Bolevec

Pramen před domem čp. 12

I přes okolní panelové sídliště zůstává Bolevec nadále cenným a jedinečným urbanistickým celkem s výraznými doklady lidové architektury. V roce 1995 byla dochované historické jádro prohlášeno chráněnou památkovou zónou lidové architektury. Památkově chráněné jsou usedlosti čp. 1 a 7 a domy čp. 10 a 30.[10] Postupnému obnovování památných míst v Bolevci i v blízkém okolí se od roku 2000 věnuje Spolek boleveckých rodáků.[11]

Rozlehlá bolevecká náves je umístěná v mírném svahu a má přibližně trojúhelníkový půdorys, s širší částí na západě. Zde také vyvěrá pramen, který mohl sloužit jako prvotní zdroj vody při zakládání obce. V jeho těsném sousedství byl zřízen drobný rybníček. Velké statky v jižní, severovýchodní a západní části byly postupně doplněny drobnějšími usedlostmi a chalupami. Menší objekty (mezi nimi i obecní pastouška, kovárna, kaple a škola) zaplnily nakonec i střed návsi.[5]

Převážná část objektů pochází z 18.–20. století, při výstavbě byly ovšem použity fragmenty starších, někdy i pozdně středověkých domů. Většina z historických budov byla provedena v duchu lidového klasicismu.[5] Hlavním stavebním materiálem byl pískovec, který se těžil například kolem kostela Všech svatých na Roudné. Až koncem 19. století se ve větší míře uplatnily ve zdivu i cihly. Ještě v druhé polovině 19. století měly některé objekty roubenou konstrukci, dodnes se však dochovaly pouze v domech čp. 7, 10 a 30. Částečně roubenou světnici má též usedlost čp. 1.[5] Střechy byly obvykle pokryté došky a jen vzácně šindelem. Až na počátku 20. století je vytlačily bezpečnější (nehořlavé) krytiny z pálených tašek. Došková střecha zůstala zachována jen u obytného stavení čp. 1.

Obytný dům usedlosti čp. 1

Historickému jádru Bolevce dominuje usedlost čp. 1, neboli selský statek „U Matoušů“, který je cenným dokladem vesnické architektury na Plzeňsku. První zmínka o tomto dvoře pochází z roku 1635, ačkoliv usedlost je zřejmě výrazně starší. Na přelomu 18. a 19. století prošel statek výraznými stavebními úpravami, roku 1809 byl postaven nový obytný dům, asi o dvě desetiletí později také nová sýpka a stodola. K roku 1839 jsou doloženy současné objekty chléva a stájí. Po únorových změnách v roce 1948 usedlost převzalo místní JZD a statek sloužil do poloviny 70. let pro chov selat a prasat i jako skladiště požární techniky. Postupně chátral, ovšem současně se díky tomu dochoval v původním stavu bez mladších stavebních zásahů. Kompaktně zachovaná, mimořádně hodnotná usedlost klasicistního původu nemá svojí zachovalostí obdoby nejen na Plzeňsku, ale i v širší oblasti českého západu. Již od 3. května 1958 byl statek památkově chráněný. V devadesátých letech 20. století byl vrácen původním majitelům. V roce 2004 město Plzeň usedlost vykoupilo a roku 2007 předalo do správy Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Plzni. Dne 1. července 2008 byl statek prohlášen národní kulturní památkou.[12] Od srpna roku 2019 probíhá obnova dvora, aby mohl být tento mimořádně hodnotný objekt zpřístupněn veřejnosti. Obnova má být dokončena v roce 2020.[13]

Obytný dům usedlosti čp. 7

Druhou památkově chráněnou usedlostí v Bolevci je čp. 7, rovněž jeden z nejbohatších statků ve vsi. Památková ochrana se na usedlost vztahuje od 28. července 1992.[14] Dvůr tvoří obytné stavení, chlévy, sýpka, stodola a bývalý výměnek. Obytné stavení – trojdílný dům komorového typu – je z větší části roubené a omazané, pouze černá kuchyně ve středním dílu je zděná. Štít domu je bedněný lomenicí. Stejně jako u usedlosti čp. 1 se pod obytným stavením (v jeho západní části) nachází rozlehlé, valeně klenuté sklepy, tvořené hlavní prostorou a dvěma krátkými příčnými křídly. Sestupuje se do nich schodištěm v zápraží. Vstupy rámují druhotně osazené, pozdně gotické portály s půlkruhovou archivoltou.[15]

Sýpka usedlosti čp. 7 se zdobeným štítem

Jižní stranu dvora zaujímá unikátní zděná patrová sýpka, jejíž původ lze klást již do druhé poloviny 16. století nebo nejpozději k době kolem roku 1600. Kromě kamenných kruhových ostění větracích okének se na východním štítu dochovala i původní sgrafitová výzdoba. Pod ní se nachází též druhotně osazené štěrbinové okénko. Objekt byl na počátku 19. století klasicistně upraven, mimo jiné byl vrchol štítu opatřen kamennou deskou a křížkem. Podle data na klenáku vstupního portálu se tak stalo v roce 1818.[15]

