Rusalka (pramen)

Pramen byl známý již od 16. století, vyvěral přímo v korytě řeky a jmenoval se Nový. Prameny bývaly v Karlových Varech tehdy využívány výhradně k dlouhodobým koupelím a teprve v 16. století se pomalu vedle koupelové léčby začala vyvíjet i léčba pitná. Významnou měrou k tomuto pokroku přispěl doktor Václav Payer z Lokte, který v roce 1522 vydal první tištěný kritický vědecký spis o Karlových Varech a tamní léčbě Pojednání o Karlových Varech (latinsky, v roce 1984 do češtiny přeložil Bohumil Ryba). Na základě informací a zkušeností karlovarských lékařů doporučil minerální vodu pít, a léčebné cykly, které ve spisu navrhl, se s úspěchem stále praktikují.[1]

Jiný karlovarský lékař, dr. C. Springsfeld, provedl chemickou analýzu pramene a doporučil jej k užívání. Pramen byl roku 1746 zachycen a jímán jímkou z borového dřeva, které bylo časem nahrazeno lipovým.[2] Pramen Rusalka byl i po polovině 18. století stále nazýván Nový pramen. Jeho vývěr se tehdy nacházel v sousedství Mlýnských lázní. Nejprve jej chránil jednoduchý přístřešek, v letech 1792–1793 nad ním byla vystavěna nová dřevěná promenádní hala. Ta byla první stavbou svého druhu v Karlových Varech. Kolonáda skýtala lázeňským hostům možnost zdržovat se zde i za nepříznivého počasí. Přímo u pramene také ordinovali lázeňští lékaři. V roce 1811 byla na místě původní stavby postavena nová empírová Giesselova kolonáda Nového pramene. V letech 1871–1881 byla nahrazena novorenesanční kamennou Mlýnskou kolonádou podle projektu architekta Josefa Zítka.

Pramen je od roku 1984 jímán 7,8 metrů hlubokým vrtem.[3] Jeho teplota je 60,2 °C, vydatnost 4–7 litrů/min. a obsah CO₂ 600 mg/litr.[4] Vyvěrá v promenádní hale Mlýnské kolonády (ještě s dalšími dvěma prameny – Knížetem Václavem a Libuší. Z obou stran promenádní haly mají své pramenní vázy také prameny Mlýnský a Skalní).