Adolf Loos

Adolf Loos (10. prosince 1870 Brno[1] – 23. srpna 1933 Kalksburg u Vídně) byl významný rakouský architekt a teoretik architektury; klasik moderní architektury a čelný představitel architektonického purismu. Spolu s Leopoldem Bauerem, Josephem Mariou Olbrichem a Josefem Hoffmannem patří k významným rodákům z Moravy a Slezska, kteří ovlivnili evropskou architekturu.

Adolf Loos
Adolf Loos, asi 1904
Narození10. prosince 1870
Brno
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. srpna 1933 (ve věku 62 let)
Kalksburg
Rakousko Rakousko
Místo pohřbeníVídeňský ústřední hřbitov
Alma materUniversität für angewandte Kunst Wien
Technická univerzita Drážďany
Povoláníarchitekt
RodičeAdolf Loos
Manžel(ka)Klára Loosová (od 1929)
Elsie Altmann-Loos
Lina Loos
Hnutímoderna
Významná dílaObchodní dům Goldman a Salatsch, Vídeň
Dům Tristana Tzary, Paříž
Müllerova vila, Praha
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Narodil se v Brně v rodině kamenosochaře Adolfa Loose staršího a Marie, rozené Hertlové. Oba jeho rodiče pocházeli z Jihlavy. Otec vystudoval sochařství ve Vídni, následně se přestěhoval do Brna a vybudoval zde jeden z největších kamenických závodů ve městě. Rodinný dům s dílnou stával na dnešní Kounicově ulici, kde dnes stojí hotel Continental. Po brzké smrti otce (1879) neměl Adolf mladší jednoduché dětství a byl těžko zvladatelným dítětem. Obecnou školu navštěvoval v Brně a poté vystřídal několik gymnázií (na dnešním Komenského nám. v Brně, v Jihlavě a v Melku); byly to především matčiny pokusy usměrnit svéhlavou osobnost, když ani benediktinům v Melku se to nepodařilo.

Znamenitá odborná studia poté absolvoval na průmyslové škole v Liberci (před pavilonem H Technické univerzity – dříve budovy Stavoprojektu má památník) a v Brně, kde odbornou přípravu dokončil. Krátce studoval i na drážďanské technické univerzitě.[2] V letech 1893–1896 pobýval ve Spojených státech, nejprve u příbuzných a později vystřídal řadu aktivit od pomocných prací v hotelech, na stavbách až po psaní uměleckých kritik. Pohyboval se zejména ve Filadelfii, New Yorku a Chicagu. V Chicagu se seznámil s výsledky Chicagské školy. Po návratu do Evropy nejprve musel nastoupit vojenskou službu jako rezervní důstojník v Brně a Uherském Hradišti a poté se usadil ve Vídni, kde brzy stanul v čele modernistického hnutí. Zapadl do intelektuální společnosti, ke které patřili zejména Karl Kraus, Petr Altenberg a Egon Schiele. Začal psát do listů a časopisů jako Die Zeit, Wage, Fremden Blatt, Neue Freie Presse. Články vzbudily pozornost a přinesly mu i první úkol – návrh krejčovského salonu Ebenstein, který mu přenechal kolega Max Fabiani. O rok později navrhl kavárnu Museum (dnes pozměněnou), která se stala centrem vídeňského uměleckého a intelektuálního kvasu na mnoho desítek let.

V prvním desetiletí 20. století byl Adolf Loos jednou z nevlivnějších postav vídeňské tvůrčí společnosti. Ovlivňoval nejvýznamnější osobnosti oné doby, jak se z toho sami vyznali: zejména Ludwig Wittgenstein, Arnold Schoenberg a Le Corbusier.[3]

Po zániku Rakousko-Uherska se dynamické a intelektuální milieu z velké míry rozpadlo a svou roli sehrála také těžká hospodářská situace Rakouska. V té době Loos obracel svou pozornost stále více do rodné země Českých zemí, kde se velmi úspěšně rozvíjela moderní architektura, mladí tvůrci převzali štafetu a silně se inspirovali právě u Loose. V roce 1930 prohlásil:[4]

