Lovecké spolky v Předlitavsku

První ústřední lovecký spolek na ochranu lovné zvěře založil v roce 1866 markýz de Nicolay v Paříži, spolek nesl název «Société centrale des chasseurs pour aider à la répression du braconnage» (Ústřední lovecká společnost proti pytláctví) a jeho účinnost se vztahovala na francouzské departmenty „de la Seine” a „de Seine-et-Oise“.[5] Jak dalece hodlal spolek potírat pytláctví a lovecké přestupky, vycházelo z jeho stanov, které zakazovaly: pytláctví (Wilderei) za pomoci zakázaného loveckého vybavení (ok, pasti, sítí, atd.), podomní prodej zvěřiny v době hájení, pytláctví v noci, uchovávání zakázaného loveckého vybavení v domě i mimo dům, pytláctví za pomoci návnady nebo jiného lákadla, ničení vajec a hnízd a samozřejmě lovení bez povolení. Za dopadení a oznámení přestupků byli členové spolku odměňováni zlatou, stříbrnou či bronzovou medailí a finančním obnosem, seznam pytláků a udělených trestů pak zveřejňoval ve svém buletinu „Société” (např. 7. února 1872, Allot, pytlák, Rue de vifrue, byl zadržen, když nesl 11 koroptví, trest: 2 měsíce vězení a pokuta 200 franků).[6][7]

Na podkladě francouzských zkušeností se v Německu v roce 1871 konstituoval Allgemeine deutsche Jagdschutzverein (Všeobecný německý spolek na ochranu honby). Jeho oficiálním tiskovým orgánem se staly lovecké časopisy „Der Waidmann” a „Deutsche Jagdzeitung”.[8] V roce 1874 se oba orgány, „Deutsche Jagdzeitung” a „Der Waidmann”, dohodly, že se «Allgemeine Deutsche Jagdschutz-Verein» stane ústředním spolkem pro celé Německo.[9] Ke konstituci došlo na 2. valné hromadě 15. března 1875 v Drážďanech, kdy spolek čítal kolem 700 členů. Za dopadené přestupky hodlal příslušníky lesní policie a úřednictva při honitbách odměňovat loveckými puškami, loveckými kordy (Hirschfänger) a jiným loveckým vybavením, které by neslo na viditelném místě pochvalné věnování.[10]

V roce 1876 konal ADJV v Drážďanech svou I. generální valnou hromadu (v témže roce se v Berlíně konala také první lovecká výstava),[11] II. generální valnou hromadu roku 1877 v Berlíně a III. generální valnou hromadu roku 1878 ve Frankfurt n. M. Dne 24. ledna 1879 byl ADJV, společnost s ručením omezeným, zapsána jako právnická osoba do družstevního registru (fol. 128). V roce 1886 byl rozdělen do 25 oblastí po celém Německu, které se dělily dál na okresy s lokálními spolky.[12] Svaz působil až do roku 1934, kdy byl NSDAP zglajchšaltován do NS-říšského svazu «Reichsbund Deutsche Jägerschaft». Do roku 1934 stáli v jeho čele: hrabě Karl von Krockow (do dubna 1877), kníže Hermann zu Hohenlohe-Langenburg, princ Alfons von Isenburg.[13]

Vedle družstevní lovecké společnosti ADJV vznikl v Porýní ústřední spolek „Jagdschutzverein der Rheinprovinz” (Spolek pro ochranu honby pro Porýní), jehož předsedou byl v roce 1886 fotograf, lovec a ochranář Karl Georg Schillings z Gürzenichu, dále bavorsko-falcký „Bairischpfälzischer Jagdschutzverein” (Spolek na ochranu honby pro Bavorsko a Falc) s tiskovým orgánem „Der deutsche Jäger” v Mnichově. Celá řada větších spolků příslušela k jednomu z výše jmenovaných ústředí (např. Jagdclub „Hansa” (Hamburg); Jagdverein v Ilmenau; Jagdverein v Kielu; Jagdverein v Glogau; Deutscher Jagdclub v Berlíně; Norddeutscher Hetzclub v Berlíně; Jagdverein „Nimrod-Schlesien” (Breslau); Jagdverein „Nimrod-Oppeln” (Oppeln); Jagdgesellschaft „Diana” (Glogau); Jagdverein v Itzehoe (Westholstein/Západní Holštýnsko); Officiersjagdverein v Mannheimu).[14]

Jako první na území Rakouska-Uherska vznikl v Innsbrucku ústřední spolek «Tirolischer Jagd- und Vogelschutz-Verein» / Tyrolský spolek na ochranu honby a ptactva (od roku 1923 pod názvem «Tiroler Jagdschutzverein»).[18] Spolek začínal v roce 1865 jako stolní společnost několika málo nadšenců pod názvem „Hirschtafelrunde” (Jelení stolní společnost), o devět let později, dne 9. července 1874, oznámil přípravný výbor pod vedením Univ. Prof. Dr. Ludwiga von Barth c. k. státnímu zastupitelství založení spolku a 21. července 1874 došlo ke zveřejnění schválených stanov spolku «Tirolischer Jagd- und Vogelschutz-Verein» se sídlem v Innsbrucku, založeného za účelem zvelebování honby a ochrany užitečného ptactva. Dne 14. prosince 1874 se konala ustavující valná hromada spolkové sekce Innsbruck[19] a 23. ledna 1875 generální valná hromada, při které došlo ke schválení stanov a volbě hlavního spolkového výboru.[20] V únoru 1875 vyzval spolkový výbor k zakládání spolkových sekcí, které z počátku zahrnovaly oblasti: Ampezzo, Bozen, Brixen, Rattenberg, Bruneck, Fieberbrunn, Gossensaß, Imst, Innsbruck, Kirchdorf, Kitzbühl, Kufstein, Landeck, Mals, Matrei, Nauders, Pfunds, Reutte, Ried, Schwaz, Sterzing, Telfs, Vorarlberg, Wattens, Windischmatrei, Zillertal. Po necelém roce sdružoval 750 členů.[21][22] Oficiálním tiskovým orgánem se stal informační bulletin „Der Tiroler Jagdaufseher”. Po rozpadu Rakouska-Uherska připadla část spolkových sekcí k Itálii (Jižní Tyrolsko). V roce 1988 byl založen „Südtiroler Jagdverband”.[23]

Dne 30. listopadu 1876 se sešel z iniciativy hraběte Josefa Hoyos-Sprinzensteina, hraběte Johanna Nepomuka Wilczeka, hraběte Maximiliana von Wallise (z Moravských Budějovic) a dalších významných pánů (Dr. M. Bertholda, Dr. Adolfa Complojera, majitele banky Morize Schnappera, atd.) přípravný výbor dolnorakouského spolku «Niederösterreichischer Jagdschutzverein». Původně výbor zamýšlel založit spolek podle francouzského a německého vzoru pro celé Rakousko, nakonec bylo rozhodnuto o působení v menší oblasti. Hlavním účele spolku mělo být provádění stávajících zákonů na ochranu honby a zasazování se o jejich další rozvoj, volba dvanáctičlenného výboru a zastupování jednotlivých okresů skrze delegáty na valné hromadě.[24] Protektorem spolku byl jmenován arcivévoda korunní princ Rudolf Habsbursko-Lotrinský.[25]

