Louny

Louny, neboli „jižní brána Českého středohoří“ či „Perla na řece Ohři“, je město s rozšířenou působností, ležící na řece Ohři, jehož obvod čítá téměř 45 tisíc obyvatel[4] (největší správní obvod z okresu Louny). Nachází se v teplém a suchém regionu s průměrnou roční teplotou 8-9 °C, ve srážkovém stínu Krušných hor - průměrný roční úhrn srážek nepřesahuje 500 mm.

Ve městě se nachází pět základních škol (v 80. letech byly školy pojmenovány čísly 1. - 8., ale z 2. ZŠ se stala škola zvláštní a do číslování se počítaly také školy vesnické), zvláštní škola, obchodní akademie, střední odborná škola a gymnázium. Dále stojí ve městě za zmínku Kotěrova kolonie, most přes záplavové území z 19. století (na místě staršího ze 16. století), městské výstaviště a spousta dalších drobných zajímavostí.

Louny a okolí byly vždy spíše zemědělský region. Jsou známy produkcí vysoce kvalitního chmele. Chmel rostl v regionu patrně odnepaměti, jeho pěstování ale ještě v 90. letech 18. století nepřesáhlo potřeby nejbližšího okolí. Později ale stoupla po chmelu poptávka v zahraničí a s tím se rychle zvýšila výměra chmelnic.[5] V Českém středohoří se pěstuje ovoce. Průmysl byl vždy spíše zpracovatelský, např. Pivovar Louny (stojící ovšem těsně za hranicí města, v katastru Černčic; nyní již zrušený). V první polovině 19. stol. byly však ve městě založeny železniční opravny, depo kolejových vozidel (v roce 2004 zrušeno), později Elektroporcelán Louny, Praga Louny. V současné době vyrábí v průmyslové zóně jihovýchodně od města několik japonských, převážně strojírenských firem (AISAN, Ishimitsu, TiCz, ad.).

Na severu město sousedí s CHKO České středohoří. Zajímavým místem pro rogalisty a paraglidisty je kopec Raná. Na jihu Lounska začíná přírodní park Džbán.

Současné dění v Lounech zachycuje městská kronika, vedená nepřetržitě od roku 1921. Je uložena ve Státním okresním archivu v Lounech. Současným kronikářem je od roku 1998 Ladislav Bába.

Louny zachycené v díle Topographia Bohemiae, Moraviae Et Silesiae, rytina Matthäuse Meriana, 1650

První zmínky o osadě Luna při brodu přes řeku Ohři pochází ze 12. století. V 60. letech 13. století dal Přemysl Otakar II. v její blízkosti postavit královské město. Město kolonizovali osadníci ze Saska. Ti se usadili na náměstí a české obyvatelstvo v okolních ulicích. Památkou na to je Česká ulice (platea bohemica) obtáčející náměstí na jihu, doložená v městských knihách už ve 14. století. V pozdější době leželo na jazykové hranici, ale bylo převážně české. V první fázi husitství se rozšířila pověst, že Louny patří mezi pět vyvolených měst (spolu s Plzní, Klatovy, Žatcem a Slaným), které v nastávajícím konci světa uniknou zkáze. Za husitských válek se Louny spojily s Žatcem a Slaným a přidaly se na stranu husitů. V té době byly zničeny kláštery dominikánů a magdalenitek, stojící ve městě. Po požáru 25. března 1517 byla velká část města přestavěna. Třicetiletá válka znamenala pro město katastrofu. Bylo několikrát po sobě vydrancováno saskými a švédskými vojsky. V průběhu 19. století došlo k rozsáhlým demolicím v historické části, při kterých zmizela původní radnice, Pražská brána spolu s téměř polovinou městského opevnění a renesanční domy.

