Mlýnský pramen

Pramen patří k nejstarším karlovarským termálním pramenům, znám je již od 16. století. Jméno dostal podle mlýna na řece Teplé, který až do konce 18. století stával nedaleko.[1] Původně byl využíván jen ke koupelím a teprve v roce 1705, na doporučení profesora Friedricha Hoffmanna z Halle, se uvažovalo o jeho užívání k pitné kúře. V roce 1711 zde byly zřízeny lázně o pěti kabinách (dnes považováno za počátek balneoprovozu v Karlových Varech), pramen tu byl poprvé zachycen dřevěnou jímkou a v objektu jímán.[2][3]

V roce 1759 poničil město velký požár. Poté nechala Marie Terezie, na místě původních malých dřevěných lázní v tehdy již věhlasném lázeňském městě, postavit novou barokní budovu Mlýnské lázně (první veřejný lázeňský dům ve městě). V té době byl pramen nově jímán a po určitou dobu byly problémy s jeho vydatností.[2]

Roku 1827 na žádost města došlo k radikální úpravě Mlýnského nábřeží. Kvůli prodloužení kolonády Nového pramene byla budova Mlýnských lázní stržena, a na jejím místě byl podle návrhu inženýra Josefa Esche postaven nový pavilon Mlýnského pramene.[4] Roku 1870 byla tehdy již nevyhovující dřevěná kolonáda Nového pramene zbořena a v letech 1871–1881 nahrazena kamennou Mlýnskou kolonádou architekta Josefa Zítka. Výstavba však zasáhla do hydrogeologických poměrů a pramen byl výrazně oslaben.[2]

Některé karlovarské prameny často zanikaly a zase se objevovaly. Mlýnský pramen byl v posledních sto letech jímán nejméně šestkrát, a to vždy na jiném místě. Např. až do začátku 20. století se k jeho pramenní váze sestupovalo po několika schodech – výše jeho voda tehdy nevystoupala.[5]

Mlýnský pramen je vnímán jako druhý nejznámější (po Vřídle), a také je v Karlových Varech druhý nejstarší. Jde o silnou mineralizovanou vodu hydrogenuhličitano–sírano–chlorido–sodného typu, se zvýšeným obsahem fluoridů a kyseliny křemičité.[6] Dnešní pramenní vázu zásobuje 12,5 metrů hluboký vrt. Pramen dosahuje teploty 56,6 °C, jeho vydatnost je 4,5 litrů/min., obsah CO₂ je 0,6 g/l a mineralizace 6,399 g/l.[1]

Pramenní váza (z červenohnědého granitu) je umístěná v polokruhové apsidě, která je součástí Mlýnské kolonády. Nad pramenem visí mramorová deska Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic z roku 1500, na které je latinský originál jeho básně Óda na Vřídlo. Na druhé desce je pak její překlad od Jaroslava Vrchlického.[2]