"Žil jsem dlouho ve Vídni a z tohoto města jsem nikdy neslyšel díků za svou činnost. V Československu jsem nežil a byl jsem tu gentlemansky přijímán vládou i jednotlivými osobami. Československo je ze všech zemí, které znám, nejklidnější, nejpilnější a nejspořádanější,"

Od poloviny 20. let se stále více hlásily následky dřívějšího onemocnění syfilidou[5] a od roku 1928 mu rychle se zhoršující nemoc nejen znemožňovala práci, kterou víc a více konali jeho asistenti a společníci, ale uvrhla jej do chudoby a společenské izolace. Byl obviněn, že na konci léta 1928 údajně sexuálně obtěžoval několik mladých dívek, které pro něho pracovaly jako modelky. Soud proběhl v listopadu a prosinci 1928. Nakonec byl uznán vinným z některých méně závažných bodů obžaloby. [6]Zemřel ve věku 62 let v soukromém sanatoriu Dr. Schwarzwalda ve vídeňském předměstí Kalksburg. Pohřben byl na Centrálním hřbitově ve Vídni.

Dílo

Architektonický styl

Adolf Loos nebyl moderním architektem v pravém smyslu slova. Jeho práce je ale přímým předstupněm moderní architektury. Část vídeňské společnosti byla jeho díly zaskočena a vyprovokována k obranným reakcím. Café Museum (Kavárna muzeum) se díky Loosovu strohému interiéru přezdívalo Café nihilismus, obchodnímu domu Goldman a Salatsch na Michalském náměstí, jehož holá fasáda ční přímo naproti honosnému vchodu do císařského paláce Hofburg, se přezdívalo „obilní silo“ nebo „dekl od kanálu“ (podle rozmístění oken).

Společnost však nikdy není jednolitá a jiná její část ji naopak podporovala a Loos neměl v prvních dvou desetiletích o klienty nouzi. Jeho stavebníci se navíc rekrutovali z majetných kruhů. Rozhodující vliv měla Loosova tvorba spadající do let 1904–1910. Tehdy vznikla vila Karma (1904) blízko švýcarského Montreux pro původem vídeňského fyziologa Theodora Beera, traktát Ornament a zločin a vila Steiner ve vídeňské vilové čtvrti Hietzing (1910).

Loos odmítal v architektuře i v užitém umění cokoli, co brání plnému využití všech funkcí díla. Ve vlivném článku Ornament a zločin[7] (Ornament und Verbrechen, 1910[8]) se zabýval tím, za jakých okolností je ornament zločinem, který jen zbytečně bere čas a peníze, jež by mohly být věnovány užitečnějším věcem. "Ornament býval kdysi nerozlučně spjat se slovem ,krása´. Díky mé celoživotní práci jen spojován spíše se slovem ,průměrnost´."[9] Architektura podle něj nepatří mezi umění, což ale neznamená, že nemá splňovat estetické ideály. Vidí je v harmonii, účelovosti, strohé a důstojné eleganci moderního člověka, zbaveného zátěže starého, v mnohém však i krásného světa.

Raumplan
Související informace naleznete také v článku Raumplan.

Během první světové války rozvinul Adolf Loos princip uspořádání vnitřního prostoru stavby zvaný Raumplan (pojmenování nemá český ekvivalent a v německém tvaru již zdomácnělo). Navrhování stavby podle Raumplanu spočívá v narušení horizontálního navazování jednotlivých pater, vnitřek stavby je členěn na jednotlivé kubusy s rozdílnou světlou výškou a tím dochází k propojení místností s různými výškovými úrovněmi. Tento způsob řešení prostru nebyl zcela nový, živelně se uplatňoval již ve starověkých a středověkých stavbách, stejně jako byl vlastní jistým druhům prostor z užitných důvodů (obchody, knihovny a knihkupectví, sýpky apod.). Loos jej však v součinnosti se svými asistenty povýšil na princip, nakládal s ním s velkým důmyslem a mistrovstvím a vytvořil s jeho užitím několik ceněných děl. K nim náleží vila Josefa Rufera (1922), vila avantgardního básníka rumunského původu Tristana Tzary na Montmartru (1927), vila Moller ve Vídni (1927–1928) a Müllerova vila v Praze (1930). Poprvé se tento postup objevil v Loosově díle v plném rozsahu v roce 1915 při rekonstrukci další vídeňské budovy, vily Mandl. První náznaky těchto principů (i když při stejné úrovni podlah) ovšem užil již dříve – např. u krejčovského salonu Knize.

