Kladno

Kladno zaujímá rozlohu 36,96 km² (z toho 12,75 km² představují lesy). Centrum (náměstí Starosty Pavla) se nachází v nadmořské výšce 381 m, nejvyšší místo je v lese, Kožová hora na jižním okraji města (456 m), nejnižším bodem je místo, kde Dřetovický potok za Vrapicemi opouští území města (283 m).

Ve Vrapickém lese na východním okraji Kladna se nalézá přírodní památka Žraločí zuby. V těsné blízkosti města jsou i další chráněná území (Vinařická hora, Pašijová draha, Záplavy). Přírodní park Džbán zasahuje do severozápadní části města. Pozoruhodné jsou revitalizované mokřady na Týneckém potoce v lokalitě Vodního parku Čabárna. Jedná se o soustavu rybníků, která tvoří přírodní ekosystém. V roce 1998 byl park prohlášen za významný krajinný prvek České republiky, jehož území je hojně navštěvované v rámci environmentální výchovy nebo prostého pobytu v přírodě.

Neorenesanční budova bývalé lékárny na třídě T. G. M.

Poprvé se Kladno zmiňuje v zemských deskách roku 1318. Už sám název (související se slovem kláda) odkazuje na lesnatou polohu někdejší osady. Po několik staletí byla ves Kladno v majetku rozvětveného rytířského rodu Kladenských z Kladna, kteří zde měli dokonce tři tvrze:

• Dolní tvrz poblíž dnešní hlavní pošty;
• Horní tvrz, která byla velmi výstavná a podobala se spíše hrádku; jejím pokračovatelem je dnešní kladenský zámek; a
• Vlaškovu tvrz na Ostrovci ve směru na Rozdělov.

Posledním příslušníkem hlavní linie rodu Kladenských byl rytíř Zdeněk Kladenský z Kladna (kol. 1450–1543), který poměrně velké panství odkázal (původně čtyřem) potomkům svého zesnulého synovce Oldřicha Žďárského ze Žďáru (1481–1542). Poněvadž však jeden z těchto prasynovců (Stanislav) zemřel (podobně jako otec Oldřich) ještě před Zdeňkem Kladenským, stali se nakonec vlastními dědici kladenského panství tři Oldřichovi pozůstalí synové, kterými byli: Jan starší (1502–1578), Jiří (1517–1574) a Zdeněk (1519 – asi 1557) rytíři Žďárští ze Žďáru.

Nový rod vlastníků přišel do středních Čech již v první polovině 15. století ze vzdáleného a hornatého západočeského Doupovska, kde obýval tvrz a poté zámek Žďár u Doupova, ale i v 16. století a v 17. století uchovávala rodina místních Žďárských s rodným Doupovskem nadále četné (rodové i majetkové) kontakty. Výše zmínění tři bratři Žďárští drželi Kladno zprvu společně, nakonec ale statek rozdělili a vlastní Kladensko získal roku 1548 nejmladší Zdeněk a po jeho smrti 1557 jeho starší bratr Jiří.

Novorománský kostel Nanebevzetí Panny Marie na náměstí starosty Pavla, ústředním prostranství Kladna

Nový majitel Kladna – Jiří Žďárský ze Žďáru (1517–1574) zůstal společně se sourozenci katolíkem, byl dobrým hospodářem a kladenské panství rozšířil. Vedle toho byl vlivným dvořanem Ferdinanda I. I proto se mu podařilo dát povýšit Kladno na městečko. Panovníkovým privilegiem o povýšení ze dne 22. prosince 1561 dostalo Kladno mj. právo samosprávy, právo pořádat dva výroční osmidenní trhy (23. dubna a 14. září), pořádat jeden týdenní trh a městečku byl udělen i znak. V polceném štítě se ocitla polovina stříbrné orlice pocházející z erbu vrchnosti – tj. rodu Žďárských – a do druhé poloviny byl umístěn rys v přirozených barvách. Ten snad měl připomínat zvířenu ve zdejších, původně hlubokých, lesích a zároveň i upozorňovat na tyto rozsáhlé lesy.

