Městské divadlo Brno

Městské divadlo Brno (zkratka MdB) je divadlo v Brně, repertoárově zaměřené na činoherní a hudební (především muzikálovou) produkci. Divadlo se nachází v Lidické ulici, v městské části Brno-střed a má dva „hrací“ prostory: Činoherní scénu, s maximální kapacitou 365 míst, a Soudobou hudební scénu, s maximální kapacitou 680 míst.[1][2] Ředitelem divadla je Stanislav Moša, šéfem činohry Stano Slovák, šéfem muzikálu Petr Gazdík a šéfem zpěvohry Igor Ondříček. Divadlo má vlastní orchestr, který je využíván zejména při muzikálových představeních. Před budovou Činoherní scény je umístěn brněnský chodník slávy s otisky dlaní některých herců divadla. K roku 2012 bylo divadlo třetím nejnavštěvovanějším divadlem v České republice.[3] Podle ankety serveru i-divadlo.cz se MdB umístilo na první příčce jako nejoblíbenější divadlo v letech 2013 a 2014.[4][5]

Městské divadlo Brno
Vchod do Soudobé hudební scény
Základní informace
StátČesko Česko
MístoBrno
Typ divadlaprofesionální divadlo
Zaměřeníčinohra, muzikál
Vznik1945
Počet scén2
ScényČinoherní scéna
Soudobá hudební scéna
ZkratkaMdB
ZřizovatelStatutární město Brno
Budova
ArchitektiRoman Mach a Josef Kubín
Heinrich Fanta
Miroslav Melena
Doba výstavby1870 – dokončení Činoherní sc.
2004 – dokončení Soudobé hudební sc.
Přestavby1995 – přestavba Činoherní scény
Osobnosti
ŘeditelStanislav Moša
Umělecký šéfPetr Gazdík – muzikál
Stanislav Slovák – činohra
Igor Ondříček – zpěvohra
Další informace
Městské divadlo Brno
Městské divadlo Brno, Brno-střed
Souřadnice49°12′4,91″ s. š., 16°36′29,31″ v. d.
AdresaMěstské divadlo Brno:
Lidická 1863/16
Brno-střed, Černá Pole
602 00  Brno 2

Oficiální webwww.mdb.cz
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Počátky divadla sahají do roku 1945, kdy tehdejší absolventi brněnské konzervatoře založili Svobodné divadlo. V roce 1954 bylo divadlo přejmenováno na Divadlo bratří Mrštíků a roku 1965 bylo přesunuto z Jakubského náměstí do Lidické ulice. Ke konci osmdesátých let zasahovali do jeho chodu velkou měrou představitelé města, kteří spojili tři soubory, Divadlo bratří Mrštíků, Satirické divadlo Večerní Brno a Loutkové divadlo Radost, do jednoho souboru. Toto spojení však nefungovalo a 1. února 1991 se Divadlo bratří Mrštíků osamostatnilo. Roku 1992 se stal ředitelem současný ředitel Stanislav Moša. Dnešní název Městské divadlo Brno získalo divadlo 25. června 1996, od roku 1993 do 1996 se používal přechodný název Městské divadlo Brno – Divadlo bratří Mrštíků.

K významným tvůrcům, režisérům a dramaturgům divadla patří, mj., Rudolf Walter, Václav Renč, režisérské trio Zdeněk Dopita, Libor Pleva a Ladislav Panovec či Antonín Kurš. Podle Zdeňka Srny byl nejvýznamnějším scénografem Milan Zezula.[6] V divadle začínali v minulosti herci, jako Josef Somr, Pavel Trávníček, Jiří Tomek, Eva Gorčicová, Karel Janský, Dagmar Pistorová, Jiřina Prokšová nebo Jana Hliňáková. V současnosti noví herci přicházejí hlavně z brněnské JAMU. Hned několik herců získalo za svůj výkon Cenu Thálie, např. Alena Antalová, Radka Coufalová, Stano Slovák, Dušan Vitázek, Ivana Vaňková či Petr Gazdík.

Divadlo ve své historii uvádělo činoherní představení i muzikály. Ve čtyřicátých letech 20. století se uplatňovala hlavně Waltrova škola patetického realismu. Na repertoáru byla zejména česká dramata, od Klicpery, Šrámkovo Léto, Vrchlického Soud lásky nebo Skochova Naše babička. V letech 1949 až 1957 se musel repertoár divadla přizpůsobovat venkovskému publiku, protože se divadlo stalo zájezdovým. V šedesátých letech v Divadle bratří Mrštíků vynikla zejména dramatizace Evžena Oněgina od Evžena Sokolovského. Výraznou hrou v 60–70. letech 20. století byla také féerie bratří Čapků Ze života hmyzu, kterou režíroval Milan Pásek. I v období přelomu 20. a 21. století se divadlo zabývalo mj. činoherní produkcí. Ve 21. století produkuje činoherní představení, jako Brouk v hlavě, Dokonalá svatba, Charleyova teta, Zkrocení zlé ženy, Sluha dvou pánů nebo Škola základ života. Městské divadlo je především známé muzikálovými představeními. Jako první byly uváděny hry Osvobozeného divadla. Divadlo provádí zejména vlastní produkce světových muzikálů, příkladem jsou Čarodějky z Eastwicku, Bídníci nebo Mary Poppins.

Historie divadla

Vznik divadla a změny jeho názvů
Související informace naleznete také v článku Historie brněnských divadel.
Změny názvů divadla[7]
Svobodné divadlo (1945–1949)
Městské a oblastní divadlo v Brně (1949)
Krajské oblastní divadlo (1950)
Divadlo bratří Mrštíků (1954–1993)
Městské divadlo Brno – Divadlo bratří Mrštíků (1993–1996)
Městské divadlo Brno (od 1996)

Divadlo bylo založeno ve Falkensteinerově ulici v létě roku 1945. Jeho původní název zněl Svobodné divadlo. O jeho vznik se zasloužili lidé okolo režiséra Milana Páska, nápad podpořil i profesor Jiří Kroha. Mezi zakládající členy divadla patří například Jiří Dušek, Libuše Přichystalová, Markéta Rauschgoldová, Olga Hauková-Šteflová atd. Od počátků v divadle působili hlavně mladí umělci, kteří se už dlouho snažili o založení druhé činoherní scény ve městě (vedle Mahenova divadla), kde by bylo možné provozovat hry soudobých autorů, v současném stylu. Avšak v sezoně 1945/1946 E. F. Burian zaměstnal Milana Páska v brněnském Národním divadle, většina původních herců divadlo opustila, a ředitelem byl jmenován Rudolf Walter.[7] Během tří zkušebních letních měsíců se odehrála premiéra pěti her, do června 1946 soubor nového divadla nastudoval dalších 15 her. Do konce sezóny v roce 1949 soubor uvedl celkem 71 her.[6] V sezoně 1947/1948 se divadlo stěhuje na Jakubské náměstí, získává dotace od města, země a státu, což významně zlepšuje jeho ekonomické podmínky. Od roku 1949 se stává zřizovatelem divadla Zemský národní výbor v Brně.[7]

Divadlo postupně měnilo své názvy: z Městského a oblastního divadla se brzy stalo Krajské oblastní divadlo, od roku 1954 se divadlo nazývalo Divadlo bratří Mrštíků.[8] Komunistické vedení státu však zasahovalo do řízení této kulturní instituce. Od roku 1963 do 1968 byl zřizovatelem divadla Jihomoravský KNV.[7] V roce 1988 bylo Divadlo bratří Mrštíků nařízením sloučeno, s žánrově dosti odlišnými soubory Divadla Radost a satirického divadla Večerní Brno, pod názvem Brněnská divadla. Při tomto sloučení však divadla zůstávala i nadále autonomní co do umělecké činnosti, každé z nich mělo svého uměleckého šéfa, jejich nadřízeným pak byl společný ředitel.[7] Brzy přišla sametová revoluce, po které se situace divadla stabilizovala. Do čela Divadla bratří Mrštíků (DbM), přejmenovaného roku 1996 na Městské divadlo Brno (MdB), byl v roce 1990 zvolen Jan Kolegar. V roce 1992 se stal ředitelem Stanislav Moša, dosavadní režisér, dramatik a od roku 1990 také umělecký šéf činohry. Pod Mošovým vedením proběhla celková rekonstrukce nevyhovujících prostor bývalého kina v Lidické ulici (dnešní Činoherní scéna).[6]