Zakládající valná hromada se konala 8. března 1877 ve Vídni v sále hostince „Zur goledenen Ente” (U zlaté kachny). Do výboru byli zvoleni: předsedou hrabě Franz von Colloredo-Mannsfeld, místopředsedou advokát Dr. Moritz Berthold, pokladníkem Dr. Anton Philip Willner (manžel Marie Seraphiny z dynastie Mautner von Markhof),[26] zapisovatelem Dr. Josef Schwach, členové hrabě Maximilian von Wallis, hrabě Josef Hoyos-Sprinzenstein, Peter Complojer, Franz Leibenfrost (Café Leibenfrost Wien),[27] Dr. Franz Biel, princ Eugen von Miller zu Aichholz, spisovatel a novinář Emmerich Ranzoni,[28] Franz Dengler.[29] Tiskovým orgánem se stal zpravodaj „Mitteilungen des niederösterreichischen Jagdschutzvereines”, který vycházel až do vypuknutí první světové války.[30][31]

Oslava k 25. výročí založení se konala 15. května 1902 v Rytířském sále Zemského domu (Landhaus) ve Vídni za účasti: nejvyššího dvorského komorníka, hraběte Hugo Abensperg-Trauna,[32][33] nejvyššího lovčího svobodného pána von Gudenuse, místodržícího hraběte Kielmansegga, zemského maršálka barona Lea Gudenuse, za ministerstvo orby se dostavil ministerský rada Ludwig Dimitz,[34] dále v sále zasedli předseda spolku hrabě Franz Colloredo-Mannsfeld, oba zástupci předsedy dvorní rada Schön a hrabě Erwin Schönborn, dostavili se též princ Solms, hrabě Carl Schönborn, svobodný pán von Doblhoff, hrabě Ferdinand Trauttmansdorff, baron Waechter, baron Aehrenthal, baron Sternegg, montánní průmyslník rytíř Paul von Schoeller, delegáti členských loveckých spolků a mnozí další. ­Členská základna dosáhla v tomto roce počtu 2 426 členů a jmění činilo 96 850 korun. Post protektora převzala Jeho Výsost c. k. arcivévoda František Ferdinand d'Este.[35]

V roce 1908 proběhla fúze se spolkem «Wiener Jagdklub», který byl založen v roce 1879 (Wien, I. Bezirk, Schaufleigasse Nr. 6), kdy se oba spolky dohodly na názvu «Niederösterreichischer Jagdschutzverein (Wiener Jagdklub)». Předsedou byl zvolen hrabě Franz Colloredo-Mannsfeld, zástupci předsedy svobodný pán Dr. Heinrich von Haerdtl a hrabě Ferdinand Trauttmansdorff. Dosavadní předseda spolku «Wiener Jagdklub» císařský rada Huber, který byl pověřen loveckou mezinárodní výstavou, zaujal místo v hlavním výboru.[36]

Jagdschutzverein für Galizien / Galicijskie Towarzystwo łowieckie / Spolek na ochranu honby pro Halič se konstituoval v roce 1876. V roce 1882 se stal haličský lovecký spolek se sídlem ve Lvově členem moravského spolku Mährischer Jagd- und Vogelschutzverein.[37] Předsedu spolku zastával v roce 1886 hrabě Wladimir Dzieduszycki,[38] funkci sekretáře Wladislaw Zontag a redaktorem spolkového časopisu „Lowiec“ byl Johann Loszmski; počet členů čítal kolem 600. Sdružoval spolky: Jagdgesellschaft v Lisowice; Jagdverein „St. Hubertus" ve Lvově (Lemberg); městský Jagdverein ve Lvově; Jagdverein v Krakově (Krakau); Jagdverein v Rohatyni; Jagdgesellschaft v Sołotvini; Jagdverein v Řešově (Rceszow); Jagdverein v Stanislavově; Jagdgesellschaft „St. Hubertus” v Žovkvě (Żółkiew); Jagdverein v Kolomea; Jagdverein „Diana” v Lancutu.[14]

V roce 1878 byl založen Jagd- und Vogelschutzverein in Aussig / Spolek honební a na ochranu ptactva se sídlem v Ústí n. L. Od roku 1881 do roku 1896 vydával dvakrát ročně nepravidelný zpravodaj „Mitteilungen des Jagd- und Vogelschutzvereines in Aussig” jako přílohu k lokálnímu deníku „Elbezeitung”.[39][40] Na valné hromadě v roce 1882 do spolku přistoupil hrabě Edmund Clary-Aldringen z Teplic a hrabě Franz von Ledebour-Wicheln na Telnici.[41] V roce 1884 směřovala spolková činnost do okresů Ústí nad Labem (Aussig), Chabařovice (Karbitz), Děčín (Tetschen), Lípa (Leipa), Kamenice (Kamnitz), Benešov (Bensen), Teplice (Teplitz), Most (Dux), Bílina (Bilin), kde bylo v 161 případech zasaženo proti porušování loveckého zákona. Na valné hromadě byli v tomto roce do čela výboru opět na tři roky zvoleni: ředitel velkostatku Otto Decker z Kulmu / Chlumce u Chabařovic (panství rodu Westphalen-Fürstenberg), advokátní koncipient Matzinger z Ústí / Aussig a lékárník Wolfgang Rambausek z Chabařovic (Apotheke Karbitz Nr. 11).[42] Po rozpadu monarchie se spolek v novém Československu soustředil na ochranu přírody a ptactva a nesl název «Deutscher Natur- und Vogelschutzbund in Aussig».[43]

Jako první na území Horního Rakouska se konstituoval «Schutzverein für Jagd und Fischerei für den Innkreis» (Spolek na ochranu honby a rybolovu pro Innský kraj) se sídlem ve městě Ried.[44] Velké zásluhy na vzniku spolku nesl württemberský rytmistr ve výslužbě Ludwig von Livingstone (Rittmeister Ludwig v. Livingstone in Braunau), který v Braunau na Innu založil spolek na ochranu honby (Jagd-Schutzverein).[45] V roce 1878 rozšířil spolek svoji činnost nejen o rybolov, ale také teritoriálně po okresních hejtmanstvích Ried, Schärding a Braunau, přičemž došlo ke změně stanov a názvu na „Schutzverein für Jagd und Fischerei für den Innkreis”, jehož předsedou byl zvolen hrabě Zdenko von Strachwitz (majitel zámku Sunzing v obci Mining), místopředsedou hrabě von Arco-Valley (rod původem z Tridentsko-Horní Adiže), zapisovatelem Dr. Pöschl z Riedu, pokladníkem nadlesní Will ze St. Martina a členy výboru: Ludwig von Livingstone z Braunau († 1881 ve Stuttgartu),[46] p. Vogl z Mattighofenu, myslivec Feichtinger z Reichersbergu, lesmistr Reinisch z Mattighofenu, lesmistr Rauch ze dvora „Ach” u Munderfingu a lesmistr Dosch ze Schärdingu.[46][47] Patronát nad spolkem převzalo od roku 1880 Jeho Veličenstvo velkovévoda Ferdinand IV. Toskánský. V roce 1889 fúzoval se spolkem „Oberösterreichischer Schutzverein für Jagd und Fischerei”.[48]

V korunní zemi Salcburské vévodství zabíraly lovecké revíry kolem 715 000 ha, z toho státní revíry 191 800 ha (z části v pachtu), 422 000 ha obecní revíry (z valné části v pachtu) a 100 600 ha privátní revíry. Přibližně 300 000 ha bylo obhospodařováno domácí a zahraniční šlechtou: přes 60 000 ha v okrese Salcburk Jeho císařským a královským Veličenstvem velkovévodou Ferdinandem IV. Toskánským, kolem 46 779 ha v Pinzgau knížetem Johannem von Liechtenstein, 27 692 ha v Lungau hrabětem Károlyi de Nagy Karoly, další pak vévodou z Cumberlandu, knížetem Johannem von Schwarzenberg, knížetem von Plessen, hrabaty Kinsky, Czernin, Stollberg, Lamberg, šlechtickou loveckou společností v Blümbachu, svobodnými pány von Brandt-Löwenstern-Gustedt, Riese-Stallburg, Bethman, Watzdorf, Schwarz a dalšími.[49]