Další práce

Po skončení první světové války vytvořil Loos několik děl, která vyvolala velký ohlas a výraznou měrou (vlivem) se zapsala do dějin kultury. Patří k nim dokonce i návrh vily pro Josephine Bakerovou (1927), který nebyl realizován následkem žárlivého vztahu dvou slavných architektů – Adolfa Loose a Le Corbusiera – k této elektrizující ženě. Adolf Loos vyslal svého společníka Heinricha Kulku do Paříže, aby přímo tam vedl návrhové práce a pravidelně se slavnou tanečnicí konzultoval. Dále mají značný význam vila Tristana Tzary, horská vila Khuner v Payerbachu u Semmeringu a také Müllerova vila v Praze. Pro České země vytvořil Adolf Loos hodně přes třicet návrhů v rozmezí 30 let jeho tvorby. Největší vliv na další rozvoj moderní architektury měla však dnes polozapomenutá Bauerova vila v Hrušovanech u Brna, která měla též zásadní vliv – jako silný inspirační zdroj – na Jindřicha Kumpošta, Jaroslava Grunta a Bedřicha Rozehnala podle jejich vlastního zhodnocení.[10]

Adolf Loos měl značný zájem také o sociální tvorbu. V polovině 20. let byl hlavním architektem vídeňského sociálního programu a navrhl dřevěné sídliště Lainz. Větší pozornost by zasloužil jeho soubor domů pro pracující (dochovaných, částečně přestavěných) v Náchodě-Babí v horní části ulice Na Vyšehradě. Je vynikající ukázkou dělnické kolonie domků s plným využitím prostoru na jednoduché a účelné byty a jeho jediným dílem ve východních Čechách.[11]

Adolf Loos se dostal znovu do ohniska světové pozornosti na přelomu 70. a 80. let, mimo jiné v souvislosti s tehdejším zájmem o postmoderní architekturu charakterizovanou Charlesem Jencksem. Loosův návrh budovy Chicago Tribune z věhlasné architektonické soutěže (1924) se stal téměř hlavní ikonou tohoto hnutí[12]

Výstavy
  • ADOLF LOOS SVĚTOOBČAN - výstava a stream vernisáže k výročí 150 let od narození světově proslulého architekta. Národní technické muzeum, Praha. 11. prosinec 2020 - 1.srpen 2021[13]

Práce českých badatelů

Vedle zájmu specialistů o Loosovo dílo z různých zemí, zejména z Rakouska, Itálie, Holandska, Izraele a USA je třeba připomenout mimořádnou objevnost práce v exilu usazené historičky umění Věry Běhalové, za kterou stojí pionýrská práce o vile Karma, a Vladimíra Šlapety s jeho útlým, ale převratným katalogem z 80. let 20. století.