Horní tvrz se za Žďárských dočkala honosné přestavby na středně velký výstavný renesanční zámek (1566), který se stal pro středočeskou (neboli též katolickou) linii Žďárských ze Žďáru hlavní rodovou residencí. Městys se pak oděl v několika následujících desetiletích do nepříliš pevného okruží městských zdí. Těm dominovaly tři věžové brány, které spolu se zámkem, starším gotickým kostelem Nanebevzetí Panny Marie, sousední samostatnou zvonicí a s pozdější radnicí a kaplí sv. Floriána tvořily malebnou siluetu městečka až do první poloviny 19. století. Zmíněné stavební podniky pak byly výrazem snah rodu Žďárských přebudovat Kladno na důstojnou rodovou rezidenci, která by byla hodna jejich společenského postavení a nemalého bohatství.

I Jiříkův synovec a od roku 1574 dědic Kladna (syn Jiřího bratra Jana staršího) – rytíř Ctibor Tiburcí Žďárský ze Žďáru (1545–1615) byl úspěšným hospodářem a hodnostářem (zemský soudce, hejtman Menšího města Pražského, purkrabí karlštejnský) a český místodržící císaře Matyáše. Za jeho vlády prožívalo Kladno další vzestup. Ctibor Tiburcí zbudoval ve městě školu a spolu s chotí Sibylou Hradišťskou z Hořovic zřídil špitál (neboli lazaret, v sousedství dnešní Floriánské kaple) a chudobinec. Kromě toho založil ve městě roku 1586 společný cech řemeslníků a i jinak podporoval hospodářství na svých panstvích.

Po smrti Ctibora Tiburcího (roku 1615) přešlo panství na jeho jediného syna Jana Jiřího Žďárského ze Žďáru a na Kladně (asi 1581–1626). Ten se na rozdíl od předků v politice příliš neangažoval a žil ponejvíce na zámcích v Kladně, v Červeném Újezdě či v rodovém domě v Praze.

Druhá polovina 16. století byla pro Kladno příznivá. Městečko bylo sice malé (čítalo jen něco přes třicet domů), ale bylo sídlem rozsáhlého dominia Žďárských, sahajícího především východním a jihovýchodním směrem na přípražské Červenoújezdecko (tj. u Hostivice), které rodině taktéž patřilo. Ač katolíci, připojil za českého stavovského povstání roku 1619 kladenský pán Jan Jiří Žďárský ze Žďáru (asi 1581–1626) i jeho „synovec“ (syn jeho bratrance Jana ml. Žďárského ze Žďáru a na Tachlovicích (kol. 1566–1598)) a dědic kladenského a červenoújezdeckého velkostatku Florián Jetřich Žďárský (1598–1653) svůj podpis pod stavovskou konfederaci. Zároveň se však Florián Jetřich na jaře roku 1620 oženil v Pasově s Alžbětou Koronou Bořitovou z Martinic (asi 1603/4-1649), dcerou jednoho z nejvlivnějších představitelů císařské strany Jaroslava Bořity z Martinic, pána na sousedním Smečně.

Mariánský sloup na náměstí starosty Pavla. Dílo sochaře Karla Josefa Hiernleho a architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera z roku 1741.

V době českého stavovského povstání postihlo Kladno velké neštěstí. V předvečer bitvy na Bílé hoře – dne 7. listopadu 1620 – bylo totiž městečko vydrancováno obávanými polskými kozáky v císařských službách – tzv. Lisovčíky. Ti tehdy táhli s císařským vojskem od Rakovníka ku Praze. Tam se druhý den císařské jednotky střetly se stavovskými v legendární bělohorské bitvě. Při přepadu za své vzal i archiv ostrovsko-svatojánského kláštera benediktinů, který si tamější opat Martin Bytomský na bytelném kladenském zámku u svého katolického souseda uschoval, tak i část rodového archivu rytířů Žďárských.

Po porážce stavů byly rytíři Floriánu Jetřichovi Žďárskému ze Žďáru i jeho příbuznému – kladenskému pánu Janu Jiřímu Žďárskému dřívější poklesky prominuty, ba naopak, již roku 1622 se oba dočkali povýšení do panského stavu a hrdě začali užívat titul baronů (s pouhým predikátem:) „ze Žďáru“. V roce 1626 zdědil Kladno po Janu Jiřím pan Florián Jetřich. Ten stoupal v hodnostech a v oblibě u panovnického dvora a již dva roky po převzetí Kladna (roku 1628) byl císařem Ferdinandem II. povýšen do říšského hraběcího stavu a roku 1631 se stal dokonce velkým palatinem, tj. zástupcem císaře v některých jeho panovnických právech. Roku 1630 Ferdinand II. potvrdil na popud hraběte Floriána Jetřicha ze Žďáru kladenské městské radě výsady a rozmnožil počet výročních trhů na tři.

