Seznam kamenů zmizelých v Kraji Vysočina
Seznam kamenů zmizelých v Kraji Vysočina obsahuje tzv. kameny zmizelých respektive alternativně stolpersteine na území Kraje Vysočina. Kameny zmizelých připomínají osud těch lidí, kteří byli nacisty zavražděni, deportováni, vyhnáni nebo dohnáni k sebevraždě.
Kámen zmizelých v Třebíči, 2015
První kámen zmizelých byl v Třebíči položen 18. července 2013, v Pacově 14. května a v Havlíčkově Brodě dne 15. září 2014, v Senožatech 3. srpna 2015 a v Chotěboři 3. srpna 2016.
Chotěboř
| Obrázek | Nápis | Bydliště | Jméno, život |
|---|---|---|---|
.jpg.webp) |
ZDE BYDLEL MAYER MAX SCHENKEL NAR. 1882 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 8.3.1944 V OSVĚTIMI-BŘEZINCE |
Fominova 257 | Mayer Max Schenkel |
.jpg.webp) |
ZDE BYDLEL ZDENĚK SCHENKEL NAR. 1919 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 8.3.1944 V OSVĚTIMI-BŘEZINCE |
Fominova 257 | Zdeněk Schenkel |
.jpg.webp) |
ZDE BYDLELA IRMA SCHENKELOVÁ NAR. 1891 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 8.3.1944 V OSVĚTIMI-BŘEZINCE |
Fominova 257 | Irma Schenkelová |
Havlíčkův Brod
| Obrázek | Nápis | Bydliště | Jméno, život |
|---|---|---|---|
 |
ZDE ŽIL PAVEL PACHNER NAR. 1876 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA DO SOBIBORU 1942 ZAVRAŽDĚN |
Dolní 104 | Pavel Pachner se narodil dne 20. února 1876 v Havlíčkově Brodě. Žil spolu s manželkou Idou v rodném městě, měl dvě dcery - Zdeňku (narozena 13. března 1904) a Hanu (narozena 12. února 1908) a stal se úspěšným a uznávaným podnikatelem. Převzal otcovu drogerii U Černého psa a také provozoval fotografický obchod a čerpací stanici. Po smrti svého bratra Oskara v roce 1937 zdědil dům v Dolní 104 a také obchod s lihovinami a vínem. V roce 1939 byli Pavel a Ida oloupeni a donuceni se přestěhovat do Prahy. Dne 7. května 1942 byli manželé zatčeni a transportováni z Prahy do Terezínského ghetta. Dne 9. května 1942 pak byli posláni do vyhlazovacího tábora Sobibor.[1] Obě jejich dcery byly také deportovány do Terezína, ty však přežily druhou světovou válku. |
 |
ZDE ŽILA IDA PACHNEROÁ NAR. 1876 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA DO SOBIBORU 1942 ZAVRAŽDĚNA |
Dolní 104 | Ida Pachnerová se narodila 27. června 1876 v Praze jako Ida Morgensternová. Provdala se za Pavla Pachnera a pak s manželem žila v jeho rodném městě, v Havlíčkově Brodě. Manželé měli dvě dcery Zdeňku (narozena 13. března 1904) a Hanu (narozena 12. února 1908). V roce 1939 byli Pavel a Ida oloupeni a donuceni se přestěhovat do Prahy. Dne 7. května 1942 byli manželé zatčeni a transportováni z Prahy do Terezínského ghetta. Dne 9. května 1942 pak byli posláni do vyhlazovacího tábora Sobibor. Obě jejich dcery byly také deportovány do Terezína, ty však přežily druhou světovou válku. |
Jihlava
| Obrázek | Nápis | Bydliště | Jméno, život |
|---|---|---|---|
.jpg.webp) |
ZDE BYDLEL ABRAHAM ADOLF BERNSTEIN NAR. 1884 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 16.10.1944 V OSVĚTIMI-BŘEZINCE |
Abraham Adolf Bernstein | |
.jpg.webp) |
ZDE BYDLELA EMA BERNSTEINOVÁ ROZ. MORGENSTERNOVÁ NAR. 1887 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 16.10.1944 V OSVĚTIMI-BŘEZINCE |
