Police (okres Třebíč)

V roce 1343 se po Polici psal Nevhlas (Neblas, Newhlas, Newhlasch, Newhlasius, Newlass), vladyka z rodu erbu tří lupenů či makovic, kdy ručil při prodeji vsi Havraníky louckému klášteru.[8] Členové z tohoto rodu se psali po Brtnice (Dlouhé Brtnici), Lesonicích na Moravskobudějovicku, Polici, Menharticích či Oponešicích. V roce 1348 se připomíná Nevhlas z Lesonic, později pak pět bratrů pět (z Lesonic): Ješek Schössel, Nevhlas (Neplach), Racek či Lanclin, Tvoch a Markvart. Jejich sestrou byla Mudla, manželka Holáče z Držkrajic. V roce 1349 se po Polici psal jejich příbuzný vladyka Filip s bratrem Heršem (či Hrzkem), farářem ze Stonařova, taktéž erbu tří makovic, kdy se oba domluvili na společné držbě majetku.[8]

V roce 1351 je v pramenech uváděn Filip z Police,[3] jehož pečeť nesla taktéž znak tří makovic.[9] Filip v tomto roce zakoupil na Hrotovicku dvůr a čtyři podsedky v Dolních Dubňanech, v roce 1355 ves Luka u Jemnice a její další část obdržel v roce 1358. Filipovou manželkou byla Eliška z Pálovic, která byla v roce 1360 již vdovou.[10] V roce 1368 je zmiňován jeho syn Petr, v roce 1378 dcera Dorota, manželka Bohuše z Bělčovic a roku 1385 dcera Anežka, manželka Viléma z Lechovic.[11] Vdova Eliška z Pálovic se podruhé provdala za jemnického rychtáře Mikuláše (1360, 1365), potřetí za Předotu z Pálovic.[12] Manželkou syna Petra byla Kateřina, která od něj v roce 1385 obdržela na dvoře v Pálovicích 160 kop.[13] První Lanclinovou manželkou byla Anežka z Dyjic (zmíněna roku 1358) a v roce 1368 je uváděna jeho druhá choť Anna z Horky. Lanclin jí tehdy s bratrem Ješkem (Schössel) přenesl věno na ves Zhořec, na kterém se v roce 1368 spolčila s Filipovým synem Petrem z Police.[8]

Po Polici se psal v roce 1358 dále Aleš, farář z Plavče a snad bratr či jinak příbuzný Filipa z Police. Roku 1356 koupil od Filipa z Louček (z rozrodu Ranožírovců) hrad s dvěma poplužími, kostelním poddacím a dvěma lány v Dolní Plavči, kde své manželce Johance zapsal věno. Po jeho smrti se stal poručníkem jeho dědiců Nevhlas z Oponešic. Dcerou Aleše z Police byla pravděpodobně Anežka z Police, připomínaná roku 1356 jako manželka Šimona z Nové Vsi (nyní Nové Sady). Aleš měl také syna Odolena, který se zprvu psal po Polici, později po Plavči. V roce 1365 nechala Johanka, vdova po Alšovi z Police, vymazat své věno na Plavči a podruhé se provdala za Markvarta ze Šenkenberka (Šenkenberk, zřícenina u obce Šumná).[14][15][3]

Po Filipově smrti zdědil jeho majetek bratr Hrzek (Herš). V roce 1358 obdržel od šlechtice Hostěje ze Slavíkovic spolu s Hostějovými dcerami Budkou a Eliškou dvůr s příslušenstvím ve Slavíkovicích a ve stejném roce odprodal své zboží v Polici svému příbuznému Tvochovi z Police.[16] Mikuláši, rychtáři z Jemnice, a jeho ženě Elišce (znovu provdané vdově po Filipovi z Police) nechal v roce 1360 zapsat na Polici a Loučce 100 hřiven pravého věna.[17] Téhož roku Hrzek odprodal za 300 hřiven část majetku po svém bratru Filipovi ve vsi Louka, Sedlice a Hradiště Hynkovi Tluksovi a Ješkovi z Batelova a Pacova. Při této obchodní transakci mu ručili Nevhlas z Oponešic, Ješek Schössel a Aleš z Plenkovic.[18] Nevlas z Oponešic se oženil se Sofií a vzhledem k tomu, že zemřel bezdětný, dědil po něm Jakub z Oponešic, syn Smila z Police (možná Nevlasův synovec či bratranec).[8]