Dne 27. října 1880 uspořádal přípravný výbor, sestávající z pánů: Alois Wiebl, hrabě Alfred von Gatterburg, Dr. Ludwig Hofmann, E. Hinterhuber, baron Max von Imhoff, hrabě Hugo Lamberg, Lindlbauer, Angelo Saullich, F. Spekmayr, hrabě zu Solms, hrabě Heinrich von Thun und Hohenstein, baron August Schwarz, kníže Wrede von Wolfstein, v Solnohradě v hotelu „U zlaté koruny” (Zur goldenen Krone) ustavující schůzi spolku „Schutzverein für Jagd und Fischerei”.[50] Protektorem spolku se stal velkovévoda Ferdinand IV. Toskánský.[51][52] Od listopadu 1896 se spolek scházel v hotelu „U zlaté koruny” (Getreidegasse, I. patro) každý pátek (i mimo valných hromad).[53][54]

Po konstituci loveckého spolku „Schutzverein für Jagd und Fischerei für den Innkreis” inicioval hrabě Camillo Heinrich von Starhemberg založení hornorakouského spolku na ochranu honby a rybolovu. Spolek pod názvem «Oberösterreichischer Schutzverein für Jagd und Fischerei» se sídlem v Linci konal svoji konstituční schůzi 24. července 1881 v budově lineckých slavnostních sálů (Redoutensäle).[55] Spolek si vytkl za cíl, jak už samotný jeho název prozrazoval, povýšení a zlepšování všech odvětví myslivosti a rybolovu v Horním Rakousku. Členský roční příspěvek činil 2 guldeny, pro myslivce, lesní a rybolovný personál jeden gulden.[56] Od 20. listopadu 1881 převzal patronát nad spolkem korunní princ Rudolf Habsbursko-Lotrinský.[57] Předsedou spolku byl zvolen hrabě Camillo Heinrich Starhemberg (1835–1900).[58] Ve stejném roce se stal hornorakouský honební spolek členem moravského spolku „Mährischer Jagd- und Vogelschutzverein”.[37] Od roku 1885 vydával svůj vlastní zpravodaj.[59]

Od samého začátku svého působení se spolek zaměřil na finanční odměňování a pochvaly za zásluhy mysliveckého a rybolovného personálu a dalších osob. Během prvních 25 let vyplatil na prémiích a podporách celkem 16 359,30 korun. U příležitosti 40. výročí panování Jeho císařského Veličenstva Františka Josefa I. (2. prosince 1888) založil spolek sociální Jubilejní fond císaře Františka Josefa (Kaiser-Franz-Josef-Jubiläumsfond) na podporu pozůstalých po mysliveckém personálu, který skonal během výkonu služby. V roce 1883 spolek pořádal výstavu trofejí, v letech 1885 a 1886 se účastnil celorakouského loveckého kongresu ve Vídni, v roce 1885 vydal loveckou brožuru o stavu myslivosti v Horním Rakousku, která byla následně rozeslána všem poslancům zemského sněmu.

U příležitosti Lineckých národních slavností pořádal ve dnech 11. a 12. září 1889 uspořádal svou první výstavu plemenných psů. V roce 1890 spolek zřídil odbornou loveckou a kynologickou sekci. V letech 1890 a 1894 pořádal zkoušky plemenných slídičů (Hühnerhundprüfungssuchen). V roce 1895 vydal hornorakouský sněm nový lovecký zákon, na jehož přípravách se aktivně podílel zejména předseda hrabě Camillo Heinrich Starhemberg. V květnu 1898 pořádal spolek v Linci u příležitosti 50. výročí panování císaře Františka Josefa I. výstavu loveckých trofejí a 25. června 1898 se účastnil ve Vídni v počtu 400 myslivců císařského holdovacího průvodu (Weidmannshuldigung) v zámeckém parku Schönbrunn.[60]

V roce 1890 proběhla fúze se spolkem „Schutzvereine für Jagd und Fischerei für den Innkreis”. Po smrti korunního prince Rudolfa v roce 1889 převzalo patronát nad spolkem Jeho Veličenstvo arcivévoda Ferdinand IV. Toskánský. Hrabě Camillo Heinrich Starhemberg vedl spolek více než dvacet let a po jeho smrti 3. února 1900 byl do čela spolku zvolen hrabě Konrad Ungnad von Weissenwolff. Na valnou hromadu, konanou u příležitosti 25. výročí založení ve dnech 13. a 14. června 1903, se dostavili hosté: hornorakouský místodržící hrabě Artur Bylandt-Rheidt, zemský hejtman Dr. Alfred Ebenhoch, za ministerstvo orby ministerský rada Anton Rossipal,[61] přísedící zemského výboru opat Theobald Grasböck, starosta zemského hlavního města Gustav Eder, člen ústředního výboru Hospodářské společnosti pro Horní Rakousko Karl Schmidt a za Zemský střelecký svaz Dr. Gustav Maix, dále pak delegáti ze spřátelených spolků v Předlitavsku: za „Niederösterreichischer Jagdschutzverein” princ Solms-Braunfels a hrabě Ferdinand Trauttmansdorff; za „Kärtner Jagdschutzverein” svobodný pán Leopold von Aichelburg-Labia, rytíř Max von Burger,[62] Felix von Gutmannsthal, Günther Holenia, Artur Noackh; za „Schutzverein für Jagd und Fischerei des Kronlandes Salzburg” předseda spolku svobodný pán August Schwarz a pánové c.k. major Gustav rytíř von Pelikan, zemský soudní rada Mayer, Franz Wallner a Ernst Grein, za „Steiermärkischer Jagdschutzverein” dvorní rada hrabě Markus von Wickenburg, dále pak kolem 100 vlastních spolkových členů.

Opětovně na tříleté volební období byli do předsednictva zvoleni: hrabě Konrad Ungnad-Weissenwolff, svobodný pán von Kast, průmyslník Fritz rytíř v. Fischer-Ankern (Friedrich Fischer Ritter von Ankern, Kirchberg am Walde),[63] Hermann Hofmann, Oberforstkommissär Riedler, Dr. Julius Seidl, kníže Starhemberg, Hr. Hofrat und Hofjagdleiter Titz, dále nově členové výboru: hrabě August zu Eltz, Großgrundbesitzer in Tyllisburg a Friedrich Vogel, Fabriksbesitzer in Mattighofen. V roce svého 25. výročí založení čítal 962 platících členů.[64]

Brück & Sohn Kunstverlag Meißen: pohlednice z r. 1912 Elbogen / Sokolov v 15. století, český král a římský císař Karel IV. na lovu

Vít Grus (1861-1945): Hon u Pardubic (Rakousko-Uhersko)

Arcivévoda František Ferdinand d'Este, od roku 1902 protektor spolku „Niederösterreichischer Jagdschutzverein” (Dolnorakouského spolku na ochranu honby), na lovu na zámku Konopiště[66]

Vít Grus (1861-1945): Parforsní hon Pardubice (Rakousko-Uhersko)

