Josef Mandl

Narodil se v rodině plzeňského zlatníka Josefa Mandla (1838–??) a jeho manželky Františky, rozené Filipové (1840–1914).[1] Od roku 1890 byla rodina policejně hlášena v Praze, kde Josef Mandl žil s rodiči a čtyřmi sestrami.[5] Mandlův starší bratr Matouš Mandl byl posledním purkmistrem města Plzně.

Josef Mandl byl dvakrát ženat. Dne 4. července 1914 se na Královských Vinohradech oženil s Johannou Kerlitzkou (1880 – 1926).[6] Poté, co ovdověl, se 26. června 1928 v Nuslích oženil s Františkou Marií Vojanovou (1888 – ??).[7]

Na akademii v Praze, kam vstoupil ve svých 14 letech, byl žákem Františka Sequense, plzeňského rodáka, a Václava Brožíka. Nejvíce byl však ovlivněn romantickým symbolismem Maxmiliána Pirnera.

Jeho obrazy Palma míru (1898); Duše; Utopená (1898) ; Jaro (1899) a Jidáš (1900), které od roku 1898 prezentoval na výstavách Krasoumné Jednoty v Praze zaznamenaly kladné ohlasy odborné kritiky.

Jeho díla je možno najít zvláště v Plzni:

• čeští patroni (sv. Václav, sv. Ludmila, sv. Prokop a sv. Anežka) v kapli sv. Václava na Ústředním hřbitově v Plzni
• nástěnné malby Pověst a Pohádka ve foyeru 2. podlaží Divadla J. K. Tyla
• výzdoba radnice a portréty plzeňských purkmistrů[8]
• lunetové obrazy Plzeň v Primátorském salonku Měšťanské besedy
• barevné okno Golgota v Katedrále svatého Bartoloměje

• 
  Utopená
• 
  Sv. Ludmila s anděly
• 
  Víla děvčátko
• 
  Triumfátor
• 
  Políbení
• 
  Důvěrnost
• 
  Plzeň (výřez z lunetového obrazu)