Hugo Boettinger

Narodil se v rodině fotografa Josefa Böttingera (1839–1914). Jeho předčasně zesnulý starší bratr Jindřich (1868–1886) se rovněž věnoval malířství. Po něm převzal přezdívku Dr. Desiderius.[2] Pod touto přezdívkou lze nalézt jeho obrázky na titulních stránkách časopisu Pražský ilustrovaný zpravodaj.[3]

Vystudoval reálné gymnázium v Praze a od roku 1895 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u profesorů Felixe Jeneweina a Emanuela Krescence Lišky. V roce 1898 přešel na Akademii, kde pokračoval ve studiu u profesora Maxmiliána Pirnera. Při studiích se spřátelil s malířem T. F. Šimonem. V letech 1903–1906 cestoval po Anglii, Francii, Belgii a Nizozemsku. Časně se oženil se svou láskou Růženou Ottovou, dcerou nakladatele Jana Otta.[4] Po návratu do vlasti žil v Praze, kde působil na Akademii výtvarných umění a stal se členem spolků Mánes[5], Hollar a členem České akademie věd a umění. Členem SVU Mánes byl od roku 1898, v roce 1930 ze spolku vystoupil[5].

Záliba v hudbě se projevila i řadou portrétů jeho současníků, hudebníků, mezi které patřili František Ondříček, Vítězslav Novák, Josef Suk starší, Václav Talich, Václav Štěpán a další. Díky Boettlingerovým karikaturám a humorným kresbám se zachoval obrazový doklad společenského a zejména hudebního života první poloviny 20. století. Podstatnou část jeho tvorby tvořily akty mladých dívek a žen, které zobrazoval většinou ve skupinách a v přírodním prostředí lesa, na břehu řeky, při koupání apod. Známé jsou také jeho litografie, z nichž soubory Amor a Psyche vyšly tiskem v roce 1923,[6] nebo portrét prezidenta Masaryka.[7]

Zemřel v Praze 9. prosince 1934 a je i se svojí ženou Růženou (1887–1964) pohřben na Vinohradském hřbitově.[8] Manželka ho přežila o 30 let a po jeho smrti se znovu vdala za MUDr. Josefa Pelnáře.[4]