Plzeň
Plzeň (v němčině a dalších jazycích Pilsen) je statutární město na západě Čech a metropole Plzeňského kraje. Leží na soutoku řek Mže, Radbuza, Úhlava a Úslava, z nichž vzniká řeka Berounka. Žije zde přibližně 169 tisíc[1] obyvatel a je tak čtvrtým největším městem v Česku. V plzeňské aglomeraci žije přes 300 tisíc obyvatel, více než 50 % obyvatel Plzeňského kraje.[4]
Statutární město Plzeň | |
---|---|
odshora: náměstí Republiky, katedrála svatého Bartoloměje, plzeňská radnice, Velká synagoga, science center Techmania, Lochotínský park s pomníkem Martina Kopeckého, Nové divadlo, jubilejní brána plzeňského pivovaru, vodárenská věž pivovaru | |
znakvlajka | |
Lokalita | |
Status | statutární město |
LAU 2 (obec) | CZ0323 554791 |
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností | Plzeň |
Okres (LAU 1) | Plzeň-město (CZ0323) |
Kraj (NUTS 3) | Plzeňský (CZ032) |
Historická země | Čechy |
Zeměpisné souřadnice | 49°44′29″ s. š., 13°22′57″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 168 733 (2022)[1] |
Rozloha | 137,65 km² |
Nadmořská výška | 293–452 m n. m. |
PSČ | 301 00 |
Počet domů | 19 215 (2021)[2] |
Počet MO | 10 |
Počet částí obce | 25 |
Počet k. ú. | 23 |
Počet ZSJ | 104 |
Rozpočt. výdaje | 6 312,04[3] mil. Kč (2015) |
Kontakt | |
Adresa magistrátu | Magistrát města Plzně nám. Republiky 1/1 306 32 Plzeň [email protected] |
Primátor | Pavel Šindelář (ODS) |
Oficiální web: www | |
Plzeň | |
Další údaje | |
Ocenění | Evropské hlavní město kultury (2015) |
Kód obce | 554791 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Plzeň je známá jako průmyslové a pivovarnické město. Společnost Škoda Transportation a další firmy pokračují v tradici legendární Škodovky, na druhé straně krajské metropole se pak vaří známá piva Prazdroj a Gambrinus. Spodně kvašený světlý ležák se označuje jako pivo plzeňského typu, celosvětově pak jako Pilsner nebo Pils, podle německého jména města Pilsen. Plzeň má i podstatný kulturní význam. Nacházejí se tu početné kulturní domy a divadla. Ve městě sídlí také biskupství plzeňské diecéze. Vysoké školství zastupují Západočeská univerzita a Lékařská fakulta Univerzity Karlovy. V roce 2015 byla Plzeň (společně s belgickým Monsem) Evropským hlavním městem kultury. Současné historické jádro města má pravidelnou síť ulic s obdélníkovým náměstím Republiky uprostřed (139 × 193 m), jemuž vévodí katedrála sv. Bartoloměje s nejvyšší kostelní věží v Česku.
Název
Nově založené královské středověké město bylo původně nazváno Nová Plzeň. Název byl převzat od staršího hradiště s aglomerací v jeho podhradí, které se nyní nazývají Hůrka a Starý Plzenec. Název Plzeň je pro ně doloženo již v 10. století v latinském přepisu Pilisin a Plizen. Jeho původ není jistý. Podle jedné teorie pochází z osobního jména (ovšem jinak nedoloženého) a znamenalo „Plznův hrad“ (hradiště), další teorie předpokládá souvislsost s ruským slovem opoľzeň a význam „půdní sesuv“, „sesunutá hora“ s odkazem na charakter terénu.[5]
Historie
Středověk
První zmínky o Plzni (dnešním Starém Plzenci) pocházejí z roku 976, kdy u tohoto přemyslovského hradiště kníže Boleslav II. porazil vojsko německého krále Oty II. V podhradí postupně vyrostlo městské sídlo s řadou kostelů a živým obchodním ruchem. Do nynější polohy (v jižním sousedství tehdejší vsi Malice) přenesl město pod názvem Nová Plzeň král Václav II. roku 1295 jako důležitou obchodní křižovatku západních Čech na cestě z Prahy do Bavorska. Vyřešila se tím dodávka vody, neboť místo leželo na soutoku řek Mže a Radbuzy.[zdroj?]
Díky své výhodné poloze na křižovatce obchodních cest a hlavně na trase z německých zemí do Prahy se brzy Plzeň stala třetím největším a nejdůležitějším městem po Praze a Kutné Hoře. V této době byly také vystavěny kostel sv. Bartoloměje ve středu náměstí, františkánský klášter na jihovýchodě při hradbách, nedochovaný dominikánský klášter na severozápadě, špitální kostel sv. Maří Magdalény z roku 1320.[zdroj?]
Na samém počátku husitských válek měli husité díky radikálnímu knězi Václavu Korandovi ve městě velký vliv. Roku 1420 ale musel Koranda s Janem Žižkou odejít do Tábora a Plzeň se stala baštou katolické strany. Třikrát byla neúspěšně obléhána, nejprve Janem Žižkou a poté dvakrát Prokopem Holým, a podílela se na odporu proti Jiřímu z Poděbrad. Od roku 1467 sídlila v Plzni pražská kapitula, která byla v letech 1431–1561 nejvyšším orgánem římsko-katolické církve v Čechách. Administrátor arcibiskupství v té době byl Hilarius Litoměřický, který kromě spisů polemizujících s kališníky sepsal i latinskou Historii města Plzně. Plzeň je také kolébkou českého knihtisku, nejstarším tiskem je zřejmě Statuta Arnošta z Pardubic z roku 1476, ač dříve za něj byla považována kniha Kronika trojánská už z roku 1468. Nejstarší tiskárna fungovala na rohu dnešních ulic Smetanova a Bezručova do roku 1533.[zdroj?]
