Nymburk

Katastrální území Nymburka

Nymburk se skládá za dvou částí na dvou katastrálních územích:[15]

• Nymburk (ZSJ Babín, Drahelické Předměstí, Jankovice, Ke Kovansku, Lada, Lodice, Na bělidlech, Nádraží, Nymburk-historické jádro, Sídliště Drahelice, Sídliště Jankovice, Skalka, Tyršovy sady, U Mrliny, U nádraží I, U nádraží II, U nemocnice, Za sídlištěm, Zálabí)
• Drahelice (ZSJ Drahelice, Komárno, Na Hroudách, U Drahelic)

Nymburk byl dříve okresním městem, v současnosti je obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Nymburk ale stále existuje a skládá se ze 87 obcí, správní obvod obce s rozšířenou působností z 39 obcí. Stále zde také působí okresní soud a okresní státní zastupitelství.

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

• 1850 země česká, kraj Jičín, politický i soudní okres Nymburk[16]
• 1855 země česká, kraj Mladá Boleslav, soudní okres Nymburk[17]
• 1868 země česká, politický okres Poděbrady, soudní okres Nymburk
• 1936 země česká, politický i soudní okres Nymburk[18]
• 1939 země česká, oberlandrat Kolín, politický i soudní okres Nymburk[19]
• 1942 země česká, oberlandrat Hradec Králové, politický i soudní okres Nymburk[20]
• 1945 země česká, správní i soudní okres Nymburk[21]
• 1949 Pražský kraj, okres Nymburk[22]
• 1960 Středočeský kraj, okres Nymburk[23]
• 2003 Středočeský kraj, okres Nymburk, obec s rozšířenou působností Nymburk

Nymburské hradby

Symbolem města jsou cihlové hradby s hranolovými baštami. Původně město o ledvinovitém půdorysu obepínala linie dvou hradeb, bílé opukové a červené cihlové, společně se dvěma příkopy (zachovány dodnes coby Malé a Velké Valy). Z hradeb dnes zůstaly jen zbytky, nejdelší úsek na východě, u něhož se nachází i staré děkanství, byl počátkem 20. století romanticky zrekonstruován, další pozůstatky zdí se nachází v Hradební ulici.

Dominantou města je gotický cihlový kostel svatého Jiljí stojící na Kostelním náměstí. Původně měl dvě věže, jedna z nich však byla po požáru stržena, proto má zbývající věž zvláštní pozici mimo osu chrámu. Tento kostel je spolu s dochovanými stavbami nymburského opevnění ojedinělým příkladem cihlové gotiky (původně severoněmecké) v českých zemích. V Tyršově ulici je gotická kaple svatého Jana Nepomuckého, která je jediným pozůstatkem bývalého klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie Růžencové a ke které bylo přistavěno funkcionalistické Hálkovo divadlo. Jihozápadním směrem od historického centra města se nachází renesanční kostel svatého Jiří a v parku dr. Antonína Brzoráda funkcionalistický Husův sbor a novorenesanční evangelický kostel.

Dominantou centrálního náměstí Přemyslovců je vzácná renesanční radnice, stojí zde také morový sloup. Zajímavou technickou památkou je nedaleko stojící Turecká věž, bývalá městská vodárna z roku 1597. Jednou z nejzajímavějších novodobých staveb města je pak architektonicky významné puristické krematorium od Bedřicha Feuersteina nebo i funkcionalistická Löwitova vila. Naopak svědkem pradávných časů je dochovaná pravěká mohyla v ulici Na Příkopě.

Kromě hradeb městu také vévodí silniční most (kulturní památka), který spojuje centrum města s částí zvanou Zálabí. Most přes Labe byl postavený v letech 1912 až 1913 architektem Františkem Roithem. Tvoří ho tři železobetonové oblouky o rozponech 35, 40 a 35 metrů, které spočívají na betonových pilířích. Žulový obklad pilířů je ozdoben štíty s motivem českých lvů.[24]

Ve městě se stále nachází řada cenných industriálních a technických památek. Ty však ještě stále nejsou vhodně využity a rozvíjeny, ačkoliv skýtají značný potenciál. Především byl na přelomu tisíciletí zbořen proslulý cukrovar na východě města, charakteristický dvěma těsně vedle sebe umístěnými komíny. Cukrovar byl založen v roce 1870 místními rolníky, přičemž se roku 1882 stal prvním elektrifikovaným cukrovarem v českých zemích. Podnik byl nerozlučně spjat s působením cukrovarníka Hanuše Karlíka. Ten zde poprvé v českých zemích vyzkoušel svou metodu výroby cukru formou trojnásobné saturace bez spodia. Cukrovar patřil mezi největší v Čechách.[25]

Vodárenská věž v Nymburce

Mezi nejhodnotnější dochované industriální památky v Nymburce patří:

• Nymburský pivovar, postavený v letech 1895 až 1898. Hned v první roce provozu vyprodukoval 21 075 hektolitrů piva, kolem roku 1927 přistoupila správní rada pivovaru k renovaci strojů a zařízení. Je stále funkční a ve velmi dobrém stavu.[26]
• Ludvík Wantoch, továrna na výrobu likérů, postavena v letech 1910 až 1911 ve Zbožské ulici u železnici na západě města, dostavba v roce 1918. Výroba lihovin končila v roce 2011. Od té doby je zachovalý areál s dominantou 25 metrů vysokého cihlového komína nevyužitý.[27]
• Obilní skladiště a mlýn Hospodářského družstva ve Zbožské ulici, založené roku v letech 1899–1904. V letech 1924–1927 byl k netradičně řešenému areálu přistavěn mlýn s kapacitou 100 tun obilí denně.[28]
• Zemědělská družstevní mlékárna v Nymburce, postavená v letech 1934 až 1935 v Jičínské ulici u železnice na západě města. Mlékárna produkovala pasterizované mléko v lahvích, jogurty, sýry, máslo a šlehačku a dodávala denně 5 300 litrů mléka do Prahy, 2 000 litrů bylo strojně zpracováno na máslo, tvaroh a sýry. V roce 1947 již byla mlékárna jedna z nejvýznamnějších v republice a produkovala 30 000 litrů mléka denně a 500 kilogramů másla a sýrů. V roce 1969 byla přestavěna na tavírnu sýrů a takto fungovala až do roku 2007. V současnosti se objekt využívá ke skladování.[29] Urbanisticky jedinečně uspořádaný areál je tvořen dvěma staršími budovami s valbovou a jehlancovou mansardovou střechou, doplněnými o pozdější modernistickou dostavbu směrem k ulici.
• Josef Tekl, korkové isolace, ve Dvorské ulici na západě města při železnici. Továrna postavena před rokem 1914 majitelem válcového mlýna Josefem Teklem, vyráběl zde korkové izolace a korkové zátky. Dnes v částečně zchátralé budově působí pneuservis.[30]
• Železniční dílny Severozápadní dráhy na severním okraji města. Plánovány byly již od roku 1867, v letech 1872 až 1874 vznikly první dílny a nové budovy byly v unikátním areálu v několika etapách přistavovány až do 80. let 20. století. Dominantou rozlehlého areálu je několik komínů, včetně 140 metrů vysokého betonového a 72 metrů vysokého cihlového. Železniční opravny a strojírny Nymburk v současnosti provádějí kompletní opravy a rekonstrukce železničních kolejových vozidel.[31]
• Parní vodárna s cihlovým komínem mezi železnicí a ulicí P. Bezruče na severu města, založená roku 1872.[32]
• železobetonový silniční most přes Labe z roku 1912
• Železniční most přes Labe, postaven v roce 1882. Jednokolejný most o čtyřech polích s rozpětím 42 metrů tvořila nýtovaná příhradová konstrukce, návodní pilíře byly obloženy žulovými kvádry, pobřežní pískovcovými. Mostní konstrukce byla vyměněna v roce 1958.[33]
• Zdymadlo a plavební komora byly postaveny v letech 1914 až 1922, v roce 1924 byla dokončena též hydroelektrárna. V elektrárně jsou umístěny čtyři Francisovy turbíny a jedna Kaplanova turbína, které jsou stále funkční. Zdymadlo, také architektonicky řešené architektem Františkem Roithem, má tři pole.[34]
• Městská vodárna a vodárenská věž, postavená v roce 1903 v Jízdecké ulici na severu historického jádra města. Stavbu v rámci realizace nového městského vodovodu projektoval slavný architekt Osvald Polívka a proslulý inženýr Vladimír Hráský. Byla technicky vybavena firmami Škoda Plzeň a Breitfeld, Daněk a spol., vyzdobena štukováním, bosáží a chrliči ve tvaru démonů. Věž o výšce 37 metrů je jednou z největších dominant města a slouží stále svému účelu.[35]

Dělnická kolonie

U hlavního nádraží dnes ohrožené pozůstatky „Zahradního města“, dělnické železniční kolonie – společné dílo Carla Schlimpa a urbanistického vizionáře Camilla Sitteho. Harmonické prostředí zeleně, na tu dobu kvalitní životní standard a občanská vybavenost v jednom místě – to vše se zde soustředilo v progresivní urbanistické myšlence.

Železničářská kolonie se stala samostatně hospodařícím městským celkem s centrálním zásobováním potravinami a službami. Tento model později převzal i Baťa ve Zlíně. Do roku 1916 byla vybudována první část zahradního města, jednoposchoďové dělnické domy, domy pro vyšší a nižší drážní úředníky, prádelna, koloniál a dřevěné domy pro dělníky. Poté začala výstavba druhé části zahradního města, postaveny byly přízemní domky. Celkem zde bydlelo 222 rodin, což odpovídá počtu přibližně 1 000 obyvatel. V původním návrhu bylo plánováno i vybudování kostela pro celý komplex. Z toho sešlo a potřeby věřících uspokojila kaple v novostavbě gymnázia. Roku 1933 byly definitivně odstraněny dřevěné domky (v místech dnešního „mrakodrapu“ bývalého železničního učiliště).