Původ názvu Louny, dříve Lúně (singulár, ž.), Lúny, se často dává do souvislosti s Lunou = Měsícem, případně s vlastním jménem Lún. Vyloučit nelze ani keltský původ (srovnej např. Lyon). Jako pravděpodobný se jeví také původ ve staročeském slově lúňa — lúna (ke slovesu lunúti) s významem „proudy, slapy“, čemuž odpovídá umístění původní vsi u brodu na řece.[6]

Nejstarší židovské osídlení v Lounech se datuje od poloviny 14. století, přičemž v 15. století vznikla ve městě židovská náboženská obec.[7] Židé tehdy žili v západní části ulice Česká a později i v Jakoubkově ulici. V průběhu 16. století (1508 a 1541–1542) a v 17. století (1642) byli židé z Loun vyhnáni. K výraznějšímu rozvoji židovského osídlení pak došlo až v 19. století. V roce 1880 zde žilo 369 židů, o deset let později již židé s 567 osobami tvořili 9 % obyvatel města. Poté již počet židovských obyvatel klesal a například v roce 1930 žilo ve městě jen 205 židů.[8]

K modlitebním účelům používali lounští židé modlitebnu v domě v České ulici čp. 3. Ta však později přestala být vyhovující, a tak byla v roce 1871 postavena synagoga v pseudomaurském slohu s novorománskými prvky. Bohoslužby se v ní konaly do druhé světové války. Během války byla odkoupena městem, které v ní zřídilo muzeum. To v synagoze sídlilo do roku 1954 a od roku 1967 je synagoga depozitářem Státního okresního archivu Louny.[8] Židovské hřbitovy existovaly v Lounech postupně tři. Nejstarší existoval v lokalitě pod Mělci od roku 1680. Pohřbívalo se na něm do roku 1866 a zanikl patrně počátkem 20. století. Druhý se nacházel pod Malým vrchem u Vršovic a byl používán od první poloviny 19. století. Zrušen byl v roce 1930. Třetí a zároveň současný židovský hřbitov je součástí městského hřbitova při Rakovnické ulici a byl založen roku 1874. Čítá na 250 náhrobků a jeho součástí je rekonstruovaná obřadní síň. Na hřbitově se stále pohřbívá.[7]

Kostel svatého Mikuláše

Louny mají zajímavé historické centrum, ze dvou třetin obehnané hradbami. Za zmínku stojí chrám sv. Mikuláše z 15. století, postavený hutí Benedikta Rejta, Žatecká brána, středověké domy Daliborka (okresní archiv) a Sokolů z Mor (muzeum). V centru lze nalézt také galerii, Vrchlického divadlo, kino Svět, knihovnu, stálé loutkové divadlo, bývalou židovskou synagogu a mnoho domů z přelomu 19. a 20. století.

Synagoga a židovský hřbitov

Eklektická obřadní síň u židovského hřbitova

Podrobnější informace naleznete v článcích Synagoga v Lounech a Židovský hřbitov v Lounech.

Synagoga se nachází v Hilbertově ulici čp. 70, cca 200 m východně od Mírového náměstí. Byla postavena v roce 1871 v pseudomaurském slohu s novorománskými prvky. V průběhu druhé světové války bylo v synagoze zřízeno muzeum a od roku 1967 slouží jako depozitář Státního okresního archivu.[8] Současný židovský hřbitov je v pořadí třetím lounským židovským hřbitovem. Založen byl v roce 1874 a čítá na 250 náhrobků. U vstupu na hřbitov se nachází rekonstruovaná obřadní síň v červenobílé barvě s maurskými slohovými prvky.[9] Židovský hřbitov přímo sousedí s městským hřbitovem v Rakovnické ulici.

Minerální pramen Luna

Minerální pramen Luna

Vývěr minerálního pramenu Luna se nachází v parku mezi Vladimirskou a Cítolibskou ulicí.[10] Dále je vyveden v Domově důchodců a v zahradě u nemocnice.[11] Voda vyvěrá z 1233 metrů hlubokého vrtu z let 1962–1963. Vrt pronikl křídovými a prvohorními sedimenty a porfyrovými tufity. V hloubce od 905,4 do 1233 metrů se vyskytuje hrubozrná, hydrotermálně přeměněná žula s polohami kontaktních rohovců,[12] která je okrajem rozsáhlého žulového masivu tzv. tiské žuly známé z oblasti Blatna, Petrohradu nebo Oráčova. Zdrojem minerální vody jsou právě polohy žuly v hloubkách přibližně od 1098 do 1192 metrů.[13] Vydatnost pramene v letech 1966–1967 oproti stavu po otevření vrtu poklesla z 1,2 na 0,32 l·s⁻¹ a zároveň se zvýšila teplota na 40–42 °C a obsah oxidu uhličitého na 1700–1800 mg·l⁻¹. Voda se s dobrými výsledky používala při léčení zánětů dýchacích cest, trávicího ústrojí, močových cest a žlučníku. Osvědčila se i při podávání částečných koupelí a obkladů při léčení ekzémů a bércových vředů. Celková mineralizace byla při analýze z roku 1966 17,65 g·l⁻¹. Kromě oxidu uhličitého tehdy voda obsahovala 4555 mg·l⁻¹ sodíku a 703 mg·l⁻¹ chloridových aniontů.[12]

Město má vyhláškou stanovený městský znak, městský prapor a městskou pečeť.

