Dálnice D1

První návrhy na výstavbu dálnice napříč Československem se objevily již ve 30. letech 20. století. První projekt z roku 1935 se jmenoval Národní silnice Plzeň – Košice a příslušná trasa vedla mimo dnešní oblasti či města s vysokou hustotou zalidnění, jako je např. Praha nebo Brno. Alternativní návrh předložil brněnský region, který navrhoval silniční magistrálu z Chebu do Chustu. Tato magistrála by z Chebu do Košic vedla ve dvou větvích (severní a jižní) a dále do Chustu již jen ve větvi jedné. Ani jeden z těchto dvou návrhů neměl podporu příslušných úřadů a k jejich realizaci nedošlo. Úspěšnější byl Jan Antonín Baťa, autor vizionářské knihy Budujme stát pro 40 000 000 lidí, který navrhoval trasu Cheb – Velký Bočkov; na vlastní náklady nechal vypracovat příslušný projekt – navrhl, jak dlouho a z jakých zdrojů se bude dálnice stavět. Trasa se opět vyhýbala důležitým sídlům, ale přesto byla schválena úřady.

Po Mnichovské dohodě a ztrátě pohraničního území bylo nutné plány přepracovat, protože změna poměrů si vynutila i rychlou relokaci všech významných center a vztahů. Nový návrh trasy Praha – Jihlava a okruhu kolem Prahy byl Zemským úřadem v Praze připraven v rekordním čase dvanácti dnů. 5. listopadu 1938 bylo rozhodnuto o vypracování detailních projektů silniční magistrály Praha – Jihlava – Brno – Zlín – slovenská hranice. 13. ledna 1939 byl projekt hotov a schválen. O týden později začala stavba (kácením lesa) na úseku Zástřizly – Lužná, v květnu pak na úseku Praha – Humpolec. S dostavbou celé třísetkilometrové dálnice se počítalo během neuvěřitelných čtyř let. Po okupaci Německem byly plány drobně pozměněny, ale výstavba pokračovala až do roku 1942, kdy byla po postupném omezování definitivně zastavena.[1][2]

Začátek nejstaršího úseku dálnice v Praze-Chodově

Označení začátku dálnice tamtéž

Památník obětem dopravních nehod na začátku dálnice

Dálnice D1 na příjezdu do Prahy na 2. kilometru ve směru do centra v zimě, 2016

Po válce bylo nejdříve dekretem prezidenta Beneše 1. října 1945 rozhodnuto o pokračování výstavby, ale po únoru 1948 došlo ke znárodnění stavbu provádějících firem a v roce 1950 se již s dostavbou nepočítalo. Celkově se od roku 1939 do roku 1950 rozestavělo asi 30 % dálnice mezi Prahou a Brnem (60 mostů, 77 km zemního tělesa).[3] Stavební kapacity byly přemístěny na rozsáhlé stavby socialismu a dálnice jako taková ztratila význam.[1][2]

O obnově stavby dálnice Praha–Brno se rozhodlo až v roce 1963. Přitom bylo rozhodnuto, že se využije v podstatě celé původní dálniční těleso.[3] Výstavba byla obnovena v roce 1967 a 12. července 1971 byl otevřen první dálniční úsek mezi Prahou a Mirošovicemi. Pokračovalo se rovněž i ve směru od Brna, využito bylo nemálo ze staveb, které vznikly již těsně před, nebo za války.[2] Souvislý dálniční tah mezi Brnem a Prahou byl dokončen 7. listopadu 1980, kdy byl jako poslední dokončen úsek dálnice u Humpolce. Poté stavební práce utichly, neboť hlavní cíl – spojit dálnicí Prahu s Bratislavou (D1 a D2) – byl již splněn a pozornost se zaměřila hlavně na dálnici D5 do Plzně. Přesto bylo ještě do roku 1983 dokončeno protažení k Holubicím, kde se rozdělovaly dopravní proudy směrem na sever Moravy (E462) a na střední Slovensko (E50). Později v letech 1988 a 1992 byly do provozu uvedeny ještě dva úseky až k Vyškovu, opět do bodu významného rozdělení dopravy (směr Olomouc a směr Zlín).

Kvůli vysoké hustotě provozu na začátečním úseku dálnice u Prahy (kudy vedly zároveň hned tři páteřní evropské silnice) byl v letech 1996–1999 přestavěn úsek Chodov–Mirošovice na třípruhový v každém směru. V letech 2006 a 2007 na to navázaly úpravy a přeznačení na tři pruhy i v pražském úseku Spořilov–Chodov.[4]

Úsek Vyškov – Vrchoslavice byl otevřen po dlouhé přestávce až 24. října 2005. V té době již byly dokončeny významné úseky dálnic D5 a D8 a mohlo se proto pokračovat i na území Moravy.

Podle původních plánů ještě z dob Československa měla dálnice D1 vést na Slovensko, kde již existovaly krátké úseky, postavené dříve (obchvat Trenčína, Liptovského Mikuláše a krátký úsek z Prešova do Košic), rozpad státu však přinesl novou situaci a celá stavba musela být přehodnocena. Původně projektované vedení přes Starý Hrozenkov k Trenčínu tak bylo v roce 1996 zcela změněno. Nový plán počítal s tím, že D1 bude končit u Lipníka nad Bečvou a tam se bude plynule napojovat na budoucí dálnici D47 (do Ostravy a Polska). V roce 2005 bylo rozhodnuto, že se D47 s dálnicí D1 sjednotí a trasa dálnice D1 tak povede až na česko-polskou hranici za Bohumínem. Na slovenskou hranici má místo toho vést dálnice D49, která se z dálnice D1 odpojí u Hulína, vytvoří severní obchvat Zlína a poblíž Horní Lidče se propojí se slovenskou rychlostní silnici R6.

