Rusalka (pramen)

Pramen Rusalka, původně Nový pramen, je sedmý karlovarský minerální pramen. Nachází se na levém břehu řeky Teplé uprostřed lázeňské části Karlových Varů. Umístěn je na Mlýnské kolonádě, jeho teplota je 60,2 °C a vydatnost 4–7 litrů/min. Je volně přístupný.

Související informace naleznete také v článku Seznam pramenů v Karlových Varech.
7. Rusalka
V dubnu 2019
Poloha
StátČesko Česko
MěstoKarlovy Vary
Zeměpisné souřadnice50°13′31″ s. š., 12°52′56″ v. d.
Parametry
Objevení16. století
První záchytrok 1746
Teplota60,2 °C
Vydatnost4–7 l/min.
Obsah CO2600 mg/l
Ostatní
Původní názevNový pramen
Typteplý minerální pramen
Nadm. výška390 m n. m.
Přístupnostvolně přístupný
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Pramen byl známý již od 16. století, vyvěral přímo v korytě řeky a jmenoval se Nový. Prameny bývaly v Karlových Varech tehdy využívány výhradně k dlouhodobým koupelím a teprve v 16. století se pomalu vedle koupelové léčby začala vyvíjet i léčba pitná. Významnou měrou k tomuto pokroku přispěl doktor Václav Payer z Lokte, který v roce 1522 vydal první tištěný kritický vědecký spis o Karlových Varech a tamní léčbě Pojednání o Karlových Varech (latinsky, v roce 1984 do češtiny přeložil Bohumil Ryba). Na základě informací a zkušeností karlovarských lékařů doporučil minerální vodu pít, a léčebné cykly, které ve spisu navrhl, se s úspěchem stále praktikují.[1]

Jiný karlovarský lékař, dr. C. Springsfeld, provedl chemickou analýzu pramene a doporučil jej k užívání. Pramen byl roku 1746 zachycen a jímán jímkou z borového dřeva, které bylo časem nahrazeno lipovým.[2] Pramen Rusalka byl i po polovině 18. století stále nazýván Nový pramen. Jeho vývěr se tehdy nacházel v sousedství Mlýnských lázní. Nejprve jej chránil jednoduchý přístřešek, v letech 1792–1793 nad ním byla vystavěna nová dřevěná promenádní hala. Ta byla první stavbou svého druhu v Karlových Varech. Kolonáda skýtala lázeňským hostům možnost zdržovat se zde i za nepříznivého počasí. Přímo u pramene také ordinovali lázeňští lékaři. V roce 1811 byla na místě původní stavby postavena nová empírová Giesselova kolonáda Nového pramene. V letech 1871–1881 byla nahrazena novorenesanční kamennou Mlýnskou kolonádou podle projektu architekta Josefa Zítka.

Současný stav

Pramen je od roku 1984 jímán 7,8 metrů hlubokým vrtem.[3] Jeho teplota je 60,2 °C, vydatnost 4–7 litrů/min. a obsah CO2 600 mg/litr.[4] Vyvěrá v promenádní hale Mlýnské kolonády (ještě s dalšími dvěma prameny – Knížetem Václavem a Libuší. Z obou stran promenádní haly mají své pramenní vázy také prameny Mlýnský a Skalní).

Odkazy

Reference

  1. ŠOLC, Pavel. Karlovarská lázeňská léčba a medicína na přelomu 20. a 21. století. 1. vyd. Praha: Galén, 2000. 95 s. ISBN 80-7262-046-0. S. 12–15.
  2. NIKOLOVOVÁ, Soňa. Minerální prameny Karlovarského kraje. Praha, 2009 [cit. 2019-03-30]. 62 s. bakalářská práce. Pedagogická fakulta UK. Vedoucí práce RNDr. Vasilis Teodoridis, Ph.D. s. 31–32. Dostupné online. (čeština)
  3. JANOŠKA, Martin. Minerální prameny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 495 s. ISBN 978-80-200-1841-0. S. 172.
  4. Pramen Rusalka. Karlovy Vary [online]. Infocentrum města Karlovy Vary, 2013-01-17 [cit. 2019-03-18]. Dostupné online. (česky)

Literatura

  • VYLITA, Břetislav; KLSÁK, Jiří; BURACHOVIČ, Stanislav, DOLINA, Jaroslav. Karlovy Vary – město lázní a pramenů. 1. vyd. Karlovy Vary: Mirror Promotion, 2007. 364 s. ISBN 978-80-254-0808-7.
  • KOLÁŘOVÁ, Margita; MYSLIL, Vlastimil. Minerální vody Západočeského kraje. Praha: Ústřední ústav geologický, 1979. 286 s. Kapitola Karlovy Vary, s. 135.
  • NIKOLOVOVÁ, Soňa. Minerální prameny Karlovarského kraje. Praha, 2009 [cit. 2019-03-30]. 62 s. bakalářská práce. Pedagogická fakulta UK. Vedoucí práce RNDr. Vasilis Teodoridis, Ph.D. Dostupné online. (čeština)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.