Račí mor

Rak signální (Pacifastacus leniusculus), jeden z přenašečů.

Nemoc byla původně omezena na severoamerický kontinent, v polovině 19. století se ale objevila v Evropě a zde se začala rychle šířit. V řadě evropských zemí, včetně České republiky, způsobila obrovskou decimaci domácích raků rodu Astacus a Austropotamobius, neboť ti jsou vůči ní velice citliví. Situaci ještě zhoršuje šíření do Evropy zavlečených amerických druhů raků, kteří jsou vůči původci imunní a působí tedy jako jeho přenašeči.[1]

Rak říční (Astacus astacus), jedna z obětí.

Plíseň parazituje jen na racích. Zatímco severoameričtí raci z čeledí Astacidae a Cambaridae jsou vůči nemoci imunní, u evropských raků z čeledi Astacidae, východoasijských raků z čeledi Cambaridae a všech raků z čeledi Parastacidae propuká račí mor plnou silou. Napadá jejich nervovou soustavu, paralyzuje je, případně způsobuje křeče, při kterých si až ulamují končetiny. Umírající potácející se jedince lze snadno nalézt i ve dne (normálně je rak noční živočich a ve dne je zalezlý). Nemoc je takřka stoprocentně smrtelná.[5]

K přenosu dochází ve vodě a bahně – spory se šíří ze svlečeného krunýře či mrtvého raka, celé roky mohou přežívat v klidovém stádiu v bahně. Spory a choroba jsou diagnostikovány analýzou DNA, která se v Česku provádí pouze v Praze.[5]