Knihovna města Plzně

Knihovna města Plzně zahájila činnost na sklonku roku 1876 jako Obecná knihovna města Plzně. K založení a otevření knihovny pro veřejnost došlo z popudu profesora Tomáše Cimrhanzla. Ten také knihovnu spravoval. Po ročním působení knihovna vlastnila 3 877 knih, z nichž bylo 3003 zábavných a 864 naučných a dosáhla 8 000 výpůjček. Jejími čtenáři byli především úředníci, profesoři a studenti. Činnost v počátcích ovlivňoval Spolek přátel vědy a literatury české v Plzni. V roce 1899 umírá profesor Cimrhanzl a knihovna byla na několik měsíců uzavřena. V říjnu 1899 ji převzal a až do své smrti 1913 spravoval redaktor Pavel Nebeský. Za jeho vedení se knihy začaly půjčovat zdarma. V listopadu 1913 byl pověřen správou knihovny František Malý. Zájem o knihy rychle rostl v roce 1916 vlastnila knihovna 17 155 knih, počet výpůjček byl 40 005. Půjčovalo se 6 dní v týdnu. V této době sídlila knihovna v prostorách v ulici Jungmannova 41 (dnes Americká 8) v budově společně s hostincem. Vchod byl nevábný, místnosti malé, tmavé a chladné. Veškeré snahy o přestěhování do vhodnějších prostor byly marné. V této době byla ke knihovně přičleněna Lidová čítárna města Plzně, v roce 1919 začaly vznikat první pobočky z předměstských knihoven občanských besed, další vznikaly v průběhu let z převzatých knihoven v připojených osadách. V roce 1921 po přidružení Husovy dětské knihovny měla knihovna 29 049 knih, evidováno bylo 3 969 čtenářů a 122 144 výpůjček. Správcem knihovny byl zvolen v roce 1927 knihovník Bohumil Polan. Teprve po padesáti pěti letech existence v roce 1931 došlo konečně k přestěhování knihovny z nevyhovujících prostor do upravených prostor bývalého německého gymnázia ve Fodermayerově ulici 14 (dnes ul. B. Smetany). V 1. patře byla čítárna a dětské oddělení. Sklady, půjčovna a kanceláře se nacházely ve 2. patře.

Hned po vstupu oddílů německé branné moci do Plzně v 15. března 1939 byla knihovna vyzvána k převzetí knih z knihoven "vojenského zátiší" z kasáren 18. pěšího pluku a 2. dělostřeleckého pluku. Knihy, které již byly v knihovně zastoupeny, byly rozděleny do knihoven malých a chudých obcí, odborná literatura byla odevzdána do muzejní knihovny. Zbylé svazky byly přiděleny Fodermayerovu chudobinci. Ve válečných letech stoupal počet čtenářů i počet výpůjček, především literatury pro mládež a naučné. V roce 1941 německá obecná správa zabrala místnosti české čítárny a upravila ji na německou obecní knihovnu a čítárnu. Nejvíce však ohrozilo činnost knihovny "totální nasazení" pracovních sil v roce 1944. Pomocné síly se střídaly v ústředí a na pobočkách. Provoz knihovny zůstal nepřerušen. Jen v roce 1945 nastala kratičká přestávka a to až po dni osvobození, od 7. do 13. května. Knihovna v té době měla 12 poboček, počet výpůjček stoupl na 221 118 svazků. V dubnu 1948 byl jmenován nový ředitel Městské veřejné knihovny v Plzni Miroslav Nohejl. Počet poboček se zvýšil a v roce 1949 měla knihovna již 16 poboček.[3]

Od roku 1876 do roku 1950 spravovalo knihovnu město, počátkem roku 1951 přebral městskou veřejnou knihovnu do své správy Krajský národní výbor v Plzni a knihovna získala krajskou působnost a název Krajská lidová knihovny v Plzni. Velkou pomocí byly dvě pojízdné knihovny (bibliobusy) přidělené ministerstvem kultury, které zajišťovaly výpůjční služby v českém pohraničí. V roce 1954 bylo jasné, že stávající prostory bude potřebovat Státní a vědecká knihovna a městskou knihovnu čekalo další stěhování. Tentokrát do uvolněných prostor v budově Krajského muzea. Již v době stěhování bylo jasné, že tyto prostory v muzeu jsou krajně nevyhovující. I přesto se zapojila do kulturní akce Pomoc pohraničí, jejímž úkolem bylo pomocí dvou bibliobusů rozvážet literaturu do pohraničních oblastí, jednalo se o Horšovský Týn, Tachov, Sušici a Klatovy.

