35. pěší pluk

Když byla Evropa v poslední čtvrtině 17. století ohrožena náporem tureckých nájezdníků, vznikalo na jejím území mnoho nových vojenských útvarů. Nejinak tomu bylo i v habsburské monarchii, jejíž součástí bylo i České království. Tak se stalo, že 8. ledna 1683 byl českým a uherským králem a římským císařem Leopoldem I. založen legendární plzeňský 35. pěší pluk. Ten pomáhal habsburské monarchii a pozdějšímu Rakousku-Uhersku psát dějiny válek bezmála 270 let. Místo pro jeho kasárna vybral při návštěvě Plzně osobně císař Leopold I..^[zdroj?].

Historie 35. pěšího pluku je opravdu bohatá. Již v roce svého založení zasáhl do obrany Vídně, kdy byla v podstatě rozdrcena turecká vojska a byl tak zamezen postup Turků dále do Evropy. V roce 1707 dobyli vojáci Neapol. Roku 1737 vydal císař Karel VI. první cvičební řád. Poté se pěchota začíná dělit na těžkou (řadovou z rakouských erbovních zemí) a lehkou (doplňovanou z Uher). Plzeňský pluk byl řadovým plukem a roku 1769 obdržel své řadové číslo 35. Nechyběl v bojích u Lovosic 1756, u Prahy v roce 1757 a v bitvě u Saragossy^[zdroj?]. Roku 1771 byl 35. pěšímu pluku oficiálně přidělen odvodní okrsek Plzeňský kraj a štábní stanice v Plzni. Roku 1789 se 35. ppl. znovu účastnil tažení proti Turecku (spolu s Ruskem pod velením maršála Ernsta Gideona Laudona) a od 14. září také obléhání Bělehradu (monarchie zároveň válčila proti Prusku v Čechách). 30. září se Pětatřicátníci účastnili přímého dobytí srbské části města v sestavě polního zbrojmistra hraběte Clerfayta.

Od roku 1792 nesl 35. ppl. název Brentano a ač posádkou v Plzni, jeho doplňovacím okresem se kromě Plzeňska stal i haličský Tarnopol. Pochopitelně ani v napoleonských válkách (1792–1815) nemohl 35. ppl. zůstat stranou. Roku 1793 se podílel na první porážce francouzských revolučních vojsk v rakouském Nizozemí u Neerwinden. Mimo jiné absolvoval roku 1809 bitvu u Aspern-Essling (dnes část Vídně), kde se po celé řadě neúspěchů podařilo armádě arcivévody Karla ve dvoudenním střetnutí porazit a téměř zničit samotného Napoleona. Pronásledování zbytků ustupujícího nepřítele zabránila jen únava.

Plzeňský regiment byl přítomen v Bitvě národů u Lipska, jejíž operační plán vypracoval pozdější polní maršál hrabě Radecký, a jejíž průběh řídil kníže Karel Filip Schwarzenberg jako vrchní velitel spojeneckých vojsk. 35. regiment se aktivně účastnil krvavé bitvy u Solferina roku 1859 a v Prusko-rakouské válce v létě roku 1866 byl zařazen v sestavě Severní armády v I. sboru v brigádě gmj. von Abeleho, spolu se 72. ppl. Bojoval spolu s Jizerskou skupinou u Mnichova Hradiště a Jičína. V samotné bitvě u Sadové tvořili „hoši jako květ“ zálohu a v samém závěru jako součást zadního voje statečně a efektivně kryli ustupující rakouskou armádu.

14. prosince 1912 odjela část 35. ppl. na bosenskou hranici, kde panoval neklid z balkánské války, zatímco sociální demokraté uspořádali při této příležitosti v plzeňských ulicích bouřlivé demonstrace proti válce.

Uniformy Pětatřicátníků bylo možné zahlédnout ve všech významných bitvách, kterých se Rakousko-Uhersko zúčastnilo. Heslo na plukovním praporu – VYTRVÁME, DOKUD NEZVÍTĚZÍME – vedlo vojáky nejen vpřed, ale také z bitev zpátky domů.

V létě 1914 se Pětatřicátníci účastní 1. světové války a to na ruské frontě, v roce 1915 se vyznamenávají násilným přechodem řeky Dněstr. V roce 1916 je část pluku nasazena na italské frontě. 2.-3. července 1917 byly 35. ppl s 75. ppl v sestavě 37. brigády 19. pěší divize (polní podmaršálek Eduard Böltz) IX. sboru, poráženy u Zborova od čs. legionářské brigády. 35. ppl. ztratil 1800 mužů, neboť německé zálohy nenastoupily včas. Po bitvě zbývalo z 35. ppl. pouhých 50 Němců a 476 Čechů. Následně bylo porážky obou pluků zneužito k očerňování Čechů a k jejich nařčení ze zrady. Vyšetřování chování českých pluků u Zborova skončilo 11. října 1917 očištěním jejich cti. To již byl pluk doplněn a nasazen na italské frontě. Jeho III. prapor samostatně a hrdinsky bránil strategicky důležitou železniční trať do Terstu v prostoru Tolmeinu a byl později využit spolu s prapory berounského III/88 a píseckého IV/11 regimentu k výstavbě nového pěšího pluku č. 111.

