Josef Beran

Josef Jaroslav Beran (29. prosince 1888 Plzeň[1] – 17. května 1969 Řím) byl katolický duchovní a teolog, 33. arcibiskup pražský a primas český v letech 1946–1969 a od roku 1965 kardinál.

Služebník Boží
prof. ThDr. Josef kardinál Beran, dr. h. c. mult.
Kardinál-kněz
33. pražský arcibiskup
21. primas český
Socha kardinála Berana před arcibiskupským seminářem
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Arcidiecézepražská
Jmenování4. listopadu 1946
PředchůdceKarel Kašpar
NástupceFrantišek Tomášek
Titulární kostelSanta Croce in via Flaminia
Heslo„Eucharistia et labor“
„Eucharistie a práce“
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení10. června 1911
světitel  Pietro Respighi
Biskupské svěcení8. prosince 1946
světitel Saverio Ritter
1. spolusvětitel Mořic Pícha
2. spolusvětitel Antonín Eltschkner
Kardinálská kreace22. února 1965
kreoval Pavel VI.
Titulkardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zúčastnil se
Osobní údaje
Datum narození29. prosince 1888
Místo narozeníPlzeň
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí17. května 1969 (ve věku 80 let)
Místo úmrtíŘím
Itálie Itálie
Příčina úmrtíkarcinom plic
Místo pohřbeníBazilika svatého Petra (do 2018)
Katedrála svatého Víta (od 2018)
Národnostčeská
RodičeJosef Beran a Marie Beranová
Povolání
Církevní heraldika
římskokatolický duchovní
Řády a oceněníVálečný kříž
Medaile za zásluhy I. stupně
Řád Tomáše Garrigua Masaryka 1. třídy (1991)
Svatořečení
Začátek procesu2. dubna 1998
Titul svatéhoarcibiskup a kardinál
Atributybiskupská roucha
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Byl politickým vězněm nacismu i komunismu, komunistický režim mu navíc po většinu času znemožnil spravovat diecézi. Po jmenování kardinálem prožil poslední roky svého života jako vyhnanec ve Vatikánu.

Po úmrtí jej kardinál Šeper označil za druhého svatého Vojtěcha.[2] Jako jedinému Čechovi se mu dostalo pocty být pohřben po boku 91 papežů v kryptě svatopetrské baziliky ve Vatikánu s více než sto hroby.[3] Paradoxně se tak stalo v důsledku komunistického režimu v Československu, který zakázal převoz jeho ostatků do vlasti. Transport se uskutečnil až v demokratickém zřízení během dubna 2018, kdy byly ostatky uloženy v kapli sv. Anežky České ve svatovítské katedrále. V roce 1998 byl zahájen proces jeho blahořečení.

Život
V domě Křížkova 1 (žlutý vlevo) ve čtvrti Roudná prožíval Beran studentská léta od roku 1904 a vracel se tam až do roku 1930. Byla zde umístěna pamětní deska a busta od Marie Uchytilové.

Narodil se v Plzni v rodině učitele Josefa Berana a jeho ženy Marie, roz. Lindauerové (neteře významného malíře Bohumíra (Gottfrieda) Lindauera), při křtu dostal jména Josef Jaroslav, za kmotry mu byli školník Josef Beneš a Rozálie Benešová.

Vzdělání a činnost do 2. světové války

Vystudoval plzeňské gymnázium, poté se stal alumnem České koleje v Římě (Bohemicum, dnešní Nepomucenum, 1907–1912). Po vysvěcení na kněze (1911) pokračoval ve studiu teologie (doktorát 1912). V letech 1912–1917 působil jako kaplan (Chyše, Prosek u Prahy, Praha), dále působil nejprve jako učitel a posléze ředitel na ženském učitelském ústavu sv. Anny (1917–1928). Od roku 1928 vyučoval jako docent pastorální teologii na Teologické fakultě UK, v roce 1932 se stal profesorem teologie. V této době byl též rektorem pražského arcibiskupského kněžského semináře (od roku 1932).

