Arnošt Habsbursko-Lotrinský

Arnošt se stal vojákem. V letech 1848–1849 bojoval v Horní Itálii. Roku 1866 se zúčastnil války proti Prusku u Hradce Králové.[1] O rok později se stal c. a k. generálem jezdectva. Při reformování armády z odešel do civilu.

Byl velmi zadlužený a proto jeho bratři (Leopold, Zikmund, Rainer a Jindřich) vytvořili v roce 1873 fond, ze kterého by se dluhy zaplatily. Arnošt celý svůj majetek převedl na bratra Rainera. Zemřel roku 1899 a pohřben byl v císařské hrobce ve Vídni.

Po jeho smrti se objevili tři jistí Wallburgové, kteří tvrdili, že jsou nemanželskými dětmi arcivévody Arnošta a hlásili se o svá dědická práva. Snažili se dokázat, že se Arnošt oženil s jejich matkou Laurou von Skublitz († 1865), dcerou uherského statkáře a pak žil do roku 1865 s rodinou v Lublani.[2] Jelikož se mělo jednat o svazek bez svolení císaře, byly jim jejich dědické nároky zamítnuty. Arnoštovi bratři se však rozhodli údajným potomkům pomoci a zaplatili výchovu a studium dětí. I když Wallburgové napsali dvě knihy, nebyl tento případ nikdy zcela objasněn.[2]