Parforsní hon (31. říjen 1877) hraběte Jana Larisch-Mönnicha na jeho sídle ve Fryštátě, vyobrazen s chotí a korunním princem Rudolfem Habsburskmý (druhý zleva)

Hrabě Jindřich Larisch-Mönnich II., od r. 1898 protektor spolku Jagdschutzverein für Westschlesien / Spolek na ochranu honby pro Západní Slezsko

Mährischer Jagdschutzverein (Moravský spolek pro ochranu honby) byl založen v červenci 1881 malým kruhem brněnských přátel lovu pod názvem „Brünner Jagd- und Vogelschutzverein“ (Brněnský spolek na ochranu honby a ptactva), jehož ustanovující valná hromada proběhla 27. srpna 1881. Zakládající výbor se skládal z pánů: Peter Oswald, c. k. vedoucí kontrolor telegrafu, Franz Jahn, majitel domu a Ferdinand Krbeczek, státní úředník, všichni pánové pocházeli z Brna. Na valné hromadě 26. února 1882 se členové spolku rozhodli rozšířit činnost na celou Moravu a spolek byl přejmenován na „Mährischer Jagd- und Vogelschutzverein“ (Moravský spolek na ochranu honby a ptactva) a po změně stanov 1. dubna 1882 působil již spolek jako zemská organizace. Tiskovým orgánem byl zvolen deník „Mährisch-schlesischer Correspondent”, v jehož ilustrované příloze vycházel zpravodaj „Mittheilungen für den mährischen Jagd- und Vogelschutzverein”. V prvním roce čítal brněnský spolek na 155 členů, mezi něž patřily i spolky „Tiroler Jagd- und Vogelschutzverein” z Innsbrucku a „Jagd- und Vogelschutzverein” z Ústí n. L., dále zakládající čl. jako hrabě Vincenz von Bubna a Littitz, Anton Mann a Bernhard Geiger.[67][68]

V listopadu 1884 se hlavní výbor moravského zemského spolku «Jagd- und Vogelschutzverein» rozhodl z důvodu reprezentativního korporativního vystupování pro jednotné uniformy: ušité z nepromokavé vlněné látky v barvě srnčí hnědi od firmy „Johann Bochner, Schüttgasse č. 5” (šíře 1,40 m, v ceně 4 zl. 20 kr. za metr).[69] Kabát, vestičku a kalhoty (Rock, Gilet und Hose) se nabídl vyrábět mistr krejčovský Alois Feiler, majitel továrny na pánské oděvy v Brně (v ceně kolem 10-12 zl. podle velikosti).[70][71] Podle vzoru loveckého spolku štýrského a haličského se výbor rozhodl zavést taktéž spolkový odznak. Sestával z medaile o velikosti dvou guldenů a podle volby ve stříbrném nebo bronzovém provedení. Na přední straně medaile byla vyobrazena krajina s bohyní lovu Dianou, držící v levé ruce erbovní znamení Moravy a pravou nataženou rukou chránící jelena. K pravé ochranitelské ruce Diany se z oblohy snášel pták. Nápis zněl: „Unter Gottes und unserem Schutze gedeihe” (Pod Boží a naší ochranou vzkvétej). Druhá strana medaile zobrazovala ve svém středu reliéf moravské orlice s nápisem: „Der mähr. Jagd- und Vogelschutzverein”. Medaile byla zavěšena na trojcípé hedvábné zelené rýhované stuze, připnuté ke stříbrném špendlíku ve tvaru dvou kančích per (Saufedern) spojených žaludy a dubovými listy. Ve stříbrném provedení stál znak 3 zl. 80 kr., v bronzovém 1 zl. 60 kr.; stříbrný špendlík se stužkou 40 kr.[72] V roce 1886 čítal spolek 141 zakládajících, 274 činných, 250 přispívajících, 4 dopisující, celkem 669 členů po celé zemi.[73]

Další podstatná změna proběhla na valné hromadě v neděli 27. února 1887, na které se projednávaly nové stanovy a změna názvu na «Mährischer Jagdschutzverein», přičemž bylo konstatováno, že hlavním cílem a účelem spolku bude nadále ochrana lovné zvěře, ochrana ptactva a chov plemenných psů (Jagd-, Vogelschutz- und Hundezucht) na Moravě. Hlavní výbor spolku byl proto rozdělen do čtyř sekcí: lovecké, kynologické, na ochranu ptactva a právní (Jagd-Section kynologische Section, Vogelschut-Section und Rechts-Section), přičemž proběhla doplňující volba do spolkového výboru: do předsednictva byl zvolen předseda Edmund Bochner šl. von Stražisko,[74] 1. místopředseda Dr. Victor rytíř von Bauer (celé jméno Victor Moritz Peter Maria Ritter von Bauer),[75] 2. místopředseda Dr. Karl svobodný pán von Offermann.[76]

Za členy výboru: Karl Adler (Forstmeister / polesný); Eduard Böhm senior (Kaufmann / obchodník); Wladimir Budiner (Verwalter / správce); Johann Homma (k. k. Forstinspections-Commissär / c. k. lesní inspekční komisař u místodržitelství v Brně);[77] Franz Jahn (Hausbesitzer / majitel domu); Joseph Klär (Geschäftsleiter / jednatel společnosti); Alfred svobodný pán von Klein; Libor Klein (Privatier / soukromník); Peter Oswald (k. k. Ober-Postcontrolor / c. k. vedoucí poštovní kontrolor); Heinrich Pelikan (Fabriksbeamter / tovární úředník); Dr. Hermann svobodný pán von Pillersdorf (k. k. Bezirkshauptmann und Gutsbesitzer auf Neplachowitz und Johannesfeld / c. k. okresní hejtman a majitel velkostatku Neplachovice a Zadky); Johann Rentel (Oberlehrer / nadučitel v Brně); Gustav Starha (k. k. Finanz-Directions-Beamter / c. k. úředník na ředitelství finanční správy); bankéř Alexander Suchanek šlechtic von Hassenau (junior) z Brna;[78] Max Wagner (Director / ředitel); náhradníci: Georg Gürtler (Waffenhändler / obchodník se zbraněmi); Hermann Heller (Chefredacteur / hlavní redaktor novin „Mährisch-schlesischer Correspondent”); Franz Kusy (Fabrikant / továrník); Hugo Möse šlechtic von Nollendorf und Jenstein (Oeconom / ekonom); Joseph Stwrtniczek (Lehrer / učitel) a Joseph Widin (k. k. Finanzbeamter / c. k. finanční úředník). Revizory: Leopold Hussak (Uhrmacher und Juwelier / hodinář a zlatník), Carl Wolf (Privatbeamter / privátní úředník).[79]

Prvním protektorem se stalo Jeho Veličenstvo baron Karl Korb von Weidenheim (c. k. místodržící Moravy), který již v prvním spolkovém roce zemřel, druhým protektorem bylo jmenováno Jeho Veličenstvo hrabě Vladimír I. hrabě Mitrovský z Mitrovic a Nemyšle, jež zemřel 6. dubna 1899, třetím protektorem kníže Johann II. von und zu Liechtenstein. Prvním spolkovým předsedou byl zvolen Joseph Kloth (majitel domu v Brně), který v roce 1883 ze zdravotních důvodů odstoupil, až do roku 1894 působil na předsednickém postu brněnský textilní fabrikant a cukrovarník Edmund Bochner von Stražisko senior; po něm se funkce předsedy postupně ujali hrabě August Fries von Friesenberg, Franz Klein von Wiesenberg, Alexander Suchanek šlechtic von Hassenau junior a Viktor Suchanek von Hassenau, oba z renomovaného bankovního domu „Suchanek” v Brně.[80] Ve funkci místopředsedy se vystřídali: Peter Oswald, po úpravě stanov Victor rytíř v. Bauer (I. místopředseda) a brněnský textilní podnikatel a továrník Dr. Karl svobodný pán von Offermann (II. místopředseda) a po něm brněnský bankéř Alexander Suchanek šlechtic von Hassenau junior (II. místopředseda).[81] V roce 30. výročí založení spolku (r. 1921), stál v čele spolku JUDr. Richard Baratta-Dragono z Budišova[82] a jeho zástupce Alfred Leonhardt, majitel brněnské firmy obchodující s barvami v Brně (zástupce firmy Anilinfarben- und Chemikalien-Handelsgesellschaft m.b.H.)[83][84]