Podle sčítání 1921 zde žilo v 994 domech 11 706 obyvatel, z nichž bylo 6 155 žen. 11 556 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 65 k německé a 12 k židovské. Žilo zde 2 264 římských katolíků, 238 evangelíků, 6 464 příslušníků Církve československé husitské a 253 židů.[14] Podle sčítání 1930 zde žilo v 1 383 domech 11 896 obyvatel. 11 644 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 174 k německé. Žilo zde 2 866 římských katolíků, 329 evangelíků, 6 453 příslušníků Církve československé husitské a 205 židů.[15]

• 
  Věková struktura obyvatel obce Louny roku 2011
• 
  Rodinný stav obyvatel obce Louny roku 2011
• 
  Vzdělání obyvatel obce Louny roku 2011

V Masarykových sadech je provozováno městské výstaviště, kde probíhají výstavy jako Člověk v přírodě, Dům a zahrada, Autosalon apod. Od roku 2004 probíhají ve městě městské slavnosti Letní lounské vábení, víkendová akce s kulturním a sportovním programem. Ve městě je pořádáno celoročně mnoho koncertů. Působí zde několik galerií a muzeí: Galerie Benedikta Rejta, Galerie města Loun, Okresní muzeum v Lounech a Muzeum araukaritů. Funguje zde také Vrchlického divadlo.

Ve městě působí fotbalový tým FK Louny, který vznikl v roce 2000 spojením klubů Meteor Louny a SK Čechie Louny, a hokejový tým HC Slovan Louny. V házené působí ve vyšších soutěžích tým TJ Lokomotiva Louny. Ve městě jsou tenisové kurty a město na nich odchovalo tenistky Karolínu a Kristýnu Plíškové. Je zde baseballové hřiště a klub, jízdárna, sportovní hala, plavecká hala, městské koupaliště, velodrom, 2 fotbalová hřiště, hokejové hřiště, atd. Na místní veslařský klub měli vazby dva pozdější olympijští vítězové, Václav Kozák a Josef Holeček.[18] Ve městě se konají závody hendikepovaných cyklistů European Handbike Circuit.

Katastrální území Loun

Louny se skládají ze tří místních částí, které jsou shodné s katastrálními územími (část Brloh s městem územně přímo nesousedí, od Loun ji oddělují katastry obcí Cítoliby a Chlumčany):

• Brloh
• Louny
• Nečichy

Městys Cítoliby a také obce Černčice, Dobroměřice, Chraberce, Líšťany, Obora, Raná, Veltěže a Vršovice byly dříve součástí města.[19]

Louny jsou okresním městem, mají také statut obce s rozšířenou působností a obce s pověřeným obecním úřadem. Okres Louny se skládá ze 70 obcí, správní obvod obce s rozšířenou působností z 41 obcí.

Ve městě také stále sídlí okresní soud a okresní státní zastupitelství a další instituce s okresní působností, např. Okresní správa sociálního zabezpečení.

