Bolevecké rybníky

Plán založit nedaleko vsi Volevec (dnešní Bolevec) soustavu rybníků vznikl ve městě Plzni již v polovině 15. století.[1] Rybniční hospodářství totiž kvůli zvýšené poptávce po rybách coby postním pokrmu patřilo v tehdejších dobách spolu s pivovarnictvím k nejvýnosnějším odvětvím podnikání.[1] Je zajímavé, že také autor nejstarší české odborné publikace o rybníkářství (z roku 1547) je plzeňský rodák Jan Dubravius.

Město koupilo 17. dubna 1460[2] se souhlasem krále Jiřího z Poděbrad ves Volevec od kapituly sv. Apolináře za 200 kop pražských grošů a každoročních 20 kop úroků.[3] Následujícího roku byl vybudován první rybník[3]. S největší pravděpodobností se jednalo o Velký Bolevecký rybník, avšak chybí přímé písemné důkazy.[4] Dne 20. března 1461 město uzavřelo smlouvu o náhradě rybníkem zaplavených polí a luk paní Machny Hynkové a jejích synů Zikmunda a Mikuláše.[5] Náhrady pro bolevecké sedláky, jejichž pozemky rovněž zaplavila voda, byly ustanoveny listinou z 24. prosince 1461.[6] Vedení města Plzně jim přiznalo pozemky na svahu dnešní Mikulky a kromě jiných výhod i právo na odúmrť, tj. možnost odkázat statek komukoliv.[6][7]

Následovala intenzivní výstavba dalších rybníků, takže do konce 15. století jich bylo celkem dvanáct – Velký, Šídlovský, Kamenný, Vydymáček, Beroun (možná dnešní Rozkopaný), Borek, Vorlík, Klenovec (možná dnešní Strženka), Nad Klenovcem, Volšinka, Nový a Barchan.[1]

Během třicetileté války byla rybniční soustava zanedbána, rybníky zpustly a některé z nich zcela zanikly. Z původní soustavy se jich do současnosti dochovalo pravděpodobně sedm (Velký, Šídlovský, Kamenný, Vydymáček, Nový, Rozkopaný a Strženka).[1] Od konce 17. století však město Plzeň opět usilovalo o obnovu zanedbaných boleveckých rybníků. Na přelomu 17. a 18. století byly založeny tři další rybníky – Košinář, Senecký a Třemošenský.[1] V druhé polovině 18. století také město začalo rybníky místo přímé správy pronajímat. Mezi nájemci se neprve objevují jednotliví plzenští měšťané, později však nádrže využíval i Měšťanský pivovar, který zde v zimním období získával led k chlazení piva.

Od počátku 20. století jsou rybníky hojně využívány k rekreaci, zatímco jejich hospodářské využití bylo omezeno.[1]

• 
  Soustava a město Plzeň na výřezu Müllerovy mapy
• 
  Soustava na výřezu mapy II. vojenského mapování

Červenec 1965

V sobotu 17. července 1965 se nad Plzní prohnala průtrž mračen, při které podle záznamů v meteorologické stanici v arboretu Sofronka napršelo během 3 hodin přibližně 120 mm srážek, celkem za tento den bylo naměřeno 146 mm, což je nejvyšší denní srážkový úhrn dosud zaznamenaný v této oblasti. Voda vytékající z Třemošenského rybníka podemlela a odplavila z poloviny šířky silnici I/27 vedoucí po hrázi, takže funkční zůstal pouze jeden jízdní pruh. Zároveň podemlela násep železniční tratě č. 160 z Plzně do Žatce natolik, že způsobila několikadenní výluku.

Ve večerních hodinách se přívalovou vodou provalila hráz Vydymáčku. Jeho vody zachytil Senecký rybník, jehož hráz však následujícího dne tlak nevydržela a provalila se také. Poté byl zjištěn průsak i na hrázi Velkého Boleveckého rybníka. Při zpevňování jeho hráze pomáhalo i vojsko, ale přesto se na jednom místě v odpoledních hodinách voda částečně provalila, ovšem bez větších škod. Obyvatelé, bydlící v těsné blízkosti, byli mezitím vystěhováni. Zajišťovala se i hráz rybníka Košináře, který je v soustavě řazen mezi Seneckým a Velkým Boleveckým rybníkem.

Rybník Vydymáček

Soustava rybníků leží v povodí 6,5 km dlouhého Boleveckého potoka, levostranného přítoku Berounky, do které ústí přibližně 700 m od hráze Velkého Boleveckého rybníka. Rybníky byly vybudovány v protáhlém údolí původně s mokřady a rašeliništi, v nadmořské výšce 310–355 m na severním okraji Plzeňské kotliny na jihovýchodním úbočí vrchu Krkavce. Reliéf mírně zvlněné pahorkatiny s relativním převýšením 210 m vytváří předpoklad k tepelným inverzím a místnímu zvyšování či snižování teploty. To se projevuje v zimním období vyšší sněhovou pokrývkou na svazích Krkavce a v létě výraznějším prohříváním rybníků a jejich pláží.