Stavby a realizace
  • Salon Ebenstein ve Vídni, Kohlmarkt, 1897
  • Café Museum, roh Operngasse a Friedrichstrasse ve Vídni, 1899
  • Byt Turnowských, Wohllebengasse 19 ve Vídni, 1900
  • Heroldův dům na Jiráskově ulici v Brně, 1900
  • Byt Adolfa Loose, Bösendorferstrasse 3 ve Vídni, 1903
  • Vila Karma v Clarens u Montreux, 1904–1906
  • Vila Dr. Julia Perla, Slovanská 1092/9, Nový Jičín (participace na projektu), 1906-1907
  • American Bar (také Kärtner Bar), Kärtner Durchgang ve Vídni, 1908
  • obchodní dům Goldman a Salatsch (Looshaus) ve Vídni, 1909–1911
  • Steinerův dům, St.-Veit-Gasse 10 ve Vídni, 1910
  • Krejčovský salon KNIŽE, Graben 13 ve Vídni, 1910–1913
  • Manzovo knihkupectví ve Vídni, 1912
  • Scheuův dům, Larochegasse 3 ve Vídni, 1912–1913
  • Cukerní rafinerie v Hrušovanech u Brna, 1916
  • Vila Viktora Bauera v Hrušovanech u Brna, 1914–1916,
  • Bauerův zámeček v Brně, dnes součást Brněnského výstaviště, přestavba pro průmyslníka JUDr. Viktora Bauera
  • Sídlištní domy v Lainzu, Hermesstrasse 1–77, 85–99 ve Vídni, 1921
  • Venkovský dům Spanner, Gumpoldskirchen, 1923
  • Dům a studio Tristana Tzary, Avenue Junot 15 v Paříži, 1926
  • Mollerův dům, Starkfriedgasse 19 ve Vídni, 1927–1928
  • Müllerova vila, Střešovice 820 v Praze, 1928–1930
  • Winternitzova vila, Na Cihlářce 10, Praha 5, 1931-1932
  • Dům v kolonii Werkbundsiedlung Hietzing, 1930–1932
  • Vzorové domy Woinovichgasse 13, 15, 17, 19 ve Vídni, 1931
  • Brummelův dům v Plzni, 1928[14]
  • Řada bytových interiérů v Plzni
    • byt v Bendově ul. 10, 1930–1931, movitá kulturní památka
    • Klatovská tř. 12, 1929
    • Klatovská tř. 140, 1930
    • Klatovská tř. 19, 1931–1932
    • byt v Husově ul. 20, 1931–1932
    • byt v Škrétově ul. 24 (pravděpodobně realizováno některým ze žáků až po smrti A. Loose)
    • přestavba domu v Husově ul. 58, 1928–1929
    • Weinerův byt na nám. Republiky 22, 1931
  • Náchod – kolonie rodinných dělnických domků – Babí, Na Vyšehradě, čp. 154–161 (Evidovaná památka číslo 4780), 1931[15]

Galerie
  • obchodní dům Goldman a Salatsch (Looshaus) na Michalském náměstí ve Vídni, 1911
  • Dům Tristana Tzary v Paříži, 1928
  • Müllerova vila od Adolfa Loose v Praze-Střešovicích, 1930. Pohled od jihu
  • Vlastní náhrobek

Žáci a spolupracovníci
  • Felix Augenfeld
  • Otto Bauer
  • Josef Berger
  • Hans Blumenfeld
  • Hugo Ehrlich
  • Leopold Ehrmann
  • Paul Engelmann
  • Peter Feile
  • Guiseppe De Finetti
  • Leopold Fischer
  • Ernst Ludwig Freud
  • Jacques Groag
  • Gabriel Guevrekian
  • Alfons Hetmanek
  • Franz Kaym
  • Norbert Krieger
  • Heinrich Kulka
  • Karel Lhota
  • Walter Loos
  • Zlatko Neumann
  • Richard Neutra
  • Franz Schacherl
  • Rudolf Michael Schindler
  • Franz Schuster
  • Margarete Schütte-Lihotzky
  • Kurt Unger
  • Helmut Wagner-Freisheim
  • Rudolf Wels
  • Hans Welz[16]