Raný novověk
Počátkem 16. století bylo město výrazně poškozeno požáry, zejména roku 1507, kdy shořely dvě třetiny města. Loupeživý rytíř Bavůrek ze Švamberka byl popraven na plzeňském náměstí, což vzbudilo řadu protestů. Na devět měsíců na přelomu let 1599 a 1600 (od září až do června) se stala Plzeň hlavním městem Svaté říše římské, když sem císař Rudolf II. uprchl před morovou epidemií. Sídlil v tzv. Císařském domě vedle dnešní budovy plzeňské radnice.[zdroj?]
Roku 1618 byla Plzeň poprvé dobyta, a to vojskem českých stavů pod velením Petra Arnošta II. Mansfelda. Během třicetileté války hospodářství i kultura upadaly. Švédská obléhání v letech 1637 i 1648 byla neúspěšná. Dne 8. ledna 1683 byl v Plzni dekretem Leopolda I. založen 35. pěší pluk. V roce 1695 byl v Plzni popraven Jan Sladký Kozina, vůdce chodského povstání proti vrchnosti.[zdroj?]
Roku 1799, v dobách napoleonských válek, prošla městem ruská vojska. Ve dnech 16.–18. prosince zde pobýval maršál Alexandr Vasiljevič Suvorov.[zdroj?]
Průmyslový rozvoj
V 19. století nechal purkmistr Martin Kopecký (1828–1850) zbourat hradby a na jejich místě vybudovat kolem starého města sady, dnes známé jako Sady Pětatřicátníků, Smetanovy, Kopeckého, Šafaříkovy, Křižíkovy a 5. května. V roce 1832 pak vzniklo první kamenné divadlo. Roku 1839 bylo rozhodnuto o založení Měšťanského pivovaru (Bürgerliches Brauhaus, později Prazdroj) a 5. října 1842 v něm bavorský sládek Josef Groll uvařil první várku piva. V roce 1859 založil v Plzni hrabě Valdštejn pobočku svých sléváren a strojíren. Továrna, kterou v roce 1869 odkoupil její vrchní inženýr Emil Škoda, se stala základem budoucích Škodových závodů. V roce 1869 byl založen První plzeňský akciový pivovar v Plzni (později Gambrinus). V roce 1882 zde získal František Křižík patent na svůj vynález obloukové lampy a v dalších letech v Plzni realizoval zakázky na modernizaci veřejného osvětlení a na vybudování pouliční elektrické dráhy (zprovozněna 1899). Na konci 19. století se Plzeň stala kolébkou české secese.[zdroj?]
Už od poloviny 19. století byla Plzeň druhým největším městem v Čechách a třetím v rámci všech českých zemí, ke konci 20. století už ale byla čtvrtým v Česku, když byla předstižena Ostravou. Jako západočeská metropole nicméně prosperovala díky rozvoji strojírenských a dalších průmyslových závodů. Během meziválečného období došlo k rozšiřování města, roku 1924 byly připojeny obce Doubravka, Doudlevce, Lobzy a Skvrňany a vznikla tak „Velká Plzeň“, jejíž počet obyvatel překročil stotisícovou hranici (do té doby se vlastní Plzeň členila na Vnitřní Město, východní Pražské Předměstí, jižní Říšské Předměstí a severní Saské Předměstí[6]). Starostou města byl v letech 1919–1938 Luděk Pik. Na náměstí T. G. Masaryka byl vybudován památník Národního osvobození s dominující bronzovou sochou T. G. Masaryka, který byl slavnostně odhalen 28. října 1928, jako dík prezidentovi za založení a desetileté fungování republiky.[zdroj?]
Druhá světová válka
V roce 1938 Československá republika odstoupila svá pohraniční území Německu. Většinově česká Plzeň sice zůstala na území republiky, stala se však městem na samotné hranici a byla ze tří stran obklopena Německem. Obce severozápadním a jihozápadním směrem již patřily k Říši, stejně jako dnešní městské části Plzeň-Litice a Plzeň-Lhota. Vládním nařízením byla Plzeň k 1. květnu 1942 rozšířena o obce Bolevec, Božkov, Bukovec, Černice, Hradiště, Koterov, Radobyčice, Újezd a o územní zbytky obce Litic (obec začleněna do Říše) a stala se statutárním městem[7] se 130 tisíci obyvateli.[8] Škodovy závody byly v této době významnou zbrojovkou zásobující německou armádu. I přesto Plzeň delší dobu unikala bombardování, k prvnímu velkému náletu došlo až 20. prosince 1944, při něm byl ovšem nejvíce zdemolován pivovarský komplex, zejména Prazdroj (18 mrtvých). Škodovy závody byly bombardováním významně poškozeny teprve na samém sklonku války, náletem 25. dubna 1945, kdy Spojenci před náletem varovali prostřednictvím stanice BBC, aby minimalizovali civilní oběti.[9] Celkem bylo za celou dobu války náletů jedenáct, vyžádaly si 926 obětí[zdroj?]. Útoky způsobily citelné zásahy nacistům, došlo ale i na omyly, jejichž civilní oběti se staly vděčným soustem propagandy – té nacistické, i pozdější komunistické.[10]
Poválečná éra
Plzeň byla osvobozena americkými jednotkami vedenými generálem Pattonem 6. května 1945. Podle americko-sovětské dohody Patton už nesměl pokračovat dále. Dnes na osvobození Plzně upomíná Patton Memorial Pilsen – Památník americké armády 1945 provedený jako stálé muzeum. Po únoru 1948 při oslavách výročí konce války nepadalo o Američanech v Plzni ani slovo.[zdroj?]
Dne 1. června 1953 došlo v Plzni k prvním protikomunistickým masovým nepokojům v souvislosti s tehdy probíhající měnovou reformou se střelbou do demonstrujících. Odvetou komunistického režimu bylo kromě represí proti demonstrantům, převážně dělníkům Škodovky, také zbourání Masarykova pomníku, symbolu nežádoucí demokracie. Jednalo se o první lidový protest v celém sovětském bloku.[zdroj?]