Tvoch z Police či Brtnice, jeden z pěti výše jmenovaných bratrů, ručil v roce 1356 se svým bratrem Markvartem Filipovi z Louček při prodeji majetku v Dolní Plavči a v roce 1358 přikoupil od svého příbuzného faráře Hrzka ze Stonařova popluží v Polici. V roce 1365 zapsal své manželce Elišce na Polici věno šest hřiven příjmu a naposledy je v pramenech zmíněn v roce 1368, kdy v Polici prodal (až na tři louky) Seidlinovi z Lubnice jeden a půl lánů s mlýnem.[19][8] Jeho bratr Makrvart, se psal v roce 1355 podle vsi Bohušic u Moravských Budějovic. Jeho manželkou byla Kateřina, které v roce 1366 zapsal roční důchod v Lipňanech a v Bohušicích.[20] Markvartova dcera Anna se provdala za Hojka z Ústrašína, purkrabího na Roštejně. Markvart dceři daroval věnem celou ves Bělčovice s tvrzí, dvorem, sedmi lány a osmi podsedky. V roce 1376 protestoval proti odprodeji dědičného věna své dcery Seidlinovi a Bohušovi z Lubnice. Anna byla podruhé provdaná za Nevhlase z Biskupic. Nevlas z Lesonic, pátý z bratrů erbu tří makovic, se připomíná se svou chotí Eliškou v roce 1369.[8]

S Filipem a Hrzkem z Police byl rovněž příbuzný Smil z Police (z rozrodu Ranožírovců Oldřicha ze Želetavy). Smil je v roce 1358 připomínán jako synovec Oldřicha z Našiměřic, jehož chotí byla v té době Markéta z Našiměřic.[21] V roce 1371 prameny zmiňují jeho manželku Kateřinu ze Zahrádek,[22] neteř Peškovu / Peslinovu, které Smil zapsal na tvrzi a dvoře v Polici tři hřivny věna[23] a v roce 1379 převedl Kateřině 75 kop věna z Police na Bohušice (půl tvrze a dvora s příslušenstvím), přičemž Vilémovi Babkovi zapsal na Polici třetinu tvrze, dvora a dvě popluží, čtyři a půl lánů, devět podsedků a vše, co tu ve vsi měl.[24] Svůj majetek v Menharticích odprodal Ondřeji z Martinic a jeho synovci Benešovi.[25] Ondřej pak na Menharticích zapsal věno své manželce Kateřině (roku 1385), v roce 1392 nakonec ale tvrz a dvůr v Menharticích odprodal Albrechtu ze Slatiny, který se psal taktéž po Polici. Ve stejném roce Smil odprodal ves Chvalkovice rychtáři Martinovi z Jemnice, rytíři Jiljínovi a Beneši z Jemnice, tři části vsi Bačkovice Bohuši z Lubnice (též z Bačkovic) a jednu část Bačkovic Filipu z Lubnice (též z Mešovic).[26][8]

Smilovými dětmi byli: synové Jan a Jakub z Oponešic a dcera Geruše z Kyjovic.[27] Jan je v roce 1390 připomínán jako farář v Budči a bítovský děkan. Syn Jakoubek z Oponešic spolupečetil v roce 1407 s Mikšíkem z Plenkovic, purkrabím na Cornštejně, listinu bratří Jana a Aleše Bítovských z Lichtenburka, poručníků sirotků po Albrechtovi Cornštejnském z Lichtenburka.[28] Ve společnosti Lichtenburků je zmiňován také v roce 1414[29] a roku 1417.[30] Jakubovou první manželkou byla Dorota, sestra Ryvoly a Mikšíka (řečeného Roman), majitelů Předína a Dašovic.[31] Druhou manželkou byla Anna, dcera Strnada z Budkova. Jakub z Oponešic zemřel kolem roku 1427.[8]