Florián Jetřich (spolu s chotí Alžbětou Koronou Bořitovou z Martinic) dal roku 1623 zbudovat v oboře Hájku u Unhoště loretánskou kapli (jednu z prvních v Čechách), jako poděkování za narození syna Františka Adama Eusebia. Když se roku 1623 či 1624 vytouženého potomka dočkali, nemohli tušit, že František Adam Eusebius druhý říšský hrabě ze Žďáru zemře roku 1670 bezdětný a odkáže rozsáhlé kladensko-červenoújezdecké dominium, zahrnující 42 vesnic, vedlejší luteránské větvi rodu Žďárských. Ta žila po prohraném stavovském povstání po roce 1621 pod poněmčeným jménem Sahrer von Sahr v Sasku. Zesnulý hrabě František Adam Eusebius převzetí dominia podmínil i tím, že němečtí Žďárští (tj. Sahrerové) přestoupí na katolickou víru a opět se usadí v Čechách. Saské příbuzenstvo ale nakonec podmínku odmítlo a po dlouhých letech sporů bylo smlouvou z roku 1688 vyplaceno slušnou částkou 53 000 zlatých. Původní kladensko-červenoújezdecké panství bylo následně rozděleno mezi pět (doposud žijících) sester zesnulého hraběte Františka Adama Eusebia.

Kladno, Kročehlavy, Újezd pod Kladnem, Dubí, Hnidousy, Motyčín a další získala Marie Maxmiliána Eva Terezie hraběnka ze Žďáru (1633–1690), provdaná baronka Slavatová z Chlumu a Košumberka a podruhé (od roku 1656) Hýzrlová z Chodů. Hraběnka na Kladně nesídlila a kladenské panství spolu se zámkem upadalo, což pokračovalo i za jejich nástupců.

Po hraběnčině smrti († 1690) její dědicové – tj. její vnoučata z rodu hrabat z Lambergu – upadající panství roku 1701 obratem prodala za 132 000 zlatých Anně Marii Františce velkovévodkyni toskánské (1672–1741). Tato choť posledního velkovévody z rodu di Medici – Giana Gastona, byla majitelkou velkých severočeských panství a rozsáhlého sousedního buštěhradského velkostatku, ke kterému kladenské panství chtěla připojit. Ani v jejím držení však Kladno nezůstalo dlouho, neboť velkovévodkyně nutně potřebovala hotové peníze. Proto od ní dne 18. července roku 1705 koupili kladenské panství benediktini z bohatého a starobylého břevnovsko-broumovského opatství.

Za uměnímilovných břevnovských opatů Otmara Zinckeho a Benno II. Löbela se Kladno opět pozvedlo. Především Benno Löbl ve spolupráci s věhlasným českým architektem Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem vtiskli městu barokní tvář, jejíž pozůstatky jsou patrné dodnes. Byl radikálně přestavěn a zmenšen zchátralý zámek, starší raně barokní Floriánská kaple přestavěna v elegantní (vrcholně barokní) dvouvěžovou centrálu s kupolí a na náměstí bylo vztyčeno velkolepé mariánské sousoší.

Sousoší Hornictví s Váňovým kamenem v parčíku u gymnázia na náměstí Edvarda Beneše. Tzv. Váňův kámen z roku 1854, připomínající první naražení uhlí na (tehdejším) území města Kladna Janem Váňou (1846) byl roku 1954 doplněn sousoším Hornictví od akademického sochaře Ladislava Nováka

Během válek o rakouské dědictví se v letech 1741 a 1742 břevnovští benediktinští mniši opakovaně uchylovali před vojenskými akcemi z exponovaného kláštera sv. Markéty v Břevnově do Kladna, které bylo stále odlehlé a utopené v lesích. Roku 1780 nechal opat Stephan Rautenstrauch založit dvě nové osady – Štěpánov u Kročehlav a Rozdělov, ležící západně od Kladna. Noví osadníci byli povoláni z německy hovořícího Broumovska. Kladno prosperovalo, ale i na prahu 19. století bylo jen malým bezvýznamným městečkem na řídce osídleném zemědělském venkově; když je roku 1814 postihl požár, mělo jen kolem 650 obyvatel.