Na konci 50. let se začalo s masivním rozvojem bytové výstavby v podobě budování sídlišť. První rozsáhlý areál vznikl na Slovanech, následovala v roce 1961 Doubravka a roku 1968 pak Bory. Dne 20. ledna 1969 se na náměstí T. G. Masaryka upálil na protest proti sovětské okupaci mladý pivovarský dělník Josef Hlavatý. Výstavba se v 70. a 80. letech přesunula na sever, budovala se rozsáhlá sídliště v oblasti Bolevce a Lochotína, těsně před sametovou revolucí se výstavba přesouvala postupně směrem na západ k oblasti Vinice. Díky tomuto rychlému rozvoji překročilo město roku 1972 hranici 150 tisíc obyvatel. O čtyři roky později pak byly připojeny i obce Černice, Radobyčice, Koterov, Červený Hrádek, Křimice a Radčice a Plzeň získala hranice, jaké měla do roku 2002.[zdroj?]
V 90. letech byla k Plzni postavena i dálnice D5, která spojila Prahu s bývalým Západním Německem. Dokončení této důležité dopravní tepny, která částečně vyřešila tehdy katastrofální dopravní situaci v Plzni, se však kvůli komplikacím protáhlo až do prvního desetiletí 21. století.[zdroj?]
Evropské hlavní město kultury 2015
V září 2010 vyhlásili zástupci mezinárodní poroty v Praze město Plzeň za vítěze soutěže o titul Evropské hlavní město kultury roku 2015. Ve finále dostala Plzeň přednost před Ostravou. V rámci projektu bylo vybudováno Nové divadlo a ve Štruncových sadech v okolí fotbalového stadiónu vzniklo sportovně-relaxační centrum. Na Světovaru měl v areálu bývalého pivovaru vzniknout komplex budov s ateliéry a byty pro umělce, tento projekt byl ale koncem roku 2014 zrušen. Jeho místo zaujalo bývalé depo dopravních podniků, nově DEPO2015. Z něj vznikla tzv. kreativní zóna. V DEPO2015 se pořádají koncerty, výstavy, přednášky, konference. Jeho součástí je otevřená díla Makerspace DEPO2015, otevřená kancelář Coworking, vzdělávací program pro kreativní průmysly, program umělců na rezidenci Open A.i.R. či komunitní zahrada. V roce 2015 se zde uskutečnil také festival Rock for People Europe, o dva měsíce později tu končilo divadelní představení Obří loutky v Plzni, které podle organizátorů vidělo 100 tisíc lidí.[zdroj?]
Koncem dubna 2014 získal projekt Cenu Meliny Mercouri,[11] kterou doporučuje monitorovací a poradní výbor pro Evropská hlavní města kultury. Podmínkou bylo naplnění předem daných kritérií připravenosti. Plzeň 2015 tak pro svůj projekt získala dotaci 1,5 milionu eur.[zdroj?]
Podle organizace Plzeň–Turismus navštívilo město za „kulturní“ rok 2015 necelých 3,4 milionu návštěvníků. Z toho více než 2,8 milionu bylo jednodenních. Přibližně 540 tisíc turistů zde strávilo minimálně jednu noc. Čtvrtinu jednodenních návštěvníků tvořili hosté ze zahraničí, z nichž celá polovina přijela z Německa. Čísla ukázala analýza signálních dat mobilních operátorů.[12]
Obyvatelstvo
Vývoj počtu obyvatel Plzně byl díky rostoucímu průmyslu od poloviny 19. století poměrně výrazný. Největšího počtu, 175 229 obyvatel, dosáhla v roce 1986.[13] Od té doby ale vlivem suburbanizace jejich počet stále pomalu klesal, až po roce 2005 došlo k obratu a např. k roku 2016 měla Plzeň 169 858 obyvatel.[14] Do města také dojíždí necelých 40 tisíc lidí za prací i za studiem.[15] Plzeňská aglomerace má rozlohu 1323 km², tvoří ji celkem 108 obcí a k roku 2019 v ní žilo 308 707 obyvatel.[4]
1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011[17] |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
23 681 | 38 883 | 50 221 | 68 079 | 80 445 | 88 416 | 114 704 | 124 339 | 132 799 | 148 021 | 170 701 | 173 008 | 166 118 | 170 322 |
Složení obyvatelstva
Podle sčítání 1921 zde žilo v 3 284 domech 88 416 obyvatel, z nichž bylo 43 057 žen. 79 166 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 6 757 k německé a 701 k židovské. Žilo zde 52 514 římských katolíků, 5 763 evangelíků, 4 427 příslušníků Církve československé husitské a 3 094 židů.[18] Podle sčítání 1930 zde žilo v 6 451 domech 114 704 obyvatel. 105 731 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 6 782 k německé. Žilo zde 61 344 římských katolíků, 10 891 evangelíků, 6 803 příslušníků Církve československé husitské a 2 773 židů.[19]
V současné době (rok 2017) se většina obyvatel, a to přesně 119 tisíc obyvatel, hlásí k české národnosti. Nejpočetnějšími menšinami jsou slovenská (3 086), ukrajinská (2 080) a vietnamská (965).[20]
- Věková struktura obyvatel obce Plzeň roku 2011
- Rodinný stav obyvatel obce Plzeň roku 2011
- Vzdělání obyvatel obce Plzeň roku 2011
Obecní správa a politika
Územní členění
Současnou rozlohu má Plzeň od 1. ledna 2003, kdy se k ní připojily do té doby samostatné obce Lhota a Malesice, které se zároveň staly novými městskými obvody. Od té doby město Plzeň sestává z deseti městských obvodů,[21] největší z nich jsou obvody 1 až 4, které se skládají z několika původních městských čtvrtí.[zdroj?]
