Bohuslav Fuchs

Bohuslav Fuchs se narodil ve Všechovicích na střední Moravě (Hranice na Moravě), odlehlé obci ale na dohled hlavních továren pro slavné židle Thonet v Bystřici pod Hostýnem. Jeho otec Augustin Fuchs měl na náměstí vedle kostela krámek se smíšeným zbožím

Byl obdařen mimořádným, přirozeným a komplexním talentem pro architekturu. Měl výtvarné cítění, výjimečnou prostorovou představivost a smysl pro harmonii. Nechyběla mu ovšem technická zodpovědnost. Nadání cílevědomě a účinně rozvíjel souběžně s oficiálním studiem. Několik málo let před tím bylo univerzitní studium pro architekty spíše výjimkou než pravidlem. Přes pomoc vynikajících učitelů byl Fuchs přesto v jádru „samoukem“.

Studoval nejprve na reálce v Holešově, která se ještě během jeho studií změnila na reálné gymnázium.[1] Kreativní sklony projevil již tam při vydávání studentského časopisu, za což byl ze studií vyloučen.[2][3] Začal se tedy učit zedníkem a posléze se stal žákem české Průmyslové školy stavební v Brně (1910–1915), během studií se zároveň i vyučil. Měl štěstí na mimořádné učitele – vynikající architekty Jaroslava Syřiště, J. Oplta a především Emila Králíka. Oficiální přípravu završil studiem na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Jana Kotěry (1916–1919), který jej osobně ke studiu vybral. Vyhnul se tím také službě na frontě a získal i náskok v profesní dráze^[zdroj?!].

Motivace dosáhnout mimořádných výsledků byla ještě posílena touhou povznést se z jednoduchých poměrů rodiny a nesmírně rostla s nadcházejícími výzvami, přicházejícími s neopakovatelnými úkoly výstavby mladého státu po konci války. Nikdy za dlouhou dobu nebyly podmínky pro vznik a rozvoj velké architektury jako na sklonku I. světové války a v letech po jejím skončení. V Československu to byly dispozice, kulturní, společenské, politické, hospodářské ale zejména demografické. V době, kdy se přirozeně střídaly pozice na čele společnosti, bylo mnoho mužů starších ročníků ještě vázáno na válečných frontách, dostala tedy příležitost přesně ona generační vrstva, ke které Fuchs náležel.

Fuchs byl koncentrovanou osobností. Nebyl nijak neomalený, ale pohotový a z každé příležitosti bez zaváhání dokázal vytěžit maximum. Řečník byl neobratný, a tak se projev jeho vnitřního světa zcela usměrnil především jen na architektonickou práci, a ta mu šla snadno od ruky. Jeho architektonické dílo budilo stále větší důvěru a bylo víc a více ověřováno jako po všech stránkách spolehlivé. Byl do hloubky vzdělaný s kreativním rozhledem, ale pro nadbytek konkrétní projekční práce neměl čas a ani příležitost teoretické myšlení rozvinout do jiskrnější podoby.

Jako architekt – i když byl od podstaty zdrženlivý člověk – se veřejně angažoval, nejprve ve Spolku architektů v naději, že by mohl být výchozí platformou pro komoru architektů. Později byl československým delegátem v CIAM. V porovnání s Le Corbusierem ale nevyvíjel takovou ofenzivní společenskou činnost ku prospěchu modernismu.

Masná burza

Fuchs byl zlákán do Brna v roce 1923 perspektivou odborného místa ve stavebním a plánovacím oddělení Stavebního ředitelství města. Již v roce 1922 jej k účasti v konkurzu vybídl Jindřich Kumpošt. Brnu tehdy nezbývalo než mnoho stavět, a to skýtalo jedinečnou naději hojné a jisté realizace, ale také skoro žádné překážky modernímu trendu. Na tomto postu mu jako zaměstnanci byly automaticky přidělovány úkoly (Masná burza, Pavilon města Brna), které vešly do dějin architektury.