Rovněž v pilířích vjezdu v jihozápadním koutě dvora se dochovaly okosené pískovcové kvádry, které by mohly pocházet až ze 16. století.[15] Chlévy mají také starší základ, byly ovšem radikálně upraveny ve druhé polovině 19. století.[14]

Dům čp. 10

Jediným obytným domem s přiznaným (neomítnutým) roubením ve starém Bolevci je dům čp. 10 ve středu návsi, který je památkově chráněný od 12. května 2006.[16] Jedná se o mimořádně hodnotný dům s dochovanou trojdílnou dispozicí, pocházející zřejmě ještě z druhé poloviny 18. století. Roubená část patří obytným prostorám, zatímco hospodářské části (černá kuchyně, komora) jsou zděné. Sedlová střecha mírně přesahuje obvodovou zeď a vytváří tak kryté zápraží. Krovy hambalkového typu se stojatými stolicemi jsou patrně mladší než vlastní dům, asi z poloviny 19. století. V interiéru se dochovala černá kuchyně a v přilehlé stěně i krbeček k přihřívání potravin.[16]

Dům čp. 30

Původní dispoziční řešení venkovského domu zůstalo zachováno v domě čp. 30 v Hynaisově ulici. Od 10. dubna 2007 je objekt památkově chráněný.[17] Přízemní, částečně podsklepený dům z přelomu 18. a 19. století má pod omítkou dochovanou roubenou uliční a štítovou stěnu. Trám v hlavní světnici nese spolu s iniciálami tehdejšího majitele datum 1800. Černá kuchyně byla zrušena, dochoval se ovšem krbeček na přihřívání potravin. Do domu se vstupuje kamenným klasicistním portálem. Kamenný portál rámuje rovněž vstup do sklepa. Střechu původně tvořily došky, ovšem v současnosti je nahradila pálená střešní krytina.[17]

Středověké kamenné ostění bylo v roce 1976 zachyceno ve vstupu do valeně klenutého sklepa pod domem čp. 53 v ulici U Kašny.[15] Druhotně použité části středověkých ostění byly zjištěny i ve zdivech usedlostí čp. 12, 19.[15]

Budova staré školy (čp. 9) z roku 1893

Mezi jednotlivými usedlostmi vyčnívá budova staré bolevecké školy (čp. 9) z roku 1893. První škola byla zřízena již roku 1811 v domě čp. 34, tehdy jako nejstarší česká škola v západních Čechách. Ani Plzeň až do roku 1819 českou školu neměla, a proto některé měšťanské děti chodily do Bolevce.[5] Zmíněný dům čp. 34 měl jen dvě místnosti – učebnu a byt pro učitele. Pro stále rostoucí počet dětí tak brzy přestal vyhovovat a bylo nutno přikročit ke stavbě nové školy, kterou prováděla firma Müller a Kapsa. Nová školní budova čp. 9 měla již čtyři učebny, roku 1898 pak byly přistavěny ještě další dvě výukové místnosti.[5] Ani tento výstavný objekt však záhy nestačil pokrývat potřeby stále rostoucího počtu boleveckých obyvatel. Proto bylo 2. března 1930 rozhodnuto o stavbě nové, moderní školní budovy (dnes Bolevecká základní škola). Původní školní budova pak sloužila potřebám mateřské školy i obecního úřadu.[5] V roce 2015 byla na fasádu umístěna busta Mistra Jana Husa od Jaroslava Šindeláře u příležitosti 600. výročí upálení.[18]

V prostoru starého Bolevce se nachází rovněž památkově chráněná boží muka. Na současná místa byla přenesena z blízkého okolí v souvislosti s výstavbou panelových domů:

