Farář
Farář (z lat. parrochus; odvozeno z původně řecké složeniny slov: παρά + οἶκος, česky ve smyslu: ten, kdo má na starosti okolní + svět) je v křesťanských církvích osoba, která má na starosti vedení farnosti a farních bohoslužeb.
Jak katolická církev, tak protestantské církve přesně vymezují práva a povinnosti faráře prostřednictvím vlastního církevního práva.
V evangelických církvích a starokatolické církvi je farář většinou farností volen, v katolické církvi jej jmenuje biskup. V evangelických církvích je farář ordinovaným teologem, v katolické, anglikánské a pravoslavné církvi farářem musí být kněz.
Římskokatolický farář
Ač je v České republice v lidové mluvě jako „pan farář“ označován každý správce farnosti, v současné době někteří kněží spravující farnost nezastávají úřad faráře, ale administrátora farnosti.
Farář je statutárním orgánem farnosti. Na rozdíl od administrátora farnosti smí být biskupem odvolán pouze z důvodů vymezených církevním právem (CIC 1740-1752). Je chápán jako stabilní a řádný správce farnosti a má povinnost v ní sídlit. Zodpovědný je jak za samotnou duchovní správu (in spiritualibus), tak za ekonomickou správu (in materialibus) farnosti.
Administrátor farnosti je kněz coby dočasný nebo správce farnosti „na zkoušku“. Má tytéž povinnosti jako instalovaný farář.
Pro prvního faráře, který je v úřadě v nově vzniklé farnosti se používá termín prvofarář.
Odkazy
Literatura
- Kodex kanonického práva (Codex iuris canonici), kán. 515-544, (český překlad Miroslav Zedníček).
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu farář na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo farář ve Wikislovníku