V roce 1942 byl po atentátu na Heydricha zatčen a vězněn na Pankráci a v koncentračních táborech Terezín a Dachau. Zde byl vězněn mimo jiné společně s páterem Richardem Henkesem (roku 2019 blahořečen). V koncentračním táboře Dachau byl prvně zařazen mezi metaře. S ostatními zametal hlavní třídu, která vedla od lágru do města Dachau. Zde si na "toho flanďáka" zasedl surový kápo, ale ještě větším tyranem byl neustálý hlad. V červnu [zdroj?!] si polepšil díky známostem s německými vězni a díky nim se dostal do výrobny vitamínových prášků pro SS. Dr. Beran tam v koutě pracoval mimo jiné vedle starého bolševika Franty Lemona z Dubí u Kladna. V roce 1943 proběhla v koncentračním táboře Dachau velká epidemie břišního tyfu, kterým se dr. Beran také nakazil. Po velkém boji s infekcí přežil s pouhými 45 kilogramy váhy. Zesláblý byl přeložen do táborové punčochárny, kde se starci a invalidy zašíval ponožky. Po zákroku z Vatikánu se začalo s kněžími lépe zacházet. Dr. Beran se dostal do táborové kanceláře, kde pracoval jako písař. Tady tajně přepisoval lágrové statistiky a data, které předával přátelům k uschování. Když vypukla aféra rakouského kněze Lenze a jeho tajně psané knihy, musel dr. Beran kancelář opustit. Tuto knihu totiž ukrýval. Byl převeden do zeleninového skladiště a tam hlídal brambory, určené pro rodiny SS a pro Himmlera. Bramborami tajně zásoboval své spoluvězně. 29. dubna byl koncentrační tábor Dachau osvobozen americkou armádou a dr. Beran se tak dočkal svobody.

Pronásledování režimem
Arcibiskupský seminář a pomník kardinála Berana

Dne 4. listopadu 1946 jej papež Pius XII. jmenoval arcibiskupem pražským (vysvěcen 8. prosince téhož roku). Po komunistickém převratu v roce 1948 odmítl podřídit církev komunistické moci, vystoupil proti komunisty zřízené podvratné „Katolické akci“ a exkomunikoval a suspendoval kněze Josefa Plojhara (a s ním i několik dalších), který přes jeho přísný zákaz přijal místo v komunistické vládě. Přes enormní nátlak státu exkomunikaci nikdy neodvolal. V roce 1951 ji z Plojhara na nátlak komunistické vlády sňal pražský kapitulní vikář, na což ovšem neměl patřičné pravomoci (kromě toho Plojhar obdržel další exkomunikace). Plojhar Beranovi zákrok proti své osobě nikdy nezapomněl a systematicky využíval svého vlivu na komunistickou proticírkevní politiku k prosazení maximálních restrikcí vůči arcibiskupovi. Například když vláda v roce 1956 jednala o Beranově propuštění z internace, Plojhar byl striktně proti.[4]

V letech 1949–1963 byl protiprávně internován StB na různých místech Československa, nejprve v Arcibiskupském paláci v Praze (1949–1951) a posléze jinde (Roželov, Růžodol, Paběnice, Mukařov, Radvanov). Během internace byl neustále sledován a StB se na něj pokoušela sehnat či vyrobit kompromitující materiály. Mimo jiné jednu dobu tajně přimíchávala do nápojů a jídla pro arcibiskupa a řeholnici, která se o něj starala, afrodiziaka v naději, že bude mít příležitost natočit nějaké kompromitující scény. Ovšem akce skončila debaklem, neboť nejenže nedosáhla úspěchu, ale arcibiskup nakonec příslušníka StB, který ho tajně natáčel, přistihl.[5]

Odjezd do Říma
Pomník kardinálu Beranovi v Praze-Dejvicích před budovou Arcibiskupského semináře

