Locarno

Město leží při severním břehu jezera Lago Maggiore a při východním okraji delty řeky Maggia, na úpatí Alp. Nad městem se rozkládá jeho čtvrť Monti della Trinita, a k jeho území patří ještě velká plocha v Magadinoebene, zvaná Gerre di Sotto. Stavební vývoj města byl společný se samostatnými obcemi Muralto, Minusio a Orselina. Aglomerace města Locarno čítá asi 40 000 obyvatel, z toho jich na 16 000 žije přímo ve městě. Locarno se zbytkem jižního území kantonu Ticino patří do provincie Como.

Locarno, Lugano a Grono platí za nejteplejší místa ve Švýcarsku a nejsevernější místa se středomořským klimatem. Měřicí stanice Locarno-Monti v letech 1981–2010 zaznamenala průměrnou roční teplotu 12,4 °C. Proto zde rostou palmy a citronovníky.

První zmínky o městě pocházejí z let 751-760 ad Lucarnem a z roku 807 locus leocarni. Výklad názvu je nejednoznačný, odvozuje se buď z keltského leucos, leuca, to je bílá, jasná, světlá, nebo pravděpodobněji z leukkarni, tj. sousedé řeky leukkarā, tj. jiskřivá či zářící.

Lokalita byla obývána již v mladší době bronzové, asi od 14. století před naším letopočtem. Pozdější nálezy svědčí o nekropoli z doby laténské a římské říše. Od 9. století náleželo toto christianizované sídlo pod arcibiskupství v Miláně. V 11. století správu převzali biskupové z Como a vládnoucí rodina Orelli. Císař Fridrich I. Barbarossa Locarnu roku 1164 udělil tržní právo a roku 1186 městská privilegia. V roce 1342 Viscontiové dobyli a ovládli město. Roku 1503 dobyla město švýcarská jednotka Konfederace. Hrad však opět roku v 1513 ovládl fojt francouzského krále Ludvíka XII. Roku 1532 byly zbořeny městské hradby. Město pak až do roku 1798 řídily tři korporace: šlechta: (Capitanei dei Nobili), buržoazie: (Borghesi) a venkované (Terrieri).

Reformace a protireformace

Reformace ovládla město roku 1530. Karmelitán Balthasare Fontana studoval s dalšími bratry biblické a reformační spisy. Od roku 1539 byl učitelem latinské školy v klášteře San Francesco reformátor Giovanni Beccaria. Hlavou rostoucího reformačního hnutí byl v letech 1542-1544 bývalý protestant Glarus, zatímco guvernér Joachim Bäldi podporoval reformaci. Roku 1547 proběhlo usmíření katolíků s protestanty. Společenství se scházela jen v soukromých domech. Předsednictví katolického guvernéra Nikolause Wirze nevedlo k dohodě, jen k vyhnání Beccariho. V roce 1555 se reformovaní museli vzdát protestantské víry nebo opustit Locarno. 170 protestantů (asi polovina) zemi opustila a přestěhovala se do Curychu, kde pracovali v textilním obchodě. Vyhnáním evangelíků zůstalo Locarno izolované, menší a chudší. V roce 1584 stihl město mor a decimoval jeho obyvatelstvo, takže přežilo jen 700 ze 4 800.

Panorama města s přístavem - pohled ze Svaté hory

Castello Visconteo

Madonna del Sasso

• Castello Visconteo - v centru města, původem románský hrad ze 12.-13. století, který založil císař Fridrich I. Barbarossa, v gotice byl přestavěn pro rodinu Viscontiů
• barokní farní kostel Sant'Antonio Abbate vystaven v letech 1353-1354 (1664-1692 přestavěn)[1]
• Kostel Santa Maria in Selva, stavba z 15. století s významnými nástěnnými malbami ze života Krista a Panny Marie ve stylu internacionální gotiky
• Kostel Santa Maria Assunta, barokní stavba, vysvěcena roku 1636, při něm:
• Kostel Casa dei Canonici, pro kanovníky, z roku 1600
• Palazzo Casorella, zámek ze 16. století, místní část Orella
• Pallazzo Morettini
• Casa del Negromante - gotický dům ze 14. století
• Torre del Comune - jediná středověká městská brána ze 14. století, dochovaná i po zboření hradeb
• Pinacoteca communale: Casa rusca: palác s renesančními arkádami
• Sacro Monte (Svatá Hora) - klášter františkánů s chrámem Madonna del Sasso - mariánské poutní místo, založené roku 1480; spojeno s městem lanovkou, nebo dosažitelné pěší Křížovou cestou s 13 výklenkovými kaplemi; také muzeum sakrálního umění