Divadlo na přelomu 20. a 21. století

Od roku 1995 prošlo MdB několika proměnami, např. adaptací prostoru se zákoutím se šatnami, bufetem a výstavní galerií. Největší změnou však byla úprava divadelního prostoru. Změny se neudály jen z hlediska prostoru, výrazně se také proměnil herecký soubor.[9] V devadesátých letech se Městské divadlo Brno soustředilo hlavně na kvalitní muzikálovou produkci, přičemž využívalo absolventů oboru muzikálové herectví JAMU. Vznikala tu jak díla autorská, tak i inscenace světových muzikálů. Kromě toho divadlo nadále rozšiřovalo repertoár o činoherní inscenace, a to komediální i vážné, klasické i moderní. Z upadající scény, která měla velkou nouzi o diváky, se během devadesátých let dvacátého století stalo jedno z nejúspěšnějších divadel nejen v Brně, ale v rámci celé republiky.[6]

V roce 2004 se pod správu MdB dostala brněnská zpěvohra, jež dříve spadala pod Národní divadlo Brno. Byl tak vytvořen herecký soubor dělený na 3 sekce: činohra, muzikál a zpěvohra. Divadlo má také svůj balet, sbor a orchestr.

V říjnu roku 2004 byla ve dvoraně v Lidické ulici, v těsném sousedství s činoherní scénou, otevřena zcela nová budova Soudobé hudební scény. Tento druhý hrací prostor disponuje větším hledištěm i jevištěm a mnoha technickými vymoženostmi, umožňujícími uvádění náročných vlastních produkcí zahraničních muzikálů. Soudobá hudební scéna zahájila svou činnost premiérou muzikálu Hair (Vlasy) a od jejího vzniku jsou na ní uváděny kromě světových i původních muzikálů také různé koncerty. Díky souboru zpěvohry MdB uvádí čas od času také operety, z nichž největšího úspěchu zatím dosáhl Orfeus v podsvětí v režii Gustava Skály.[6]

Divadlo ve 21. století

Městské divadlo Brno je možné řadit k divadlům s rozsáhlým hereckým souborem a širokou diváckou obcí. Zaměřuje se na uvádění děl rozmanitých žánrů hudebních i činoherních, avšak velký prostor je věnován především dílům zcela novým, často psaným přímo pro MdB (mezi autory takových her a muzikálů patří Stanislav Moša či Milan Uhde jako dramatici a Petr Ulrych, Zdeněk Merta či Miloš Štědroň coby skladatelé).[10] Často jsou uváděna také méně známá díla klasických autorů, jako např. Znamení kříže od Pedra Calderóna de la Barcy (Činoherní scéna MdB, premiéra 2005).[6]

Divadlo vydává ke všem muzikálům CD a někdy DVD. Měsíčně vydává časopis Dokořán (šéfredaktorem je novinář a fotograf Jef Kratochvil), v němž vycházejí recenze, fotografie a jiné příspěvky k premiérám, program divadla či rozhovory s herci. Kompletní archiv časopisu je umístěn na oficiálních webových stránkách divadla. Počínaje sezónou 1995/1996 pořádá divadlo každoroční anketu „Křídla“ – diváci hlasují v průběhu roku v anketě o nejoblíbenějšího herce, herečku, inscenaci a tvůrčí počin sezóny. V prosinci se koná slavnostní koncert s vyhlášením vítězů, na němž bývá pokřtěna ročenka divadla.[11][12]

Ročenka je reprezentativní publikací s barevnými fotografiemi, recenzemi, odbornými statěmi o premiérových hrách, seznamem her na repertoáru a seznamem herců a seznamem zaměstnanců-neherců divadla. Shrnuje celou sezónu. Díky podpoře sponzorů dokumentují ročenky dění v divadle již dvacet jedna sezón.[13]

V červnu v letech 2005–2009 hostilo Městské divadlo Brno mezinárodní divadelní festival Dokořán pro hudební divadlo.[14] Tento festival se v roce 2010 spojil s jinými projekty dalších brněnských divadel a organizací (Trialog Národního divadla Brno, Festival žánrů HaDivadla, Divadlo v pohybu organizace CED, Festival radosti Loutkového divadla Radost, Noc kejklířů, Týden kejklířů, Slavnost masek) a vznikl Mezinárodní festival Divadelní svět Brno.[15]

Městské divadlo Brno také reprezentuje české divadlo v zahraničí,[16] vyjíždí pravidelně na turné po Evropě, a to např. do Holandska, Belgie, Dánska, Německa, Rakouska, Slovinska, Itálie, na Slovensko nebo do Švýcarska, Portugalska či Španělska.[17]

Zkratku názvu divadla (MdB) začalo divadlo používat v polovině 90. let 20. století. Logo divadla, které představuje černý klíč na bílém pozadí, vytvořil v roce 1995 výtvarník Jakub Stejskal. Tímto pomyslným klíčem se divadlo odemyká svým divákům a zároveň herci odemykají srdce a myšlení svého publika (za touto myšlenkou stojí ředitel divadla Stanislav Moša).[18]

Ocenění divadla a herců

Herci divadla byli mnohokrát oceněni Cenami Thálie. V letech 1993 až 2012 jich získali celkem 11 – osm muzikálových, dvě činoherní a jednu cenu pro mladého činoherce do 33 let. Laureáty byli Hana Holišová (2012), Dušan Vitázek[19] (2011), Petr Gazdík (2009), Erik Pardus (2007), Petr Štěpán (2007), Radka Coufalová (2006), Dušan Vitázek (2004), Alena Antalová (1999), Markéta Sedláčková (1999), Petra Jungmanová (1998) a Zdena Herfortová (1995).[20] Nominovaní na tuto cenu byli také Jitka Čvančarová, Dagmar Křížová, Markéta Sedláčková, Zdeněk Junák, Martin Havelka, Rudolf Krátký, Roman Vojtek, Jan Apolenář, Johana Gazdíková a Petr Gazdík.[21][22]

Dále divadlo získalo pět Cen Alfréda Radoka: tři získal Vladimír Franz za hudbu, jednu Petr Ulrych v téže kategorii a jednu Jan Dušek za scénografii.[23] K pěti Cenám Alfréda Radoka přidal roku 2012 herec Michal Isteník cenu v kategorii Talent roku 2011.[24] Další ocenění získalo Městské divadlo od internetového portálu i-divadlo.cz. V roce 2006 bylo zvoleno pátým nejoblíbenějším divadlem v České republice, v roce 2007 nejoblíbenějším divadlem, v roce 2008 třetím nejoblíbenějším divadlem, v letech 2009, 2010 a 2012 opět nejoblíbenějším divadlem. V roce 2011 se divadlo umístilo na třetí příčce.[25][26] Účastníci ankety mohli také vyjádřit jakýkoliv názor, přičemž Městskému divadlu Brno vytýkali nemožnost on-line rezervace vstupenek, která byla v mnoha divadlech standardem. Od roku 2011 již tato možnost existuje.[27]

Příspěvková organizace a soběstačnost

Zřizovatelem Městského divadla Brno je od roku 1991 město Brno.[7]