• Albína Aloyová (1897–???), první žena v Československu se strojírenským vzděláním z ČVUT
• Miroslav Bambušek (* 1975), herec a režisér
• Tomáš Bambušek (* 1972), herec a scénograf
• Pavel Bareš (1904–1984), architekt
• Jaroslav Bašta (* 1948), archeolog, disident, politik, diplomat
• Václav Běhounek (1902–1980), redaktor, archivář, knihovník, rusista, překladatel z ruštiny, literární kritik
• Erika Bezdíčková (1931–2020), oběť holokaustu, rozhlasová redaktorka, v Lounech působící na přelomu 50. a 60. let
• Konstantin Biebl (1898–1951), básník
• Marie Bieblová (1909–1997), manželka Konstantina Biebla, básnířka, autorka knih pro děti, překladatelka z francouzštiny a ruštiny
• Michal Bohin (1895–1956), oběť holokaustu, odbojář vězněný v Mauthausenu a lékař, který pomáhal likvidovat epidemii skvrnitého tyfu v nacistickém cikánském táboře v Letech u Písku
• Arthur Breisky (1885–1910), spisovatel
• Miroslav Brůžek (1923–1991), komunistický politik a kulturolog
• Vladimír Budínský (* 1959), politik
• Ivana Buková (1968-2012), herečka a zpěvačka
• Vítek Čapek (1954–1988), výtvarník, kritik a historik
• Jan Čarek (1898–1966), spisovatel (převážně literatury pro děti) a novinář
• Juraj Dovala (* 1974), duchovní husitské církve (biskup), spisovatel
• Emanuel Johann Faulhaber (1772–1835), ředitel kůru, skladatel, výrobce dřevěných dechových nástrojů a klavírů[20]
• Richard Feder (1875–1970), rabín, teolog, spisovatel, učitel
• Jiřina Fikejzová (1927–2020), textařka populární hudby
• Jan Frank Fischer (1921–2006), hudební skladatel
• Josef Fischer (1891–1945), filozof, historik, překladatel, hrdina románu Karla Konráda Pavel a Hedvika
• Karel Flek (1908–1970), violoncellista, tympanista a skladatel
• Josef Fousek (1875–1942), bývalý starosta, popravený nacisty
• Vojtěch Gottschall (1907–1978), poslední lounský rabín
• Jan Grunt (* 1984), skladatel a saxofonista
• Jaroslav Hajn (1919–?), komunistický politik
• Lukáš Hejlík (* 1980), herec
• Václav Helšus (* 1947), herec
• Jiří Heřt (1928–2014), profesor anatomie, Rytíř českého lékařského stavu, v pořadí druhý předseda českého klubu skeptiků Sisyfos
• Jaroslav Hilbert (1871–1936), dramatik a publicista
• Kamil Hilbert (1869–1933), architekt
• Josef Hlaváček (1934–2008), estetik a kunsthistorik
• Václav Hlavatý (1894–1969), matematik
• Emil Holárek (1867–1919), malíř, kreslíř
• Josef Houda (1932–2015), pedagog, botanik a mykolog, znalec přírody Lounska s rozsáhlou publikační činností
• František Chaun (1921–1981), hudební skladatel, klavírista, zpěvák, malíř a herec
• Jaroslav Janík (1901–1974), knihovník a kulturní činitel
• Otakar Jaroš (1912–1943), československý důstojník, účastník zahraničního odboje, in memoriam kapitán a jako první cizinec Hrdina Sovětského svazu
• Jan Jíra (* 1937), producent
• Václav Jíra (* 1939), malíř
• Emil Juliš (1920–2006), básník a výtvarník
• Vlastimil Svatopluk Juren (1864–1951), evangelický duchovní
• Marie Karabcová, rozená Kremerová (* 1940), operní zpěvačka
• Jan Karafiát (1846–1929), evangelický duchovní a autor dětské knihy Broučci
• Jan Kerner (* 1964), lounský starosta v letech 2002–2012
• Bohuslav Kimlička (1915–1991), pilot 310. čsl. stíhací perutě RAF, čestný občan města Louny
• František Kloz (1905–1945), fotbalista a odbojář
• Josef Kluge (1921–1988), scenárista, animátor, kameraman a zvláště režisér v oblasti animovaného filmu, často na náměty J. Lady (O Mikešovi, Budulínek Mandelinka)
• Jano Koehler (1873–1941), malíř
• Karel Konrád (1899–1971), novinář a spisovatel
• Karel Koutský (1897–1964), matematik
• Jan Křížek (1919–1985), výtvarník
• Ladislav Křížek (* 1963), rockový a popový zpěvák
• Jaroslav Kubera (1947–2020), politik
• Milan Kymlička (1936–2008), hudební skladatel
• Anna Langerová (1902–1999), manželka spisovatele Františka Langera, její vzpomínky na Louny zpracoval Viktor Fischl v knize Hovory s Aničkou
• Kamil Linhart ml. (1920–2006), výtvarník a filozof
