František Schwarz (1840–1906)

Vystudoval matematiku, deskriptivní geometrii, statistiku a národní hospodářství na pražské polytechnice. Během studií se seznámil s předními novináři a literáty (Vítězslav Hálek, Jan Neruda aj.) a zapojil se do kulturního života. Už jako dvacetiletý vydal almanach Růže a přispíval do časopisu Čas (redaktorem byl Vincenc Vávra Haštalský). Po neshodách s vydavatelem celá redakce v roce 1862 odešla a založila nový časopis, Hlas. Téhož roku se Schwarz pokusil vydávat ilustrovaný časopis Rodinná kronika, to však skončilo nezdarem a finanční ztrátou. Vedle toho se podílel na organizování kulturních akcí, například svatojánských slavností 1862 (první velká národní událost po r. 1848, Schwarz o ní vydal publikaci) a Havlíčkovy slavnosti v Borové, kde byl jednatelem.

V roce 1864, s blížícími se sněmovními volbami, jej čeští poslanci požádali, aby odjel do Plzně, kde tehdy dominovali Němci, s cílem podpořit tam českou věc. V Plzni pak prožil celý zbytek života. Podílel se na vydávání Plzeňských novin (podle jiného pramene byl sám roku 1864 zakladatelem Plzeňských novin[2]) a s pomocí anonymní brožurky úspěšně agitoval za založení české střední školy a divadla v západočeské metropoli. Koncem roku 1865 byl jmenován okresním tajemníkem. Když pak v létě 1866 vtrhla pruská vojska na Plzeňsko po prohrané bitvě u Hradce Králové a většina rakouských úřadů přestala fungovat, vedl Schwarz jednání s nepřítelem a prováděl likvidaci škod.[3]

Čestný hrob Františka Schwarze v arkádách na plzeňském Ústředním hřbitově

V samosprávě plzeňského okresu působil Schwarz 40 let.[4] Během té doby soustavně podporoval českou kulturu, ať již činností ve spolcích Sokol, Hlahol aj.[5], nebo jako předseda plzeňského odboru Matice školské, která zajistila založení a provoz českých škol ve Stříbře a Nýřanech. Byl také ředitelem plzeňského muzea.

V roce 1883 byl zvolen do českého zemského sněmu za okresy rokycanský a blovický a funkci poslance sněmu vykonával v letech 1883–1889 a 1892–1903.[2][6] Do sněmu se vrátil v doplňovacích volbách konaných v závěru prosince 1892.[7]

Ve volbách do Říšské rady roku 1891 se stal i poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kde reprezentoval městskou kurii, obvod Plzeň (zvolen jako kompromisní kandidát staročechů i mladočechů[2]). Slib složil 16. dubna 1891. Mandát poslance vídeňského parlamentu obhájil za stejný obvod ve volbách do Říšské rady roku 1897 a volbách do Říšské rady roku 1901. Rezignaci na mandát oznámil na schůzi 17. listopadu 1903. Na poslaneckém postu ho pak nahradil Josef Čipera.[8] Během působení na Říšské radě byl i členem rakousko-uherských delegací (společný orgán zástupců obou částí monarchie).[2]

Schwarz byl rovněž činný literárně. Vydal řadu publikací v oboru místní samosprávy (např. Jak by politické a finanční zřízení mělo býti upraveno – anonymně; Starosta Václav Dobrovský, reformátor obce nezdarovské) a rolnictví (Nové upravení daně pozemkové v okresu Plzeňském). Publikoval v časopise Samosprávný obzor.[2] Z francouzštiny přeložil Tocquevillův spis O demokracii v Americe.

Během svého působení si Schwarz získal respekt a vděčnost plzeňských občanů obětavou vlasteneckou prací. Pozoruhodné přitom je, že byl v administrativě samoukem – na rozdíl od většiny úředníků na podobných významných pozicích mu chybělo právnické vzdělání.[9]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Schwarz na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Schwarz (1840–1906)
• Autor František Schwarz ve Wikizdrojích

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).