Městské divadlo Brno je příspěvková organizace, kterou spravuje statutární město Brno. Divadlo hospodaří s následujícími finančními prostředky: z vlastní činnosti (hlavní i doplňkové), z rozpočtu města (příspěvek na provoz a účelová dotace na investice), ze státního rozpočtu, státních fondů a z rozpočtu kraje (účelové, systémové nebo individuální dotace), z fondů organizace, z darů a dotací od fyzických a právnických osob a ze zahraničí (dotace a dary). Nejvýznamnějším zdrojem příjmů divadla jsou, jak vyplývá z jeho statutu, příspěvky od zřizovatele, tzn. od města Brno (v letech 2004–2005 tvořily přes 60 % příjmů). V letech 2004–2006 činil čistý příspěvek od zřizovatele 110, 120 a 124,5 miliónu Kč.[28] Právě z toho, že je Městské divadlo Brno příspěvková organizace, vznikají různé konflikty mezi divadly v Brně. Roku 2011 uvedl portál iDNES.cz zprávu, že divadelní instituce v Brně nedostávají stejné množství peněz na chod. Městské divadlo si od roku 2007 polepšilo ročně o 19 milionů, naopak Divadlo Radost a Centrum experimentálního divadla (CED) jsou na tom podle údajů z magistrátu stále téměř stejně. Podle brněnského primátora Romana Onderky se část dotace na provoz divadlům vrátí ve formě odpisů. Ty organizace městu vracejí formou odvodu z investičního fondu. Větší investici Městskému divadlu vysvětluje tak, že větší divadla dlouhodobě investují více, takže také více odepisují. U Městského divadla Brno šla na krytí odpisů více než polovina navýšení za poslední čtyři roky.[29] Od roku 2012 začala hospodaření divadla sledovat tříčlenná dozorčí rada složená z brněnských radních; zřízena byla po odhalení účetní chyby, kvůli které přišel ředitel divadla o odměny za rok 2011.[30]

Skutečná soběstačnost divadla, kterou lze vyjádřit až po odpočtu odpisů odvedených zpět do rozpočtu zřizovatele, v roce 2007 činila 36,47 % (tj. dosažený podíl vlastních výnosů a celkových nákladů). V roce 2008 se soběstačnost divadla ještě zvýšila, a to na 39,79 %. Městské divadlo Brno má nižší dotace než Národní divadlo Brno, přesto je jeho soběstačnost dvojnásobná. Má však i vyšší návštěvnost. Z toho vyplývá, že je schopné na svůj provoz více vydělat. Pro srovnání: běžně se uvádí soběstačnost evropských divadel mezi 12 až 20 %, u českých divadel okolo 30 %.[31]

Scény divadla

Soudobá hudební scéna
Foyer Soudobé hudební scény
Hlediště Soudobé hudební scény

Dne 17. listopadu 2001 byl slavnostně položen základní kámen Soudobé hudební scény Městského divadla Brno.[32] Tento kámen byl přivezen do Brna až z Broadwaye. Jako první muzikál bylo na této nové scéně uvedeno dílo Hair (Vlasy), jehož režisérem byl Dodo Gombár. Do roku 2003 nemělo Brno moderní scénu, která by umožňovala uvádění těch nejnáročnějších muzikálů. Slavnostně byla Soudobá hudební scéna otevřena 2. října 2004. Největším přínosem této nové scény je, že během představení je možno využívat živé hudby v podání vlastního orchestru.[33] Hrubá stavba byla dokončena roku 2003, dále pokračovaly práce na fasádě objektu, kterou je sendvičová konstrukce s tepelnou izolací a povrchem tvořeným stěrkovou omítkovinou, respektive plechovým a keramickým závěsným obkladem. Protože je výšková úroveň mezi ulicí Lidickou a třídou kapitána Jaroše značně rozdílná, musí být velká část objemu budovy zapuštěna do země.[34]

Autoři Soudobé hudební scény, architekti Roman Mach a Josef Kubín, vytvořili velmi členitý a různorodý objekt, který má velmi komplikovaný půdorys. Hudební scéna má dva vchody – v přízemí je to vchod ze třídy kapitána Jaroše, druhý vstup je v prvním patře, a to z Lidické ulice.[35] Hlediště je pojato jako antický amfiteátr. Kolem samotného sálu jsou umístěna dvě foyer, kde se nachází zázemí pro diváky včetně dvou barů. Všechny vstupy do hudební scény jsou bezbariérové.[36] Budova Soudobé hudební scény Městského divadla Brno získala ocenění Stavba roku Jihomoravského kraje pro rok 2004 (cena udělená nadací ABF, Ministerstvem Obchodu a průmyslu ČR a Svazem podnikatelů ve stavebnictví ČR) a čestné uznání v Soutěži o nejlepší investici roku 2004.[37]

„ Jen obtížně najdeme stavbu, kterou od záměru, přípravy a po celou dobu realizace provází víření tolika názorů, diskuzí a polemik jako stavbu nové divadelní budovy. Není divu; jedná se o investici v oblasti kultury v řádu stovek milionů – v době a prostředí nemilosrdného tlaku ekonomických ukazatelů. O to úžasnější je, když se takové dílo v takové době a na takové úrovni podařilo realizovat. “
— Roman Mach (2004) [38]

Činoherní scéna
Hlediště Činoherní scény

Budova této scény byla postavena roku 1870 podle návrhu architekta Heinricha Fanty. V roce 1912 byla budova přestavěna na kino, filmová představení se zde pořádala až do roku 1953. Poté přešel objekt pod správu Mahenovy činohry Státního divadla. V 90. letech byly vypracovány plány přestavby a úpravy domu tak, aby mohl opět sloužit divadlu. Rekonstrukce probíhala od 18. července 1995 do 24. listopadu 1995. Architektonické úpravy byly provedeny podle návrhu architekta Miroslava Meleny.

Interiér činoherní scény je přístupný trojicí sdružených vchodů z Lidické ulice. Vestibul se otevírá do výše prvního patra, přičemž prostoru dominuje mohutný středový pilíř. Navazující prostor je systémem podvěšených stropů rozdělen na přízemní a patrovou část. Centrální schodiště zkonstruované z matné oceli je neseno nízkým oválným pilířem. Do divadelního sálu se vstupuje dvěma postranními přízemními vchody. Hlediště, které získalo podobu strmě stoupajícího parteru dosahujícího téměř výšky místnosti, kryje centrálně situovaný kruhový vrchlík s dostředivě vedenými obloukovými lištami; lišty jsou osazeny bodovými světly. Střední část vrchlíku je otevřená, po obvodu volného pole prochází kovový ochoz s osvětlovací technikou. Další světelné a zvukové zdroje jsou umístěny po stranách proscéniových výklenků do válcových tubusů, chráněných černým perforovaným plechem. Nad hledištěm je zavěšena dvojice světelných baterií.[39] Prostor je doplněn šesti lóžemi, třemi na každé straně; dvě byly myšleny pro diváky, třetí jako akustický prvek. Každá řada sedadel má na okraji světelné označení číslem, které lze měnit podle typu hlediště. Po rekonstrukci byla Činoherní scéna poprvé otevřena návštěvníkům 25. listopadu 1995.[40]

V květnu 2016 byla dokončena výstavba budovy skladu kulis a kostýmů v areálu divadla, mezi objekty činoherní a hudební scény. Investici ve výši 44 milionů korun hradilo ministerstvo kultury a město Brno.[41]