• Nejstarší jsou ceněná Gryspekovská boží muka z roku 1606. Původně stála v místech dnešní křižovatky ulic K Prokopávce a U Velkého rybníka. V roce 1981 byla při automobilové nehodě povalena a poškozena. Dlouhou dobu pak ležela bez povšimnutí v příkopu, až roku 1985 byla osazena na současné místo před domem čp. 16. Jedná se o jedny z nejstarších dochovaných božích muk na území města Plzně. Podle pověsti je ze vzteku poničil neznámý člen rodu Gryspeků. Jsou vyrobena z pískovce a dosahují celkové výšky 295 cm. Na nízkém hranolovém soklu stojí osmihranný dřík, zakončený nápadnou, oble profilovanou hlavicí. Na ní je osazen hranolový kaplicový nástavec, zdobený slepými půlkruhovými nikami. Pouze čelní niku zdobí mělký reliéf Ukřižovaného. Boží muka na vrcholu zakončuje kotvový kříž. Na čelní straně dříku je pod hlavicí vytesaný letopočet 1606, na jeho pravé straně pak iniciály S.K.A.[19][20]
• Steklinovská boží muka pocházejí z roku 1666 a na současné místo před evangelickým kostelem byla přesunuta v roce 2000. Původně stála v místech dnešní Ledecké ulice, zazděná v ohradní zdi domu čp. 63. Celek je asi 490 cm vysoký, provedený z pískovce. Hranolový sokl stojí na třech kamenných stupních a na čelní ploše nese nápis „HONS STEKL MARKITA STEKLIN 1666“. Na sokl navazuje hladký sloup s hranolovou hlavicí, nesoucí kaplicový nástavec se slepými půlkruhovými arkádami. Na vrcholu božích muk je osazen kotvový kříž.[21][22]
• Mariánský sloupek před čp. 1, někdy zvaný Pechátovská boží muka pochází z roku 1690. Původně stál při silnici do Záluží u cesty k Šídlovskému rybníku a na současné místo byl přenesen v roce 1985. Sloup dosahuje i s vrcholovou soškou výšky asi 340 cm a je celý provedený z pískovce. Na odstupňovaném podstavci stojí hranolový sokl s vytesaným nápisem „IAN PECHAT KATERINA PECHAT TOWA 1690“. Na sokl navazuje hladký dřík sloupu. Na vrcholu je umístěna asi 40 cm vysoká socha Panny Marie s Ježíškem. Sloup byl v roce 2012 restaurován a soška pozlacená.[7][23][24]
• Kocherská boží muka stojí před domem čp. 12. Původně se nacházela ve spodní části vsi u stanice trolejbusů, roku 1985 však byla přenesena kvůli výstavbě panelového sídliště. Jsou celá provedená z pískovce a dosahují výšky 520 cm. Na dvou kamenných stupních stojí hranolový sokl s nápisem, datujícím boží muka do roku 1693. Na pravé boční straně soklu je další nápis, připomínající přenesení sloupu v roce 1841. Na abaku hlavice, nesoucím rovněž datum 1693, spočívá hranolový kaplicový nástavec, zdobený slepými půlkruhovými arkádami. Po levé i pravé straně je vyplňuje reliéf kříže, na čelní straně je místo kříže mělký výklenek s půlkruhovým zaklenutím a zadní strana je opatřena nápisem „ANDRE AS KOCH ER“. Kaplicový nástavec ukončuje kamenný kotvový křížek.[25][26]

Z dalších drobných památek v prostoru bolevecké návsi stojí za zmínku pomník obětem 1. světové války[27] i dřevěné hasičské leziště. V Hynaisově ulici byl roku 2007 odhalen drobný památník Crofta Normana, anglického motocyklového závodníka, který v nedaleké Špálově ulici zahynul 28. srpna 1949 v průběhu 8. ročníku tehdy proslulého závodu Lochotínský okruh na stroji A.J.S 350.[28]

• 
  Gryspekovská boží muka
• 
  Steklinovská boží muka
• 
  Mariánský sloupek a hasičské leziště
• 
  Kocherská boží muka
• 
  Pomník obětem první světové války
• 
  Hasičské leziště
• 
  Pomník Crofta Normana

Jako Malý Bolevec se označuje několik historických usedlostí, zbudovaných v klasicistním stylu kolem roku 1825 při západním břehu Velkého boleveckého rybníka.[5] Statky čp. 36, 39, 42 a 43 obklopují malou náves. Vjezdové brány (čp. 36, 42) nebo průčelí obytných domů (čp. 43, 97) zdobí malé niky se soškami svatých. Před čp. 97, které se nachází stranou od návsi, stojí dřevěný kříž s motivem Ukřižování.[29]

• 
  Malý Bolevec
• 
  Usedlost čp. 36
• 
  Usedlost čp. 42
• 
  Usedlost čp. 43
• 
  Usedlost čp. 97
• 
  Nika v průčelí usedlosti čp. 97
• 
  Kříž před domem čp. 97

Při křižovatce ulic Lidická a Studentská se na Náměstí odboje nachází Bolevecká základní škola. Postavena byla v letech 1930–1931 podle návrhu Hanuše Zápala (staviteli byli Martin a Josef Kondr z Bolevce). Slavnostní otevření tehdejší Masarykovy školy se konalo 28. října 1931. Na tuto historickou budovu navázala koncem 70. let rozsáhlá přístavba nových pavilonů a spojovacích chodeb. Současně byla rekonstruována původní budova, přičemž byly z průčelního rizalitu odstraněny hodiny.[5]

