na demonstraci v Praze 17. listopadu 2018

Po společenské změně v listopadu 1989 byl roce 1991

Poslední vlna, početně zatím nejsilnější, se zde v ČR objevila po rozpadu SSSR. První roky po revoluci v Česku byly podle Rusů těžké, protiruské nálady podle nich ovlivňovaly celou společnost. Na počátku 21. století byli podle názorů ruské menšiny Češi k Rusům mnohem tolerantnější. Zlepšující se vztah Čechů k Rusům potvrzovali i majitelé ruských obchodů (např. klientela byla ze třiceti procent česká a její podíl prý stále rostl).[6][8] Protiruské nálady v Česku jsou znovu na vzestupu od roku 2014.

Český hokejový útočník ruského původu Dmitrij Jaškin hraje v zámořské NHL a v roce 2018 reprezentoval Česko na MS v hokeji, kde přispěl brankou k českému vítězství v zápase s Ruskem.

Příslušníci ruské menšiny, kteří působí v Karlových Varech většinou nejsou občané ČR, pouze zde podnikají a působí jakožto vlastníci nemovitostí, hotelů apod. Vlastní zde několik desítek hotelů, neinvestují však pouze do svého majetku, ale i do veřejných projektů. Podle oficiálních údajů žilo v Karlových Varech na začátku roku 2004 491 občanů Ruské federace s trvalým pobytem a 450 jich mělo povolený pobyt na základě víza nad 90 dnů. (31. leden 2004). Většinou se jedná o movitější migranty, mnozí z nich zde žijí se svými rodinami. Málo příslušníků této menšiny ovládá český jazyk. [8]