Chodník slávy
Brněnský chodník slávy

Brněnský chodník slávy před divadlem začal vznikat v září roku 2000, kdy poprvé otiskli své dlaně herci divadla Alena Antalová, Petra Jungmanová, Markéta Sedláčková, Zdena Herfortová, Zdeněk Junák, Karel Janský, Jiří Tomek a Ladislav Kolář. O rok později přibyly dlaně Martina Havelky, jehož desku zdobí i otisk tlapy jeho psa, boxera Britta II. Spolu s Havelkou otiskla své dlaně i Miroslava Kolářová a Pavel Kunert.[42] V březnu roku 2003 přibyly otisky dlaní dvou skladatelů, Petra Ulrycha a Zdenka Merty[43] V roce 2005 se chodník rozrostl o dlaně Jiřího Horkého, Dušana Vitázka, Petra Gazdíka a Igora Ondříčka.[44] V únoru 2006 zvěčnil své dlaně také ředitel MdB a režisér Stanislav Moša, jako dárek k padesátým narozeninám. Dne 4. května 2008 se otisky dlaní přidali Erik Pardus a Radka Coufalová, hudební skladatelé Petr Kofroň a Vladimír Franz a také fotograf a šéfredaktor revue Dokořán Jef Kratochvil.[43] Herci si mohli vybrat barvu hmoty, ze které je otisk vyroben.[45] Dne 24. května 2013 se chodník rozrostl o otisky Hany Holišové, Petra Štěpána, grafika a scénografa Petra Hlouška a kostýmní návrhářky Andrey Kučerové.[43]

Soubor divadla v minulosti a současnosti

Soubor Městského divadla Brno k roku 2014 čítá 93 herců (činoherní,[46] muzikálový,[47] zpěvoherní[48] a baletní soubor[49]), kteří mají stálé angažmá. Soubor doplňuje množství mladých externistů, zejména z řad absolventů Janáčkovy akademie múzických umění. Velké množství herců umožňuje časté alternace, které zároveň dávají divákům důvod navštívit stejná představení vícekrát.[50]

Herci a herečky
Milan Němec a Petr Štěpán
Martin Havelka a Radka Coufalová
Podrobnější informace naleznete v článku Seznam herců Městského divadla Brno.

V letech 1945–1949, kdy byly na repertoáru zejména hry Osvobozeného divadla, tvořili soubor Libuše Přichystalová, Markéta Rauschgoldová, Vilma Nováčková, Otakar Dadák, Dorek Rosenmayer, Josef Štefl aj.[51] V letech 1949–1957 v divadle probíhala rozsáhlá reorganizace, herecký soubor se ustaloval postupně. Tvořili ho hlavně mladí herci, např. Dagmar Pistorová, Jiřina Prokšová, Jana Hliňáková, Jarmila Vašínová, Marie Crhová, Olga Hauková, Jiří Dušek, Zdeněk Kampf, Ladislav Suchánek, Josef Štefl či Roman Hemala.[52] Z řad herců do DBM přišli Jiří Tomek (1956), Libuše Billová (1958) a Pavel Kunert (1963). V roce 1965 bylo zrušeno Divadlo Julia Fučíka a většina jeho herců (Mojmír Heger, Olga Hegerová, Libuše Přichystalová, Vilém Lamparter, Libuše Vaněčková, Jiří Olijnyk, Ladislav Šamlot, Jana Ebertová, Eduard Muroň, Jaroslav Jarský, Karel Fajt ad.) byla převedena právě do DBM. V období 1966 až 1975 přešlo do divadla pouze pět absolventů JAMU, a sice Jana Gazdíková, Marcela Dürrová, Zdeněk Maryška, Eva Gorčicová a Pavel Trávníček.[53] Do divadla také přišlo díky režiséru Milanu Páskovi celkem sedm herců původem z Hradce Králové, a sice Jana Janovská, Naďa Chmelařová, Miloš Jahoda, Maxmilián Hornyš, Jiří Chalupa, Lumír Peňáz a Stanislav Zindulka. Vedoucí propagačního oddělení, František Bohdal, realizoval vznik dobrovolné zájezdové skupiny, tzv. Vesnické divadlo. Z období mezi léty 1975 a 1982 je třeba zaznamenat nové členy souboru Josefa Juráska, Libuši Kafkovou, Carmen Rauschgoldovou, Simonu Pekovou, Ilju Kreslíka, Sylvu Talpovou, Danu Baslerovou ad.[54] V letech 1989 až 1995 posílili soubor i mnozí současní herci jako Tomáš Sagher, Zdena Herfortová, Zdeněk Junák, Jiří Dvořák nebo Zdeněk Černín.[55]

V historii účinkovali v muzikálech absolventi pražské DAMU Stanislav Zindulka a Jaroslav Kuneš, absolventi brněnské JAMU Jiří Tomek, Eva Gorčicová a Karel Janský. K absolventům brněnské JAMU, kteří také začínali v MdB, patří například Josef Somr a Pavel Trávníček. Ke generaci, která stačila vystudovat JAMU před vznikem muzikálového oboru, patří také Jan Apolenář, Erik Pardus (Cena Thálie 2007 za výkon v dramatu Smrt Pavla I.), Zdeněk Junák, Jana Musilová či Tomáš Sagher.[56]

Alena Antalová

K roku 2013 byl muzikálový soubor složen až na výjimky z absolventů muzikálového herectví na JAMU. Patří mezi ně Alena Antalová (Cena Thálie 1999 v kategorii Talent roku), Radka Coufalová (Cena Thálie 2007 za výkon v muzikálu Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť), Stano Slovák, Dušan Vitázek (Cena Thálie za výkon v muzikálu Hair), Ivana Vaňková či Petr Gazdík (Cena Thálie 2009 za výkon v muzikálu Les Misérables (Bídníci)).[56]

K roku 2013 do činoherního souboru mimo jiné patří či patřili Alena Antalová, Jan Apolenář, Patrik Bořecký, Zdeněk Bureš, Zdeněk Černín, Martin Havelka, Lukáš Hejlík, Zdena Herfortová, Hana Holišová, Michal Isteník, Lenka Janíková, Eva Jedličková, Zdeněk Junák, Josef Jurásek, Ladislav Kolář, Miroslava Kolářová, Irena Konvalinová, Jaroslav Matějka, Jan Mazák, Karel Mišurec, Jana Musilová, Milan Němec, Alan Novotný, Tomáš Sagher, Markéta Sedláčková, Viktor Skála, Petr Štěpán, Jiří Tomek, Ivana Vaňková, Eva Ventrubová, Pavla Vitázková a Lucie Zedníčková.[57] Členové souboru Erik Pardus a Karel Janský toho roku zemřeli.[58][59]

Orchestr divadla

V minulosti s Městským divadlem pravidelně spolupracoval jazzový orchestr Jožky Karena. Spolupráce orchestru s divadlem začala hrou Golem v roce 1965 a příležitostně pokračovala při provádění muzikálových a hudebních titulů až do roku 1989. Orchestr měl nejčastěji okolo 12 členů. Spolu s Hudebním divadlem Karlín v Praze patřilo k roku 2010 Městské divadlo Brno mezi jediné dvě muzikálové instituce v České republice, které měly vlastní stálý orchestr. Díky tomu se ve všech muzikálech hrála hudba naživo, a i proto si divadlo získalo oblibu u mnoha českých skladatelů (např. Zdeněk Merta). K roku 2012 působilo v orchestru celkem pět dirigentů, z nichž jeden měl funkci šéfdirigenta. Velikost souborů se lišila představení od představení. Na stálý úvazek bylo k roku 2012 zaměstnáno: 11 houslistů, 3 violisté, 3 violoncellisté, 3 basisté, 2 kytaristé, 2 klávesisté, 4 flétnisté, 1 hobojista, 3 klarinetisté, 2 fagotisté, 4 hráči na lesní roh, 4 hráči na trubky, 4 hráči na trombóny a 5 hráčů na bicí nástroje.[60][61]

Asi měsíc před premiérou daného představení začíná orchestr se zkouškami. Nejprve nacvičuje jednotlivé party s konkrétními zpěváky, poté se pod dohledem režiséra nacvičuje hudba se všemi účastníky představení. Před premiérou proběhne ještě několik generálních zkoušek a poté veřejná generální zkouška, tzv. generálka, která je přístupná i pro veřejnost.[62]

