Edmund Clary-Aldringen

Narodil se roku 1813 ve Vídni Carlu Josephovi von Clary und Aldringen a jeho manželce Marii. Jako příslušník šlechtického rodu prošel od útlého dětství přísnou výchovou a studoval na prestižních školách. V roce 1841 se setkal s tehdy šestnáctiletou Elisabeth Alexandrine de Ficquelmont ze starého lotrinského rodu, dcerou generála a diplomata Karla Ludwiga Ficquelmonta, a 5. prosince téhož roku se s ní oženil.[2] Pár zplodil čtyři děti,[2] z nichž nejmladší syn Manfred se později stal ministerským předsedou Předlitavska a slezským zemským prezidentem.

Po smrti svého otce roku 1831 se jako jediný syn stal dědicem rodinných panství, přičemž mezi nejvýznamnější patřilo to se sídlem v Teplicích.[2] Později zde spolu s manželkou a dětmi také trávil mnoho času (mimo jiné také přebývali v rodinném sídle Clary-Aldringenů, paláci Mollard-Clary ve Vídni). V Teplicích zasedal jak v městském, tak i okresním zastupitelstvu a měl proto velký vliv na veškeré dění v oblasti.[2] Během revoluce roku 1848 vznikla ve městě jednotka národní gardy, jejímž čestným velitelem se stal právě Edmund.[2] Díky jeho přispění a podpoře později vzniklo teplické městské divadlo (otevřeno 1874) a Nové lázně v Šanově.[2] Od roku 1861 byl také poslancem Českého zemského sněmu za volební obvod Teplice.[2]

Počátkem 50. let se začaly v Podkrušnohoří a zejména právě v Teplicích ozývat první hlasy, volající po stavbě železnice v tomto regionu.[3] Stát však pro nedostatek finančních prostředků nemohl tyto požadavky uspokojit, proto se tyto osobnosti (mezi nejvýznamnější patřil teplický advokát a poslanec Franz Stradal) spojily právě s Edmundem Clary-Aldringen a společně roku 1856 zakládají společnost pod názvem Ústecko-teplická dráha (německy Aussig-Teplitzer Eisenbahn, ATE).[4] Sám Clary-Aldringen se stal jejím prvním prezidentem.[5] V čele ATE setrval až do roku 1870, kdy jej ve vedení vystřídal Karl Wolfrum.[6] Akcie a místo ve správní radě společnosti si však ponechal.

Roku 1878 Edmundovi umírá manželka a po jejím skonu se Edmund trvale usazuje v Teplicích. Jmenování svého nejmladšího syna ministerským předsedou ani slezským zemským prezidentem se však už nedočkal; zemřel 21. června 1894 ve svém sídle v Teplicích. Po jeho smrti panství převzal nejstarší syn Carlos.[2]

• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty (erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti). Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Clary-Aldringen, s. 34.
• Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 63.