• Kamil Linhart st. (1887–1951), středoškolský učitel a regionální historik
• Bořivoj Lůžek (1921–1987), archivář a historik
• Stanislav Majer (* 1978), herec
• Václav Majer (1904–1972), sociálnědemokratický politik
• Miroslav Melena (1937–2008), významný český scénograf a architekt
• Jakub Michálek (* 1989), politický aktivista
• Václav Miko (* 1971), publicista a spisovatel
• Vladislav Mirvald (1921–2003), výtvarník a středoškolský pedagog
• Josef Mocker (1835–1899), architekt
• Jana Moravcová (* 1937), spisovatelka a překladatelka
• Jean-Victor Moreau (1761–1813), francouzský generál období revoluce a konsulátu, rival Napoleona Bonaparte
• Jaroslav Mrnka (1922–1965), surrealistický básník, autor cestopisů, překladatel z němčiny, odborník na dílo Richarda Weinera, historik anarchismu
• Vratislav Nechleba (1885–1965), český portrétista
• Ladislav Novák (1931–2011), jeden z nejlepších světových fotbalových obránců své doby, kapitán stříbrného týmu na MS v Chile 1962[21]
• Václav Oukropec (1897–1968), anarchista a básník
• Karolína Plíšková (* 1992), tenistka
• Kristýna Plíšková (* 1992), tenistka
• Emanuel Purkyně ml. (1895–1929), český osteolog a hrdina románu Karla Konráda Rozchod!
• Jiří Purkyně (1898–1942), středoškolský učitel a komunistický odbojář popravený nacisty
• Ludmila Purkyňová (1928–1990), kostýmní výtvarnice, dcera Jiřího Purkyně
• Bohumír Roedl (* 1950), archivář, historik
• Václav Roflík (1921–2001), člen protikomunistického odboje skupiny Mostecko
• Vlastimil Růžička (1927–1985), cyklista
• Jan Ryska (1916–1983), beletrista, novinář a pedagog
• Zbyněk Sedláček (1966–2014), teoretik výtvarného umění, estetik, kurátor, pedagog
• Jan Sekera (1935–2015), kunsthistorik a galerista
• The Silver Spoons, česká anglicky zpívající indie rocková kapela
• Pavel Smetana (1937–2018), evangelický duchovní
• Josef Starý (1912–2000), bývalý ministr dopravy
• Jaroslav Süssmilich (1891–1972), politik, odbojář
• Zdeněk Sýkora (1920–2011), malíř
• Zdeněk Šesták (* 1925), hudební skladatel a muzikolog
• Václav Šlajcher (1911–1973), pedagog, ředitel gymnázia, amatérský divadelník (režisér)
• Miroslav Štěpán (1945–2014), komunistický politik
• Jaroslav Štrombach (1896–1933), generál Rudé armády
• Vladimír Tardy (1906–1987), psycholog
• Eduard Tregler (1868–1932), český varhaník, hudební skladatel a pedagog
• Rudolf Urbánek (1877–1962), historik
• Emma Urbánková ((1909–1992), knihovnice a historička
• Jan Mária Valt (* 1952), výtvarník - malíř, učitel na Gymnáziu Václava Hlavatého v Lounech
• Pavel Váša (1874–1954), středoškolský filolog, literární historik a novinář
• Jindřich Vodák (1867–1940), středoškolský učitel, divadelní a literární kritik, překladatel
• Emil Volkmann (1936-2018), lounský starosta v letech 1990–2002
• Jaroslav Vrchlický (1853–1912), spisovatel, básník, dramatik a překladatel
• Karel Zelenka (* 1983), italský krasobruslař českého původu

Partnerskými městy jsou:[22]

• Barendrecht, Nizozemsko
• Lučenec, Slovensko
• Moret-Loing-et-Orvanne, Francie (2004; původně s Veneux-les-Sablons)[23]
• Zschopau, Německo (1972)[24]

Ve městě fungují tři linky MHD[25]. Město má přímé železniční spojení s Kralupy nad Vltavou (trať 110), Lovosicemi a Postoloprty (trať 114) a s Mostem a Rakovníkem (trať 126). Uzlovým nádražím ve městě je železniční stanice Louny. V současnosti se přestavuje silnice I/7 na dálnici D7 z Prahy do Chomutova, po této silnici je vedena část obchvatu města, který byl vybudován v letech 1996 až 2001 jako součást této přestavby a jedná se o pravou polovinu příčného profilu budoucí dálnice, dokončení se plánuje na rok 2023. Dále je město s okolím spojeno také silnicí první třídy I/28, silnicemi druhé třídy II/225, II/229, II/246 (stará silnice I/7) a silnicemi třetí třídy III/25013, III/2462, III/2469 a také krátkou III/2463

Na jižním okraji města začíná naučná stezka Louny–Zeměchy.