Rakouské císařství

Rakouské císařství byl poloúřední název užívaný v období od 11. srpna 1804 do 21. prosince 1867 pro souhrn dědičných zemí pod vládou rodu habsbursko-lotrinského (do porážky uherské revoluce v letech 1848/9 zahrnovalo pouze území původně náležející ke Svaté říši římské, po tomto datu pak i Uherské království).

Rakouské císařství Kaisertum Österreich ↓ 1804–1867 ↓ vlajka znak
Hymna: Gott erhalte Franz den Kaiser („Zachovej nám, Hospodine, Františka císaře“)
Motto: Alles Erdreich ist Österreich untertan
geografie Rakouské císařství roku 1815
hlavní město:	Vídeň, Těšín (r. 1805), Olomouc (r. 1848)
rozloha:	622 321 km²
nejvyšší bod:	Ortler (3905 m n. m.)
nejdelší řeka:	Dunaj
obyvatelstvo
počet obyvatel:	30 000 000 (v roce 1815)
národnostní složení:	Němci, Češi, Moravané, Poláci, Slováci, Rusíni, Slovinci, Srbové, Chorvaté, Rumuni, Maďaři a další
jazyky:	latina (státní a církevní), němčina (úřední), maďarština, čeština, italština, polština, slovenština, rusínština, jidiš, rumunština, chorvatština, slovinština
náboženství:	římskokatolické
státní útvar
státní zřízení:	absolutní monarchie (1804-1859) konstituční monarchie (1859-1867)
měna:	rakouský tolar
vznik:	římský císař František I. se prohlásil rakouským císařem
zánik:	rakousko-uherské vyrovnání
státní útvary a území
předcházející: Svatá říše římská Habsburská monarchie Rakouské arcivévodství Uherské království Salcburské kurfiřtství Italské království Federace sedmi obcí následující: Rakousko-Uhersko Italské království

Název vychází z titulu dědičného císaře rakouského (Erbkaiser von Österreich), přijatého Františkem II., posledním císařem Svaté říše římské jako název habsbursko-lotrinského arcidomu — …den Titel und die Würde eines erblichen Kaisers von Österreich (als den Nahmen Unsers Erzhauses)… — nejednalo se tedy o zřízení nové dědičné monarchie a postavení jednotlivých států/panství/území zůstalo nezměněno. František II. tak chtěl chránit rodové zájmy v okamžiku, kdy byl Napoleon prohlášen, na základě plebiscitu, císařem Francouzů. V roce 1805 vzhledem k ohrožení Vídně napoleonskými vojsky (válka třetí koalice proti Francii) byl přenesen císařský dvůr a vláda rakouské monarchie na čas do města Těšína.

Po dvou letech „dvojitého“ císařování se s ohledem na politický vývoj v Evropě (zejména vznik Rýnského spolku) František II./I. vzdal 6. srpna 1806 koruny Svaté říše římské, prohlásil římskou císařskou hodnost za zrušenou a zbavil zbylé říšské stavy povinností vůči sobě jako římskému panovníkovi.[1] Jeho vláda se tak formálně omezila pouze na rodové državy rakouské, království české a uherské.

Poněvadž nebylo z hlediska procesní ekonomie udržitelné vypočítávat všechna samostatná území pod panovníkovou vládou, začalo se původně dynastického titulu císaře rakouského poznenáhlu v praxi užívat i v teritoriálním smyslu císařství rakouského.

Během své existence bylo Rakouské císařství třetím nejlidnatějším státem Evropy, po Rusku a Británii, a územně druhým největším státem, po Rusku. Spolu s Pruskem bylo nejdůležitějším prvkem Německého spolku.

V důsledku porážky v prusko-rakouské válce a selhání státní reformy bylo rakouské císařství v roce 1867 přeměněno Františkem Josefem I. na Rakousko-Uhersko, čímž uherské země získaly v rámci říše rovnoprávnost.