Ke konstituci zemského štýrského spolku «Steiermärkischer Jagdschutzverein» se sídlem ve Štýrském Hradci (Graz)) došlo 25. března 1882. Spolek si jako hlavní úkoly stanovil potírání pytláctví a sociální péči o pozůstalé rodiny ve službě zahynulého mysliveckého personálu. Předsedou spolku byl jednohlasně zvolen hrabě Franz von Meran (* 11. březen 1839 Wien; † 27. březen 1891 Opatija), místopředsedou hrabě Adalbert Kottulinsky von Kottulin (* 5. června 1847 Graz; † 20. listopadu 1904 Neudau, Štýrsko).[85] Patronát nad spolkem převzalo Jeho Veličenstvo korunní princ Rudolf. Členskou základna čítala 440 členů.[86][87][88][89] V roce 1885 uspořádal spolek pod vedením Carla Peintingera z Brucku n. M. první výstavu psů a v roce 1888 založil vlastní sekci pro chov loveckých psů. Valných hromad se účastnilo 40 delegátů z 65 štýrských soudních okresů. Na 10. výroční valné hromadě 25. března 1892 byl předsedou zvolen hrabě Johann Stephan von Meran (1867–1947), syn zesnulého hraběte Franze v. Meran, I. místopředseda Josef rytíř von Franck, II. místopředseda Otto Pölzl, dále baron Georg Washington, Ernst Steirer a Josef Piesinger. Hrabě Johann von Meran zastával předsednictví celých 45 let.[90]

V roce 1885 se v Těšíně (Teschen) konstituoval Jagd- und Fischerei-Schutzverein für Oberschlesien (Spolek na ochranu honby a rybolovu pro Horní Slezsko), jehož těžiště spočívalo v umělém pěstování ryb a opětovném osídlování řek a potoků, v poskytování šlechtitelských zařízení pro chov rybích násad.[91] Spolkovou historii započal psát „Klub der Land- und Forstwirte in Teschen” (Klub zemědělců a lesníků v Těšíně), který inicioval založení spolku na ochranu honby a rybolovu a který také nově založenému ústředí předal veškeré své jmění. Dne 7. března 1885 se konala zakládající valná hromada za účasti 82 přátel honby a rybolovu. Předsedou spolku byl zvolen Karl Strzemcha, lesmistr v revíru arcivévody Bedřicha Rakousko-Těšínského,[92] jeho zástupcem Rudolf Russ, zapisovatelem lesní inženýr Kajetan Ladenbauer (1855–1924),[93] lesmistr v revíru arcivévody Bedřicha, pokladníkem adjunkt Oskar šlechtic von Mattanovich[94] a dalších 13 členů výboru. Ústřední spolek byl rozdělen do 4 sekcí: právní sekce, sekce pro lov zvěře, sekce pro rybolov a sekce korespondenční.[95]

V prvním roce se spolek věnoval rozšiřování členské základny, navazoval kontakty s okolními městy, sousedními spolky a zvětšoval svůj spolkový fond. Na konci roku se mohl pochlubit 336 členy v okresech Těšína (Teschen), Fryštátu (Freistadt), Bílska (Bielitz), Skočova (Skotschau), Frýdku (Friedek), Jablunkova (Jablunkau) a Ostravy (Ostrau). Východo-slezské řeky byly osazeny 155.000 rybími násadami. V dalších letech se věnoval osvětové práci, kdy oslovoval majitele a nájemce honiteb v otázce ochrany lovné zvěře a hubení dravců. Pro každý okres byli jmenováni stálí zpravodajové, kteří informovali o všech významných událostech v oblasti lovu a rybolovu. Obzvláště záslužné činy v oblasti myslivosti a ochrany rybolovu byly odměňovány nemalou finanční částkou. Na horním toku řeky Olše a postranních přítocích vybudoval umělé rybí sádky, které zajišťovaly mladé ryby pro vodstvo východního Slezska.[96]

Dne 26. května 1889 spolek uspořádal v Těšíně svou první výstavu psů, která ukázala, že se v zemi používají téměř podřadná psí plemena. Již druhá výstava psů, která se konala v Těšíně 12. července 1891, znamenala v oblasti chovu ušlechtilých loveckých psů docela příjemný pokrok. K významným počinům v oblasti rybolovu bylo zřizování domácích sádek a v roce 1894 zavedení vzdělávacích rybářských kurzů při rolnické škole v Chotěbuzi, které vedl Eduard August Schroeder.[97][98] V roce 1895 se členové spolku podíleli na výstavě loveckých trofejí v Opavě (Troppau), kde spolek obdržel čestný diplom. I když v roce 1898 musel kvůli obtížnému získávání dotací zastavit finanční podporu pro zakládání domácích rybníků, přesto se mu podařilo mnohá neúrodná místa, které před tím ležela ladem, přeměnit ve výnosné rybníky.[99][100] V roce 1900 odešel vrchní lesní rada Karl Strzemcha do penze a novým předsedou byl zvolen vrchní lesní rada Ing. Wilhelm Nikodem, který spolek vedl až do roku 1926.[101][102]

Přelom století přinesl řadu těžkostí. Úroveň členstva klesala, množily se stížnosti, honitby přecházely do nepovolaných rukou a zvěř byla nemilosrdně vybíjena. Pouze v oblasti chovu plemenných psů mohl spolek zaznamenat úspěchy, na čemž nesl zásluhu nadlesní Anton Praunshofer z Třince (Tyra). Rybářské kurzy musely být pro nedostatek financí zrušeny. Potoky zasažené račím morem se podařilo osadit raky ze Švédska. Vzhledem k tomu, že do náplně spolkové činnosti patřila i osvěta pro ochranu zvěře, zakoupil spolek v roce 1901 od německého Učitelského spolku na ochranu zvěře (Lehrertierschutzverein) z Berlína 900 ochranářských příruček a 110 kalendářů pro ochranu zvěře, kterými k vánocům obdaroval žáky národních a občanských škol. Z dotace zemského sněmu zakoupil 120 kapřích násad, které poskytl zdarma drobným zemědělcům. V roce 1901 si nechal spolek v Německu, Rakousku a Uhersku patentovat zařízení k odchytu škodné a dravé zvěře, které však bylo zcela neškodné pro lidi a domácí zvířata. V Německu byl vynález patentován 7. dubna 1901 (č. 128.898), v Rakousku 31. prosince 1901 (č. 5444-01).[103]