V roce 1963 byl propuštěn z internace, bylo mu však zakázáno zdržovat se v Praze a vykonávat arcibiskupský úřad. 25. února 1965 jej papež Pavel VI. jmenoval kardinálem titulu Santa Croce in via Flaminia. Stát povolil arcibiskupu Beranovi odjet ze země do Říma na slavnostní předání kardinálského klobouku s úmyslem, že už mu nedovolí vrátit se do země. Komunističtí představitelé státu však arcibiskupa buďto uvedli v omyl nebo nemluvili dost jasně. Beran byl přesvědčen, že se bude moci vrátit. Že tomu tak není, se dověděl až po jednání s nimi od Agostina Casaroliho. Ten mu sdělil, že Svatý otec ponechává rozhodnutí na něm. Dodal také, že pokud odjede, bude snad možné nahradit kolaborujícího pražského kapitulního vikáře za biskupa věrného Římu. Poté se Beran rozhodl, pro dobro své diecéze, do Říma odjet.[6]

Ve Vatikánu se kardinál Beran zapojil do práce Druhého vatikánského koncilu. 20. září 1965 na něm vystoupil s projevem O svobodě svědomí,[7] v němž odmítl hmotný nebo duševní nátlak, nutící člověka jednat proti jeho svědomí, a žádal jasné a bezvýhradné vyhlášení zásady náboženské svobody. Tento požadavek odůvodnil historickou zkušeností (z období komunistického útlaku a událostmi v 15. a 17. století), kdy podle jeho názoru útisk svobody svědomí vedl k pokrytectví, lži a jiným mravním neřestem, vážně ohrožujícím víru. Předpokládal, že takové vyhlášení zahanbí ty, kdo utlačují Církev, a povede k jejich obrácení. Velmi opatrně se také pokusil apelovat na koncil, aby se zastal pronásledovaných křesťanů, a navrhl, aby deklarace Dignitatis humanae byla doplněna o jasný požadavek na osvobození kněží i laiků vězněných pro svoji víru, umožnění svobodného výkonu úřadu biskupů a kněží a usnadnění jejich spojení se Svatým stolcem. Tato jeho snaha však nebyla úspěšná, koncil se k otázce křesťanů pronásledovaných komunistickými totalitními režimy nevyjádřil a deklarace Dignitatis humanae o navrhované formulace doplněna nebyla.

V Římě kardinál Beran založil České náboženské středisko Velehrad. Jeho sekretářem byl po celou dobu jeho působení v Římě pozdější pomocný biskup pražský Jaroslav Škarvada.

Po sebevraždě Jana Palacha přednesl ve vatikánském rádiu projev, ve kterém neschválil Palachův čin, ale vyzdvihl jeho ideály.[8] Za tento projev byl kritizován prosovětským listem Zprávy.[9]

Závěr života

Kardinál Beran zemřel 17. května 1969 na rakovinu plic[10] v Papežské koleji Nepomucenum v Římě, kde bydlel.

Převoz ostatků do vlasti
Vůz s rakví na Pohořelci

Když kardinál Beran zemřel, komunistická vláda nepovolila převoz těla do vlasti. Papež Pavel VI. rozhodl, že kardinál Beran bude pohřben po boku papežů v kryptách chrámu sv. Petra ve Vatikánu. Stal se tak prvním a zatím jediným Čechem, kterému se té pocty dostalo. Jeho hrob se nacházel poblíž hrobu svatého Petra, mezi hroby Pia XI. a Pia XII. Pavel VI. také oproti zvyklostem osobně vedl pohřební obřady.[11] Papež František v lednu 2018 povolil převoz ostatků kardinála Berana do Česka.[12] Dne 19. dubna došlo k vyzvednutí klerikových ostatků ze sarkofágu ve svatopetrské bazilice a následujícího dne byly transportovány vládním speciálem do České republiky na vojenské letiště Praha-Kbely. Následně se uskutečnily převoz koňským spřežením a další ceremonie.[13] Mezi 20. a 23. dubnem byly ostatky veřejně vystaveny: v pátek 20. před bazilikou Nanebevzetí Panny Marie v areálu kláštera premonstrátů na Strahově, v sobotu 21. mezi prvním a druhým nádvořím Arcibiskupského paláce a poté před oltářem svatovítského dómu, a to do pondělí 23. dubna. Navečer toho dne[pozn. 1] byly uloženy do sarkofágu v kapli sv. Anežky České v hlavní lodi katedrály sv. Víta.[14]