Ema Bernsteinová | |
.jpg.webp) |
ZDE BYDLELA ELLY PORGESOVÁ ROZ. BERNSTEINOVÁ NAR. 1917 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA OSVOBOZENA |
Elly Porgesová |
Pacov
| Obrázek | Nápis | Bydliště | Jméno, život |
|---|---|---|---|
 |
ZDE ŽIL VIKTOR WEINER NAR. 1875 DEPORTOVÁN 1943 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 16.7.1943 TAMTÉŽ |
Španovského 172 | Viktor Weiner se narodil 15. ledna 1875, byl ženatý s Marií Weinerovou (narozenou Langerovou). Manželé měli dvě děti Elsu (také Elišku, narozenou v roce 1914 nebo 1915) a Hanu (narozenou v roce 1919). V Pacově vlastnil malou továrnu na kožené zboží, kde byly vyráběny tašky a peněženky. Dne 5. července 1943 byl transportován z Prahy do terezínského ghetta (jeho číslo v transportu bylo 598), jeho žena a děti byly deportováni v roce 1942. Dne 16. července 1943 byl v Terezíně zavražděn. |
 |
ZDE ŽILA ELSA WEINEROVÁ NAR. 1915 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA DO OSVĚTIMI 1943 ZAVRAŽDĚNA |
Španovského 172 | Elsa Weinerová (také Eliška) se narodila v roce 1915 v Pacově, podle Jad vašem a holocaust.cz se narodila 16. listopadu 1914[2]. Jejími rodiči byli Viktor a Marie Weinerovi. Její otec vlastnil malou továrnu na zpracování kůže, kde Elsa také pracovala. Dne 16. listopadu 1942 byla se sestrou a matkou transportována do terezínského ghetta (číslo v transportu bylo 116). Podle Holocaust.cz byla poslána 6. září 1943 do Osvětimi a tam byla zavražděna. Její otec Viktor byl deportován v červenci 1943 do Terezína a tam byl také zavražděn dne 16. července 1943. |
 |
ZDE ŽILA HANA WEINEROVÁ NAR. 1919 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA DO OSVĚTIMI 1943 ZAVRAŽDĚNA |
Španovského 172 | Hana Weinerová se narodila 4. února 1919 v Pacově (podle holocaust.cz až 24. února 1919[3]). Jejími rodiči byli Viktor a Marie Weinerovi. Její otec vlastnil malou továrnu na zpracování kůže, kde Hana také pracovala. Dne 16. listopadu 1942 byla se sestrou a matkou deportována do terezínského ghetta (číslo v transportu bylo 116). Podle Holocaust.cz byla poslána 6. září 1943 do Osvětimi a tam byla zavražděna. |
 |
ZDE ŽILA MARIE WEINEROVÁ NAR. 1888 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA DO OSVĚTIMI 1943 ZAVRAŽDĚNA |
Španovského 172 | Marie Weinerová (rozená Langerová) se narodila 5. dubna 1888. Provdala se za Viktora Weinera. Manželský pár měl dvě dcery, Elišku a Hanu. Dne 16. listopadu 1942 byla se svými dvěma dcerami deportována do Terezína (její číslo v transportu bylo 115). Podle Holocaust.cz byla transportována do Osvětimi 6. září 1943 a pak zavražděna. Její manžel Viktor byl deportován v červenci 1943 do Terezína a tam zavražděn dne 16. července 1943. |
Pohled
Na návsi v obci Pohled byly 14. srpna 2018 umístěny čtyři kameny připomínající rodinu Turnovských.[4]
Senožaty
| Obrázek | Nápis | Bydliště | Jméno, život |
|---|---|---|---|
 |
ZDE ŽIL RUDOLF FRANKENBUŠ NAR. 1894 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 17.9.1942 V MAJDANKU |
