Děkanát Třebíč

Děkanství v Třebíči mělo být snad již kolem roku 1440, nicméně později bylo opuštěno, protože kolem třicátých let 16. století v Třebíči nepůsobil žádný katolický kněz, v roce 1607 bylo Smilem Osovským povoleno kostelu sv. Martina řídit se augšpurskou konfesí a právo pochovávat na třebíčský hřbitov. Od roku 1622 třebíčští katolíci navštěvovali katolické mše v Rudíkově. V době kolem roku 1630 byl umístěn katolický kněz i do kostela sv. Martina v Třebíči, později došlo k rozšíření jeho působnosti.[1]

Sídlem děkanství se Třebíč stala v roce 1671. K děkanátu byly přiděleny farnosti: Třebičská, Vladislavská, Kamenická, Rudíkovská, Náměšťská, Heraltická, Opatovská, Stařecká, Čáslavická, Roketnická, Valečská a Dalešická;[2] v roce 1778 patřily sem farnosti: Třebíčská, Stařecká, Roketnická, Opatovská a Heraltická a 2 lokální kaplanství : Vladislavské a Čáslavické. Roku 1786 byla vyloučena farnost Opatovská, roku 1788 farnosti Stařecká, Roketnická, lokální kaplanství Čáslavické a farnost Heraltická, za to přivtěleny nově zřízené farnosti, u Kapucínů v Třebíči, v Červené Lhotě, farnost Přibyslavická, kurácie v zámku a lokální kaplanství: Benetické, Trnavské a Střížovské.[3]