Již roku 1830 byla na Kladně uvedena do provozu koněspřežná železnice, určená tehdy hlavně pro převoz dřeva. Vedla z Brusky (dnes Praha-Dejvice) na Vejhybku (dnes Kladno-Výhybka). Šlo o druhou veřejnou železnici na evropské pevnině. Roku 1850 byl otevřen první důl Lucerna, roku 1889 ocelárny Poldi. Kladno se tak stalo jedním z průmyslových center Čech a rychle rostlo počtem obyvatel, rozlohou i významem. Velmi aktivní zde bylo dělnické hnutí, docházelo zde ke stávkám a demonstracím a Kladno se také stalo jedním z ohnisek českého komunistického hnutí. V roce 1900 zde dvakrát na pozvání studentského spolku přednášel (5. července 1900 o "Významu mistra Jana Husa") profesor T. G. Masaryk. Jeho socha, již jako prezidenta Osvoboditele, také stanula v čele legionářského pomníku v době První republiky. Osobně sem zajížděl i na svých vyjížďkách z Lánského zámku. Hutnictví a těžký průmysl také znamenal poškození zdejšího životního prostředí, avšak ocele Poldi se staly v této době světoznámými.

Po pádu socialismu byl zdejší průmysl poškozen neúspěšnou privatizací. Vladimír Stehlík, který skrze svou firmu Bohemia Art většinu ocelárny převzal, měl podnik stabilizovat, aby se stal znovu konkurenceschopný. Během několika let se však za podezřelých okolností dostal podnik ke krachu,[4] což znamenalo ukončení řady provozů a rozdělení firmy. Město se s ekologickými i ekonomickými následky tohoto případu potýkalo ještě do nedávné minulosti, avšak dnes se Kladno stabilizovalo a žádné větší problémy zde již nejsou. Od roku 2000 je Kladno statutárním městem.

Primátorem města se stal 21. listopadu 2018 na základě výsledků komunálních voleb konaných ten rok na podzim opět Dan Jiránek z Občanské demokratické strany (ODS) a nahradil tak předchozího primátora, Milana Volfa (za Volbu pro Kladno).[5][6] Na zasedání zastupitelstva města dne 14. září 2020 pak nečekaně, bez předchozího zařazení do programu, vyvolal jeden ze zastupitelů hlasování o odvolání primátora, které bylo úspěšné a které mělo za následek obměnu osob v radě města a za primátora byl zvolen Milan Volf. Pro primátora hlasovali zastupitelé stran Volba pro Kladno, KSČM a ANO.[7]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

• 1850: země česká, kraj Praha, politický okres Smíchov, soudní okres Unhošť[16]
• 1855: země česká, kraj Praha, soudní okres Unhošť[16]
• 1868: země česká, politický okres Smíchov, soudní okres Unhošť[16]
• 1878: země česká, politický okres Smíchov, soudní okres Kladno[17]
• 1893: země česká, politický i soudní okres Kladno[18]
• 1939: země česká, Oberlandrat Kladno, politický i soudní okres Kladno[19]
• 1942: země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Kladno[20]
• 1945: země česká, správní i soudní okres Kladno[21]
• 1949: Pražský kraj, okres Kladno[22]
• od 1960: Středočeský kraj, okres Kladno[23]

Kladno protíná silnice I/61, která spojuje město s dálnicemi D7 Praha – Slaný – Louny – Chomutov a D6 Praha – Nové Strašecí – Karlovy Vary – Cheb. Městem vedou silnice II/118 v úseku Beroun – Kladno – Slaný a silnice II/101 v úseku Kladno – Kralupy nad Vltavou – Neratovice. Silnice II/238 spojuje Kladno s Kamennými Žehrovicemi.

Město leží na železniční trati 120 vedoucí z Prahy do Rakovníka. V Kladně z ní odbočuje železniční trať 093 do Kralup nad Vltavou.

