Camillo Heinrich von Starhemberg
Camillo Heinrich von Starhemberg (31. července 1835 Celje – 3. února 1900 Vídeň[1]) byl rakouský šlechtic a politik z Horních Rakous, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.
Camillo Heinrich von Starhemberg | |
---|---|
Poslanec Říšské rady | |
Ve funkci: 1871 – 1873 | |
Poslanec Hornorakouského zemského sněmu | |
Ve funkci: 1870 – 1874 | |
Člen Panské sněmovny | |
Ve funkci: 1873 – 1900 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | ústavověrný velkostatek (Ústavní strana) |
Narození | 31. července 1835 Celje Rakouské císařství |
Úmrtí | 3. února 1900 Vídeň Rakousko-Uhersko |
Choť | Sophie v. Sickingen-Hohenburg |
Rodiče | Camillo Rüdiger ze Starhembergu |
Děti | Ernst Rüdiger von Starhemberg |
Příbuzní | Ernst Rüdiger ze Starhembergu a Jiří Adam ze Starhembergu (vnoučata) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Biografie
Jeho otec Camillo Rüdiger von Starhemberg byl politikem, stejně jako jeho syn Ernst Rüdiger von Starhemberg. Camillo Heinrich se roku 1860 oženil se Sophií von Sickingen-Hohenburg. Sňatek byl roku 1876 rozveden, ale roku 1890 se opět vzali. Od roku 1855 po krátkou dobu sloužil v rakouské armádě.[1]
Byl aktivní i veřejně a politicky. Roku 1870 byl zvolen na Hornorakouský zemský sněm, kde zasedal do roku 1874.[1] Zemský sněm ho roku 1871 delegoval i do Říšské rady (celostátní parlament, volený nepřímo zemskými sněmy) za kurii velkostatkářskou v Horních Rakousích.[2] Roku 1872 po smrti svého otce usedl místo něj do Panské sněmovny (horní komora Říšské rady). Byl členem liberální a centralistické Strany ústavověrného velkostatku, respektive tzv. Ústavní strany. V Panské sněmovně se roku 1873 ve své úvodní řeči vyslovil pro volební reformu, což mu vysloužilo přezdívku rudá jasnost (rote Durchlaucht).[1]
Kvůli hospodářským potížím musel později omezit své politické aktivity a prodat část svých statků. V roce 1875/1876 podnikl cestu do Ameriky. Od roku 1892 byl v kontaktu s Berthou von Suttnerovou a podporoval její pacifistické názory. Byl činný v mnoha hospodářských spolcích. Roku 1896 získal titul tajného rady. Roku 1898 věnoval svůj zámek Hartheim u Eferdingu pro účely zemské péče o postižené (za nacistické vlády zde pak probíhalo vraždění lidí v rámci nacistického projektu eutanazie).[1]
Odkazy
Reference
- Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 13. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Starhemberg, Camillo Heinrich Fürst von (1835–1900), Großgrundbesitzer, Politiker und Funktionär, s. 102. (německy)
- Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.