Vodárenská věž pivovaru Plzeňský Prazdroj

Na počátku 20. století vznikla společně se zvýšenou poptávkou po plzeňském pivu potřeba zvýšit výrobní kapacity pivovaru, a tedy také zásobovat pivovarské provozy větším množstvím vody. Řešením byl pověřen tehdejší šéfinženýr pivovaru František Spalek. Ten na základě studijní cesty po několika velkých evropských pivovarech navrhl v roce 1901 nejdříve zřízení provizoria, a poté začal navrhovat komplexní řešení, které mělo vést k úplné nezávislosti pivovaru na vodních zdrojích.[1]

Věž byla vystavěna na nejvyšším místě pivovarského areálu, aby bylo možné zásobovat provozy vodou samospádem. Tato lokalita byla shodou okolností územím bývalé městské šibenice (byl zde popraven i Jan Sladký Kozina) a kosterní pozůstatky nalezené během budování základů stavby byly uloženy v památníku vedle paty věže.[2]

Projekt byl zpracován roku 1905 a ve stejném roce také plzeňský stavitel Eduard Kroh zahájil stavbu. Ta byla realizována v letech 1905-07. Ke kolaudaci a definitivnímu uvedení do provozu došlo 20. prosince 1907.[3]

V letech 1960–1963 a 1987–1991 proběhly dvě drobnější opravy věže. Věž byla plně funkční a využívaná až do roku 2005.[1]

V roce 2008 byla vodárenská věž spolu s jubilejní branou plzeňského pivovaru zapsána do seznamu nemovitých kulturních památek. Při této příležitosti byla Českou národní bankou v edici Kulturní památky technického dědictví vydána pamětní zlatá mince Kulturní památka pivovar v Plzni, na které je jubilejní brána zobrazena, vodárenská věž však nikoliv.[4] V rámci edice Technické památky byla také při této příležitosti vytištěna poštovní známka s rytinou věže.[1]

Věž má u paty průměr 13,34 metru a její celková výška je 25,5 m. V rozšířené části věže jsou umístěny dvě nádrže: větší na říční a menší na varní vodu. Přístup k nádržím je zajištěn pomocí tvz. komunikačního tobogánu – rampy ve tvaru šroubovice, upevněné na konzolách ve vnitřním prostoru věže. Spodní část věže je zděná a horní ocelová, s tenkým betonovým pláštěm. 7,8 m vysoká železná kupole je krytá měděným plechem a zakončená vyhlídkovou lucernou s hromosvodem a sochou krále Gambrina jako větrnou korouhví. Podle dostupných historických pramenů byla v prvních letech po dokončení lucerna na střeše dokonce vybavena světlometem.

Pivovarská vodárenská věž prý byla postavena jako kopie jednoho z holandských majáků. Nepodařilo se ale najít žádný holandský maják, který by se věži podobal.[2]

Traduje se, že v 60. a 70. letech 20. století se pivovarští učedníci bavili vyjížděním komunikačního tobogánu na motorce.[2]