Karel Buquoy-Longueval

Jeho otcem byl Georg Johann Heinrich Buquoy-Longueval (1814–1883), matkou Sophia Theresia princezna Oettingen-Wallerstein. Karel Bonaventura vystudoval práva a v roce 1878 převzal svěřenské statky Nové Hrady a Rožmberk a alodiální panství Přísečnice v Krušných horách. Mladší bratr Ferdinand Maria Heinrich von Buquoy (počátkem 20. století předlitavský ministr zemědělství) převzal lenní panství Hauenštejn. Karel Bonaventura se v roce 1878 oženil s Philippinou hraběnku Černínovou z Chudenic. Získal titul tajného rady a císařského komořího. Byl rytířem řádu Zlatého rouna.[2] Vychodil gymnázium v Praze a Vídni a absolvoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě.[3]

Byl aktivní veřejně i politicky. Od roku 1880[3] zasedal jako dědičný člen v Panské sněmovně (jmenovaná horní komora Říšské rady).[2] Zde patřil sněmovnímu klubu Karla III. Schwarzenberga.[3]

Od doplňovacích voleb v listopadu 1885 zasedal také na Českém zemském sněmu, kam byl zvolen za kurii velkostatkářskou, svěřenecké velkostatky.[6] Mandát obhájil v řádných zemských volbách v roce 1889,[3] zemských volbách v roce 1895,[3] zemských volbách v roce 1901[7] a zemských volbách v roce 1908.[8] Byl členem zemské zemědělské rady v Čechách. Věnoval se rozvoji lesního hospodaření a rozvoji průmyslu na svých statcích.[2]

Patřil ke Straně konzervativního velkostatku.[3] Byl jedním z jejích předáků. Od roku 1892 předsedal jejímu poslaneckému klubu na zemském sněmu (poté, co z této funkce odešel Alfred August Windischgrätz. Podílel se na pokusech o česko-německé vyrovnání v Čechách a v roce 1901 navrhl jménem velkostatkářů nerealizovaný návrh na reformu volebního systému, který počítal s rozdělením velkostatkářské kurie na pět územně definovaných volebních obvodů. V roce 1908 krátce ustoupil z funkce předsedy poslaneckého klubu konzervativních velkostatkářů, když na toto místo usedl Jiří Kristián Lobkowicz, ale po smrti Lobkowicze se na post vrátil. Ještě v roce 1910 se účastnil dalších česko-německých usmiřovacích rozhorovů, ale pro zdravotní komplikace se musel těchto aktivit vzdát.[5]

Zemřel v srpnu 1911. Jeho zdravotní obtíže začaly již v říjnu 1909, kdy byl na svém statku v Nových Hradech bodnut hmyzem, následkem čehož u něj vznikla otrava krve. V posledním roce žil v sanatoriu ve Vídni, kde také zemřel.[5] Byl pohřben v Nových Hradech v Buquoyské hrobce, kterou nechal krátce předtím postavit.[2]