Železniční trať 120 Praha–Kladno–Rakovník je jednokolejná celostátní trať, doprava na ní byla v oblasti Kladna zahájena roku 1863 (z Prahy do Kladna) a roku 1869 (z Kladna do Stochova) na bývalé Buštěhradské dráze. Po trati vede linka S5 (Praha–Kladno) a R24 (Praha–Kladno–Rakovník) v rámci pražského systému Esko. Přepravní zatížení tratě směrem na Prahu v pracovních dnech roku 2011 činilo obousměrně 8 rychlíků, 11 spěšných vlaků a 21 osobních vlaků, ve směru do Rakovníka 7 rychlíků, 1 spěšný vlak a 10 osobních vlaků.[24] Na území města leží odbočná železniční stanice Kladno a mezilehlá železniční zastávka Kladno-Rozdělov.

Železniční trať 093 Kladno – Kralupy nad Vltavou je jednokolejná celostátní trať, doprava na ní byla zahájena roku 1855. Na území města se vyskytují odbočná železniční stanice Kladno, zastávka Kladno město, stanice Kladno-Ostrovec, zastávka Kladno-Šermov, stanice Kladno-Dubí a zastávka Kladno-Vrapice. Přepravní zatížení tratě v pracovních dnech roku 2011 činilo obousměrně 15 osobních vlaků. Na úseku z Kladna do stanice Ostrovec jezdily navíc i přímé vlaky z Prahy, v tomto úseku jezdilo denně 9 spěšných vlaků a 32 osobních vlaků.

V minulosti ze stanice Kladno-Dubí vedla i železniční trať do Zvoleněvse (na trati 110). Zrušená železniční trať byla jednokolejná lokální trať, původně postavená jako vlečka z Kladna-Dubí do Vinařic v letech 1875 až 1885. Veřejná osobní doprava byla provozována od roku 1945 do roku 1982. Po trati jezdilo jen 4 až 7 párů osobních vlaků denně. Úsek Kladno-Dubí - Mayrau (skanzen) byl v roce 2014 částečně obnoven a je pojížděn příležitostnými zážitkovými vlaky.

Přibližně 12 km jihovýchodně od Kladna se nachází největší letiště v České republice, Letiště Václava Havla Praha.

Větší města v okruhu Kladna :

	Louny (~ 39,4 km)	Slaný (~ 14,1 km)	Kralupy nad Vltavou (~ 22,1 km)
	Rakovník (~ 41 km)		Buštěhrad (~ 7,2 km)
		Kladno
	Plzeň (~ 103 km)	Beroun (~ 24,8 km)	Praha (~ 32,5 km)

• BAĎURA, František. Literární toulky Kladenskem. Kladno: Halda, 2016. Kladenské zajímavosti, svazek 3. ISBN 978-80-905992-5-3.
• Dobývání uhlí na Kladensku: historie kladensko-slánsko-rakovnické pánve. Ostrava: OKD, 2006.
• KLAPKA, Č. Dějiny města Kladna a životopis povzbuditelů jeho. Praha: vl.n., 1876. 15 s. Dostupné online.
• KUCHYŇKA, Zdeněk, Libor DOBNER a Jiří JANKOVEC. Historie a současnost podnikání na Kladensku a Slánsku. Žehušice: Městské knihy, 2005. ISBN 80-86699-25-0.
• MALÁ, Renáta. Takovýho uhlího: Umouněný vzpomínky. Kladno: Arteum ve spolupráci s Klubem přátel hornických tradic, 2010. 84 s. ISBN 978-80-254-9189-8.
• MATĚJ, Miloš. Kulturní dědictví Centrálního kladenského kamenouhelného revíru. Praha: Státní ústav památkové péče, 2001. ISBN 80-86234-17-7.
• OLIVERIUS, Miroslav. Rukověť k symbolům měst a obcí Kladenska a Slánska. Slaný: Patria, 2007. ISBN 978-80-254-0910-7.
• SEIFERT, Josef a Jiří KOVAŘÍK. Doly, hutě a Kladno. Kladno: Statutární město Kladno, 2013. ISBN 978-80-905388-8-7.
• ŠKORPIL, František Bohumil. Popis hejtmanství Kladenského. Brno: GARN, 2015. Monografie měst, městeček a obcí, 172.
• WIRTH, Zdeněk. Český Manchester. Český svět: illustrovaný čtrnáctidenník. 1906, roč. 3, čís. 3, s. 70–72. Dostupné online.

• Městská autobusová doprava v Kladně

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kladno na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Kladno v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Slovníkové heslo Kladno ve Wikislovníku
• Kladno v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Kladnominule.cz