Karl Korb von Weidenheim

Do roku 1864 sloužil v rakouské armádě, kde byl důstojníkem. Pak se věnoval správě svého panství. V roce 1867 se stal poslancem Českého zemského sněmu, byl i poslancem Říšské rady, ovšem neprojevoval se v ní výrazněji.[3]

Poprvé usedl na Říšskou radu již ve funkčním období 1861–1865. Delegoval ho sem roku 1861 Český zemský sněm v kurii velkostatkářské. Uvádí se jako Carl Korb Ritter von Weidenheim, bytem v Praze.[4] V seznamu poslanců Říšské rady v jejím II. zasedání v letech 1863–1864 ovšem jeho jméno nefiguruje.[5] V seznamu poslanců při III. zasedání už je opět zmíněn (Karl Korb Ritter von Weidenheim).[6] Opětovně ho sem zemský sněm vyslal roku 1868. 17. října 1868 složil slib,[7] v týž den, kdy byla oznámena rezignace jeho jmenovce Karla Korba von Weidenheima staršího.[8] Ve funkčním období 1870–1871 se mezi poslanci Říšské rady uvádí opět jen jeho jmenovec Karl Korb starší.[9] Ve funkčním období 1871–1873 se mezi poslanci zmiňuje Karl Freiherr von Korb-Weidenheim, ale prameny neuvádějí, o kterého ze dvou jmenovců šlo.[10] Slib složil 7. května 1872.[11] Mandát poslance obhájil i v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 (stále za velkostatkářskou kurii v Čechách). Rezignace na poslanecké křeslo byla oznámena na schůzi sněmovny 22. října 1878.[12]

Jeho politická kariéra vyvrcholila následujícího roku. 13. srpna 1879 se stal ministrem obchodu Předlitavska ve vládě Eduarda Taaffeho. Ministrem byl do 26. června 1880.[13] Brzy po nástupu do funkce představil aktivní program rozvoje železniční sítě. Za jeho působení došlo i zestátnění tratě Rudolfsbahn v Alpách.[3]

V roce 1880 se stal místodržícím Moravy.[3]

Patřilo mu panství v okolí Prahy Záběhlice a Roztyly a v Uhrách Szécsénke.[14] Od roku 1876 se jistý Karl Korb Ritter z Weidenheimu uvádí jako majitel zámku Valeč.[15]

Zemřel náhle v říjnu 1881. K úmrtí došlo během produkce v německém divadle v Brně. Ve své lóži ho náhle postihl záchvat, sesunul se na zem a přes pokusy lidí o oživení byl na místě mrtev. Tělo bylo pak převezeno do rodinné hrobky ve Valči.[16]