Felix Pino z Friedenthalu

Pocházel ze šlechtické rodiny původem z Lombardie. V letech 1845–1848 vystudoval právo na Vídeňské univerzitě. Od roku 1849 působil ve státních službách. Pracoval u trestního soudu v Štýrském Hradci a u ústředního plavebního úřadu v Terstu. Později byl úředníkem politické správy v městech Belluno a Gorizia. V roce 1867 zastával post okresního hejtmana v dolnorakouském Badenu, později tuto funkci vykonával v Gorizii. Následně v letech 1870–1874 byl zemským prezidentem (místodržícím) v Bukovině, kde se podílel na přípravách vzniku Černovické univerzity. Kromě toho do roku 1878 zasedal v Bukovinském zemském sněmu, který ho v roce 1871 zvolil poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor, tehdy ještě nevolen přímo, ale tvořen delegáty jednotlivých zemských sněmů), kde reprezentoval kurii venkovských obcí v Bukovině. Opětovně byl zvolen i v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873, kdy získal mandát poslance za kurii venkovských obcí v Bukovině, obvod Vyžnycja, Putilla, Kicmaň atd.[1]

Do vídeňského parlamentu se opět vrátil v doplňovacích volbách roku 1882 za kurii venkovských obcí v Bukovině, obvod Suceava, Rădăuți atd. Slib složil 5. prosince 1882.[2] Mandát obhájil ve volbách do Říšské rady roku 1885, nyní ovšem za kurii venkovských obcí v Korutanech, obvod Klagenfurt, Völkermarkt atd. Rezignaci na poslanecký mandát oznámil dopisem 28. ledna 1887.[1]

Po volbách do Říšské rady roku 1885 se uvádí jako člen Coroniniho klubu, oficiálně nazývaného Klub liberálního středu, který byl orientován vstřícněji k vládě Eduarda Taaffeho.[3]

Byl členem klubu německé liberální levice. Zároveň pokračoval ve své dráze vysokého státního úředníka. Od roku 1874 do roku 1879 byl místodržícím v Terstu a pak do roku 1881 místodržícím v Horních Rakousích.[4]

Dne 14. ledna 1881 se stal ministrem obchodu Předlitavska ve vládě Eduarda Taaffeho. Ministrem byl do 16. března 1886.[5] Za jeho působení pokračoval proces spuštění poštovní spořitelny, stejně jako tendence k zestátňování některých soukromých železničních tratí.[4]

Po odchodu z vlády se opět vrátil na úřednické posty a znovu zastával pozici zemského prezidenta v Bukovině.[4]