Ředitelé

Od roku 1945 až doposud se na postu ředitele divadla vystřídalo 13 mužů.[63]

Jméno Od Do
Milan Pásek29. dubna 194531. srpna 1945
Rudolf Walter1. září 194531. ledna 1948
Jaroslav Novotný1. března 194815. srpna 1949
Miroslav Pavlovský1. srpna 194931. prosince 1949
Oskar Linnhart1. ledna 195015. května 1950
Zdeněk Dopita16. května 195031. srpna 1960
Jaroslav Tumlíř1. září 196027. července 1964
Libor Pleva28. července 196431. července 1966
Jan Moravec1. srpna 196631. července 1967
Milan Pásek1. srpna 19671. května 1988
Vladimír Kulendík1. května 19881. dubna 1990
Jan Kolegar1. dubna 19901. února 1992
Stanislav Moša1. února 1992současnost

Dramaturgové a režiséři

V letech po druhé světové válce se ve dvou sezónách objevil dramatik a režisér Václav Renč. V sezóně 1945/1946 přišel do činohry Milan Pásek, který vstoupil do této sezóny s inscenací Mrtvé moře. Tíha scénografie v tomto divadle ležela od samého počátku na akademickém malíři Milanu Zezulovi. Více než dvacet let byl jediným interním výtvarníkem a 90 % inscenací se odehrávalo v jeho výpravách. Po odchodu Rudolfa Waltra se v čele Svobodného divadla objevil Jaroslav Novotný, který režíroval hru Všichni moji synové.[64] V letech 1949–1957, kdy byl dramaturgický plán sestavován pro celý stát z řízeného seznamu (seznam sestavovaný komunistickou vládou), působili jako režiséři Zdeněk Dopita, Libor Pleva nebo Ladislav Panovec. Další významnou osobností, která o sobě dala vědět v sezóně 1954/1955, byl Bořivoj Srba.[52]

Od sezóny 1957/1958 nastoupil do tehdejšího Divadla bratří Mrštíků Antonín Kurš. Za svého zdejšího tříletého uměleckého působení nastudoval deset inscenací. Bořivoj Srba odešel 31. března 1959 a na místo dramaturga postoupila Ludmila Bařinková.[65] Na pozicích režisérů a šéfrežisérů se od roku 1957 do roku 1995 vystřídalo sedm mužů. Kromě výše jmenovaných to byli Jan Fišer, Miroslav Plešák, Petr Veselý, Miloslav Kročil a Stanislav Moša, současný ředitel divadla. Dramaturgů se v letech 1945 až 1995 vystřídalo dvacet, např. Vladimír Kudrna, Olga Zezulová, Miroslav Pavlovský, Marie Loucká, Zuzana Jindrová, Karel Tománek ad.[66]

Ve dvacátém prvním století působí v divadle celá řada umělců, kteří píší, komponují, upravují i překládají nová díla: Hana Burešová, Jiří Josek, Zdeněk Merta, Stanislav Moša, Zdenek Plachý, Zdeněk Kluka, Petr Kofroň, Michael Prostějovský, Gustav Skála, Jiří Šimáček, Miloš Štědroň, Milan Uhde, Petr Ulrych, Zdeněk Černín, Vladimír Franz, Oldřich Veselý nebo Milan Klíma.[67] Jako režiséři působí v divadle např. Stanislav Moša (režie: Čarodějky z Eastwicku, Chicago či Jesus Christ Superstar), Petr Gazdík (režie: Jekyll a Hyde, Kvítek z horrroru či Mary Poppins), Zdeněk Černín (režie: Blbec k večeři, Sluha dvou pánů) nebo Stano Slovák (režie: Měsíční kámen a Zkrocení zlé ženy).[68]

Repertoár

Činohra
Charleyova teta (premiéra 16. prosince 2007)

Poválečné divadelní období otevřela Nezvalova Manon Lescaut, která byla uvedena 14. června 1945. Druhou inscenací byla Komedie podvodů, kterou přinesl M. Zejda. Tehdejší Svobodné divadlo uvádělo hry od Plautova Lišáka Pseudola přes Molièrova Zdravého nemocného, Shakespearova Kupce benátského až k Anouilhově Antigoně, která se objevila brzy po pražské premiéře. V herecké práci se výrazně uplatňovala Waltrova škola patetického realismu. Páteř repertoáru tvořila česká dramata od Klicpery, Šrámkovo Léto, Vrchlického Soud lásky, Skochova Naše babička aj.[69] Z českého repertoáru se objevily také hry od Aloise Jiráska, Matěje Kopeckého, Františka Šamberka, ale výběr směřoval i k hrám Karla Čapka. První sovětskou hru přinesl do repertoáru na podzim 1947 L. Pleva v Ruské otázce K. M. Simonova.[70]

V období 1949–1957, kdy se tehdejší Městské oblastní divadlo stalo zájezdovým, byly prvními inscenacemi Jiříkovo vidění od J. K. Tyla a Petrovičova komedie Uzel. Dramaturgie se však musela přizpůsobovat venkovskému publiku, proto se dávala přednost spíše tradičnímu repertoáru, tj. české a klasické komedii. Sovětské hry se naopak popularitě netěšily, ať už to byl Sultán z Tillerejnu, Slepice a kostelník, Jarní hromobití, Srdce plné radosti, Zelená ulice nebo Z temna do dne.[71] V období mezi roky 1957 a 1960, kdy v divadle působil Antonín Kurš, byla první hrou na repertoáru komedie P. A. Bréla Husaři, následovala Křížová cesta. Další významné hry pocházely ze Srbovy dílny, a to Sedm výkřiků na moři, Ladies and Gentlemen, Nanebevzetí plukovníka Heiliga nebo Liška a hrozny.[72]

Škola základ života (premiéra 11. září 2010)

Pro divadlo, tehdy již přejmenované na Divadlo bratří Mrštíků, znamenalo období 1960 až 1966 velké proměny a fúze. V září nastoupil na místo ředitele Jaroslav Tumlíř. Na počátku období vynikla zejména dramatizace Evžena Oněgina od Evžena Sokolovského. V sezóně 1961/1962 zase zaujalo nastudování Brechtovy Opery za pár grošů šéfrežiséra družebního Divadla Pobřeží z Gdaňska; Janusz Goliński zde ukázal nápaditou režii.[73]

V sezóně 1966/1967 získal odcházející režisér J. Horan pro inscenaci Schillerovy Marie Stuartovny herečky Dagmar Pistorovou a Jiřinu Prokšovou. K další výrazné hře mezi léty 1966 a 1975 patřila féerie bratří Čapků Ze života hmyzu. Tato doba je právem označována jako doba vzestupu s Milanem Páskem. Hned druhá Páskova režie, Wedekindovo Procitnutí jara, byla ceněna jako osobitá konfrontace dávného mládí se současným. V dubnu roku 1968 měla premiéru muzikálová variace na Večer tříkrálový pod názvem Aprílová komedie. Za zmínku také stojí Nestroyova komedie Lumpacivagabundus, kde poprvé zazářil v poloze hudební komedie režisér Richard Mihula. Jubilejní 25. sezónu 1969/1970 zahájil Pásek dílem Václava Renče Hoře z návratu. V sezóně 1972/1973 nastudoval Sofoklova Vladaře Oidipa. Poslední čtyři Páskovy inscenace ve 29. a 30. sezóně divadla byly Lorcova Mariana Pinedová, Zeyerův Radúz a Mahulena, Tylova Lesní panna a Nezvalova Atlantida.[74]

Bídníci (premiéra 13. února 2009)