Senožaty 82 | Rudolf Frankenbuš (Rudolf Frankenbusch) se narodil v Senožatech 25. března 1894. Byl ženatý s Františkou Frankenbušovou, manželé měly dvě děti - Zdeňka (narozen v roce 1926) a Věru (narozena v roce 1928). Po smrti otce v roce 1924 převzal obchod s potravinami, jehož nabídku rozšířil a obchodoval se smíšeným zbožím. Dne 13. června 1942 byl deportován do Terezína (jeho číslo v transportu bylo 636). Při příjezdu vlaku na nádraží v Bohušovicích byl okamžitě odveden k čekajícímu vlaku do koncentračního tábora Majdanek (jeho číslo v transportu bylo 921), byl převelen k výkonu nucených prací. Dne 17. září 1942 byl Rudolf Frankenbusch zavražděn. |
 |
ZDE ŽIL ZDENĚK FRANKENBUŠ NAR. 1926 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 17.9.1942 V MAJDANKU |
Senožaty 82 | Zdeněk Frankenbuš (také Zdeněk Frankenbusch) se narodil 8. ledna 1926. Jeho rodiči byli Rudolf a Františka Frankenbuschovi. Jeho otec vlastnil obchod s potravinami. Dne 13. června 1942 byl spolu se sestrou a rodiči deportován do transportu do Terezína (jeho číslo v transportu bylo 639). Při příjezdu vlaku na nádraží v Bohušovicích byl okamžitě odveden k čekajícímu vlaku a byl pravděpodobně deportován do vyhlazovacího tábora Sobibor. Podle Jad vašem a holocaust.cz neexistuje žádná další informace (tento vlak je znám jako ztracený vlak, protože nebylo zcela jasné, kudy tento vlak vlastně jel a kdo byl vyhoštěn či transportován. Ve vlaku bylo asi 1000 deportovaných a zřejmě nikdo tuto cestu nepřežil. Je známo, že jeho otec byl převezen do koncentračního tábora Majdanek, kde vykonával práci a kde byl 17. září 1942 zavražděn. Na kameni je uvedena vražda 17. září 1942 v Majdanku. To není jisté.
Jisté však je, že Zdeněk Frankenbusch válku nepřežil. |
 |
ZDE ŽILA FRANTIŠKA FRANKENBUŠOVÁ NAR. 1897 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 17.9.1942 V MAJDANKU |
Senožaty 82 | Františka Frankebušová (také Františka Frankenbuschová) se narodila jako Františka Herrmannová dne 22. září 1897. Provdala se za Rudolfa Frankenbusche. Manželé měly dvě děti - Zdeňka (narozen v roce 1926) a Věru (narozena v roce 1928). Dne 13. června 1942 byla se svými dětmi a manželem deportována do Terezína (její číslo v transportu bylo 637). Při příjezdu vlaku na nádraží v Bohušovicích byla okamžitě odvedena k čekajícímu vlaku a pravděpodobně byla deportována do vyhlazovacího tábora Sobibor. Podle Jad vašem a holocaust.cz neexistuje žádná další informace (tento vak je znám jako ztracený vlak, protože nebylo zcela jasné, kudy tento vlak vlastně jel a kdo byl vyhoštěn či transportován. Ve vlaku bylo asi 1000 deportovaných a zřejmě nikdo tuto cestu nepřežil. Je známo, že její manžel byl převezen do koncentračního tábora Majdanek, kde vykonával práci a kde byl 17. září 1942 zavražděn. Na kameni je uvedena vražda 17. září 1942 v Majdanku. To není jisté. Jisté však je, že Františka Frankenbuschová válku nepřežila. |
 |
ZDE ŽILA VĚRA FRANKENBUŠOVÁ NAR. 1928 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 17.9.1942 V MAJDANKU |