V roce 1955 se objevila naděje na lepší vyhlídky. "Rada Městského národního výboru v Plzni se 25. dubna 1955 usnesla, že městské knihovně bude přidělen objekt v ulici B. Smetany 13, ve kterém původně sídlila Anglobanka a později Západočeské uhelné doly". Postupně se začaly uvolňovat místnosti, které mohla knihovna využívat, ale až v roce 1960 se ústřední půjčovna a zázemí knihovny přestěhovaly do nových prostor, kde sídlí dodnes. V té době měla knihovna 19 poboček a více než 12 000 čtenářů.[4]

V roce 1976 kdy knihovna slavila 100 let od svého vzniku měla ve svém fondu 329 596 knih, hudebnin, gramofonových desek a diapozitivů. Navštívilo ji 14 478 čtenářů, kteří uskutečnili 659 122 výpůjčky. Krajské metodické centrum, které městská knihovna zajišťovala, bylo převedeno na Státní a vědeckou knihovnu. Městské knihovně zůstala funkce krajské metodiky pro práci s dětmi a mládeží. Také zabezpečovala krajskou katalogizaci včetně metodické pomoci v této oblasti. Funkce krajské katalogizace byla ukončena v roce 1983. V roce 1981 vznikl nový organizační řád – byl vytvořen nový systém obvodních knihoven a k nim byly přiřazeny příslušné pobočky. V roce 1982 bylo provedeno zpětné označení naučné literatury třídníky MDT a její řazení podle těchto znaků. V roce 1983 byla otevřena v té době největší a nejmodernější Obvodní knihovna Lochotín, v historii knihovny v prvních prostorách budovaných pro činnost knihovny.[5]

Po roce 1989, již v nových politických a společenských poměrech, vznikaly postupně další pobočky knihovny. Počátkem roku 1992 byla v ústřední budově otevřena nově vybudovaná studovna s informační službou a koncem roku začala svoji činnost Polanova síň – společenská místnost pro kulturně výchovnou činnost. V roce 1994 byla otevřena knihovna Vinice a v roce 1996 knihovnické služby v okrajových částech Plzně začala znovu zajišťovat pojízdná knihovna – bibliobus. V roce 1999 zahájil činnost M-klub při knihovně v Skvrňanech a v 1. ZŠ v Bolevci vznikla knihovna nového typu, plnící také funkci školní knihovny.

Od roku 2001 postupně přecházely jednotlivé knihovny na automatizovaný provoz, nejdříve v systému Lanius, posléze v systému Clavius a následně Tritius. V roce 2005 začala poskytovat své služby Hudební a internetová knihovna a v roce 2006 byly vybaveny přístupem k internetu i malé pobočky. Nová pojízdná knihovna s bezbariérovým přístupem vystřídala již starý bibliobus v roce 2007. Rok 2010 byl ve znamení dokončení síťového propojení všech provozů knihovny včetně malých poboček a pojízdné knihovny a při lochotínské knihovně bylo otevřeno další kulturně společenské zařízení L-klub. V roce 2014 začala KMP půjčovat pro registrované uživatele zdarma deskové hry a e-knihy. Od roku 2016 půjčuje v dětských odděleních tematické kufříky a ve studovně nabízí validaci účtu mojeID. V roce 2017 byla v Obvodní knihovně Doubravka byla spuštěna nová služba - lekotéka, která se postupně rozšířila i do dalších velkých knihoven.

V roce 2020 zaznamenala knihovna 380 654 návštěvníků a 798 252 výpůjček.[2]

1876–1893 v době založení knihovny byly knihy uloženy ve skříni v budově reálného gymnázia, zde se v průběhu let knihovna několikrát stěhovala (dnes Pedagogická fakulta ZČU ve Veleslavínově ulici)

1893–1900 knihovna byla přestěhována do budovy Kamerálu v Kopeckého sadech (dnes Měšťanská beseda)

1900–1901 dočasné sídlo knihovny v prvním patře školní budovy u Zopfů u Saského mostu (dnes ŽŠ Podmostní)

