Ferdinand Vilém Eusebius ze Schwarzenbergu

Ferdinand Vilém Eusebius ze Schwarzenbergu (23. května 1652, Brusel26. října 1703, Vídeň)[1] byl český a rakouský šlechtic, 2. kníže z rodu Schwarzenbergů, syn diplomata a zakladatele schwarzenberského panství Jana Adolfa I., významný politik a císařský tajný rada. Jeho sestrou byla Marie Arnoštka, 7. vévodkyně krumlovská. Díky svému sociálnímu cítění vešel ve známost jako "Král moru". Počínaje jeho osobou mluvila všechna knížata ze Schwarzenbergu česky.

Ferdinand Vilém Eusebius ze Schwarzenbergu
2. kníže ze Schwarzenbergu
Ve funkci:
26. květen 1683  26. říjen 1703
PředchůdceJan Adolf I.
NástupceAdam František
Nejvyšší hofmistr císařovny
Ve funkci:
1692  26. října 1703
PanovniceEleonora Magdalena Falcko-Neuburská
Nejvyšší maršálek císařského dvora
Ve funkci:
13. únor 1685[1] (nebo už 1684 ?)  1693 (nebo 1692 ?)
PanovníkLeopold I.
PředchůdceFrantišek Augustin z Valdštejna
NástupceGottlieb Amadeus Windischgrätz
Císařský tajný rada
Ve funkci:
1683  26. října 1703
PanovníkLeopold I.
Nejvyšší štolba císařovny vdovy[2]
Ve funkci:
1678  1683
PanovniceEleonora Magdalena Gonzagová
NástupceFilip Zikmund z Ditrichštejna
Skutečný říšský dvorský rada
PanovníkLeopold I.
Dolnorakouský vládní rada
Ve funkci:
1675  ?
PanovníkLeopold I.
Císařský komoří
Ve funkci:
1668  26. října 1703 ?
PanovníkLeopold I.

Narození23. května 1652
Brusel
Svatá říše římská Svatá říše římská
Úmrtí26. října 1703
Vídeň
Habsburská monarchie Habsburská monarchie
ChoťMarie Anna ze Sulzu
RodičeJan Adolf I.
Marie Justina ze Starhemberku
DětiAdam František ze Schwarzenbergu
Příbuznísestra Marie Arnoštka, provdaná z Eggenbergu (1649–1719)
vnuk: Josef I. Adam ze Schwarzenbergu (1722–1782)
vnuk: František Adam ze Šternberka (1711–1789)
vnuk: Jan Nepomuk I. ze Šternberka (1713–1798)
vnuk: František Josef I. Libštejnský z Kolovrat (1718–1758)
SídloTřeboň
Zaměstnánípolitik
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
Ocenění1688 Řád zlatého rouna (č. 546)
Král moru (Pestkönig)
CommonsFerdinand Wilhelm Eusebius von Schwarzenberg (1652-1703)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Ferdinand Vilém Eusebius se narodil jako syn významného rakouského diplomata Jana Adolfa I. (1615–1683) a jeho manželky Marie Justýny, rozené ze Starhembergu. Otec v té době působil jako osobní komoří a důvěrník místodržícího ve Španělském Nizozemí arcivévody Leopolda I. Jeho otec, který se projevil i jako vynikající hospodář, později založil schwarzenberské panství v jižních Čechách a zároveň obdržel roku 1670 dědičný knížecí titul a roku 1671 i veliký palatinát jak pro svého syna, Ferdinanda Viléma Eusebia, tak i pro všechny jeho mužské potomky.

Pod dohledem svého všestranného otce studoval nejprve ve Vídni, v Praze, kde se mimo jiné naučil český jazyk, dále ve francouzském Besançonu, v Římě i Salcburku a podnikal různé studijní cesty po Čechách, Německu a Francii. V otcových stopách se vydal cestou kariéry u císařského dvora ve Vídni, v jehož hierarchii dosáhl nejvyšších příček – přes tajného radu (1668) a nejvyššího císařského maršálka se na sklonku života stal nejvyšším hofmistrem císařovny (1692–1703).

Roku 1674 se oženil s Annou Marií ze Sulzu, čímž po smrti jejího otce, který neměl mužského potomka, připojil lankrabství Klettgau ke svému a získal i titul hraběte ze Sulzu, i když hrabství samo Sulzové již roku 1473 postoupili Württemberskému hrabství. Získal i mnohá další panství v Čechách, Bavorsku a Štýrsku a tím významně rozšířil rodové državy.

Ferdinand se však proslavil především svým, na onu dobu nezvyklým, sociálním cítěním. Během morové epidemie ve Vídni roku 1680 dohlížel na striktní dodržování předpisů zamezujících šíření nákazy a nad celkovou bezpečností obyvatel ve městě. Zároveň nařídil otevření všech skladů s potravinami a jejich spravedlivé rozdělování obyvatelstvu. Za svou aktivitu a velkorysost si vysloužil přízvisko Král moru. Do dějin Vídně se zapsal i během jejího obléhání osmanskou armádou (1683), kdy na vlastní náklady zásoboval obyvatelstvo obléhaného hlavního města.

Kníže Ferdinand ovládal francouzštinu, němčinu a češtinu.

Pochován byl v Augustiniánském kostele ve Vídni.

Knížecí závěť a odkaz

Ferdinand Vilém Eusebius ve své závěti stanovil pro pozdější schwarzenberský rod velmi podstatnou klauzuli, ve která uváděl: bude-li mít kníže dva syny, již se dožijí plnoletosti, rozdělí si po jeho smrti a po dosažení plnoletosti rodový majetek na dvě části mezi sebe. Tato klauzule zůstávala nenaplněna 99 let do doby, než si kníže Josef II. a jeho mladší bratr Karel I. rozdělili Schwarzenberské dominium na tzv. primogenituru a mladší sekundogenituru.

Jeho syn Adam František, 3. kníže ze Schwarzenberku se stal roku 1723 dědictvím po Ferdinandově sestře Marii Arnoštce 8. vévodou krumlovským a prvním krumlovským vévodou z rodu Schwarzenbergů.

Během jeho života zaznamenal rodový schwarzenberský erb největších a zároveň konečných změn.

Knížecí tolar z roku 1696. Nápis FERDINAND' - ET MARIA ANNA.

Rodina

  • Manželka: ∞ 21.5.1674 Langenargen Marie Anna ze Sulzu (24.10.1653 Tiengen – 18.7.1698 Vídeň), dcera Jana Ludvíka II. ze Sulzu (23.10.1626 Tiengen – 21.8.1687 Jestetten) a (∞ 2.7.1652 Weingarten) Marie Alžběty z Königsegg-Aulendorfu (1634 – 12.12.1658)
  • Děti (celkem 11, z toho 3 synové a 8 dcer):

Odkazy

Reference

  1. JUŘÍK, Pavel. Jihočeské dominium. Praha: Libri, 2008. 448 s. ISBN 978-80-7277-359-6. S. 130.
  2. OURODOVÁ-HRONKOVÁ, Ludmila. Schwarzenbergové 1615–1789. České Budějovice: NPÚ, 2009. ISBN 978-80-85033-15-1. S. 3.
  3. Podle KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 138. se sňatek uskutečnil dne 6. 12. 1701 a Eleonora Amálie zemřela 5. 4. 1741
  4. Lobkowiczové, s. 132–134

Související články

Externí odkazy

Předchůdce:
Jan Ludvík II. ze Sulze
klekavský lankrabě
16871703
Nástupce:
Adam František
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.