Druhou částí „Páskovy éry“ byla léta 1975–1982. V sezóně 1975/1976 se objevil Shakespearův Hamlet, kterým si připravil Pásek složitý aktuálně politicky motivovaný výklad hrdiny. Druhá závažná Páskova inscenace byla Tylova Drahomíra a její synové. Naopak reklamou provázená světová premiéra muzikálu Lesk skleněné koule (1980/1981), vycházejícího z divadelní hry polských autorů A. Zaniewskiho a J. Lewińskiho,[75] postrádala hlubší myšlenky. Třebaže Milan Pásek stál v čele Divadla bratří Mrštíků až do předvečera listopadu 1989, jeho éra skončila již roku 1982. V této době, konkrétně v letech 1982 a 1983, se objevil Stanislav Moša, kterému byla nabídnuta pohostinská režie u Mrštíků. Milan Pásek nastudoval v rozpětí let 1982 až 1989 13 inscenací od Oresteie přes Romea a Julii až k Evženu Oněginovi. Komedie Philipa Massingera Nový způsob, jak splácet staré dluhy byla totální prohrou.[76]

I v období 90. let 20. století až do současnosti se divadlo stále zabývá kvalitní činoherní produkcí. Produkuje hry jako Betlém, Brouk v hlavě, Dokonalá svatba, Charleyova teta, Dobře rozehraná partie, Zkrocení zlé ženy, Sluha dvou pánů, Škola základ života až po Sugar! (Někdo to rád horké) nebo Tři sestry.[77] Roku 2007 byla oceněna inscenace Smrt Pavla I. v režii Hany Burešové Cenou Alfréda Radoka.[67] Roku 2012 měla premiéru Kunderova hra Jakub a jeho pán, která byla označena za dobré neokázalé a herecky koncentrované divadlo.[78] V listopadu roku 2013 se s touto hrou divadlo představilo v pařížském divadle Le Théâtre de l’Alliance française, kde ji kromě čtyř set diváků zhlédl i samotný autor Milan Kundera s manželkou.[79]

Celkově divadlo uvádí každou divadelní sezónu deset nových inscenací – pět činoherních a pět muzikálových představení.[67]

Kvítek z horrroru (premiéra 21. května 2011)

Muzikály

V Městském divadle Brno má muzikál či hudební divadlo dlouholetou tradici. Jako první z muzikálů byly uváděny hry Osvobozeného divadla. V letech 1958–2004 vzniklo v MdB více než 56 muzikálů a hudebních her. Největší počet repríz měla představení Dva šlechtici z Verony (65), Kat a blázen (63), Nebe na zemi (61), Aprílová komedie aneb Cokoliv chcete (60), Osel a stín (60) a Drak je drak (58).[80]

Od roku 2004, kdy divadlo otevřelo Soudobou hudební scénu, probíhá produkce muzikálů zde. K nejvýznamnějším muzikálům od roku 2004 patří West Side Story (640 repríz), Sny svatojánských nocí (300 repríz), Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť (261 repríz), Muzikály z Broadwaye (260 repríz), My Fair Lady (245 repríz), Jesus Christ Superstar (245 repríz)[p 1][80]

V sezoně 2006/2007 se podle výsledků divácké ankety MdB Křídla staly nejoblíbenějším muzikálem Čarodějky z Eastwicku, v sezóně 2008/2009 to byl muzikál Bídníci a v sezóně 2009/2010 Probuzení jara.[80] V sezóně 2010/2011 diváci zvolili muzikál Mary Poppins, který divadlo uvedlo jako první v České republice.[81] Roku 2010 byla herečka Johana Gazdíková za výkon v tomto muzikálu nominována na Cenu Thálie.[67] V roce 2013 se dle ankety Křídla stal nejoblíbenějším představením opět muzikál, a to Kočky.[82] Hlasující v anketě internetového portálu i-divadlo.cz si pro rok 2012 zvolili jako nejlepší inscenaci roku muzikál Papežka.[83] Roku 2013 měl premiéru Mošův muzikál Očistec, který se však ukázal jako nekritické a myšlenkově i dramaticky přeplněné dílo. I přesto označuje toto divadlo Luboš Mareček za tuzemskou Mekku muzikálu, což prokázaly se standardní kvalitou další muzikály sezóny 2012/2013 jako Funny Girl, Zorro či Donaha!.[78] Muzikálové tvorbě divadla se obvykle dostává širokého ocenění[84] a MdB někdy bývá označováno za nejlepší české muzikálové divadlo.[85] Jiří P. Kříž, redaktor deníku Právo, považuje Městské divadlo Brno pod vedením Stanislava Moši za scénu evropské úrovně.[p 2][86] Někdy však tato produkce vyvolává kritiku za přílišný příklon ke komerci.[87]

Odkazy

Poznámky
  1. Údaje o počtech repríz pocházejí z roku 2007. Některé inscenace jsou stále na repertoáru.
  2. Jiří P. Kříž se o tom zmiňuje v souvislosti s českou premiérou muzikálu Papežka, který Stanislav Moša režíroval.