V roce 1907 se lovecká sekce účastnila lovecké a trofejové výstavy v Opavě. V roce 1908 se obnovil hospodářský a rybniční správce Franz Bubenik (Larisch-Mönnichschen Ökonomie- und Teichverwalter) rybářské vzdělávací kurzy a to v rolnické škole v Chotěbuzi (Kotzobendz), které se zde konaly až do roku 1920. V následujícím roce byly v Dschingelau (Děhylov, Dzięgielów) a Hrádku (Grudek) postaveny pstruhové sádky a ve Visle (Weichsel) rekonstruovány. Spolková žádost k zemskému sněmu o prodloužení hájení tetřevů a tetřívků byla rozhodnuta kladně. V předválečných letech se vysazovaly do potoků lososovité ryby, bohužel v létě roku 1911 všechny potoky vyschly a co vydrželo, se stalo snadnou kořistí pytláků. Ve válečných letech spolková práce téměř ustala a skrze poválečné rozdělení východoslezského území v roce 1921 byla oblast působnosti velmi omezená. Velká lovecké oblasti bývalé Těšínské komory a panství Frýdek byly zestátněny a rybářské oblasti Visla (na řece Visla) a Brenná (na přítoku Visly Brennitza/Brennice) ležely v Polsku.[95]

Roku 1887 byl založen Spolek pro ochranu honby a zvěře v království Českém / Jagd- und Wildschutzverein im Königreiche Böhmen se sídlem v Praze.[104] Spolek vydával pro své členy zdarma dva odborné časopisy: v českém jazyce „Lověnu“ a v německém jazyce „Waidwerk“, vycházející v deseti číslech ročně, redakce a administrace se nacházela ve Žďáru u Polné.[105] V roce 1895 konal v místnostech Ústřední hospodářské společnosti mimořádnou valnou schůzi, kterou zahájil předseda princ dr. Bedřich Schwarzenberg. Na návrh výboru byla schválena změna stanov za účelem sloučení se Spolkem pro chov a cvičení psů v království Českém / Verein für Hundezucht und Dressur im Königreiche Böhmen, založeným v roce 1888 taktéž se sídlem v Praze. Valná schůze se usnesla na novém názvu: «Spolek pro ochranu honby a chov psů v království Českém» a předseda spolku hrabě Karel Buquoy-Longueval byl zvolen jeho čestným členem.

Spolek pro ochranu honby a zvěře v království Českém konati bude 20. května 1895 o 2. hodině odpolední v místnostech Ústřední hospodářské společnosti v Praze, Vodičkova ulice číslo 38, mimořádnou valnou hromadu. Na programu nachází se mimo jiné: „Návrh výboru na změnu stanov, zvláště se zřetelem na sloučení Spolku pro chov a cvičení psů sе Spolkem pro ochranu honby a zvěře v království Českém“. Vzhledem k tomuto důležitému odstavci jest hojné účastenství členstva žádoucno.

—Národní politika, 2.5.1895[106]

Do nového výboru byli zvoleni: předseda kníže dr. Bedřich Schwarzenberg, místopředsedové Karel Hrubý, ústřední pokladník zemědělské rady a MUDr. Josef Šnejdárek, jednatelé dr. Antonín Holubovský, advokát v Praze a Josef Midloch, nadlesní v Praze, pokladník Vil. Bečvář, soukromník v Praze a členové výboru byli C. Adler, nadlesní, Jindřich Zífka, majitel hotelu, Em. Hartmann, statkář v Zdibsku, Ant. Hamann, nadlesní v Týništi, princ Arnošt F. Hohenlohe-Schillingsfürst v Poděbradech, Karel Holfeld, nadlesní v Eichvaldu, Viktor Křen v Praze, Rud. Klöckner, lesní v Oseku, K. Mayer, nadlesní na Zbraslavi, V. Mastek, obchodník s dřívím v Praze, Frt. Mikulejský, technolog v Praze, hrabě Karel Ervin Nostic, baron Bruch, c. k. poručík, Dom. Riedl v Praze, hrabě Jan Schönborn v Příchovicích, Karel Stäger, lesní v Poděbradech, dr. Jan Veltrubský z Veltrub v Praze (od r. 1903 starosta Loun), Karel Stüdl, vrchní úředník české spořitelny, Ant. Sündermann, nadlesní v Dolních Břežanech, Jiří Wachtel, poručík, Karel Weinert, majitel usedlosti v Praze a Josef Pulchart, poštmistr v Peruci.[107]

V Českém království vznikl vedle již existujícího spolku v Ústí nad Labem v roce 1878 v Karlových Varech spolek na ochranu ptactva «„Hubertus”, Vogelschutzverein»,[108] který v roce 1888 zapojil do své činnosti též ochranu honby, rozšířil své působení po severozápadu Čech a přejmenoval se na „Hubertus”, Jagd- und Vogelschutzverein für das nordwestliche Böhmen / „Hubertus”, spolek honební a na ochranu ptactva pro severozápadní Čechy se sídlem v Karlových Varech. Patronát nad spolkem převzal MUDr. Gallus rytíř von Hochberger (* 1803; † 1901) z Karlových Varů.[109][110][111] Dne 26. října 1907 se konala v Žluticích (Luditz) u Karlových Varů (r. 1901 Klub der Jäger und Jagdfreunde für den politischen Bezirk Luditz) valná hromada, z které po fúzi vzešel «Deutsche Jagdschutzverein für Böhmen / Německý spolek na ochranu honby» se sídlem v Teplicích,[112] sdružující ve 27. okresech kolem 1 320 členů,[113] v roce 1915 pak na 3 000 členů, čímž se stal největším německým spolkem v Rakousku. Celospolkovým předsedou byl zvolen c.k. okresní hejtman rytíř Friedrich von Müller, jeho zástupcem přírodovědec a ornitolog Dr. Hanns Kadich von Pferd († 1909 v Hamburku po návratu z lovecké expedice na Aljašku).[114] V roce 1908 se v Trnovanech (Turn) konstituovala jeho první sekce „Erster deutscher Jagdklub von Turn” s předsedou stavitelem A. Fücklem.[115] V letech 1902–1918 vydával ilustrovaný časopis „Deutsche Jagdzeitung für Böhmen” (s podtitulem Illustrierte Zeitschrift für Jagd, Fischerei, jagdliches Schiessen, Zucht und Führung von Jagdhunden), od prosince 1919 vycházel jako měsíčník pod názvem „Deutsche Jagdzeitung für den tschechoslowakischen Staat”.[116] Dále vydával „Mitteilungen des Deutschen Jagdschutzvereines für Böhmen”.[117]

• 1890 «Krain-küstenländische Forstverein» (Laibach)[118]

Po schválení stanov spolku «Jagdschutzverein für Westschlesien » (Spolek na ochranu honby pro Západní Slezsko) se sídlem v Opavě v roce 1891, uspořádal spolek v opavském hostinci Franze Adama 12. července 1892 zakládající valnou hromadu. Předsedou spolku byl zvolen hrabě Camillo Rasumovsky von Wigstein (1852–1917),[119][120] patronát nad spolkem převzal protektor arcivévoda Arnošt Habsbursko-Lotrinský (1824–1899), tiskovým orgánem se stal list „Mährisch.-schlesisches Jagdblatt”, který redigoval Viktor Emanuel Heeger v Bruntále (od r. 1893 také tiskovým orgánem moravského spolku Mähr. Jagdschutzverein v Brně, od r. 1894 vycházel list pod názvem „Illustriertes österreichisches Jagdblatt”).[121] V prvním roce tvořilo členskou základnu kolem 231 členů.[122] V roce 1892 ohlásil členství v rakouském kynologickém spolku „Österreichischer Hundezuchtverein”.[123]