- Plzeň 1: katastrální území Bolevec a část katastrálního území Plzeň
- Plzeň 2-Slovany: katastrální území Božkov, Bručná, Hradiště u Plzně, Koterov a část katastrálního území Plzeň
- Plzeň 3: katastrální území Doudlevce, Radobyčice, Skvrňany, Valcha a část katastrálního území Plzeň
- Plzeň 4: katastrální území Bukovec, Červený Hrádek u Plzně, Doubravka, Lobzy, Plzeň 4 a Újezd
- Plzeň 5-Křimice: větší část katastrálního území Křimice a malá část katastrálního území Radčice u Plzně
- Plzeň 6-Litice: katastrální území Litice u Plzně
- Plzeň 7-Radčice: větší část katastrálního území Radčice u Plzně a malá část katastrálního území Křimice
- Plzeň 8-Černice: katastrální území Černice
- Plzeň 9-Malesice: katastrální území Malesice a Dolní Vlkýš
- Plzeň 10-Lhota: katastrální území Lhota u Dobřan
Devět městských obvodů při volbách do Senátu tvoří volební obvod č. 9, jen obvod Plzeň 2-Slovany spolu s dalšími obcemi spadá do volebního obvodu č. 7. Soudní obvod Okresního soudu Plzeň-město zahrnuje pouze Plzeň, ačkoli okres Plzeň-město zahrnuje i další obce.[zdroj?]
Instituce
Plzeň je centrem Plzeňského kraje, proto zde kromě různých krajských institucí sídlí především hejtman s krajskou radou, zastupitelstvo kraje i krajský úřad. Soudnictví zde zastupují hned tři okresní soudy, Plzeň-město, Plzeň-jih a Plzeň-sever, jejichž odvolacím soudem je Krajský soud v Plzni, všechny s příslušnými státními zastupitelstvími. Pro celý obvod krajského soudu, který stále ještě zahrnuje celý původní Západočeský kraj, je zde zřízena notářská komora. Působí zde dále krajské a městské ředitelství Policie České republiky i vlastní městská policie. Plzeň se také proslavila věznicí označovanou jako věznice Bory.[zdroj?]
Ve městě sídlí biskup římskokatolické diecéze, Plzeň je též sídlem biskupa diecéze Církve československé husitské a západočeského seniorátu Českobratrské církve evangelické. Lékařskou péči o obyvatele nejen Plzně, ale i jejího širokého okolí zajišťuje především Fakultní nemocnice Plzeň, která má pracoviště na Borech a v Lochotíně. V Plzni se dále např. nachází Zoologická a botanická zahrada města Plzně nebo Arboretum Sofronka.[zdroj?]
Vedení města Plzně
Samotné statutární město je řízeno magistrátem, občané města každé čtyři roky volí 47členné zastupitelstvo města, z něhož poté vychází rada města a primátor. Také každý z deseti městských obvodů má vlastní zastupitelstvo, radu a místního starostu.[zdroj?]
Současným primátorem je Pavel Šindelář a radniční koalici tvoří ODS, ANO, TOP 09 a ČSSD.[zdroj?]
Doprava
Silniční
Plzeň je důležitou dopravní křižovatkou. Hlavní význam má dnes dálnice D5 mezi Prahou a Norimberkem s dálničním obchvatem Plzně, další důležité silnice vedou do Strakonic, do Karlových Varů a Stříbra.[zdroj?]
Železniční uzel
Plzeňské hlavní nádraží je klíčovou součástí plzeňského železničního uzlu, vychází odtud tratě na Prahu (trať 170), České Budějovice (trať 190), Klatovy (trať 183), Domažlice (trať 180), Cheb (trať 178) a Žatec (trať 160). Trať Praha–Plzeň–Cheb je součástí budovaného III. železničního koridoru, tedy páteřní trati uzpůsobené pro rychlosti až 160 km/h. Na území města se nachází též železniční stanice Plzeň-Křimice, Plzeň-Orlík, Plzeň-Doubravka, Plzeň-Jižní Předměstí, Plzeň-Bolevec, Plzeň-Bílá Hora, Plzeň-Doudlevce, Plzeň-Slovany, Plzeň-Skvrňany, Plzeň-Zadní Skvrňany, Plzeň zastávka a Plzeň-Valcha.[zdroj?]
Městská
Samozřejmostí je i hustá síť městské hromadné dopravy s tramvajemi, trolejbusy a autobusy. Tramvajovou dopravu zajišťují tři linky. Linka č. 1 spojuje Bolevec a Slovany, linka č. 2 Světovar a Skvrňany a nejvytíženější linka č. 4 Košutku a kampus Západočeské univerzity na Borských polích. Trolejbusová doprava v Plzni doplňuje síť tramvají. V provozu je celkem 9 trolejbusových linek. Městské autobusy zajišťují hlavně spojení velmi vzdálených částí města a jako příměstské spoje zajíždí i do některých obcí mimo město.[zdroj?]
Letecká
Veřejné vnitrostátní a neveřejné mezinárodní letiště se nachází 11 km jihozápadně od Plzně v obci Líně.[zdroj?]
Geografie
Větší města v okolí Plzně:
Karlovy Vary (~82,8 km) | Žatec (~82,4 km) | Praha (~92,2 km) | ||
Tachov (~62 km) | Rokycany (~18,4 km) | |||
Plzeň | ||||
Domažlice (~54,4 km) | Klatovy (~42,9 km) | Strakonice (~77,8 km) |
Společnost
Školství
Plzeň je krajské město s více než 170 tisíci obyvateli, čemuž odpovídá i množství středních, vyšších odborných a vysokých škol, za nimiž se sem sjíždějí studenti z celého kraje i dalších míst Česka.[zdroj?]
Základní školství
V Plzni se nachází celkově 40 základních škol. Mají různé zřizovatele a zaměření.[22]
Střední školství
V Plzni se nachází řada středních odborných škol a učilišť, jakož i 6 gymnázií:[23]
- Veřejné školy
- Gymnázium Plzeň (Mikulášské gymnázium) (web)
- Masarykovo gymnázium (web)
- Gymnázium Luďka Pika (web)
- Sportovní gymnázium (web)
- SOŠ obchodu, užitého umění a designu (web)
- Integrovaná střední škola živnostenská (web)
- Odborná škola výroby a služeb (web)
- Střední škola informatiky a finančních služeb (web)
- SOU elektrotechnické (web)
- Konzervatoř Plzeň (web)
- Obchodní akademie Plzeň (web)
- Hotelová škola Plzeň (web)
- SOU stavební (web)
- SPŠ elektrotechnická (web Archivováno 19. 3. 2015 na Wayback Machine)
- SPŠ stavební (web)
- SPŠ dopravní (web)
- SPŠ strojnická a SOŠ profesora Švejcara (web)
- Církevní škola
- Soukromé školy
Vyšší odborné školství
- VOŠ a SPŠ elektrotechnická (web Archivováno 19. 3. 2015 na Wayback Machine)
- Střední zdravotnická škola a VOŠ zdravotnická (web)
- Vyšší odborná škola zdravotnická, managementu a veřejnosprávních studií, s.r.o (web)
Vysoké školství
Divadla
Zprávy o prvních divadelních představeních v Plzni, v němčině, pocházejí z přelomu 18. a 19. století. První představení v češtině je doloženo roku 1818. První divadlo zahájilo provoz roku 1832.[zdroj?]