Odkazy

Reference
  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. SARNITZ, August. Loos. Kolín: Taschen, 2004. ISBN 80-7209-613-3. Kapitola Život a dílo, s. 90. (česky)
  3. Le Corbusier. Hommage à Adolf Loos. Paris 1931
  4. ŠTĚTKA, Jan. Vídeňský Looshaus má svůj odraz v Holešovicích. Mohl by to být začátek konce polistopadového úhoru pražské architektury. Hospodářské noviny (iHNed.cz) [online]. 2021-03-02 [cit. 2021-03-21]. Dostupné online. (česky)
  5. Černoušková D.,Chatrný J. (eds.). Brněnské stopy Adolfa Loose. Brno MMB 2010 ISBN 978-80-86549-08-8
  6. LONG, Christopher. Poslední domy. [s.l.]: Karel Kerlický - KANT 2020, 2020. 159 s. ISBN 978-80-7437-320-6. S. 24.
  7. In: Bohumil Markalous:Ornament a zločin. Praha: Ars, 1929, s. 139
  8. Janet Stewart, Fashioning Vienna: Adolf Loos's Cultural Criticism. London: Routledge, 2000, s. 173
  9. LOOS, Adolf. Trotzdem (Navzdory). předmluva: [s.n.], 1930.
  10. Dle osobních sdělení JS autorovi editace v roce 1981 Grunt a 1982 Rozehnal
  11. NPÚ. Památkový katalog. Dostupné z: http://pamatkovykatalog.cz/?mode=parametric&municipalityWEP=N%C3%A1chod&locality=Bab%C3%AD&street=Na+Vy%C5%A1ehrad%C4%9B&presenter=ElementsResults
  12. Charles Jencks: The Language of Post-modern Architecture. New York 1977
  13. ADOLF LOOS SVĚTOOBČAN - výstava a stream vernisáže k výročí 150 let od narození světově proslulého architekta. www.ntm.cz [online]. Národní technické muzeum [cit. 2021-07-11]. Dostupné online.
  14. Dům Brummel. www.brummelhouse.cz [online]. [cit. 2019-03-31]. Dostupné online.
  15. Archiweb - Kolonie rodinných dělnických domků. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2020-09-27]. Dostupné online. (česky)
  16. Stefan Voglhofer: Adolf Loos : Bauschule – Schüler – Mitarbeiter, 2008, dostupné online

Literatura
  • SARNITZ, August, Adolf Loos 1870–1933. Architekt, kritik, dandy. Taschen/Nakladatelství Slovart, Praha 2004, ISBN 80-7209-613-3.
  • TEIGE, Karel. Adolf Loos šedesátníkem. Rozpravy Aventina. 1930, roč. 6, čís. 13–14, s. 151. Dostupné online.
  • ŠLAPETA, Vladimír. Adolf Loos a česká architektura. 2. vyd. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, 2000. 79 s. ISBN 80-85394-26-X. (česky)
  • SCHACHEL, Roland; RUCKCHCIO, Burkhart. Adolf Loos : Leben und Werk. Vien: Residenz Verlag, 1981. ISBN 3-7017-0288-8. (německy)
  • KULKA, Heinrich. Adolf Loos. Vídeň: Anton Schroll, 1931.
  • BEHALOVA Vera. Heinrich Kulka Forschung. Bauforum 43/1974
  • BEHALOVA Vera. Die Wohnungen von Adolf Loos in Pilsen in: Adolf Loos 1870–1933. Berlin Akademie de Künste 1983, s. 78–91
  • SAPÁK Jan. Adolf Loos in. Adolf Loos and the reconstruction of Villa Müller. Praha Archis 2001, s. 42–66
  • SAPÁK Jan. K hypotetické rekonstrukci Loosovi vily v Hrušovanech u Brna in. Architektura ČR 8/1982, s. 369–371
  • KUBINSZKY Mihály. Adolf Loos. Budapest Akadémiai Kiádo 1970, Berlin 1971
  • KURRENT Friedrich. Adolf Loos als Konstrukteur. Wien 1990
  • Kolektiv – SCHACHEL L. Roland a další. Adolf Loos (velký výstavní katalog). Wien, Albertina 1990
  • LOOS Adolf (Markalous Bohumil eds.). Řeči do prázdna. Praha Orbis 1929
  • In: Loos - Plzeň - souvislosti. Plzeň: Západočeská galerie v Plzni, 2011. ISBN 978-80-86415-79-6.
  • In: RISSELADA, Max. Raumplan versus plan libre : Adolf Loos / Le Corbusier. Zlín: Archa, 2012. ISBN 978-80-87545-04-1.
  • Adolf Loos a Plzeň : výběrová bibliografie. Plzeň: Knihovna města Plzně, 2014. 54 s. Dostupné online. ISBN 978-80-260-6227-1.
  • MARILAUN, Karl. Adolf Loos. Brno: J. Vaněk, 1939. Dostupné online.
  • ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu: proměny pražské architektury první poloviny dvacátého století. Praha: Odeon, 1985. 573 s.
  • LUKEŠ, Zdeněk. Splátka dluhu : Praha a její německy hovořící architekti 1900-1938. Praha: Fraktály, 2002. 217 s. ISBN 80-86627-04-7. Kapitola Adolf Loos, s. 114–121.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.