Ocenění a blahořečení

Josef Beran byl v roce 1991 in memoriam vyznamenán řádem Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy. Dne 2. dubna 1998 byl zahájen proces blahořečení Josefa Berana. Postulátorem se stal Mons. Jaroslav V. Polc, po jeho smrti v roce 2004 jej nahradil profesor Jan Matějka.[15]

Centrum náboženské tvorby České televize v Brně natočilo o kardinálu Beranovi hodinový polohraný dokument, který byl odvysílán 26. prosince 2008, tj. u příležitosti 120. výročí jeho narození.[16][17]

Genealogie

Biskupská genealogie
  1. kardinál Scipione Rebiba
  2. kardinál Giulio Antonio Santorio
  3. kardinál Girolamo Bernerio, OP
  4. arcibiskup Galeazzo Sanvitale
  5. kardinál Ludovico Ludovisi
  6. kardinál Luigi Caetani
  7. kardinál Ulderico Carpegna
  8. kardinál Paluzzo Paluzzi Altieri Degli Albertoni
  9. papež Benedikt XIII., roz. Pietro Orsini
  10. papež Benedikt XIV., roz. Prospero Lambertini
  11. papež Klement XIII., roz. Carlo della Torre di Rezzonico
  12. kardinál Marcantonio Colonna
  13. kardinál Giacinto Sigismondo Gerdil, B
  14. kardinál Giulio Maria della Somaglia
  15. kardinál Carlo Odescalchi, SJ
  16. kardinál Costantino Patrizi Naro
  17. kardinál Lucido Maria Parocchi
  18. papež Pius X., roz. Giuseppe Sarto
  19. papež Benedikt XV., roz. Giacomo Battista della Chiesa
  20. papež Pius XII., roz. Eugenio Pacelli
  21. arcibiskup Saverio Ritter
  22. Josef Beran

Monografie

Životu kardinála Berana se věnuje v římském exilu vydaná publikace s názvem Velká mše (1970)[20] a po sametové revoluci vydaná monografie Kardinál Josef Beran: Životní příběh velkého vyhnance (2008) a výpravná publikace Uzavírám vás do svého srdce: Životopis Josefa kardinála Berana (2009).[21]

Odkazy

Poznámky
  1. Na svátek Slavníkovce sv. Vojtěcha, Beranova předchůdce na pražském biskupském stolci.