Největším a nejvýznamnějším divadlem v Plzni je městské Divadlo Josefa Kajetána Tyla. Divadlo je tvořeno pěti uměleckými soubory – opera, činohra, muzikál, balet a orchestr. Má dvě stálé scény: Velké divadlo v reprezentativní novorenesanční budově z let 1897–1902 a Nové divadlo v moderní budově dostavěné roku 2014.[zdroj?]
V Plzni má velkou tradici loutkové divadlo, působili zde známí loutkáři Gustav Nosek, Josef Skupa a Jiří Trnka. Právě zde vznikly loutky Spejbla a Hurvínka. Na tuto tradici dnes v Plzni navazuje Divadlo Alfa.[zdroj?]
K menším divadlům a alternativě plzeňské divadelní kultury patří Divadlo Dialog s dvanácti soubory. Komorní scénou je Divadélko JoNáš v Měšťanské besedě. Jedním z nejstarších souborů je amatérský Divadelní spolek Jezírko.[zdroj?]
Kina
V dobách komunismu měla téměř každá plzeňská část svoje kino, další kina pak působila v centru – například kino Hvězda v Pražské ulici, kino Moskva (později Elektra) na Americké třídě, kino Eden v Rejskově ulici za hlavním vlakovým nádražím, kino Mír na Lochotíně či kino Leningrad v Doubravce. Všechna tato kina ale po sametové revoluci roku 1989 dříve či později zanikla.[zdroj?]
V současnosti mají filmoví diváci v Plzni k dispozici dvě multikina, Cinema City v obchodním centru Plaza v prostorách bývalého výstaviště a Cinestar v obchodním centru Olympia u výpadovky na Nepomuk. Pravidelná představení se také konají v Kině Beseda působícím v historické budově Měšťanské besedy. V letních měsících jsou pořádána představení v lochotínském amfiteátru.[zdroj?]
Rozhlas a televize
Ve městě sídlí Český rozhlas Plzeň, regionální studio Českého rozhlasu, a to v památkové chráněné budově na náměstí Míru, která byla speciálně pro potřeby rozhlasového vysílání postavena v 50. letech 20. století. V září 2019 ve městě zřídila své regionální studio Česká televize.[24]
Muzea
V Kopeckého sadech sídlí Západočeské muzeum v Plzni. V hlavní budově v novorenesančním stylu z let 1896–1899 lze navštívit zejména expozici městské zbrojnice, míšeňského porcelánu a výstavy přibližující historii regionu. Pobočkami jsou Národopisné muzeum Plzeňska, Muzeum církevního umění plzeňské diecéze ve františkánském klášteře a Muzeum loutek. Plzeňský Prazdroj provozuje vlastní Pivovarské muzeum, ze kterého je možné vstoupit i do prohlídkového okruhu plzeňského historického podzemí. Osvobození Plzně americkou armádou v roce 1945 je věnováno muzeum Patton Memorial Pilsen. Tematické expozice věnované vědě a technice nabízí Techmania Science Center v zrekonstruovaných historických budovách v areálu Škody. V nově opravené Staré synagoze je stálá expozice „Židovské tradice a zvyky“.[zdroj?]
Galerie
Ve městě sídlí Západočeská galerie v Plzni, Galerie města Plzně a univerzitní Galerie Ladislava Sutnara.[zdroj?]
Knihovny
V roce 1876 byla založena Knihovna města Plzně, která má dnes kromě ústřední budovy 9 knihoven s celotýdenním provozem a 12 malých poboček. V Plzni sídlí Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje. Mezi další knihovny patří Univerzitní knihovna Západočeské univerzity a knihovna Západočeského muzea v Plzni.[zdroj?]
Významné kulturní akce
- Smetanovské dny – festival klasické hudby spojený s pořádáním koncertů, divadelních představení, výstav a sympózií; obvyklým termínem konání je březen[zdroj?]
- Finále Plzeň – filmový festival českých filmů, koná se obvykle koncem dubna[zdroj?]
- Plzeňský Majáles – studentské oslavy, tradičně pořádané koncem dubna[zdroj?]
- Metalfest Open Air – mezinárodní metalový festival konající se v lochotínském amfiteátru každoročně na přelomu května a června[zdroj?]
- Slavnosti svobody – slavnosti osvobození Plzně americkou armádou (v roce 1945), konané začátkem května; tradiční součástí slavností je konvoj historických vojenských vozidel (Convoy of Liberty) s účastí amerických a belgických válečných veteránů[zdroj?]
- Skupova Plzeň – festival loutkového divadla, koná se v červnu[zdroj?]
- Mezinárodní festival Divadlo – mezinárodní divadelní festival, koná se v září[zdroj?]
- Pilsner Fest – slavnosti plzeňského piva a pivovarnictví, konají se v říjnu[zdroj?]
- Jazz bez hranic – mezinárodní festival jazzu, koná se v listopadu[zdroj?]