I přesto, že měl zejména v letech 1923–1928 zajištěn pravidelný „proud“ přímo zadaných úkolů – dychtivě, s plným nasazením a pravidelně se účastnil architektonických i urbanistických soutěží. Později byl i častým porotcem. Fuchs byl přesvědčeným soutěžním typem a přijímal téměř každou výzvu.^[zdroj?!] Vzdor kolujícím legendám o ovlivňování soutěží je ověřeno^[kým?], že se choval „fair play“.^[zdroj?!]

Za války se stal učitelem na legendární „Baťově“ umělecké škole a ihned po válce, po obnově vysokých škol, profesorem urbanismu na Vysoké škole technické v Brně

Jestliže v prvních poválečných letech se před Fuchsem otevřela opět tvůrčí perspektiva a po roce 1945 byl logicky povolán za profesora architektury na brněnskou Techniku, po nástupu komunistického režimu byla jeho situace ve škole i profesi stále svízelnější. Veřejných úkolů valem ubývalo, což se prohloubilo po roce 1949. Soukromá klientela drobných stavebníků moravského venkova byla během raných padesátých let decimována. Fuchs byl sice nadále profesorem i dokonce děkanem, jeho práce na škole ale byla zákulisně omezována a sabotována. Byla předmětem žárlivosti a intrik mladších kolegů, kteří mistrně zneužili politického vývoje v nedemokratických poměrech, aby byl nakonec po roce 1958 inscenovaně obviněn z šedé ekonomiky a odsouzen.

Bohuslav Fuchs zemřel 27. září 1972 v podstatě na následky vnitřních a četných zranění, které utrpěl při automobilové havárii na cestě do Prahy v roce 1970.

Bohuslav Fuchs byl oceněn řadou cen, uznání a členství v prestižních uskupeních. V popředí je Herderova cena. Byl také čestným zahraničním korespondentem Královského institutu britských architektů – RIBA. Na domácí půdě byl dekorován titulem Národní umělec, v době, kdy si toto ocenění získalo, na krátký čas, společenský respekt. Později byl titul zdiskreditován. Fuchsovi byla na konci 40. let nabídnuta profesura na Cambridžské universitě.

Ihned po studiích se jeho dílo rozvíjelo na profesionálním základě. Po absolutoriu se dostal ke dvěma velkým úkolům – návrhům horských hotelů – Klostermannovy a Masarykovy chaty, které se následně realizovaly. Byly to velké stavby v prostředí s tvrdým klimatem. Uvnitř byly koncipovány v principu moderně i když s rustikálním povrchem, navenek měly ohleduplný výraz, rezonující s regionálními stavbami. Horské stavby dodnes nepřestavěny stojí.

Po epizodní koketerii s národním dekorativismem (vila Plhákových v Háji u Mohelnice) se Fuchs soustředil na profilaci vlastního architektonického výrazu, který se nezadržitelně blížil jak moderní formě, tak konstrukci a formování vnitřního prostoru. Měl za Le Corbusierem jen zcela nepatrnou prodlevu, a pouze letmo jej sledoval pohroužen v kultivaci vlastního díla vyvěrajícího z jeho originálních pohnutek a charakteru osobnosti. Klíčová je v tomto stadiu stavba ředitelství firmy Tauber v Bystřici pod Hostýnem.

Během těchto let (1922–1926) dozrála jeho tvorba na základě vlastní osobité cesty do plně moderní podoby. Byl tedy nejspíš částečně inspirován ranými projevy Le Corbusiera (od roku 1921) a holandskou architekturou – zejména počiny J. J. P. Ouda – přesto se nápadně demonstruje jeho vlastní cesta, nezaměnitelný charakter a „rukopis“. Během let 1923–1928 vznikla většina jeho klíčových děl, která vešla do dějin české architektury, např.: Zemanova kavárna na Kolišti, Masná burza, hotel Avion, obřadní síň ústředního hřbitova v Brně - Štýřicích, penzion Radun v Luhačovicích.

Vstup Bohuslava Fuchse do odborného života nastal v mimořádně příznivou dobu. Vzápětí po studiu se mu zdařilo realizovat důležité stavby. Úkoly – také díky šťastné periodizaci – přicházely v mocném přívalu, takže mu ani nezbývalo dost času k rozvoji teoretických úvah a manifestačních doktrín. Mezi všemi pionýry moderní architektury tak byl v podstatě výjimkou. Ihned v raném období (1923–1926) realizoval několik staveb (ředitelství společnosti Tauber, Zemanovu kavárnu, Masnou burzu a obřadní síň Ústředního hřbitova), které byly nedocenitelnou posilou pro uplatnění moderní architektury, protože všechny tyto stavby byly po stavebně technické stránce velmi solidní. Nejméně dvě z nich si pořídila respektovaná veřejná autorita, což mělo pro legitimitu moderní (funkcionalistické) architektury také značný význam.