Reference
  1. Technické informace (činoherní scéna) [online]. European theatre architecture [cit. 2011-03-18]. Dostupné online. (česky)
  2. Technické informace (hudební scéna) [online]. European theatre architecture [cit. 2011-03-18]. Dostupné online. (česky)
  3. Nejnavštěvovanější divadla u nás: dvě národní, ze soukromých Kalich [online]. TÝDEN.cz [cit. 2011-09-02]. Dostupné online. (česky)
  4. Anketa 2013: Nejoblíbenější divadlo roku 2013 [online]. i-divadlo.cz [cit. 2014-12-20]. Dostupné online. (česky)
  5. Anketa 2014: Nejoblíbenější divadlo roku 2014 [online]. i-divadlo.cz [cit. 2014-12-20]. Dostupné online. (česky)
  6. SRNA, Zdeněk. Půlstoletí městského divadla v Brně: svědectví diváka, recenzenta, kritika i historika o životě jedné divadelní scény. Fotografie Jef Kratochvil, Miloš Chmelař. Brno: [s.n.], 1996. 302 s. (česky), dále jen SRNA, Zdeněk. Půl století MdB
  7. Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 268–272.
  8. KROČIL, Miloš. Historie divadla [online]. Městské divadlo Brno [cit. 2011-03-28]. Odstavec první. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-12. (česky)
  9. SRNA, Zdeněk. Sezóna 1995 – 1996 aneb Šťastné vykročení a vědomí kontinuity. Městské divadlo Brno, sezóna 1995 – 1996. Brno: MdB, 1996. S. 83. (česky)
  10. Historie divadla [online]. Městské divadlo Brno [cit. 2011-03-28]. Odstavec druhý. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-12. (česky)
  11. URVÁLKOVÁ, Lucie. Fenomén Městského divadla Brno v brněnské kultuře. Brno, 2009, s. 67, 67. Magisterská diplomová práce. Ved. práce Mgr. Simona Škarabelová, Ph.D. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy. Dostupné také z: http://is.muni.cz/th/75405/ff_m/DP_Fenomen_Mestskeho_divadla_Brno.doc?zpet=http:%2F%2Ftheses.cz%2Fvyhledavani%2F%3Fsearch%3DM%C4%9Bstsk%C3%A9%20divadlo%20Brno
  12. KRATOCHVIL, Antonín Tino. Jef Kratochvil [Dokument aplikace Microsoft Word]. [Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě], 2003-9-23 [cit. 2011-03-27]. S. 15. Dostupné online.
  13. URVÁLKOVÁ, Lucie. Fenomén Městského divadla Brno v brněnské kultuře. Brno, 2009, s. 66. Magisterská diplomová práce. Ved. práce Mgr. Simona Škarabelová, Ph.D. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy. Dostupné také z: http://is.muni.cz/th/75405/ff_m/DP_Fenomen_Mestskeho_divadla_Brno.doc?zpet=http:%2F%2Ftheses.cz%2Fvyhledavani%2F%3Fsearch%3DM%C4%9Bstsk%C3%A9%20divadlo%20Brno
  14. Mezinárodní festival pro hudební divadlo [online]. [cit. 2011-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-01-27.
  15. Historie festivalu Divadelní svět Brno [online]. [cit. 2015-10-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-12.
  16. Městské divadlo Brno připravilo pro zahraniční turné muzikál Hair [online]. divadlo.cz [cit. 2011-01-24]. Dostupné online. (česky)
  17. Městské divadlo Brno [online]. České divadlo 2011 [cit. 2011-12-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-10. (česky)
  18. URVÁLKOVÁ, Lucie. Fenomén Městského divadla Brno v brněnské kultuře [Dokument aplikace Microsoft Word]. Masarykova univerzita [cit. 2011-03-12]. S. 64–65. Magisterská diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Dostupné online. (česky)
  19. Ceny Thálie získali Munzar, Absolonová, Harapes i japonská baletka [online]. IHNED.cz [cit. 2011-03-25]. Dostupné online. (česky)
  20. Historie Cen Thálie [online]. Herecká asociace [cit. 2012-08-09]. Dostupné online. (česky)
  21. Nominace 2011 [online]. Herecká asociace [cit. 2011-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-05. (česky)
  22. Současnost Městského divadla Brno [online]. Městské divadlo Brno [cit. 2011-01-24]. Odstavec druhý. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-27. (česky)
  23. URVÁLKOVÁ, Lucie. Fenomén Městského divadla Brno v brněnské kultuře [Dokument aplikace Microsoft Word]. [cit. 2011-05-30]. S. 68. Magisterská diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Dostupné online. (česky)
  24. Cenám Alfreda Radoka dominovalo pražské Divadlo v Dlouhé [online]. iDNES.cz [cit. 2012-03-03]. Dostupné online. (česky)
  25. Ankety na i-divadlo.cz [online]. i-divadlo.cz [cit. 2011-08-10]. Dostupné online. (česky)
  26. Nejoblíbenější divadlo roku 2012 [online]. i-divadlo.cz [cit. 2013-02-25]. Dostupné online. (česky)
  27. NOVÁK, Michal. MdB opět na hlavních příčkách ankety portálu i-divadlo.cz [online]. Regiony ČR, 2011-2-24 [cit. 2011-05-20]. Dostupné online. (česky)
  28. CEPÁKOVÁ, Ludmila. Marketingová strategie Městského divadla Brno [PDF online]. Masarykova univerzita, 2007-6 [cit. 2011-01-05]. S. 17 a 21. Magisterská diplomová práce na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity. Dostupné online. (česky)
  29. Brno dává na kulturu víc, malá divadla ale miliony z magistrátu míjí [online]. iDNES.cz [cit. 2012-01-19]. Dostupné online. (česky)
  30. Městské divadlo Brno začne nově kontrolovat dozorčí rada [online]. divadlo.cz [cit. 2012-10-06]. Dostupné online. (česky)
  31. URVÁLKOVÁ, Lucie. Fenomén Městského divadla Brno v brněnské kultuře [Dokument aplikace Microsoft Word]. Masarykova univerzita [cit. 2011-03-12]. S. 74. Magisterská diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Dostupné online. (česky)
  32. Deset let od položení základního kamene [online]. i-divadlo.cz [cit. 2011-01-24]. Dostupné online. (česky)
  33. PIŠKOVÁ, Monika. Muzikálová scéna Městského divadla Brno [Dokument aplikace Microsoft Word]. Masarykova univerzita [cit. 2011-03-06]. S. 26–27. Bakalářská diplomová práce na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Dostupné online. (česky)
  34. PROVAZNÍKOVÁ, Tereza. Nová budova muzikálové scény v Brně za 451 milionů korun! [online]. e-architekt.cz [cit. 2011-12-24]. S. 1. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11. (česky)
  35. KOHOUTKOVA, Kateřina. Současný stav muzikálové scény Městského divadla Brno [online]. European theatre architecture [cit. 2011-03-18]. Dostupné online. (česky)
  36. URVÁLKOVÁ, Lucie. Fenomén Městského divadla Brno v brněnské kultuře [Dokument aplikace Microsoft Word]. Masarykova univerzita [cit. 2011-03-12]. S. 26–27. Magisterská diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Dostupné online. (česky)
  37. Hudební scéna Městského divadla Brno [online]. 1.ČERNOPOLNÍ s. r. o. [cit. 2011-12-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-14. (česky)
  38. MACH, Roman. Výstavba soudobé hudební scény Městského divadla Brno. Brno: Městské divadlo Brno, 2004.
  39. KOHOUTKOVÁ-GABRHELÍKOVÁ, Kateřina. Městské divadlo Brno [online]. ©2011 [cit. 2011-03-31]. Dostupné online.
  40. URVÁLKOVÁ, Lucie. Fenomén Městského divadla Brno v brněnské kultuře [online]. [cit. 2011-05-30]. S. 46. Magisterská diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Dostupné online.
  41. hac. Městské divadlo Brno se raduje z nového skladu. Díky němu přibudou představení. Česká televize [online]. 2016-05-26 [cit. 2016-05-28]. Dostupné online.
  42. Brněnský Chodník slávy je delší [online]. deník Super [cit. 2011-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-05. (česky)
  43. Chodník slávy MDB se opět rozroste [online]. Scéna.cz [cit. 2013-05-21]. Dostupné online.
  44. Chodník slávy v Brně se rozrostl o další čtyři otisky dlaní [online]. Hospodářské noviny [cit. 2011-05-30]. Dostupné online.
  45. Brněnský Chodník slávy pojal ruce dalších hvězd [online]. iDNES.cz [cit. 2011-03-15]. Dostupné online.
  46. Činoherní soubor [online]. Městské divadlo Brno [cit. 2011-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-02-21. (česky)
  47. Muzikálový soubor [online]. Městské divadlo Brno [cit. 2011-01-24]. Dostupné online. (česky)
  48. Zpěvoherní soubor [online]. Městské divadlo Brno [cit. 2011-01-24]. Dostupné online. (česky)
  49. Baletní soubor [online]. Městské divadlo Brno [cit. 2011-01-24]. Dostupné online. (česky)
  50. RAJSIGLOVÁ, Kamila. Městské divadlo Brno v letech 1995 - 2005, autorská tvorba Stanislava Moši [online]. [cit. 2011-03-06]. S. 9. Bakalářská diplomová práce na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Dostupné online.
  51. SRNA, Zdeněk. Půl století MdB, str. 14
  52. SRNA, Zdeněk. Půl století MdB, str. 21
  53. SRNA, Zdeněk. Půl století MdB, str. 59
  54. SRNA, Zdeněk. Půl století MdB, str. 67
  55. SRNA, Zdeněk. Půl století MdB, str. 95
  56. JAKEŠ, Petr. Muzikál v Brně se zaměřením na Městské divadlo Brno [online]. [cit. 2011-04-08]. S. 70. Magisterská diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Dostupné online.
  57. Činoherní soubor na oficiálních stránkách Městského divadla Brno [online]. Městské divadlo Brno [cit. 2011-04-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-01-03. (česky)
  58. Zemřel další herec z Četnických Humoresek - Karel Janský [online]. tn.cz [cit. 2012-01-13]. Dostupné online.
  59. Do brněnského hereckého nebe odešel Erik Pardus [online]. ČT 24 [cit. 2012-01-13]. Dostupné online.
  60. JAKEŠ, Petr. Muzikál v Brně se zaměřením na Městské divadlo Brno [Dokument aplikace Microsoft Word]. Masarykova univerzita [cit. 2011-03-06]. S. 71–72. Magisterská diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Dostupné online. (česky)
  61. Orchestr [online]. Městské divadlo Brno [cit. 2011-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-09. (česky)
  62. JAKEŠ, Petr. Muzikál v Brně se zaměřením na Městské divadlo Brno [Dokument aplikace Microsoft Word]. Masarykova univerzita [cit. 2011-03-06]. S. 62. Magisterská diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Dostupné online. (česky)
  63. SRNA, Zdeněk. Půl století MdB, str. 26
  64. SRNA, Zdeněk. Půl století MdB, str. 5, 6, 7
  65. SRNA, Zdeněk. Půl století MdB, str. 27, 28
  66. SRNA, Zdeněk. Půl století MdB, str. 126
  67. Současnost [online]. Městské divadlo Brno [cit. 2011-05-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-27. (česky)
  68. Repertoár Městského divadla Brno [online]. Městské divadlo Brno [cit. 2011-01-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-02-26. (česky)
  69. SRNA, Zdeněk. Půl století MdB, str. 8, 9
  70. SRNA, Zdeněk. Půl století MdB, str. 10, 11, 14, 16
  71. SRNA, Zdeněk. Půl století MdB, str. 18, 19, 20
  72. SRNA, Zdeněk. Půl století MdB, str. 27, 28, 30
  73. SRNA, Zdeněk. Půl století MdB, str. 33, 35
  74. SRNA, Zdeněk. Půl století MdB, str. 41–50
  75. HEMELÍKOVÁ, Blanka; PIORECKÝ, Karel. Ludvík Štěpán. In: PŘIBÁŇ, Michal, et al. Slovník české literatury po roce 1945. [s.l.]: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 1998, aktualizováno 2008-6-26. Dostupné online.
  76. SRNA, Zdeněk. Půl století MdB, str. 60–72
  77. Fotografie z inscenací [online]. Městské divadlo Brno [cit. 2011-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-04-26. (česky)
  78. Vrcholy a propady brněnské divadelní sezóny [online]. rozhlas.cz [cit. 2013-07-05]. Dostupné online. (česky)
  79. Jakub a jeho pán sklidil potlesk v Paříži [online]. Městské divadlo Brno [cit. 2013-11-22]. Dostupné online. (česky)
  80. JAKEŠ, Petr. Muzikál v Brně se zaměřením na Městské divadlo Brno [Dokument aplikace Microsoft Word]. Masarykova univerzita [cit. 2011-03-06]. S. 64–65. Magisterská diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Dostupné online. (česky)
  81. Brno: Mary Poppins [online]. město pro děti.cz, 2011-06-11. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
  82. Umělci MdB dostali Křídla [online]. Městské divadlo Brno [cit. 2013-12-23]. Dostupné online. (česky)
  83. Nejlepší inscenace roku 2012 [online]. i-divadlo.cz [cit. 2013-02-25]. Dostupné online. (česky)
  84. MAREČEK, Luboš. Petr Gazdík: Nehrajte, vyprávějte příběh!. Divadelní noviny [online]. 2011-4-16. Roč. 20, čís. 8. Dostupné online.
  85. KOŠATKA, Pavel. Recenze: Brněnský "Jekyll & Hyde" je promarněnou příležitostí [online]. Musical.cz, 2011-11-24 [cit. 2012-01-31]. Dostupné online.
  86. KŘÍŽ, Jiří. Jana z vůle lidu na papežském stolci v Městském divadle Brno [online]. Novinky.cz [cit. 2012-02-08]. Dostupné online.
  87. RICHTROVÁ, Tereza; MACEK, Jakub. Je důležitý zahrát dobře roli, i když je věc celkově špatná [online]. Metropolislive.cz, 2006-7-9 [cit. 2012-01-31].