Sport
Fotbalový klub FC Viktoria Plzeň je několikanásobným mistrem České republiky. Hokejový klub HC Škoda Plzeň hraje nejvyšší hokejovou soutěž. Futsalový klub SK Interobal Plzeň hraje 1. futsalovou ligu. Nejvyšší soutěže v házené se účastní házenkářský klub Talent Plzeň a v druhé nejvyšší basketbalové soutěži hraje BK Lokomotiva Plzeň. V 1. florbalové lize mužů působí tým FbC Plzeň a v 1. lize žen tým FBŠ Slavia Plzeň. Roku 1959 byl uveden do provozu cyklistický klopený ovál na Slovanech,[25] atletický klub AK Škoda Plzeň má k dispozici atletický stadion ve Skvrňanech a sportovní střelci klubu SSK Dukla Plzeň trénují a závodí na armádní střelnici v Lobzích.[zdroj?]
Pamětihodnosti
Historické jádro města a okolní ulice jsou dnes chráněny jako městská památková rezervace. Na území města je ještě několik vesnických památkových rezervací a také městských a vesnických památkových zón.[zdroj?]
Dominantou města je gotická katedrála svatého Bartoloměje, budovaná od 14. století. Její 102 metrů vysoká věž je nejvyšší kostelní věží v Česku a na její vyhlídku ve výšce 62 metrů vede 301 schodů. Původně farní kostel je katedrálou od roku 1993, kdy bylo v Plzni zřízeno biskupství. Další významné církevní památky jsou bývalý františkánský klášter s kostelem Nanebevzetí P. Marie a barokní budova kláštera dominikánek s kostelem sv. Anny z let 1711–1714, přestavěná 1805–1807 na školu, kde je dnes umístěna Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje. Nad městskou zástavbou také ční věže kostela svatého Jana Nepomuckého na Jižním Předměstí, k nejstarším kostelům v Čechách pak patří kostel sv. Jiří na soutoku Úslavy a Berounky v Plzni-Doubravce.[zdroj?]
Před druhou světovou válkou v Plzni žila početná židovská komunita. Nepřehlédnutelná je Velká synagoga, která je druhou největší synagogou v Evropě. Mezi další památky židovské kultury patří Stará synagoga s pozůstatky pomocné synagogy nebo Nový židovský hřbitov s památníkem obětem holocaustu.[zdroj?]
V Plzni se dochoval cenný soubor měšťanských domů. Ozdobou centrálního náměstí Republiky je renesanční plzeňská radnice ze 16. století, na náměstí se kromě katedrály nachází také třeba biskupská rezidence nebo mariánský sloup a tři novodobé kašny. Mezi významné památky dále patří Měšťanská beseda, budova Velkého divadla, masné krámy, v nichž sídlí Západočeská galerie, nebo plzeňské historické podzemí. Nachází se zde také řada domů zdobených freskami a sgrafity malíře Mikoláše Alše, např. U Bílého jednorožce nebo U Červeného srdce. Známé jsou též bytové interiéry od architekta Adolfa Loose, zajímavým dokladem moderního rozvoje města je i tzv. Mrakodrap. Hodnotná vesnická architektura se dochovala např. v Božkově, Koterově, Černicích nebo Radobyčicích.[zdroj?]
Mezi významné technické památky na území Plzně patří například Tyršův most – první zcela svařovaný obloukový most v Česku, vodárenská věž v Pražské ulici se zbytky původního zařízení nebo zbytky opevnění po obvodu historického jádra. Unikátní technickou památkou je též Kolomazná pec v lese v katastrálním území Bolevec. Jedná se o jednu z nejzachovalejších pecí tohoto druhu ve střední Evropě.[zdroj?]
V Plzni se nachází několik památných stromů a menších chráněných území: duby u Velkého rybníka, Koterovská lípa, Körnerův dub, lípy u Mže, smrk – Troják v Lánech a alej Kilometrovka. Významnou památkou je pozdně středověká bolevecká rybniční soustava na severním okraji města. Známý je též Památník obětem zla, resp. meditační zahrada v Plzni-Doudlevcích.[zdroj?]
Osobnosti
Rodáci
- Oskar Baum (1883–1941), spisovatel a hudební kritik
- Jaroslav Beneš (* 1946), fotograf
- Josef kardinál Beran (1888–1969), arcibiskup pražský
- Hugo Boettinger (1880–1934), malíř
- Blanka Bohdanová (1930–2021), herečka
- Felix le Breux (1918–1974), herec
- Rudolf Cortés (1921–1986), herec a zpěvák
- Petr Čech (* 1982), fotbalový brankář
- Jaroslav Čechura (* 1952), historik, profesor, archivář
- Jaroslav Černý (1898–1970), egyptolog
- Bohuslav Ebermann (* 1948), hokejista, mistr světa 1977 (narozen ve Vochově u Plzně)
- Kateřina Emmons (* 1983), olympijská medailistka ve střelbě
- Pavel Francouz (* 1990), hokejista
- Jiřina Fuchsová (* 1943), spisovatelka
- Gertrud Fussenegger (1912–2009), spisovatelka
- Karel Gott (1939–2019), zpěvák
- Peter Grünberg (1939–2018), fyzik, nositel Nobelovy ceny
- František Harant (1925–1985), matematik a geometr, profesor ČVUT
- Miroslav Horníček (1918–2003), herec
- Jaroslav Hruška (1890–1954), sochař
- Luboš Hruška (1927–2007), politický vězeň komunistického režimu a tvůrce Meditační zahrady v Plzni
- Karel Chochola (1893–1942), architekt, urbanista, nábytkář
- Karel Janovický (* 1930), hudební skladatel
- Filip Jícha (* 1982), házenkář, nejlepší házenkář světa za rok 2010, dvojnásobný vítěz házenkářské Ligy mistrů (s THW Kiel)
- Milan Kajkl (1950–2014), hokejista, mistr světa 1976 a 1977
- Karel Hugo Kepka (1869–1924), architekt
- Milan Knížák (* 1940), výtvarník
- Bohumil Konečný (1918–1990), malíř, kreslíř, ilustrátor
- František Kovářík (1886–1984), herec
- Jiří Kovařík (1932–1994), akademický malíř
- Jana Kovaříková (1890–1960), herečka
- Milan Kraft (* 1980), hokejista
- František Krásný (1865–1947), architekt
- František Kreuzmann starší (1895–1960), herec