Rok 1897 se stal pro spolek doslova kritickým, 28. srpna 1897 nečekaně zemřel předseda spolku doktor práv Emil Scherz, ze stavu 312 členů na začátku roku 1897/98 8 zemřelo a 26 vystoupilo, takže evidovaný počet členů na valné hromadě v červnu 1898 činil 302 členů. Novým protektorem byl zvolen slezský zemský hejtman Jindřich Larisch-Mönnich, novým předsedou továrník šl. Heinrich Keil von Eichenthurn (Kabelfabriks- und Drahtindustrie-Aktiengesellschaft, Gewerke Tlach & Keil, in Troppau),[124] místopředsedou lesní mistr Karl Böhm († 1918).[125] Spolek potvrdil členství i v několika dalších spolcích (Naturwissenschaftlicher Verein Troppau, Jagd- und Fischereischutzvereine für Ostschlesien, Verein für Güterbeamte, Kurzhaarclub Wien, Erdhundclub Graz).[126] „Jagdschutzverein für Westschlesien” působil i v novém Československu. V roce 1933 se připojil k německému svazu „Verband deutscher Jagdschutz- und Hundezuchtvereine im Tschechoslowakischen Staate” se sídlem v Brně.[127]

První impuls k ustanovení korutanského spolku na ochranu honby padl na lesnické konferenci pod patronátem lesnického spolku „Kärntnerischer Forstverein” ve Villachu ve dnech 8.-10. září 1876. Jako III. bod programu se projednával návrh zavedení zákona na ochranu honby (Wildschongesetz) a konstituce korutanského loveckého spolku. Hlasovalo se pro dva návrhy: 1. zda by měl být korutanský spolek na ochranu honby založen jako sekce tyrolského spolku „Tirolischer Jagd- und Vogelschutz-Verein” nebo 2. zda by měl „Kärntnerischer Forstverein” založit vlastní spolek (Jagdschutzverein), přičemž delegáti volili jednohlasně bod č. 2. Následně bylo přikročeno k tvorbě zakládajícího výboru, který by připravil spolkové stanovy. Vybráni byli: lesní inspektor Pögl, lesmistr Josef Strammer, lesní správce Julius Kanitsch, lesní správce Georg Storf a lesmistr Alois Zimek.[128]

Ke vzniku samostatného zemského spolku došlo až z iniciativy aktivního korutanského politika barona Leopolda von Aichelburg-Labia (od r. 1909 korutanským hejtmanem) a to 26. ledna 1896 u příležitosti projednávání korutanského loveckého zákona v zemském sněmu v Klagenfurtu. V rámci jednání byl uspořádán také myslivecký sjezd (Jägertag), na kterém bylo jednohlasně rozhodnuto o jeho založení. Stanovy spolku „Jagdschutzverein für Kärnten” schválilo místodržitelství 18. března 1896.[129] Patronát nad spolkem převzal arcivévoda František Ferdinand d'Este.[130]

Spolek si předsevzal: 1. podporovat stávající právní předpisy týkající se lovu a ochrany ptáků a usilovat o jejich zlepšení; 2. vzájemně podporovat majitele honiteb při provádění loveckého zákona skrze zavedení lovecké policie a hájení zvěře; 3. usilovat zákonným způsobem o potlačení a potrestání pytláctví a obdobných přestupků zákona na ochranu honby a volně žijícího ptactva; 4. zvyšování stavu honitby skrze odměňování osob, které se výrazně zasloužily o ochranu honby a ptactva, které výrazně podporovaly dodržování spolkových cílů, či odměňování takových osob, které označily pytláka, zloděje nebo prodejce ukradené a zabité zvěře v době hájení tak, že to vedlo k jeho potrestání; 5. podporovat myslivecký personál, jež byl během výkonu služby zraněn pytláky, jakož i podporovat vdovy a sirotky po mysliveckém personálu, který byl během své služby zabit, připravit návrh na zavedení úrazového a starobního pojištění pro profesionální myslivce; 6. zavádět takové pomůcky a zařízení na podporu honitby, které by zlepšovaly její provádění, myslivecké podmínky a ochranu zvěře a ptactva, dále pak i chov čistokrevných loveckých psů, vydávat a distribuovat spolkové publikace a brožury, vydávat spolkové vyhlášky a pořádat výstavy, přednášky, společná setkání a schůze.[131][132] Samotná zakládací schůze proběhla 12. dubna 1896 v Klagenfurtu v hostinci „Grömmer”.[133]

Zakládající valná hromada spolku «Jagdschutzverein für das Herzogtum Bukowina» pod patronátem c. k. zemského prezidenta barona Felixe Pina z Friedenthalu se konala 25. září 1887 v radničním sále v Černovicích. Valnou hromadu zahájil předseda zakládacího výboru lesní rada Johann Pitschak. Do spolku vstoupilo 61 členů. Do výboru byli zvoleni: předsedou nejvyšší lesní rada Julius Krutter,[134] místopředsedou okresní komisař Ludwig Stokera, členové baron Nikolaus Mustatza ze Sadagóra (* 1839 – † 1904), major Leopold Mastny,[135] advokát Dr. Johann Dornbaum, velkostatkář Stephan von Mikuli, majitel továrny na výrobu strojů Müller, Robert Prokopowicz a vrchní inženýři Heinrich a Mayer.[136][137]

Vzhledem k tomu, že staré spolkové stanovy nevyhovovaly současným spolkovým účelům, rozhodl se reaktivovaný spolek «Jagdschutzverein für das Herzogtum Bukowina» (Spolek na ochranu honby pro Vévodství Bukovina) se sídlem v Černovicích provést změnu stanov, jejichž schválení obdržel 21. září 1909. Na základě spolkového zákona svolal předseda spolku rytíř Heinrich von Mikuli na 7. prosince 1909 do hotelu „Central” novou zakládající valnou hromadu.[138] Předsedou spolku byl opět zvolen c. a k. zemský vládní rada Heinrich von Mikuli, místopředsedou dvorní rada a lesní ředitel velkostatku Arthur Krahl, patronát nad spolkem převzal c. a k. zemský prezident Dr. Rudolf hrabě von Meran. Na žádost členů se spolkový výbor v létě roku 1911 rozhodl pořádat za účelem lepšího pěstování pospolitosti každé první pondělí v měsíci v zahradě rumunského Národního domu od devíti večer společná setkání.[139] Na valné hromadě 9. prosince 1912 došlo k nové doplňující volbě, jelikož čestný předseda dvorní rada Josef rytíř von Ullmann a místopředseda dvorní rada a lesní ředitel velkostatku Arthur Krahl se vzdali mandátu. Aklamací byli zvoleni: čestným předsedou dvorní rada a ředitel velkostatku Eugen Guzman a čestným členem dvorní rada Arthur Krahl, do spolkového předsednictva nadlesní Johann Heger a sekretářem Guido Lindes.[140]