Celý komplex zahradního města přešel pod správu místního národního výboru v roce 1961. Od té doby byly zbourány už zhruba dvě třetiny ojedinělého urbanistického pokusu. Zůstalo 10 „čtyřdomků“, které si jejich majitelé s větším či menším citem opravují. Zachováno a opraveno bylo pět domů původně určených pro vyšší drážní úředníky. Připomínkou staré krásy je opravená budova prádelny, poslední původní budova v Nádražní ulici dostala novou střechu a fasádu v létě 2007. Na jaře 2017 proběhla další rekonstrukce, budova konečně našla nové uplatnění. Je otevřeno dialyzační středisko společnosti Fresenius.

V nymburské částí Zálabí zahájila na přelomu let 2013 a 2014 provoz zinkovny firma AZOS CZ, s.r.o. Místní občané si stěžovali na obtěžující zápach a na zdravotní problémy, ale majitel firmy Petr Šimák získal všechna potřebná povolení a ani měření imisí státním zdravotním ústavem neprokázalo žádné nadlimitní koncentrace.[39] Radnice Nymburka v prosinci 2014 přislíbila situaci prověřit.[40] Podle České televize Krajský úřad Středočeského kraje přizval do provozu nezávislého experta, který shledal v čištění emisí několik nedostatků a potvrdil původ zápachu.[41] V roce 2015 prokázal Státní zdravotní ústav úniky těkavých chemických látek z provozu kataforézní linky.[42]

Pozemní komunikace

Městem procházejí silnice I/38 Kolín–Nymburk–Mladá Boleslav, II/330 Sadská–Nymburk–Činěves a II/331 Poděbrady–Nymburk–Lysá nad Labem–Stará Boleslav.

Železnice

Nymburk leží na křižovatce těchto železničních tratí:

• Železniční trať 060 Poříčany–Sadská–Nymburk je jednokolejná elektrizovaná celostátní trať, zahájení dopravy bylo roku 1883.
• Železniční trať 061 Nymburk–Kopidlno–Jičín je jednokolejná celostátní trať, provoz byl zahájen roku 1881.
• Železniční trať 071 Nymburk–Mladá Boleslav je jednokolejná celostátní trať, provoz byl zahájen roku 1870.
• Železniční trať 231 Praha–Čelákovice–Lysá nad Labem–Nymburk–Poděbrady–Kolín je dvoukolejná elektrizovaná celostátní trať zařazená do evropského železničního systému, původně součást Rakouské severozápadní dráhy z Vídně přes Znojmo a Děčín do Berlína; doprava byla v úseku Kolín–Nymburk zahájena roku 1870, v úseku Nymburk–Praha roku 1873.

Na území města leží odbočná železniční stanice Nymburk hlavní nádraží a odbočná železniční stanice Nymburk město.

Autobusová doprava

Z města vedly autobusové spoje do těchto cílů: Kolín, Košice, Kutná Hora, Liberec, Lysá nad Labem, Městec Králové, Michalovce, Mladá Boleslav, Pečky, Poděbrady, Poprad, Prešov, Žilina.

Železniční doprava

Po trati 060 vedla linka S12 (Poříčany–Nymburk), po trati 231 linka S2 (Praha–Lysá nad Labem–Kolín) v rámci pražského systému Esko. Tratí 060 jezdilo v pracovních dny 22 párů osobních vlaků, o víkendech 19 párů osobních vlaků. Tratí 061 jezdilo v pracovní dny 16 párů osobních vlaků a 1 spěšný vlak, o víkendu 13 párů osobních vlaků. Po trati 071 jezdilo v pracovní dny 5 párů rychlíků a 10 párů osobních vlaků, o víkendu 6 párů rychlíků a 9 párů osobních vlaků. Po trati 231 Nymburkem jezdilo v pracovní dny 27 rychlíků a 39 osobních vlaků, o víkendu 23 rychlíků a 20 osobních vlaků.

• ČERNÝ, Jiří a kolektiv: Krok za krokem Nymburkem. Manuál turistického průvodce; Nymburk, 2017; 360 s. ISBN 978-80-88072-29-4
• KOŘÍNEK, Václav: Jak bývalo v Nymburce. Historie a vyprávění. Nymburk 2012. ISBN 978-80-87269-25-1.
• MERKL, Josef: Dějiny královského města Nymburka. Nymburk 2012. ISBN 978-80-87271-59-9.
• ŘEHOUNEK, Jan: Nymburk literární. Podlesí 2017. ISBN 978-80-7272-798-8.
• PLAVEC, Michal & ROSENTHAL, Reigo: Nymburská poprava. Historie a vojenství 2006, 3, s. 64–70. ISSN 0018-2583.

• Slovníkové heslo Nymburk ve Wikislovníku
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nymburk na Wikimedia Commons
• Nimburk ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
• Oficiální stránky
• Nymburk v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)