Literatura
  • Česká divadla: encyklopedie divadelních souborů. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4.
  • SRNA, Zdeněk, ed. 30 let druhé brněnské činohry: pohled zevnitř divadla. Brno: Divadlo bratří Mrštíků, [1975]. 127 s.
  • SRNA, Zdeněk. Půlstoletí Městského divadla v Brně: svědectví diváka, recenzenta, kritika i historika o životě jedné divadelní scény. Brno: Městské divadlo, 1996. 302 s.
  • VANĚK, Jan J. Muzikál v Čechách, aneb, Velký svět v malé zemi. Praha: Knihcentrum, 1998. 126 s. ISBN 80-86054-67-5.
  • URVÁLKOVÁ, Lucie. Fenomén Městského divadla Brno v brněnské kultuře. Brno, 2009. 90 s. Magisterská diplomová práce. Ved. práce Mgr. Simona Škarabelová, Ph.D. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy. Dostupné také z: http://is.muni.cz/th/75405/ff_m/DP_Fenomen_Mestskeho_divadla_Brno.doc?zpet=http:%2F%2Ftheses.cz%2Fvyhledavani%2F%3Fsearch%3DM%C4%9Bstsk%C3%A9%20divadlo%20Brno
  • ZATLOUKALOVÁ, Jarmila. Brněnské divadlo: repertoár v letech 1848–1914. I., 1848–1882. Brno: Archiv města Brna, 2001. 375 s. ISBN 80-902931-3-1.
  • ZATLOUKALOVÁ, Jarmila. Brněnské divadlo: repertoár v letech 1848–1914. II., 1882–1914. Brno: Archiv města Brna, 2002. 293 s. ISBN 80-902931-6-6.

Ročenky Městského divadla Brno

  • MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO. Městské divadlo Brno, sezona 1999–2000. Brno: Městské divadlo Brno, 2000.
  • MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO. Městské divadlo Brno, sezóna 2000–2001. Brno: Městské divadlo Brno, 2001.
  • MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO. Městské divadlo Brno, sezóna 2001–2002. Brno: Městské divadlo Brno, 2002.
  • MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO. Městské divadlo Brno, sezóna 2002–2003. Brno: Městské divadlo Brno, 2003.
  • MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO. Městské divadlo Brno, sezóna 2003–2004. Brno: Městské divadlo Brno, 2004.
  • MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO. Městské divadlo Brno, sezóna 2004–2005. Brno: Městské divadlo Brno, 2005.
  • MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO. Městské divadlo Brno, sezóna 2005–2006. Brno: Městské divadlo Brno, 2006.
  • MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO. Městské divadlo Brno, sezóna 2006–2007. Brno: Městské divadlo Brno, 2007.
  • MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO. Městské divadlo Brno, sezóna 2007–2008. Brno: Městské divadlo Brno, 2008.
  • MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO. Městské divadlo Brno, sezona 2008–2009. Brno: Městské divadlo Brno, 2009.
  • MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO. Městské divadlo Brno, sezóna 2009–2010. Brno: Městské divadlo Brno, 2010.
  • MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO. Městské divadlo Brno, sezóna 2010–2011. Brno: Městské divadlo Brno, 2011.
  • MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO. Městské divadlo Brno, sezóna 2011–2012. Brno: Městské divadlo Brno, 2012.
  • MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO. Městské divadlo Brno, sezóna 2012–2013. Brno: Městské divadlo Brno, 2013.
  • MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO. Městské divadlo Brno, sezóna 2013–2014. Brno: Městské divadlo Brno, 2014.
  • MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO. Městské divadlo Brno, sezóna 2014–2015. Brno: Městské divadlo Brno, 2015.
  • MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO. Městské divadlo Brno, sezóna 2015–2016. Brno: Městské divadlo Brno, 2016.
  • MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO. Městské divadlo Brno, sezóna 2016–2017. Brno: Městské divadlo Brno, 2017.
  • MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO. Městské divadlo Brno, sezóna 2017–2018. Brno: Městské divadlo Brno, 2018.
  • MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO. Městské divadlo Brno, sezóna 2018–2019. Brno: Městské divadlo Brno, 2019.
  • MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO. Městské divadlo Brno, sezóna 2019–2020. Brno: Městské divadlo Brno, 2020.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.