V parku před Boleveckou základní školou byl kolem roku 1950 vybudován pomník obětem druhé světové války. Jeho součástí je reliéf českého lva od plzeňského sochaře Josefa Šípa.[30]

Zachovány zůstaly také některé plastiky z původní umělecké výzdoby sídliště Bolevec. Stylizované pískovcové sousoší Děti na houpacím koni poblíž budovy 90. MŠ vytvořil Karel Němec v roce 1981.[31] V roce 1984 odhalil Ladislav Fládr sochu Sedící žena a dítě, umístěnou před budovou 34. základní školy.[32] Před nádvořím 1. ZŠ vznikla v roce 1986 čtvercová kašna, zdobená plastikou Radost z léta. Autory jsou sochař Zdeněk Jílek a architekt Miloslav Sýkora.[33] V témže roce byl odhalen také nedaleký Památník budovatelům města Plzně od Ladislava Fládra.[34] Před obchodním domem při Plaské ulici byla v roce 1987 odhalena kovová plastika Klíčení od Jaroslava Bockera.[35]

• 
  Pohled na sídliště od východu
• 
  Bolevecká základní škola
• 
  Pomník obětem 2. světové války
• 
  Děti na houpacím koni
• 
  Sedící žena a dítě
• 
  Radost z léta
• 
  Památník budovatelům
• 
  Klíčení

Severně od Bolevce se nachází starobylá Bolevecká rybniční soustava, obklopená rozsáhlými lesy. V nich je zachováno i několik přírodních rezervací a zajímavých krajinných prvků (Kamenný rybník, Petrovka, Doubí, arboretum Sofronka) a rovněž unikátní technická památka Kolomazná pec. Celek je využíván jako významná rekreační zóna. S početnými zajímavostmi tohoto území návštěvníky seznamuje naučná Sigmondova stezka, pojmenovaná po významném plzeňském lesníkovi Josefu Sigmondovi. Jeho hrob je umístěn na boleveckém hřbitově.

Pověst spojuje Bolevec se zámkem Kaceřov. Ten byl součástí rozsáhlého panství Floriána z Gryspeku, významného královského úředníka a věrného příznice císaře Ferdinanda I. Početné Floriánovo potomstvo se však přiklonilo k protestantství a ve stavovském povstání se zvedli proti císaři. A to se jim stalo osudným, protože po bitvě na Bílé Hoře císař tvrdě potrestal všechny své odpůrce. Také Gryspekové měli neprodleně opustit zemi, přičemž jim bylo zabaveno veškeré jmění. Podle pověsti se všichni členové rodu sjeli na zámku v Kaceřově a po krátké poradě rozhodli, že jeden z nich odjede za císařem žádat o milost, zatímco ostatní budou čekat na Kaceřově. Domluvili se, že v případě udělení milosti zamává blížící se vyslanec bílým šátkem, zatímco v případě zamítnutí žádosti ukáže šátek černý.

Gryspekovi se podařilo dosáhnout odpuštění a když se s dobrou zprávou vracel zpět na Kaceřov, zastavil se u božích muk v Bolevci. Nedočkavě se ptal, zda zastihne své blízké v pořádku. Když se mu však nedostalo odpovědi, rozezleně vystřelil a kulí urazil Kristu na kříži hlavu. Nato se mu zatmělo v mysli a když přijížděl ke Kaceřovu, omylem vyndal černý šátek. Rychle si uvědomil svoji chybu a spěchal do hodovní síně přímo na koni, jenže se zřítil ze schodů a na místě zemřel. Jeho příbuzní mezitím, když slyšeli, že mává černým šátkem, postupně vypili pohár otráveného vína. Tak celý rod vymřel a všichni byli pochováni do rodinné hrobky pod kralovickým kostelem.[5]

Smírčí kříž v údolí Merán

Večer prý obcházela stavení na návsi krásná mladá žena s rozpuštěnými havraními vlasy a průhlednými šaty. Vábila mládence ven k rybníku, aby je tam strhla do vody. Také děti, které se nemodlily, lákala po západu slunce za humna a tam je uškrtila.[5]

V polesí Orlík nad Bolevcem našli prý kdysi lidé velké vejce. Donesli je domů a nechali je vysedět slepici. Z vejce se vylíhl orel, který pak pobíhal po dvoře mezi drůbeží. Až když dospěl, odletěl a vzal s sebou právě tu slepici, která ho vyseděla.[5]

Kamenný křížek v údolí Merán patří prý dívce, která svým chováním připravila milence o život. Proto byla zakletá a má na místě bloudit do té doby, než se najde statečný a poctivý mládenec, který by v době, kdy na plzeňské věži odbíjí půlnoc, vydržel dvanáct ran železnou tyčí. Prý se dosud nikdo takový nenašel, a tak tam zakletá panna bloudí dál.[5]