Z neznámého rodu (pravděpodobně rakouského) pocházel Pelhřim z Police (Pilgrim v. Pullitz), kterého v roce 1385 jeho zeť Albrecht ze Slatiny („Albrecht de Castello alias de Slatina”) určil poručníkem svých dětí a v roce 1386 zapsal Pelhřim své choti Dorotě (Dorothea v. Latein) na Polici 75 kop věna. V roce 1387 se Pelhřim a Albrecht ustanovili vzájemně poručníky svých dětí (v roce 1406 ale své poručnictví nad dětmi Albrechta předal jeho synovi Milotovi z Heršic) a v roce 1390 zapsal Pelhřim své manželce na Polici 50 kop grošů věna, načež ho Albrecht vzal na Heršicích na spolek. Ve stejném roce (1390) jej vzal na spolek v Norovicích (Urwitz, nyní Vnorovice) Filip z Lubnice a Pelhřim na oplátku na Polici. Další spolek utvořil Pelhřim na Polici, Lubnici a Norovicích v roce 1399 s Jakubem z Oponešic a Milotou z Heršic, přičemž se vzájemně stali i komisaři svých dětí. V roce 1406 vzal Pelhřima na spolek ve vsi Bělčovicích Jan z Rudolce. V roce 1409 disponoval Pelhřim dědictvím po zemřelém Filipovi z Lubnice a tento rok také prodal Heleně z Lubnice a jejímu synovi Michalovi popluží v Lubnici a půl patronátního práva k tamní kapli svatého Jiří a svaté Kateřiny, zřízené Seifridem z Hafnerluden (nyní Lubnice, rod původně z dolnorakouského Sichelbachu). V roce 1412 Pelhřim nakonec Vnorovice odprodal Mikuláši a Ondřejovi ze Zahrádek. Švagrem nevlastní matky Pelhřimovy manželky byl Martin z Radotic, syn jemnického rychtáře Mikuláše. Pelhřim patřil ke klientele Lichtenburků a zemřel roku 1427.[32][8]

V úzkém kontaktu k Lichtenburkům na Bítově a Cornštejně stál i další obyvatel a později majitel polické tvrze Jan z Kostník (Gößling, erbu srnčí hlavy).[33] Janovou první chotí byla Dorota, sestra Pelhřima z Police. Po její smrti se stala jeho druhou chotí Anna, dcera z prvního manželství Albrechta ze Slatiny. O její věno se soudil v roce 1407 s Kateřinou (vdovou po Albrechtu ze Slatiny) a s Eliškou z Hradce. Svými zástupci při těchto sporech ustanovil Jakoubka z Oponešic, jemnického soudce, a Pelhřima z Police, svého švagra. Jeho stejnojmenný syn Jan odprodal v roce 1437 ves Polici s tvrzí, dvěma poplužími a třemi rybníky Adamovi z Bačkovic.[8]