- Jiří Kučera (* 1966), hokejista
- Jiří Langmajer (* 1966), herec, držitel Ceny Thálie pro umělce do 33 let v roce 1999
- Gottfried Lindauer (Bohumír Lindauer) (1839–1926), novozélandský malíř
- Josef Mandl (1874–1933), malíř
- Matouš Mandl (1865–1948), právník a purkmistr města
- Antonín Matzner (1944–2017), publicista, spisovatel, producent, hudební režisér a dramaturg
- Leo Meisl (1901–1944), architekt
- Václav Pech mladší (* 1976), rallyeový jezdec, pětinásobný mistr České republiky a dvojnásobný mistr Slovenska
- Jindřich Plachta (1899–1951), herec a komik
- Ignác František Platzer (1717–1787), sochař a řezbář
- Marie Poppeová (1856–1938), pedagožka, spisovatelka a překladatelka
- Karel Pošta (1914–1961), československý válečný letec
- Adolf Pytlík (1839 – 1908), český sládek a průmyslník, vážený měšťan a čestný občan města Plzně
- Marie Rosůlková (1901–1993), herečka
- Pavel Samiec (* 1984), akordeonista a hudební hudební skladatel
- Jaroslav Skála (1916–2007), zakladatel první záchytné stanice
- Martin Stelzer (1815–1894), plzeňský stavitel (Měšťanský pivovar, Velká synagoga, Saský/Rooseveltův most)
- Martin Straka (* 1972), hokejista, olympijský vítěz 1998 a mistr světa 2005
- Barbora Strýcová (* 1986), tenistka
- Jiří Suchý (* 1931), divadelník, hudebník, textař a básník
- Ladislav Sutnar (1897–1976), designér
- Petr Sýkora (* 1976), hokejista, mistr světa 1999 a 2005, vítěz Stanley Cupu 1999/2000 a 2008/2009
- Fritz von Scholz (1896–1944), generálporučík Waffen-SS
- Jan Soukup (* 1946), architekt
- Vít Starý (* 1989), zpěvák, kytarista, textař
- Vladimír Šindler (* 1971), hokejový rozhodčí
- Eva Šenková (1923–2004), herečka a zpěvačka
- Lenka Šindelářová (* 1955), herečka a zpěvačka
- Vojtěch Šíp (1885–1931), sochař
- Emil Škoda (1839–1900), zakladatel podniku Škoda
- Růžena Šlemrová (1886–1962), herečka
- Karel Šrom (1904–1981), hudební skladatel a publicista
- Alois Terš (1910–1987), český pedagog, výtvarník a vlastivědný pracovník
- Jan Trávníček (* 1976), horolezec a cestovatel
- Jiří Trnka (1912–1969), výtvarník, ilustrátor, scenárista a režisér animovaných filmů
- Václav Trojan (1907–1983), hudební skladatel a hudební pedagog
- Ota Ulč (* 1930), právník, profesor politologie
- Josef Větrovec (1922–2002), herec
- Jaroslav Vogel (1894–1970), dirigent a hudební skladatel
- Karel Votlučka (1896–1963), malíř, grafik, ilustrátor
- Barbora Votíková (* 1996) fotbalová brankářka a youtuberka
- Marek Wollner (* 1967), novinář
- Miroslav Zikmund (1919 - 2021), cestovatel a spisovatel
Studenti
- Josef Linda (1789–1834), pravděpodobný autor Rukopisu královédvorského a Zelenohorského
- Pavel Nedvěd (* 1972), fotbalista
- Bedřich Smetana (1824–1884), hudební skladatel
Ostatní osobnosti Plzně
- Jakub Auguston (1668?–1735), barokní architekt a stavitel
- Martin Kopecký (1777–1854), purkmistr královského města Plzně v letech 1828–1850
- Antonín Kotěra (1844–1909), zakladatel a v letech 1886–1907 ředitel první české obchodní školy
- František Křižík (1847–1941), vynálezce a podnikatel
- Pavel Mutinský (* 1957), filmař, grafik a malíř, autor grafického řešení na pomníku Díky, Ameriko! v Plzni
- Helena Růžičková (1936–2004), herečka
- Regina Řeháková (1892–1953), hudební pedagožka a skladatelka, působila na Městské hudební škole Bedřicha Smetany
- František Schwarz (1840–1906), úředník, propagátor české kultury a školství, autor publikací o veřejné správě
- Josef Skupa (1892–1957), autor Spejbla a Hurvínka
- Radomír Šimůnek starší (1962–2010), cyklokrosař
- Josef Kajetán Tyl (1808–1856), divadelník, spisovatel, překladatel
Na plzeňském Ústředním hřbitově jsou pochováni například Jiří Trnka, Josef Skupa, Karel Klostermann či Augustin Němejc. V dřívějších dobách se však plzeňská elita nechávala pohřbívat také na Mikulášském hřbitově, kam byli pohřbeni Emil Škoda, Josef Kajetán Tyl nebo purkmistr Martin Kopecký.
Partnerská města
Plzeň má následující partnerská města:
- Birmingham, USA
- Limoges, Francie
- Lutych, Belgie
- Řezno, Německo
- Takasaki, Japonsko
- Winterthur, Švýcarsko
- Žilina, Slovensko
Galerie
- Náměstí Republiky s chrámem sv. Bartoloměje
- Náměstí Republiky, severní strana
- Náměstí Republiky, východní strana
- Mlýnská strouha a Černá věž
- Veleslavínova ulice uprostřed s domem č.p. 10
- Krajský úřad ve Škroupově ulici (Rašínův dům, 1923–1927)
- kostel sv. Mikuláše se starým městským hřbitovem
- Círekvní gymnázium na Mikulášském náměstí
- Pomník J. K. Tyla na Mikulášském náměstí
- Areál pivovaru Prazdroj za hlavní vstupní branou
- Náměstí T. G. Masaryka s obchodní akademií a památníkem Osvobození
- Nové divadlo (2012–2014) na Palackého náměstí
- Pohled z věže chrámu sv. Bartoloměje
- Budova okresního soudu v Nádražní ulici z 19. století
- Detail fasády Měšťanské besedy z Kopeckého sadů
- Plastika Matka s dítětem v Kopeckého sadech
- Busta Miroslava Horníčka v parčíku za Velkou synagogou
- Hrobka Emila Škody na starém městském hřbitově u kostela sv. Mikuláše
- Sokolovna (1892–1896), Štruncovy sady
Odkazy
Reference
- Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
- Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- Rozpočet města Plzně na rok 2015 [online]. Město Plzeň, 2014-12-30 [cit. 2015-03-24]. Dostupné online.