1901–1905 knihovna přestěhována do budovy muzea (vchod ze Šafaříkových sadů u bašty za Františkánským klášterem)

1905–1913 knihovna se stěhovala do mezipatra domu na rohu Sedláčkovy ulice 9 a Říšské ulice 191 (dnes Prešovská)

1913–1931 další stěhování do pronajatých prostor ve dvorním traktu na Jungmannově třídě (dnes Americká 8)

1931–1954 v roce 1931 byly pro knihovnu upraveny místnosti v jižním křídle budovy bývalého německého gymnázia v Husově domě (dnes Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje) ve Fodrmayerově ulici 14 (dnes B. Smetany)

1954–1960 Státní studijní knihovna vyklidila prostory v budově Krajského muzea (dnes Západočeské muzeum) a poskytla je knihovně městské

1960– 8. dubna 1960 byla slavnostně otevřena ústřední půjčovna v budově B. Smetany 13, zde knihovna působí dodnes[6]

• Knihy různých žánrů pro děti a dospělé, komiksy
• Denní tisk, časopisy
• Mapy
• Hudebniny¹
• Audioknihy a výuka jazyků na CD a v MP3
• Hudební CD, filmy na DVD¹
• Elektronické čtečky¹
• E-knihy
• Deskové hry¹
• Lekotéka¹
• Lekotéka pro seniory¹
• Tematické kufříky¹
• Přístup na internet
• Wi-Fi připojení¹
• Možnost použití počítače (MS Word, MS Excel…)
• Program NVDA na odečítání obrazovky hlasem
• Možnost skenování a tisku (i z vlastních paměťových médií)
• Základní seznámení s počítačem, internetem, skenerem a textovým editorem (na objednávku)¹
• Kopírování z materiálů knihovny
• Meziknihovní výpůjční služba¹
• Informační služba
• Donášková služba imobilním občanům a domovům důchodců¹
• Exkurze, lekce informační výchovy
• Besedy, přednášky, soutěže
• Kulturní a literární pořady v knihovnách, v Polanově síni, v M-klubu a L-klubu

¹službu poskytují jen vybrané knihovny

Knihovna sídlí v secesní památkově chráněné budově, která byla původně v roce 1914 postavena pro pobočku Anglo-rakouské banky. Architektem byl Ludwig Tremmel, stavitelem František Němec starší.[7] Autorem honosné výzdoby je sochař Otokar Walter. V pozdějších letech v budově sídlila například Pražská úvěrní banka nebo Západočeské uhelné doly.

V roce 1960 byla budova částečně rekonstruovaná pro potřeby knihovny, interiér navrhl architekt Svatopluk Janke. K výzdobě patřily i skleněné plastiky Miroslava Klingera, které reprezentovaly československý umělecký průmysl na světové výstavě v Bruselu.[8] V roce 1965 vytvořil výtvarník Jiří Kovařík v prostorách půjčovny dvě rozsáhlé nástěnné fresky[9], ty byly ale v 70. letech kvůli politické orientaci autora zakryty a restaurovány byly až v roce 2002. Parter budovy zdobí dlaždice od sochaře a malíře Jaroslava Votlučky.[10] Další rekonstrukce budovy proběhly v letech 1977 a 1997. V roce 2004 byla restaurována omítka na průčelí.[11]

• 
  Freska v Ústřední knihovně pro dospělé
• 
  Freska v Ústřední knihovně pro dospělé
• 
  Skleněné plastiky
• 
  Skleněné plastiky
• 
  Plastika Jaroslava Votlučky
• 
  Plastika Jaroslava Votlučky
• 
  Plastika Jaroslava Votlučky
• 
  Plastika Jaroslava Votlučky

• Historie
• 
  Zřizovací listina z roku 1876
• 
  Knihovní řád z roku 1876
• 
  Čtenářský průkaz z roku 1876
• 
  Lidová čítárna z roku 1916
• 
  Dva bibliobusy z padesátých let

• Současnost
• 
  Ústřední knihovna pro dospělé
• 
  Ústřední knihovna pro děti a mládež
• 
  Knihovna Bolevec
• 
  Obvodní knihovna Doubravka
• 
  Obvodní knihovna Lochotín
• 
  Obvodní knihovna Slovany
• 
  Obvodní knihovna Skvrňany
• 
  Hudební a internetová knihovna
• 
  Bibliobus