Adam z Bačkovic (erbu jeleních parohů) seděl na Polici v letech 1437–1463. Jeho synové Jan (majitel v letech 1463–1466) a Hynek (majitel v letech 1466–1522) započali v 2. polovině 15. století s pozdně gotickou přestavbou tvrze. Na přelomu 15. a 16. století na Polici sídlil Adamův stejnojmenný vnuk (Adam z Bačkovic), přísedící zemského soudu v Brně, který držel mimo Police a Bačkovic také Jaroslavice (Joslowitz) a Nový Hrádek. Jeho dcera Eva se provdala v roce 1522 za svého poručníka Viléma Kunu z Kunštátu. Roku 1524 prodali „Polici s tvrzí a půltuctem okolních vesnic” panu Janovi Tavíkovskému z Tavíkovic (roku 1534 purkrabí znojemského markraběcího hradu). Jana z Tavíkovic a jeho manželku Kateřinu z Puchheimu připomínal nad příjezdovou bránou do kamene vytesaný nápis s erby pánů z Tavíkovic a Puchheimu (roku 1534). Po Janovi držel Polici Václav Tavíkovský (připomínán roku 1562 a roku 1568). Majetek zdědila jeho ovdovělá dcera Eva Tavíkovská z Tavíkovic (Valdštejnová), která v roce 1590 vše odkázala svému druhému manželovi Jiřímu Kryštofovi Teufelovi z Guntersdorfu (Georg Christoph Teufel v. Guntersdorf, † 1608).

Jiří Kryštof Teufel prodal ves Polici s tvrzí a obcemi patřícími k jeho panství Uršule Lorantové z Inky (Orsolya či Oršoja) Loránth de Inke, která byla druhou ženou Jana Čejky z Olbramovic (Wolframitz). Ten se v roce 1613 psal po Polici, Syrovicích a Bystřici.[34] Za účast na stavovském povstání byl nejprve odsouzen k smrti a nakonec k doživotnímu žaláři.[35] Uršula pocházela z uherského rodu, který získal po šlechtickém rodu Nyáryovců z Bedegu (Nyáry család bedeghi) přes sestru posledního majitele panství Jana Nyáryho a jejího manžela Mikuláše Loranta z Inky (Miklós Loránth de Inke) bzenecké panství. Zároveň byla přes uherský rod Zay von Csömör (Zay z Čemer) v přízni s pány z Puchheimu (László Zay de Csömör a Felizitas von Puecheim).[36][37][38] V roce 1625 zapsal polické panství jako dědictví své choti Elišce Zay z Čemer (Erzsébet Zay de Csömör) uherský šlechtic Benedikt Palásthy z Kosihovic či Kesejova (Benedek Palásthy et Keszihócz), pán na Slavičíně.

V roce 1633 přikoupil Jakub Berchtold ke svému uherčickému panství také Polici, kterou Berchtoldové drželi až do roku 1821 (Matyáš Arnošt z Berchtoldu, 1678 František Karel hrabě Berchtold, hrabata František Antonín a 1720–1786 Adam Ignác Berchtold, dcera hraběnka Marie Vilemína, 1811 buchlovická větev rodu). Jakub Berchtold ještě tentýž rok rozšířil panství o Kostníky s cihelnou a Lovčovice od hraběte Václava Kořenského z Terešova (Korzensky von Thereschau), v roce 1636 od Benedikta Palásthy o Kojetice, Hornice, Dědice a Bačkovice a v roce 1693 k panství přibyly Županovice a Dešná.[39] Polické panství sestávalo ze zámku, pivovaru, hospodářského dvora, ovčína, mlýnů, pily, ovocné zahrady a chmelnice, rybníků, vápenky a dalších obcí. Renesanční části zámku byly za Jakuba Berchtolda navýšeny o druhé patro, přibyly správní a hospodářské budovy s průjezdem. Na barokních úpravách se podílel italský barokní sochař a štukatér Baldassare Fontana. Nové dvoupatrové křídlo na jihu umožnilo lepší přístup do prostorných zahrad.[40]

Po Berchtoldech držel Polici hrabě August von Segur, francouzský emigrant v Uhrách, po něm synové Julio a Artur hrabata Segur. Poslední pak zámek prodal městu Znojmu (1860–1872). Max Springer koupil Polici v roce 1872, po něm Leopold hrabě Šternberk v roce 1885 a nakonec v roce 1872 Alfred Wražda z Kunvaldu (1887–1945).[41]