Dálnice D1 zažila velký nárůst provozu hlavně v 90. letech, kdy došlo vzhledem ke změně společensko-politických poměrů k rychlému rozvoji automobilismu a také tranzitní dopravy.^[zdroj?] Starší úseky dálnice jsou přitom konstruovány na nižší maximální rychlost, než je dnes běžné, a jsou vedené Českomoravskou vrchovinou v relativně velké nadmořské výšce, kde zejména v zimním období dochází často k nepříznivému počasí (vítr, déšť, sníh, námraza), což vede k vyšší nehodovosti.^[zdroj?] Situaci dále ovlivnil vstup Česka do EU (resp. do Schengenského prostoru), kdy zrušením celních kontrol se stala dálnice D1 pro kamionové dopravce atraktivnější spojnicí mezi Německem a střední a východní Evropou než předchozí trasy v Německu a Rakousku.^[zdroj?]

Ve druhé polovině prvního desetiletí 21. století byla postavena část stavěná původně jako dálnice D47. Průtah Ostravou (od Rudné ulice do Bohumína) byl otevřen v listopadu 2007, v roce 2009 byla dálnice (i když někde jen v polovičním profilu, druhá polovina profilu byla zprovozněna o rok později) dovedena z Lipníka nad Bečvou k Ostravě. Díky dálnicím D35 z Lipníka nad Bečvou do Olomouce a D46 z Olomouce do Vyškova byla Ostrava napojena na českou dálniční síť. Současně tak byly dálničně propojeny dvě dosud nesouvislé části D1, byť v případě D46 jde o dálnici stavěnou podle méně náročných norem pro rychlostní silnice.

Dálniční obchvat Kroměříže byl zprovozněn v roce 2007, navazující úseky do Hulína na konci roku 2010[5] a do Říkovic v červenci 2011.[6] Na konci listopadu 2012 byl uveden do provozu hraniční úsek z Bohumína do Polska.[7]

Pro velkou náročnost byla přestavba úseku Mirošovice – Kývalka na šest pruhů odsunuta do vzdálené budoucnosti (2050) a schválena byla modernizace s rozšířením dálnice z 26,5 metru na 28 metrů bez výkupu pozemků. Rozšíření o 75 cm v každém směru včetně mostů a nadjezdů mělo zvýšit bezpečnost vozidel odstavených na zpevněné krajnici a při vyloučení jednoho směru umožnit provoz sníženou rychlostí ve 2+2 pruzích, nikoli ve 2+1 pruhu jako do té doby. Rizikové přestárlé betonové desky byly rozdrceny a použity pro novou konstrukci dálnice, z nového cementobetonového povrchu zmizely praskliny a nemají se tvořit vyjeté koleje. Modernizace zahrnovala i úpravu odbočovacích a připojovacích pruhů a doplnění protihlukových opatření. Všechna riziková místa ale odstraněna nebyla, např. připojovací pruh u motorestu na km 42 měl být prodloužen, nikoli ale na normovou délku. Rekonstrukce 160 km dálnice byla rozdělena do 21 úseků, celkové náklady se v roce 2012 očekávaly okolo 24 miliard Kč.[8][9] Modernizace byla zahájena v květnu 2013[10] a přestavba prvních dvou úseků (Šternov – Psáře, Loket – Hořice) s celkovou délkou necelých 17 km byla dokončena v prosinci 2014. Přestavba všech úseků měla trvat celkem 5 až 10 let.[11] K dokončení modernizace mezi Mirošovicemi a Kývalkou došlo v roce 2021,[12] celkové náklady dosáhly 19,6 miliard korun.[13] Jako poslední byly na přelomu září a října 2021 uvedeny do provozu úseky Koberovice – Humpolec, Velký Beranov – Měřín a Devět křížů – Ostrovačice.[14]

Stavba dlouho plánovaného úseku mezi Přerovem a Lipníkem nad Bečvou byla zahájena v červenci 2015. Do provozu měl být uveden o tři roky později,[15] k jeho otevření však došlo až v prosinci 2019. Zbývá tak dokončit poslední úsek mezi Říkovicemi a Přerovem, tvořící obchvat Přerova.[16]

D1 ve Středočeském kraji

Dálniční most přes údolí Sázavy u Hvězdonic

• Dálnice D1 Praha – Brno – Ostrava – Polsko. Praha: Ředitelství silnic a dálnic ČR, 2010. 16 s. Dostupné online.
• LÍDL, Václav; JANDA, Tomáš. Stavby, kterým doba nepřála. Praha: Ředitelství silnic a dálnic ČR, 2006. 120 s. Dostupné online.

• Letiště Měřín – letiště na tělese dálnice
• Projekt dálnice D47
• Hromadná nehoda na dálnici D1 (březen 2008)
• Památník obětem dopravních nehod (Praha)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu dálnice D1 na Wikimedia Commons
• Dálnice D1 na OpenStreetMap
• Nová D1, novad1.cz
• Dálnice D1 na Ceskedalnice.cz
• Dálnice D1 Archivováno 2. 4. 2010 na Wayback Machine na Dalnice-silnice.cz
• Letadla na D1 dosedala jen dvakrát. Přesto dálnice letištěm zůstane, idnes.cz