Lovecký oštěp

Lovecký oštěp, též kančí oštěp nebo kančí péro, je těžký lovecký oštěp o celkové délce 160 až 230 cm, který se od 15. století používá v myslivosti při lovu prasete divokého ze vzdálenosti do deseti kroků.

Oboustranně broušená kovaná čepel ve tvaru listu, uprostřed zpravidla zesílená vyvýšeným žebrem a se zřetelným krčkem a tulejí, je dlouhá 30 až 35 cm.[1] Konstrukce a tvar čepele zaručuje, že se při použití nemůže zlomit. Úlohou čepele je proniknout do hrudního koše a způsobit pneumotorax (proto je hrot poměrně masivní), vedlejším a méně důležitým účinkem je narušení krevního oběhu.

Násada zpravidla vyrobená z houževnatého jasanu musí být v čepeli zasazena hluboko. Pro jisté držení bývá na průřezu šesti až osmihranná a ke zlepšení úchopu je ovinuta řemeny tak, aby bylo možné čepelí v těle zvířete otočit i rukou mokrou nebo zpocenou.

Honosné kančí oštěpy z lovecké výbavy vládců a šlechticů měly čepel bohatě zdobenou rytinami a ratiště opatřené třásněmi v heraldických barvách majitelů.[1]