Koncem války byly zbytky 35. ppl. staženy nazpět k Plzni, kde se, poté, kdy je poslední král a císař Karel Habsburský zprostil povinnosti přísahy, účastnily zajišťování nové české státnosti v tradičních zemských hranicích. 6. listopadu 1918 se náhradní prapor císařského 35. ppl. (550 mužů) vrátil do Plzně z Hermagoru a již 19. listopadu 1918 postoupil oddíl náhradní praporu 35. ppl pod velením plukovníka Viléma Slezáčka po chebské železnici do Plané a Mariánských lázní. Odtud se před sudetoněmeckou přesilou stáhl do Stříbra. 27.-29. listopadu posílen jednotkami z Klatov a Berouna postoupil proti Žihli, 6. prosince obsadil Blatno, 7. prosince Podbořany, 8. prosince Bečov nad Teplou a znovu Mariánské Lázně. 12. prosince vstoupil odd. 35. ppl. do Karlových Varů. 22.–23. prosince dokončil obsazení oblasti až po Ašský výběžek a přispěl k likvidaci provincie Deutschböhmen.

Na základě výnosu italského ministra války z 13. srpna 1918, byl 13. září 1918 v Itálii založen 35. ppl. čs. legií Foligno. Tento duální pluk se pak dne 8. prosince 1918 v Padově účastnil i oficiálního zakončení legionářské anabáze. 23. ledna 1919 vedl II. a III. prapor 35. ppl. Foligno pod velením kapitána Julia Aujeského pomocný úder na Těšínsku proti Polákům od Čadce přes Jablunkov k Bystřici. Po přeskupení 26.-27. ledna nastupoval na Těšín. Ve dnech 27. dubna – 10. července 1919 bojoval v sestavě 6. čs. střelecké divize na Slovensku. Rozpadem Rakouska-Uherska zanikl i císařsko-královský 35. pěší pluk.

Již příštího roku, Výnosem MNO ze dne 21. 12. 1919, byly s platností od 1. ledna 1920 unifikovány a reorganizovány čs. jednotky. 35. ppl. se dočkal obnovení spojením s 35. ppl. Foligno italských legií a doplněním čerstvými odvedenci. V říjnu 1920 setrvávaly jeho části (tech. rota, I., II. a III. prapor) do ledna 1921 v Levoči, do března 1921 v Lovinobani, pak v Kladně a od 25. června 1929 v Kralovicích). 23. září 1935 byl III. prapor 35. ppl. přemístěn do Klatov. 2. února 1937 následovaly do Klatov technická rota a rota doprovodných zbraní a 25. března 1938 odešlo do Klatov i velitelství pluku, pomocná rota a I. prapor. K 1. prosinci 1938 byl do Klatov z Kralovic přemístěn i II. prapor a v Plzni zůstal jen náhradní prapor.

Poslední bojové nasazení pak proběhlo v září 1938 v rámci 2. plzeňské pěší divize. Se zbytky československé armády byl 31. července 1939 oficiálně rozpuštěn i 35. ppl. Mnozí jeho příslušníci však odešli do zahraničí bojovat proti okupantům na straně spojenců.

Po osvobození v roce 1945 byl 35. ppl. v Klatovech obnoven a roku 1948 mu byl vrácen čestný přídomek Foligno. Pluk byl vzápětí přemístěn posádkou do Domažlic až do 1992. Do té doby však prodělal řadu přezbrojení, reorganizací a přejmenování. V padesátých letech 20. století začalo být místo klasického označení vojenských útvarů veřejně uváděno krycí číslování. Život jednotky pokračoval po druhé sv. válce takto:

• léto 1945 obnoven pěší pluk 35 Klatovy
• 3. 3. 1948 pojmenován pěší pluk 35 „Foligno“
• podzim 1948 přemístěn do Domažlic
• 9. 5. 1950 zrušen název „Foligno“ a propůjčen název „Čs. bojovníků ve Španělsku“
• 1. 10. 1954 reorganizován na 35. střelecký pluk „Čs. bojovníků ve Španělsku“
• 9. 5. 1955 přečíslován na 68. střelecký pluk „Čs. bojovníků ve Španělsku“
• 1. 10. 1958 reorganizován, přečíslován a přejmenován na 12. motostřelecký pluk „Juraje Jánošíka“
• 25. 3. 1970 zrušen název „Juraje Jánošíka“ a propůjčen název „Hronský“
• 31. 7. 1992 zrušen

Zástava novodobých Pětatřicátníků

Roku 1993 na tradice 35. ppl oficiálně navázal 21. mechanizovaný prapor České armády. 8. května 2001 propůjčil prezident Václav Havel 21. mech. praporu čestný přídomek Pětatřicátníci. Pětatřicátníci zůstali sídlem ve VÚ Janovice nad Úhlavou. Opět se účastnili bojových misí, například v rámci mezinárodních sil v Bosně a v Kosovu, v místech, kde pětatřicátníci nejednou ve své historii bojovali a umírali. Tento útvar byl však v roce 2004 definitivně zrušen.

Od 1. ledna 2004 navazuje na bohatou historii pětatřicátníků jednotka Aktivní zálohy AČR Plzeňského kraje – 171. pěší rota. 28. října 2010 byla jednotka AZ Plzeň na nám. TGM v Plzni oficiálně uznána jako jediný pokračovatel Pětatřicátníků a byl ji předán slavnostní prapor. Nyní^[kdy?] čekají ještě na přidělení čestného názvu Pětatřicátníci, o který již mají zažádáno.

• Hoši jako květ, Jan Drnek, Václav Vondrovský, Občanské sdružení STREET, Plzeň, rok vydání: 2010, ISBN 978-80-254-6937-8

• Seznam pěších pluků císařsko-habsburské armády
• Sady Pětatřicátníků – ulice v Plzni

• AZ Plzeň
• PĚTATŘICÁTNÍCI PLZEŇ, o.s.
• Kapela 35.pluku
• Kvv-plzen.army.cz: AZ u KVV Plzeň (171. pěší rota AZ AČR)