Z 1622 ha povodí je 90 % zalesněno s převahou borových lesů, což má spolu s extenzivním způsobem hospodaření příznivý vliv na vyrovnanou kvalitu vody v celé soustavě. Typický je nízký obsah živin, který je příčinou mezotrofního stavu rybníků a také výjimečné druhové bohatosti planktonu, což je překvapivé při blízkosti velkého města a rekreačním využití. Sinice se řídce vyskytují v letních měsících na Velkém Boleveckém rybníku.

Společné rysy vodního prostředí celé soustavy:

• neutrální až mírně alkalické pH
• nízký obsah živin, který znamená limitaci biocenózy fosforem, částečná limitace dusíkem
• nízký obsah anorganických sloučenin dusíku
• mírně zvýšený obsah železa a hořčíku
• velmi nízká úroveň bakteriologického znečištění
• vysoká pestrost fytoplanktonu
• šetrné rybářské hospodaření na rybnících s populacemi planktonožravých ryb, na hranici úživnosti vody

V povodí soustavy se nacházejí přírodní rezervace Petrovka a Kamenný rybník, přírodní památka Doubí a areál borovicového arboreta Sofronka.

Rybníky představují významnou ornitologickou lokalitu. V jejich okolí je zaznamenáno pozorování více než 160 druhů ptáků. Vzácnější druhy jako např. potápka žlutorohá, potáplice severní, kormorán velký, orel mořský, orlovec říční, morčák velký a prostřední, labuť zpěvná a malá byly pozorovány především v období jarního a podzimního tahu. Na přelomu 19. a 20. století zde hnízdil bukač veliký, ještě na začátku 50. let se v okolí pohyboval tetřev hlušec a tetřívek obecný.

Senecký rybník - hráz

Od šedesátých let jsou rybníky obvykle napuštěné, čímž zmizely tak pravidelně se opakující přechodné biotopy vypuštěných rybníků jako rákosím zarůstající mokřady, bahnité pláže, drobné ostrovy uprostřed vody. To vše mělo za následek zásadní snížení počtu nejen hnízdících, ale i protahujících druhů bahňáků. Ač bylo kdysi pozorováno osm hnízdících druhů, v současnosti se pravidelně vyskytuje jen pisík obecný.

Běžnými druhy ptactva na hladině boleveckým rybníků jsou v současnosti kachna divoká, lyska černá, labuť velká a potápka roháč.

Od svého vzniku byly rybníky využívány zejména k chovu ryb, od počátku 20. století ovšem rostl zájem o rekreační koupání, zatímco rybníkaření ustupovalo do pozadí.[1] V současnosti tak rekreační a krajinářská funkce zcela převládly nad hospodářským využitím. Rybníky jsou ostatně od roku 1981 určeny k rozvoji vodní rekreace. Vlastníkem celé soustavy s výjimkou rybníka Strženka je město Plzeň. Jakost vody sleduje průběžně Městská hygienická stanice, bylo vypracováno také několik specializovaných studií. Voda je vhodná pro koupání.

V okolí rybníků procházejí turistické trasy – žlutá trasa z Bílé Hory přes Košinář a Senecký rybník do Třemošné, zelená z Bílé Hory okolo severního ramena Velkého Boleveckého rybníka na Košutku a dále okolo Šídlováku a Kameňáku až na vrchol Krkavce a na stejné místo míří i červená trasa z Košutky okolo Strženky.

Poloha rybníků na severním okraji Plzně

Celková rozloha vodní hladiny při normálním stavu je přibližně 88 ha.

1. Velký Bolevecký (53,3 ha)
2. Senecký (7,5 ha)
3. Košinář (6,4 ha)
4. Kamenný (5,3 ha)
5. Třemošenský (4,2 ha)
6. Šídlovský (3,0 ha)
7. Strženka (1,4 ha)
8. Nováček (0,88 ha)[8]
9. Vydymáček (0,81 ha)[9]
10. Rozkopaný (0,3 ha)

• Jan Kumpera, Jiří Zahradnický: Rybníky Plzeňského kraje aneb putování za rybniční vůní; Agentura Ekostar s. r. o. Plzeň, Plzeň 2006
• Životní prostředí města Plzně; Statutární město Plzeň a Granát Hák Jaroslav Ing., Horní Bříza 2002
• Josef Čihák: Kamenný rybník, text k zastávce č. 14 Sigmondovy stezky
• Miloslav Janeček a kolektiv autorů: Bolevec a okolí; Starý most s.r.o. a Sdružení boleveckých rodáků, Plzeň 2001, ISBN 80-238-7629-5

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bolevecké rybníky na Wikimedia Commons
• Panoramatická mapa boleveckých rybníků