Na valné hromadě 14. dubna 1913 proběhla nová volba, do výboru byli zvoleni: 1. Heinrich Ritter von Mikuli, c. k. zemský vládní rada mimo službu z Černovic, 2. Johann Heger, c. k. vrchní lesní rada z Černovic, 3. Rudolf Strohal, c. k. vrchní lesní rada z Černovic, 4. Guido Lindes, c. k. sekretář z Černovic, 5. Josef Mayer, vrchní správce z Černovic, 6. Dr. Nikolaus Turcan, c. k. zemský soudní rada z Černovic, 7. Christof Kosinski, c. k. stavební rada z Černovic, 8. Anton Gerzhofer, c. k. kejtman z Černovic, 9. Johann Ditz, c. k. finanční rada z Černovic, 10. Anton von Lukasiewicz, velkostatkář ve vsi Horoschoutz (ukr. Horoschiwzi). 11. Dr. Radu rytíř von Grigorcea, velkostatkář ve vsi Presekareny, 12. Michael Romaszkan, c. k. okresní hejtman ve Waszkoutz, 13. Franz Bittner, c. k. lesmistr v Požoritta, 14. Hilarion Kozak, c. k. lesní rada z Černovic. Náhradníci: 15. Stanislaus Szydlowski, úředník ze Zuczky, 16. c. k. rytmistr von Birti z Černovic, 17. Apostolo Luczeskul, c. k. lesní rada ze Zuczky, 18. Ladislaus von Draczynski, lesní správce z Berhometh (Berehomet, panství rodu Wassilko von Serecki), 19. Wladimir Danczul, c. k. právník ze Stanestie, 20. Josef Hary, c. k. lesní a hospodářský správce v Černovicích.[141][142]

Ustavující valná hromada Zemského spolku pěstitelů ušlechtilých psů v Praze se konala v neděli dne 15. října 1899 o 10. hod. dop. ve dvoraně restauraci „U Choděry” ve Ferdinandově třídě v Praze. Dopoledne o 9. hod. se konala v téže místnosti předběžná schůze členů zakládajícího výboru. Program ustavující valné hromady obsahoval body: 1. Sdělení o přípravě k založení Zemského spolku pěstitelů ušlechtilých psů v Praze a ke zřízení knihy rodokmenů psů Zemského spolku. 2. Návrh na pořádání velké mezinárodní výstavy psů v květnu 1900 na výstavišti v Král. Oboře v Praze za součinnosti domácích i zahraničních kynologických korporací. 3. Vydání kynologické knihy o plemenných známkách všech ušlechtilých druhů psů se vzorným českým kynologickým názvoslovím. 4. Volba 16 členů předsednictva spolku.

Hlavní činností Zemského spolku pěstitelů ušlechtilých psů v Praze měl být podnět „k povznesení české kynologie ku hmotnému i mravnímu prospěchu všech milovníků a pěstitelů psů v král. českém, abychom ani v tomto směru dále nezůstávali pozadu za pokročilými kruhy kynologů jiných zemí i národů”. Přihlášky o členství se zasílaly na adresu: Zemský spolek pěstitelů ušlechtilých psů v Praze, villa «Svět zvířat» Praha, nad Klamovkou. Ku přihlášce možno současně již přiložiti obnos 2 zl. 50 kr. (pro lesnický personál 1 zl.), jakožto Členský příspěvek pro první správní období činil 2 zl. 50 kr. (pro lesnický personál 1 zl.) Protektorem spolku byl jmenován JUDr. Bedřich von Schwarzenberg.[155]

Všichni milovníci psů v království Českém vyzývají se ve vlastním jejich zájmu, aby neodkladně přistoupili k ústřední organisaci všech přátel psů, ku korporaci „Zemský spolek pěstitelů ušlechtilých psů v Praze“ a do 20. t. m. zaslali členské příspěvky za rok 1900 na adresu „Zemský spolek pěstitelů ušlechtilých psů v Praze“ nad „Klamovkou“. Celoroční členský příspěvek na letošní rok činí 5 zlatých, pro lesnický personál bez rozdílu pouze 2 zlaté r. č. Legitimace členské rozesílají se obratem poštou. Zemský spolek uspořádá letos velkolepou I. mezinárodní výstavu psů v Praze v Král. Oboře ve dnech svatojanských, přikročí ku zřízení přechovávací a pozorovací stanice pro psy v Praze a hned na výstavě též k vedení zemské, plemenné knihy a rodokmenové knihy ušlechtilých psů, kteréž veškeré instituce budou všemu členstvu k velkému užitku a prospěchu. Za předsedu zemského spolku zvolen byl valnou hromadou hr. Art. Aichelburg v Neustupově; Hugo hrabě von Attems v Praze a hr. Zdeněk Waldstein v Odstředku zvoleni do předsednictva. Místopředsedou jest chefredaktor „Světa zvířat“ pan Václav Fuchs v Praze nad „Klamovkou“, pokladníkem ředitel p. Čeněk Amerling v Praze na Hradčanech, jednatelem obchodník pan Antonín Dítě v Praze na Malé Straně a tajemníkem redaktor pan JUC. Karel L. Kukla v Praze. Plenární schůze předsednictva s důležitým programem koná se v neděli dne 21. t. m. o 2. hod. odpolední v dolejším sále restaurace na „Klamovce.“

—Národní politika, 13.1.1900[156]

V roce 1910 zahájil svoji činnost «Český kynologický klub „Hubert“ pro pěstění ušlechtilých loveckých psů všech odrůd» se sídlem v Praze (od r. 1918 pod názvem «Československý klub pro myslivost a kynologii»)[157][158] a roku 1912 moravský «Spolek pro ochranu honby a chov psů v markrabství moravském» se sídlem v Brně.[159]

Spolek pro ochranu honby a chov psů v markrabství moravském, jehož stanovy byly schváleny 23. července 1911, konal svou ustavující valnou hromadu 2. června 1912 v hotelu Slavia v Brně. Do spolku se přihlásilo šest zakládajících členů, 80 členů činných a celá řada členů přispívajících. Valnou hromadu zahájil jménem přípravného výboru dr. Peregrin Fiša, advokát v Brně. Po vykonání volby byl zvolen: předsedou dvorní rada dr. Rudolf Kubíček šl. z Miranova v Brně, I. náměstkem Jindřich Brabec, polesný z Nové Vsi u Pohořelic, II. náměstkem Jenko J. Havliš, starosta města Královo Pole. Do spolkového výboru byli zvoleni dr. Josef Baar, řídící úředník Pensijního ústavu v Brně, Alois Čech, pokladník Cyrillo-Methodějské záložny v Brně, Karel Čupr, revident Hypoteční banky v Brně, dr. Peregrin Fiša, advokát v Brně, Ph. Mg. Vladimír Grégr, lékárník v Husovicích, Eduard Kačírek, ředitel Moravsko-slezské banky v Brně, Karel Morávek, nadlesní v Král. Poli, František Odehnal, berní správce v Brně, Vilém Patzel, lesmistr ve výslužbě v Král. Poli, J. Primke, lesní inspektor ve výslužbě v Král. Poli, náhradníky: Jan Burget, soukr. jednatel z Brna, Jos. Freiberger, úředník Živnobanky v Brně, Mg. Ph. Karel Janovský, lékárník v Židenicích, Dominik Pavlíček, redaktor a spisovatel v Brně, revizory Jan Kachlík, starosta města Husovic, Josef Zeman, kontrolor Cyrillo-Methodějské záložny v Brně. Klubovní místností byla stanovena prozatím restaurace pana Brousila v Sokolském domě na Nové ulici v Brně. Zvolený výbor vykonal hned ustavující schůzi, při které byl zvolen jednatelem dr. Peregrin Fiša, pokladníkem Karel Čupr.[160] V novém Československu nesl spolek název «Lovecký a kynologický spolek moravský v Brně» a stal se členem Československé myslivecké jednoty.[161][162][163]

• Johann Nussbaumer: 2000 Jahre Jagd in Österreich, Jagdgeschichte(n) in Rot-Weiß-Rot von den Wurzeln bis zur Gegenwart, Österreichischer Jagd- und Fischerei-Verlag, 2000.
• Walter Frevert: Jagdliches Brauchtum, Verlag Paul Parey, Berlin 1936.

• Jagd-Zeitung, 24. ročník, leden-prosinec 1881