Střední odborná škola

Českou vzdělávací soustavu definuje školský zákon číslo 561/2004 Sb. a rozlišuje následující druhy škol:[2]

• mateřské školy,
• základní školy,
• střední školy,
• konzervatoře,
• vyšší odborné školy,
• základní umělecké školy,
• a jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky.

Střední školy se v praxi následně dělí na gymnázia, střední odborné školy a střední odborné učiliště. Toto rozdělení však od roku 2004 s novým školským zákonem není garantováno samotným zákonem a školy jej mohou či nemusí užívat ve svých názvech.[3]

Co již současný školský zákon definuje, jsou stupně středoškolského vzdělání. Střední vzdělávání jako takové je děleno na tři stupně:[2]

1. střední vzdělání,
2. střední vzdělání s výučním listem,
3. a střední vzdělání s maturitní zkouškou.

Středního vzdělání lze dosáhnout studiem vzdělávacích programů o délce 1 či 2 let a není zakončeno ani maturitní zkouškou, ani výučním listem. Patří sem kategorie oborů J (střední nebo střední odborné vzdělání bez maturity a výučního listu) a C (vzdělání v praktických školách).[4]

Střední vzdělání s výučním listem zahrnuje obory vyžadující 2 či 3 roky studia, které je zakončeno výučním listem. Sem patří obory z kategorie H (střední odborné vzdělání) a E (nižší střední odborné vzdělání).[4]

Střední vzdělání s maturitní zkouškou pak obsahuje gymnázia, víceletá gymnázia a středoškolské obory zakončené maturitou.[4]

Střední odborné školy se snaží připravit studenty na výkon své budoucí odborné činnosti, či jim vytvořit vhodné podmínky pro následné studium na vysokých školách. Většina středních odborných škol je veřejná a ve svých gescích je mají kraje.[5]

Velmi zhruba se tak jedná o pomezí mezi gymnázii, které své studenty připravují na následné univerzitní studium, a mezi jinými středními školami (např. obchodní akademie, střední odborná učiliště nebo průmyslové školy), které svým studentům nabízí ucelené a kompletní vzdělání v jejich daném oboru vzdělávání.

Zatímco gymnázia jsou zakončovány maturitní zkouškou a střední odborná učiliště zpravidla závěrečnou zkouškou a vyučením, střední odborné školy mohou své programy zakončovat maturitní zkouškou čí závěrečnou zkouškou a následným výučním listem. Způsob zakončení podléhá výčtu oborů v jednotlivých kategoriích vzdělávacích oborů.

V rámci českého vzdělávacího systému složení maturitní zkoušky studentům rovněž umožňuje, krom přechodu do samotné praxe, i pokračování v dalším studiu ve kterékoli oblasti vzdělávání na vysokých školách (VŠ), či eventuálně i studium na vyšších odborných školách (VOŠ).

Střední odborné školy zahrnují následující typy škol:

• střední průmyslové školy,
• střední zemědělské školy,
• střední zdravotnické školy,
• hotelové školy,
• sociálně právní akademie,
• střední pedagogické školy,
• střední umělecké školy,
• obchodní školy a obchodní akademie,
• rodinné školy,
• konzervatoře,
• a jiné specifické odborné školy (např. zahradnické nebo knihovnické střední školy).

V České republice se nachází 1276 středních odborných škol, díky čemuž je zemí s nejvyšším podílem odborného (negymnaziálního) středoškolského vzdělání v EU.[6]

U absolventů středních odborných škol panuje obecná spokojenost s výběrem studia. V kontextu všech studentů středních škol, jsou maturanti ze středních odborných škol nejvíce spokojeni s výběrem školy, fakticky 89 procent by si znovu zvolila tento typ vzdělání, kdyby měla možnost znovu vybírat. Z dokumentu Národního ústavu pro vzdělávání vyplývá, že pouze 8 procent žáků vyjádřilo nespokojenost s volbou školy, v tomto případě tedy zaměření studijní dráhy, kdy tato menšina sdílí názor, že by přehodnotila výběr školy a vybrala si raději maturitní obor.[7]

Střední odborné školy mají tradičně horší výsledky u maturit než gymnázia, a to včetně výsledků technických SOŠ v matematice.[8] Uchazeči o studium na SOŠ při jednotných přijímacích zkouškách dosahují znatelně horších výsledků než uchazeči o gymnázia.[9]

Uplatnění absolventů středních odborných škol, kde se podrobili maturitní zkoušce, je relativně široké, z analýzy vychází, že se lidé uplatní v práci s lidmi, konkrétně péčí o zákazníky, což může znamenat práci v klientských centrech pojišťoven, bankách v různých call centrech, ale i zaměstnání v reklamě, roli konzultanta v obchodech, práce ve skladu, logistice, na poště, v gastronomickém průmyslu a v mnoha jiných úlohách.

Zajímavostí je, že žáci, konkrétně 46 procent, kteří absolvovali obory, jako jsou gastronomie, turismus a hotelnictví, končí v jiném odvětví zaměstnání, než jim předurčuje jejich školní program. Avšak u žáků SOŠ celkově panuje relativně velké procento lidí zůstavších v oboru, konkrétně 70 procent zůstává v oboru, kdežto zbylá menšina volí jiné pracovní nabídky než v oboru.

Avšak dokončení SOŠ nemusí nutně znamenat nástup do práce. Absolventi mohou pokračovat studiem VOŠ nebo univerzitních programů.[10]

• Střední odborné učiliště
• Živnost
• Střední škola

• Národní ústav odborného vzdělávání
• Infoabsolvent
• Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy