Pointer (plemeno)

Fena pointera se štěňaty

Pointer je psí plemeno pocházející z Anglie, kde byl vyšlechtěn v 18. století [1]. Své jméno získal díky schopnosti "stavět zvěř", v angličtině je to právě "pointer". Stavění zvěře znamená, že pes strne s hlavou rovně před sebe, pravou nohou zvednutou a rovným ocasem, čímž značí, kde se nachází lovná zvěř. První zmínky o tomto plemeni pocházejí z roku 1725 [1] a je tedy možné, že je pointer jeden z nejstarších ohařů vůbec [1]. Předky pointra pravděpodobně přivezli koncem 17. století do Anglie vojáci ze Španělska. Byli to krátkosrstí ohaři navarro a jednalo se o přímé předky pointrů [1]. Ti byli pravděpodobně kříženi s německými ohaři krátkosrstými, výmarskými ohaři a maďarskými ohaři [2]. Pointr byl poprvé na výstavě vystaven v roce 1859 na výstavě v Newcastlu [2]. Největší zásluhy na chovu tohoto plemene měl nejspíše angličan William Arkwright, který nejen napsal knihu "Pointer a jeho předchůdci" a dle všeho odchoval více než 2000 těchto psů [1].

Stavěcí pointer

Za 2. světové války celkově zaostal chov psů, tedy i pointerů. Mnoho chovných psů bylo utraceno a zemřeli i někteří chovatelé. Po ní se plemeno pointer zachránilo jen díky importování jedinců z Ameriky zpátky do Anglie a tak mohl chov pokračovat [3]. Nejrozšířenější je tento pes v Itálii a Anglii. U nás se rozšířil až v polovině 20. století.

Péče o toto plemeno je jednoduchá, jelikož má krátkou srst, kterou je třeba alespoň jednou týdně vyčesat pryžovým kartáčem. Jelikož miluje procházky, volný pohyb musí být pro něj samozřejmostí. Doporučují se zejména delší procházky po lesích, minimálně jednou denně. Jeho hravost můžete zvýraznit píšťalkou, na kterou se umí naučit poslouchat, vyžaduje to však hodně času stráveného cvičením. I když je rád ve společnosti, kde tvoří vynikajícího společníka, dokáže strávit i delší dobu samostatně, na rozdíl od Maďarského ohaře, který vyžaduje neustálou pozornost. Při dobré péči je průměrný věk tohoto plemene 13 - 15 let.