- OUŘEDNÍČEK, Martin; NEMEŠKAL, Jiří; POSPÍŠILOVÁ, Lucie. Vymezení území pro Integrované teritoriální investice (ITI) v ČR. Závěrečný dokument. Třetí verze [PDF online]. Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky, březen 2020 [cit. 2021-05-12]. S. 31–33. Dostupné online.
- Lutterer, I., Kropáček, L., Huňáček, V.: Původ zeměpisných jmen. Praha: Mladá fronta 1976, heslo Plzeň
- Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Svazek II. [s.l.]: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. S. 402.
- Vládní nařízení č. 142/1942 Sb., jímž se prohlašuje Plzeň za město se zvláštním statutem. [cit. 2018-12-23]. Dostupné online. (Alternativní odkaz)
- Kárník, Zdeněk. České země v éře první republiky (1918–1938). Díl třetí. O přežití a o život (1936–1938). Praha: Libri, 2003. ISBN 80-7277-119-1. S. 112.
- VOJTÁŠEK, Filip. Bomby na Škodovku: Spojenci varovali. Němci postavili falešnou továrnu. iDNES.cz [online]. 2015-04-25. Dostupné online.
- WIRNITZER, Jan. Bomby na protektorát zkrátily válku. Zneužila je hnědá i rudá propaganda. iDNES.cz [online]. 2015-05-14. Dostupné online.
- Hlavní město kultury: Plzeň vyřešila problémy, Brusel ji chválí. Týden [online]. 2014-04-26 [cit. 2015-03-24]. Dostupné online.
- PROKOPOVÁ, Helena. Do Plzně v roce 2015 zavítalo necelých 3,4 milionu návštěvníků [online]. Statutární město Plzeň [cit. 2016-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-24.
- Databáze demografických údajů za obce ČR. Územní změny, počty obyvatel, narození, zemřelí, stěhování (1971–2015) [online]. Český statistický úřad, rev. 2016-04-29 [cit. 2016-12-18]. Dostupné online.
- Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2016 [PDF online]. Český statistický úřad, 2016-04-29 [cit. 2016-04-29]. S. 45. Dostupné online.
- Malý lexikon obcí České republiky 2013 [online]. Český statistický úřad, 2013-12-16 [cit. 2018-01-22]. Dostupné online.
- Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Svazek I. [s.l.]: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. S. 51–54.
- Výsledky sčítání lidu, domů a bytů 2011 (SLDB 2011) [online]. Český statistický úřad, rev. 2015-04-14 [cit. 2016-06-19]. Dostupné online.
- Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1924. 598 s. S. 294.
- Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1934. 613 s. S. 261.
- Plzeň, 4. Obyvatelstvo podle národnosti - statistika [online]. [cit. 2017-11-18]. Dostupné online.
- Statut města Plzně (čl. 3 a příloha č. 8) [online]. Město Plzeň, 2015-01-06 [cit. 2015-03-24]. Dostupné online.
- PLZEŇ 1, Správa informačních technologií města Plzně | Dominikánská 4 | 306 31. Základní školy. www.plzen.eu [online]. [cit. 2021-12-15]. Dostupné online. (česky)
- www.stredniskoly.cz, seznam naposledy aktualizován 16. 3. 2015.
- Česká televize otevírá studia v Plzni a v Ústí nad Labem. Chce přinést více regionálních témat
- SK Petřín Plzeň. Historie. Pavel Křikava, 18.2.2017. [cit. 2019-11-24]. Dostupné online.
Literatura
- HRUŠKA, Martin. Kniha pamětní král. krajského města Plzně od roku 775 až 1870. Praha: Nákladem dědiců Hruškových, 1883. 1125 s. Dostupné online.
- Kolektiv autorů. Dějiny města Plzně. 1. vyd. Plzeň: Statutární město Plzeň, 2014, 2016 a 2018. 3 svazky (884, 913 a 158 s.). ISBN 978-80-87911-01-3.
- Kolektiv autorů. Plzeň. Průvodce architekturou města od počátku 19. století do současnosti. 1. vyd. Plzeň: Nava, 2013. 335 s. ISBN 978-80-7211-433-7.
- MAZNÝ, Petr; LIŠKA, Miroslav; BERNHARDT, Tomáš; ORNA, Jiří; VOGELTANZ, Jaroslav. Plzeň krok za krokem. I., Historické jádro. 1. vyd. Plzeň: Starý most, 2015. 360 s. ISBN 978-80-87338-57-5.
- MALIVÁNKOVÁ WASKOVÁ, Marie, et al. Příběhy plzeňských domů I.. 1. vyd. Plzeň: Starý most, 2012. 217 s. ISBN 978-80-87338-21-6.
- HOSTIČKOVÁ, Anna, et al. Příběhy plzeňských domů II.. 1. vyd. Plzeň: Starý most, 2013. 205 s. ISBN 978-80-87338-30-8.
- SILOVSKÝ, Ladislav. Slavné plzeňské firmy a podnikatelé. 1. vyd. Plzeň: Starý most, 2019. 159 s. ISBN 978-80-7640-002-3.
Externí odkazy
- Galerie Plzeň na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo Plzeň ve Wikislovníku
- Encyklopedické heslo Plzeň v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Téma Plzeň ve Wikicitátech
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Plzeň na Wikimedia Commons
- Plzeň v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Oficiální stránky
- Mapový portál města Plzně Archivováno 13. 5. 2021 na Wayback Machine
- Neoficiální stránky o Plzni
- RegionPlzen.cz – zpravodajský portál
- Virtuální prohlídky města Plzeň
- Plzeň 2015 hlavní město kultury