Potůčky

V okolí Potůčků se těžily především rudy cínu, stříbra, železná ruda hematit, rudy kobaltu a rudy bismutu. Po druhé světové válce pak uranové rudy. Počátky těžby rud nejsou známé, ale první zmínka o dolování cínu pochází z roku 1380, kdy se cín získával v okolí zaniklé osady Pískovec, vzdálené východně od Potůčků asi 2,5 km. Jeden z dolů je přitom uváděn jako opuštěný, a musel být tudíž ještě staršího data.[8][9]

Nejpozději koncem 16. století se začala rozvíjet důlní činnost těžbou rud stříbra a kobaltu. Začaly vznikat nové doly, tavírny a úpravny rud. V místě dnešní obce vznikl roku 1570 mlýn na zpracování rud kobaltu, ze kterých se vyráběly modré kobaltové barvy na barvení skla a keramiky.[4]

Jednotlivé typy zrudnění se vyskytují převážně samostatně, jenom někdy jsou těsně prostorově propojené. Těžbu stříbrných a kobaltových rud vystřídala v druhé polovině 19. století těžba bismutu, která přinesla krátké oživení dolů. Dobývání probíhalo převážně nad pravým břehem říčky Černé. Nejblíž k Potůčkům byly zastiženy bismutové žíly dolem Anna – Michael. V jejím dobývacím prostoru byla koncem 50. let 20. století ražena průzkumná štola na radioaktivní suroviny. Výsledky průzkumu však byly negativní. K významnější otvírce Ag-Bi žil v prostoru důlního pole Anna – Michael došlo až v druhé polovině 19. století. Revír v katastru bývalé osady Pila byl otevřen štolou Rudolf a výše položenými štolami Michaeli. Bismutová ruda byla na místě upravována ve stoupovně a vycezovací huti a produkt byl prodáván do Johanngeorgenstadtu. Doly byly na svoji dobu dobře technicky vybavené, ve štole Rudolf byl osazen ventilátor se zinkovými lutnami, kolejová doprava a zavedeno strojní vrtání. Před ústím štoly byla kromě provozní budovy postavena v roce 1901 i moderní gravitační úpravna. Bohatá rudnina byla drcena na sucho v kulovém mlýnu a posléze plněna do pytlů. Chudší ruda byla v této úpravně drcena na mokro v kulovém mlýnu a potom šla na nátřasný splav. Získaný bismutový šlich byl vysoušen a dáván do sudů. Úpravna byla schopna zpracovat až 2 tuny bohaté rudy za den a 3 tuny stoupové rudy za 10 hodin. Provoz úpravny byl udržován ve dne i v noci. Historicky nejvýznamnějším Ag-Bi-Co dolem v údolí Černé byl důlní komplex Boží požehnání (Segen Gottes Zeche) v katastru bývalé osady Háje. Dolování probíhala na svazích vrchu Čupřina (948 m) a první důlní díla zde byla zakládána nejpozději v druhé polovině 16. století, a to na severovýchodním svahu Čupřiny podél cesty z Hájů do Podlesí.[10]

Po druhé světové válce byly krátce obnoveny staré doly v údolí Černé a těžily se v nich nevelké zásoby uranu.[11] Tím se začala psát nová těžební etapa, kdy od roku 1946 začal na obou stranách hranice probíhat intenzivní průzkum na radioaktivní suroviny. Na české straně lze toto období rozdělit na průzkum a těžbu uranových rud národním podnikem Jáchymovské doly v období let 1946–1950. V letech 1951–1953 probíhal i průzkum a těžba rud Bi-Co-Ni podnikem Západočeské rudné doly. V letech 1954–1957 se prováděl z německé strany průzkum a těžba uranových rud sovětsko-německou společností Wismut SDAG a v letech 1956–1959 to byl průzkum a těžba uranových rud národním podnikem Jáchymovské doly ve východní a jižní části revíru. Nejprve se v období do roku 1950 provedly revize většiny hlavních starých důlních děl a také povrchový, vrtný a radiometrický průzkum. Poté byla vyražena štola 1. květen a nad ní úklonná jáma Květen. Hlavní šachtou se však stala prohloubená stará jáma Magdalena přímo v obci. Důlní práce se částečně vedly i do Německa a rovněž tak některé práce provedené do roku 1949 zasáhlo z Johanngeorgenstadtu do Potůčků. Jáchymovské doly vytěžily do roku 1950 veškeré uranové zrudnění ve starých pilířích i na netknutých žilách do hloubky 3. patra. Množství získaného uranu bylo nízké, nepřekročilo 20 tun. V dolech pracovali i němečtí zajatci, pro něž byl zřízen malý pracovní tábor v obecním domě č. 42 a po odchodu zajatců tábor zanikl. Uranová ruda se zpracovávala v nově vybudované úpravně, přebudované u provozu bývalé slévárny. V letech 1956–1959 pak byl Jáchymovskými doly otevřen důl Princ Evžen ve východní části revíru. Ve Stráni jižně od Potůčků proběhl v letech 1953–1959 neúspěšný průzkum pomocí báňských děl do hloubky 100 m, hlubší partie zde byly vytěženy ze saské strany. Nad Hraničním potokem byla vyražena štola Mír a stejnojmenná 63 m hluboká šachta. Množství uranu získaného v tomto období je odhadováno na 138,5 tun, z čehož naprostá většina připadla na důl Princ Evžen. Spolu s předchozími obdobími tak v Potůčkách bylo získáno kolem 350 tun uranu.

Po průzkumu Co-Bi-Ni rud Západočeskými rudnými doly byla zahájena těžba rud v centrální části revíru na jámě Magdalena a Slovanka. V roce 1953, nebo nejpozději v první polovině roku 1954, byla veškerá činnost na ložisku ukončena a o jejím objemu se nedochovaly žádné zprávy. Revír byl předán společnosti SDAG Wismut, která v letech 1954–1958 prozkoumala a vydobyla hlubší partie ložiska z německé strany.[12]

Dne 8. srpna 2017 proběhlo místní referendum o znovuotevření bazénu, který provozovala obec do konce roku 2015. Referendum bylo platné a většina hlasujících se vyslovila pro znovuotevření. Krytý bazén provozovala obec Potůčky v letech 1997–2015, během kterých provozní ztráta dosáhla 43 milionů korun.[13]

Vzhledem k výsledku referenda byla obec povinna zajistit znovuotevření krytého bazénu, nicméně nechtěla bazén provozovat sama, a proto ho nabídla k pronájmu za symbolickou jednu korunu ročně, a na dobu minimálně pěti let. Podmínkou pronájmu byla rekonstrukce objektu na náklady provozovatele. Ty byly odhadnuty na přibližně deset milionů korun.[14]

Žádný zájemce, který by chtěl bazén provozovat se nenašel. Vedení obce proto chtělo na místě bazénu postavit multifunkční halu, v rámci které se počítalo s odstraněním bazénu před začátkem stavby. Proti tomu se však ohradilo Ministerstvo vnitra s odkazem na výsledek referenda, který je pro obec závazný.[15]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Potůčky na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Potůčky ve Wikislovníku
• Potůčky v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)