Senožaty 82 | Věra Frankenbušová (také Věra Frankenbuschová) se narodila 1. ledna 1928. Jejími rodiči byly Rudolf a Františka Frankenbuschovi. Její otec vlastnil obchod s potravinami. Dne 13. června 1942, byla s bratrem a rodiči deportována do Terezína (její číslo v transportu bylo 638). Při příjezdu vlaku na nádraží v Bohušovicích byla okamžitě odvedena k čekajícímu vlaku a pravděpodobně deportována do vyhlazovacího tábora Sobibor. Podle Jad vašem a holocaust.cz neexistuje žádná další informace (tento vlak je znám jako ztracený vlak, protože nebylo zcela jasné, kudy tento vlak vlastně jel a kdo byl vyhoštěn či transportován. Ve vlaku bylo asi 1000 deportovaných a zřejmě nikdo tuto cestu nepřežil. Je známo, že její otec byl převezen do koncentračního tábora Majdanek, kde vykonával práci a kde byl 17. září 1942 zavražděn. Na kameni je uvedena vražda 17. září 1942 v Majdanku. To není jisté. Jisté však je, že Věra Frankenbuschová válku nepřežila. |
Třebíč
| Obrázek | Nápis | Bydliště | Jméno, život |
|---|---|---|---|
 |
ZDE ŽIL ARNOŠT BENEŠ NAR. 1900 DEPORTOVÁN 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN 1943 |
L. Pokorného 10 | Arnošt Beneš se narodil v Třebíči 11. října 1911 jako třetí ze čtyř dětí v rodině Glaserů. Navštěvoval školu v Třebíči, vyučil se jako obchodník a pracoval v prodejně semen na Karlově náměstí č.p. 25. Později si pořídil obchod sám a v roce 1932 se oženil s Ingeborg (Inge), narozenou Schimkovou, která pocházela z Brna. V říjnu 1933 se manželům narodila první dcera. Susanna se narodila v říjnu 1937, později se narodila druhá dcera Hana. Arnošt Beneš se přátelil s malířem a fotografem Ludvíkem Bahnerem a začal se zajímat o fotografii. V letech 1932/1933 a 1934/1935 se podílel na výstavách Klubu fotoamatérů v Třebíči, která se konala v akademické hale: Beneš získal první cenu. V roce 1935 se podílel na výroční výstavě města, která ukázala i tvář židovského města v Třebíči mezi lety 1335-1935. Jeho obrazy byly vystaveny na výstavách v Jihlavě a Brně. Také se věnoval kresbě a vyráběl výrobky vyrobené z loutek a hraček pro své dcery a stavěl vykládaný nábytek. Byl také sběratelem drobných uměleckých předmětů a postaviček, měl také malou sbírku obrazů. V roce 1940 mu byly všechny cennosti odebrány nacisty. Byl mu zabaven dokonce i jeho fotoaparát. Čínský porcelán, který měl ve svém bytě byl zničen nacisty. Od této chvíle také nemohl pracovat v oboru. V květnu 1942 byli místní židé deportováni do Terezína a Osvětimi. Arnošt byl podroben nuceným pracím na stavbě železničního mostu v Sázavě, 16. listopadu 1942 byl deportován do Terezína (jeho číslo v transportu bylo 1). Dne 10. ledna 1943 byl transportován do Osvětimi (jeho číslo v transportu bylo 696). Do roku 1998 z lidí, kteří byli v tomto transportu, přežil pouze jeden člověk. Arnošt Beneš byl zavražděn dne 5. března 1943 v Osvětimi.[5]
Z třebíčských židů přežilo válku pouze 35 lidí, Susanna Urbanová, nejstarší dcera Arnošta Beneše byla jedna z nich, žije v Třebíči. |
 |
ZDE ŽIL WALTER FÜRNBERG NAR. 1898 DEPORTOVÁN 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN 1943 |
Havlíčkovo nábřeží 1 | Walter Fürnberg se narodil 25. listopadu 1898, byl ženatý s Annou. V roce 1942 byl jeho dům "arizován". V květnu 1942 byli třebíčští židé deportováni do Terezína a Osvětimi. Walter Fürnberg byl deportován do Osvětimi, kde byl 5. března 1943 zavražděn. Z třebíčských židů se z války vrátilo pouze 35. |