Reference
  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Jaroslav V. Polc a Bohumil Svoboda: Kardinál Josef Beran; nakladatelství Vyšehrad, Praha 2008; ISBN 978-80-7021-937-9, str. 235
  3. Marcela Blažková. Bazilika sv. Petra. Místo, kde odpočívá 91 papežů a jediný Čech [online]. Český rozhlas, 2015-08-24 [cit. 2018-04-21]. Dostupné online.
  4. Karel Kaplan, Jiří Hanuš a Jan Stříbrný (ed.): Stát a církev v roce 1950, Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2000, ISBN 80-85959-71-2, str. 14
  5. VODIČKOVÁ, Stanislava. Uzavírám vás do svého srdce – Životopis Josefa kardinála Berana. Brno a Praha: Ústav pro studium totalitních režimů a Centrum pro studium demokracie a kultury, 2009. 400 s. ISBN 978-80-87211-16-8, ISBN 978-80-7325-189-5. Kapitola Růžodol u Liberce, s. 239–245. (česky)
  6. Jaroslav V. Polc a Bohumil Svoboda: Kardinál Josef Beran; nakladatelství Vyšehrad, Praha 2008; ISBN 978-80-7021-937-9, str. 224
  7. Kardinál Beran mluví na koncilu. Nový život. Listopad 1965, roč. XVII, čís. 11, s. 207–208. Dostupné online [PDF]. (česky)
  8. Tiskové středisko České biskupské konference: 40. výročí úmrtí Jana Palacha, tisková zpráva, [cit. 2018-04-20, Dostupné on-line.
  9. Provokační hlas s Beranem. Zprávy. 29. března 1969, čís. 13(55).
  10. TIME Magazine. Milestones May 23, 1969. Pozn. plná verze článku je zpoplatněna
  11. Jaroslav V. Polc a Bohumil Svoboda: Kardinál Josef Beran; nakladatelství Vyšehrad, Praha 2008; ISBN 978-80-7021-937-9, str. 11-12
  12. Vošalík: Papež povolil převoz těla kardinála Berana do Česka. ČeskéNoviny.cz [online]. ČTK, 2018-01-03, rev. 2018-01-03 [cit. 2018-01-04]. Dostupné online. (česky)
  13. Ostatky kardinála Berana přiveze vládní speciál. Zpravodajství. Právo. Borgis, a.s., 12. 4. 2018, roč. 28, čís. 85, s. 3. ISSN 1211-2119. (česky)
  14. http://www.cirkev.cz/cs/aktuality/180306zname-datum-prevozu-ostatku-kardinala-berana, navštíveno 6. dubna 2018
  15. Jaroslav V. Polc a Bohumil Svoboda: Kardinál Josef Beran; nakladatelství Vyšehrad, Praha 2008; ISBN 978-80-7021-937-9, str. 266-267
  16. http://www.christnet.eu/magazin/zprava.asp?zprava=16262
  17. http://www.ceskatelevize.cz/porady/10183781798-kardinal-josef-beran/30829838024 Pozn. pořad není v iVysílání dostupný
  18. Štěnovice 07 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2021-06-27]. Dostupné online.
  19. Plzeň 055 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2021-06-27]. Dostupné online.
  20. Velká mše. Řím: Křesťanská akademie, 1970. 411 s., [62] s. il.
  21. http://www.cdk.cz/knihy/historie/uzaviram-vas-do-sveho-srdce, navštíveno 6. dubna 2018

Literatura
  • BALÍK, Stanislav; HANUŠ, Jiří, a kol. Primasové katolické církve : země střední Evropy v čase komunismu. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2010. 212 s. ISBN 978-80-7325-225-0.
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.
  • Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 41.
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 47.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 85.
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 4. sešit : Bene–Bez. Praha: Libri, 2006. 376–477 s. ISBN 80-7277-299-6. S. 412–413.
  • Jaroslav V. Polc a Bohumil Svoboda: Kardinál Josef Beran (2008)
  • Václav Vaško: Dům na skále
  • VODIČKOVÁ, Stanislava. Uzavírám vás do svého srdce – Životopis Josefa kardinála Berana. Brno a Praha: Ústav pro studium totalitních režimů a Centrum pro studium demokracie a kultury, 2009. 400 s. ISBN 978-80-87211-16-8, ISBN 978-80-7325-189-5.

Filmové a rozhlasové materiály

Související články

Externí odkazy
Rektor Arcibiskupského semináře v Praze
Předchůdce:
???		 1932–1939 a 1945–1946
Josef Beran		 Nástupce:
???
33. arcibiskup pražský
Předchůdce:
Karel Kašpar		 1946–1969
Josef Beran		 Nástupce:
František Tomášek
21. primas český
Předchůdce:
Karel Kašpar		 od 1946
Josef Beran		 Nástupce:
František Tomášek
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.