Stále živou je úvaha, zda byl Fuchs více urbanistou než architektem. Přes množství staveb, byl a cítil se především urbanistou. Byl s Kumpoštem jedním ze zakladatelů moderního urbanismu, regulačního a územního plánování. Tehdy urbanismus opustil metody monumentálního a především tvarového určování (regulování) a postupně uplatňoval a rozvíjel metody moderní komplexního fungovaní sídelního celku.

Fuchsovo urbanistické dílo je podobně rozsáhlé jako soubor díla architektonického. Jeho zárodky spadají rovněž do počátku 20. let.

• Soutěžní návrh Letné 1920
• Soutěžní urbanistický návrh Klárova 1923
• Regulační studie Černých Polí 1923
• „Tangenta“ – soutěžní návrh regulace města Brna 1926–1927

• Organizace obytného prostoru, Světozor 1929/82
• Radíme státu jak ušetřit v Brně 15 mil. Kč, Index 1 1929/3
• Pro další vývoj moderní architektury, Index 10 1938/9
• Kompozice stavby měst. Brno 1953

Fuchs byl zejména pohroužen do navrhování staveb a urbanistických konceptů, což vázalo většinu jeho času. Přesto vytvořil i menší soubory svého nábytku – byl to však především nábytek do jeho staveb: vestavěné skříně, bufety a komody. Když to bylo nezbytné, Fuchs řešil s velkou přesností a určitostí i detaily. Vynikajícími kusy nábytku byly lavice pro nádražní poštu v Brně. Nepochybný význam má i trubkový nábytek navržený zejména pro lázeňské budovy a vyrobený v Bystřici pod Hostýnem.

• Jan Sapák, Adolf Stiller, Bohuslav Fuchs – Architekt der Tschechische Avantgarde, Wien (Müri Salzmann) 2010. ISBN 978-3-9901403-1-4
• Mihaly Kubinszky: Bohuslav Fuchs, Budapešť, Berlin 1986
• Iloš Crhonek: Bohuslav Fuchs – Celoživotní dílo, Brno (Petrov) 1995
• Vladimír Šlapeta: Brnon Funtionalistit, Helsinki (Alvar Aalto Museum) 1983
• Zdeněk Kudělka: Bohuslav Fuchs, Praha 1966
• Zdeněk Rossmann: Architekt Bohuslav Fuchs, Basel 1933
• Vladimír Šlapeta: Fuchs Bohuslav In: Macmillan Encyclopedia of Architects, New York, The Free Press sv. 2 s. 121–122
• F.R.S. York: Modernisme in Brünn: The Work of Bohuslav Fuchs, Building 1932. No. 330

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bohuslav Fuchs na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bohuslav Fuchs
• Stručný životopis a přehled realizací
• Město Brno – oficiální stránky města
• Bohuslav Fuchs v Encyklopedii dějin města Brna
• Archiweb.cz: Výstava B. Fuchse ve Vídni
• ArchINFORM – Bohuslav Fuchs
• Avion: Jiří Kratochvíl
• Střídmost Bohuslava Fuchse dobyla Vídeň
• Obec Všechovice
• Bohuslav Fuchs – architect of the Czech Avant-guarde
• Neue Zürcher Zeutung, Stephan Templ: Bohuslav Fuchs – Regional und International
• Bogata architekturna dědičina – Slovinsko^{[nedostupný zdroj]}
• Rakouská televize ÖRF – anotace výstavy Bohuslava Fuchse
• Bohuslav Fuchs – Knihovna TU Delft^{[nedostupný zdroj]}
• ČT 1 Události 7.1. 2011, 19.00
• Česká televize Kulturama
• Česká televize Kultura.cz
• Výstavní síň Bohuslava Fuchse ve Všechovicích