 |
ZDE ŽILA ANNA INGBEROVÁ ROZ. TAUSSIGOVÁ NAR. 1898 DEPORTOVÁNA 1943 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI |
Karlovo nám. 16 | Anna Ingberová rozená Taussigová se narodila 11. ledna 1922 v Třebíči. Pocházela z rodiny obchodníků, její rodiče měli v Třebíči obchod. Anna se provdala za posledního třebíčského rabína rabbiho Mojžíše Ingbera. Vzali se v jejích 17 letech, krátce před vypuknutím války. Rabín Ingber pocházel z Podkarpatské Rusi a v roce 1935 přišel do Třebíče, aby převzal místo na rabinátu. V květnu 1942 byli třebíčští židé deportováni do Terezína a Osvětimi. Rabín Ingber byl deportován a nepřežil válku. Jeho žena Anna byla z Prahy deportována do Terezína 6. března 1943 (číslo v transportu bylo 983), odtud byla transportována 6. září 1943 do Osvětimi (její číslo v transportu bylo 2512). V ten den bylo do Osvětimi transportován 5007 lidí, z nich přežilo pouze 40 lidí. Anna Ingerbová byla zavražděna v Osvětimi. Z třebíčských židů jen 35 přežilo válku.[6] |
V Třebíči bylo dne 27. května 2018 položeno dalších sedm kamenů zmizelých. Součástí akce byla vzpomínková modlitba.[7]
Žirovnice
| Obrázek | Nápis | Bydliště | Jméno, život |
|---|---|---|---|
 |
ZDE BYDLEL EDUARD PFEFFER NAR. 1875 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN |
Podhadrí 267 | Eduard Pfeffer |
 |
ZDE BYDLELA MARIE PFEFFEROVÁ ROZ. LUSTIGOVÁ NAR. 1884 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA |
Podhadrí 267 | Marie Pfefferová |
Data pokládání kamenů
Data pokládání kamenů zmizelých v kraji Vysočina:
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Liste der Stolpersteine im Kraj Vysočina na německé Wikipedii.
- Zmizeli Sousede Archivováno 23. 11. 2015 na Wayback Machine, Pavel Pachner, jeho manželka Ida, jejich dcery a vnoučata, citováno dne 23.
- http://yvng.yadvashem.org/nameDetails.html?language=en&s_lastName=weinerova&s_firstName=eliska&s_place=&itemId=4766826&ind=108
- http://www.holocaust.cz/de/opferdatenbank/opfer/132686-hana-weinerova/
- KUBÍKOVÁ, Dáša. Leo Turnovský z Pohledu jako jediný přežil válku. V obci odhalili kameny zmizelých za jeho rodinu [online]. Český rozhlas, 2018-10-01 [cit. 2019-03-19]. Dostupné online.
- Životopis Arnošta Beneše. Archivováno 26. 4. 2016 na Wayback Machine
- Stručný Životopis Anny Ingberové.
- Lidé v Třebíči si připomněli výročí transportů i holokaust | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2018-06-09]. Dostupné online. (česky)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Seznam kamenů zmizelých v Kraji Vysočina na Wikimedia Commons - Rozhovor se Susannou Urbanovou, poslední židovská přeživší z Třebíče, rozhovor o jejím otci Arnoštovi Benešovi, židovské čtvrti a době národního socialismu, 1 hod, 4, minuty, česky
- Holocaust.cz, česká databáze Holokaustu
- Stolpersteine.eu, oficiální web
- stolpersteine.cz, archivovaná stránka od roku 2016 zaniklého projektu Stolpersteine.cz
Portály: Česko | Hebraistika
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.