Na jaře roku 1925 proběhlo v rámci čsl. pozemkové reformy přídělové řízení konfiskovaného majetku Alfréda Wraždy z Kunvaldu v katastrálních obcích: Police, Kostníky, Bačkovice, Dančovice, Jiratice, Lubnice, v soudním okrese Jemnice a v politickém okrese Mor. Budějovice dvorů: Police, Kopka, Raimundský dvůr, Šimkův dvůr a Radotice. Celková výměra přídělů činila kolem 360 ha. Lhůta k podávání žádostí o příděl trvala do 18. března 1925 a informace s formuláři žádostí poskytoval přídělový komisař Státního pozemkového úřadu v Mor. Budějovicích.[42]

Po odstoupení pohraničních území v roce 1938 Alfred Vražda z Kunvaldu optoval k protektorátnímu občanství. Starostou obce byl po celou dobu války Josef Tříletý, majitel hostince (po válce prvním předsedou MNV v Polici).[43]

V roce 1945 byl velkostatek Police stařičkému baronovi Alfredovi Vraždovi z Kunvaldu na základě Benešových dekretů zkonfiskován, což se také podepsalo na celkové devastaci obytných i hospodářských budov.[44] V březnu roku 1947 navrhla okresní rolnická komise a rada ONV v M. Budějovicích Zemskému národnímu výboru v Brně parcelaci konfiskovaných lesů.

Z polického velkostatku obdržely obce: Hornice – les „Velká syrovská stráň” ve výměře 5,60 ha, Kostníky – „Rajmundský les” ve výměře 32,64 ha, Kdousov – „Rajmundský les” ve výměře 14,35 ha, Police – les „Housenec”, les „U Starého mlýna”, les „Hřebouška” v celkové výměře 22,66 ha a lesy z uherčického velkostatku o výměře 19 ha.[45] Starý a nemocný baron Wražda směl dožít ve skromných podmínkách na zámku, kde ve svých 93 letech roku 1948 zemřel. Pohřben byl v obci na obecní náklady.[46]

Do roku 1849 patřila Police do polického panství, od roku 1850 patřila do okresu Dačice, pak od roku 1896 do okresu Moravské Budějovice a od roku 1960 do okresu Třebíč.[47]

V prvním kole prezidentských voleb v roce 2013 první místo obsadil Miloš Zeman (56 hlasů), druhé místo obsadil Jan Fischer (34 hlasů) a třetí místo obsadil Karel Schwarzenberg (34 hlasů). Volební účast byla 68.84 %, tj. 201 ze 292 oprávněných voličů. V druhém kole prezidentských voleb v roce 2013 první místo obsadil Miloš Zeman (136 hlasů) a druhé místo obsadil Karel Schwarzenberg (66 hlasů). Volební účast byla 70.00 %, tj. 203 ze 290 oprávněných voličů.[67]

V prvním kole prezidentských voleb v roce 2018 první místo obsadil Miloš Zeman (85 hlasů), druhé místo obsadil Jiří Drahoš (56 hlasů) a třetí místo obsadil Pavel Fischer (15 hlasů). Volební účast byla 68.20 %, tj. 193 ze 283 oprávněných voličů. V druhém kole prezidentských voleb v roce 2018 první místo obsadil Miloš Zeman (116 hlasů) a druhé místo obsadil Jiří Drahoš (86 hlasů). Volební účast byla 71.58 %, tj. 204 ze 285 oprávněných voličů.[68]

• HNILIČKA, Martin. Nová zjištění o rodu Berchtoldů z Uherčic a jejich sídlech v 17. a 18. století; určení datace a funkce výzdoby zámeckých interiérů v Polici u Jemnice, s. 48-53. Památková péče na Moravě 8/2004 [online]. Národní památkový ústav. Dostupné online.

• Římskokatolická farnost Kdousov
• Seznam kulturních památek v Polici (okres Třebíč)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Police na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Police (obec) v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Police v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)