Tři kříže (Slavkovský les)
Tři kříže (německy Drei Kreuz Berg) – ve významu kopec – je lidový název pro Tříkřížový vrch, který se vypíná v nadmořské výšce 554 m n. m. v lázeňských lesích severozápadně od města Karlovy Vary. Kolem roku 1640 byly na vrcholu umístěny tři velké dřevěné kříže. Roku 1997 zde byl znovu vystavěn vichřicí zničený altán Camera obscura a tři roky poté na prostranství před kříži byl postaven nový vyhlídkový altán zvaný U Tří křížů.[1]
Tři kříže | |
---|---|
Tři kříže v roce 1901 | |
Vrchol | 554 m n. m. |
Poloha | |
Světadíl | Evropa |
Stát | Česko |
Pohoří | Karlovarská vrchovina / Slavkovský les / Hornoslavkovská vrchovina / Loketská vrchovina / Stanovická vrchovina |
Souřadnice | 50°13′41″ s. š., 12°53′6″ v. d. |
Tři kříže | |
Povodí | Ohře |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
Tříkřížový vrch byl původně nazýván Buková hora (něm. Buchberg)[2]. Na jeho vrcholu, jako výraz úspěšné rekatolizace ve městě a kraji, byly kolem roku 1640 vztyčeny tři velké dřevěné kříže, podobenství biblické Golgoty.
První dochovalou informací o existenci křížů je rytina F. Henricuse z roku 1647, která zachycuje lázeňské město a jeho okolí. Kopec byl v té době odlesněn a kříže jsou na obrazu patrné. V roce 1822 popisuje kronikář J. Stöhr pohodlnou cestu na vrchol Tři kříže. Vrch přitahoval nejen výletníky či malíře, ale i tvůrce pověstí. Ta nejznámější vypráví o násilné smrti (společné sebevraždě) tří bratrů, kteří měli v úmyslu postavit na hoře hotel.[1]
V době druhé světové války byl zarovnán terén v okolí křížů a na tomto strategickém místě byla vybudována vojenská betonová pozorovatelna. Za tzv. normalizace v sedmdesátých letech 20. století byl z prostředního kříže snesen plechový malovaný Kristus.[1]
Na vrcholu bývaly extrémní povětrnostní podmínky, a proto musely být kříže často opravovány. Jedna z rekonstrukcí proběhla v roce 1985 a při té příležitosti byla za kříži postavena retranslační věž pro přenos signálu sovětské televize směrem k hotelu Imperial. Jedna z dalších rekonstrukcí dřevěných křížů se uskutečnila v roce 2000, kdy byl na střeše již zmíněné betonové pozorovatelny vystavěn níže popisovaný dřevěný vyhlídkový altán.[1]
Zaniklá výletní restaurace a kavárna U tří křížů
V 19. století byla plošina pod Třemi kříži vyhledávaným místem. Nacházela se zde dnes již zaniklá výletní restaurace a kavárna U tří křížů, na jejíž zahradě stával zajímavý dřevěný altán s názvem Camera obscura (temná komora). Návštěvníci restaurace zde ve ztemnělém prostoru mohli vidět světelné obrazy krajiny, které byly promítány na stěny altánu.[3][4]
Nový altán Camera obscura
V dalším období po zániku restaurace a kavárny U tří křížů altán Camera obscura chátral. V roce 1990 byl definitivně zničen při velké ničivé vichřici, která postihla i karlovarské lesy. V říjnu roku 1997 byl altán znovu vystavěn. Přes snahy jeho podobu zachovat[1][4] nakonec vypadá jinak než altán původní.[2]
Altán U Tří křížů
V roce 2000 byl před třemi vrcholovými kříži na střeše vojenské betonové pozorovatelny z druhé světové války vystavěn dřevěný vyhlídkový altán. V roce 2003 však byl zcela zničen neznámými vandaly. O jeho obnovu se postarala příspěvková organizace Lázeňské lesy Karlovy Vary a s pomocí finančních prostředků dárců se jí podařilo v roce 2006 vybudovat altán nový.[1][5]
Popis křížů
Jedná se o tři dřevěné kříže s jetelovým zakončením ramen. Stojí na zbudované terase a jsou obezděny kamennými kvádry. Prostřední kříž je vysoký osm metrů a bývala na něm zavěšena na plechu malovaná postava ukřižovaného Ježíše Krista a tabulka s nápisem „INRI“ (lat. Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum, česky Ježíš Nazaretský, král židovský). Oba postranní kříže mají výšku šest metrů. Před kříži bývalo dřevěné modlitební klekátko.[1]
Nedostavěná lanovka
Pozemní lanová či ozubnicová dráha měla vést z Vřídelní ulice na vrchol Tříkřížového vrchu. Stavba začala v zimě roku 1913. Byly zbudovány základy a těleso lanovky, stavbu však přerušila první světová válka a od té doby těleso chátrá. Nové vedení města zvolené v komunálních volbách 2010 rozhodlo v březnu 2011 o odložení dostavby lanovky. V rozpočtu města se pro to nenašly finanční prostředky.[6]
Fotogalerie
- Tříkřížový vrch, březen 2011
- Tři kříže, únor 2011
- Tři kříže, březen 2018
- Altán Camera obscura, březen 2018
- Altán U Tří křížů, březen 2018
- Lávka na stezce Jeane de Carro přes betonový zářez nedokončené lanovky, březen 2011
- Část zářezu nedokončené lanovky, březen 2018
- Část zářezu nedokončené lanovky, březen 2018
- Část nedokončené horní stanice lanovky, březen 2018
- Část nedokončené horní stanice lanovky, březen 2018
- Základy mezistanice Panorama, březen 2011
- Zabedněné průčelí mezistanice Panorama, březen 2018
Odkazy
Reference
- LIPRT, Pavel. Karlovy Vary – Tři kříže [online]. Turistika.cz, 2013-01-14 [cit. 2019-06-22]. Dostupné online.
- BEŠŤÁKOVÁ, Kamila; GARGULA, Milan. Carlsbad Karlovy Vary ...místa známá i neznámá. 1. vyd. Karlovy Vary: Agentura Boom, 2005. 117 s. Kapitola Tři kříže na Tříkřížovém vrchu, s. 59.
- LIPRT, Pavel. Karlovy Vary – vyhlídkový altán Camera obscura [online]. Turistika.cz, 2013-01-14 [cit. 2019-06-22]. Dostupné online.
- VYČICHLO, Jaroslav. Karlovy Vary – altán Camera obscura [online]. Památky a příroda Karlovarska, 2009–2015 [cit. 2019-06-22]. Dostupné online.
- VYČICHLO, Jaroslav. Karlovy Vary – Altán u Tří křížů [online]. Památky a příroda Karlovarska, 2009–2015 [cit. 2019-06-22]. Dostupné online.
- Ivana Kalinová: Lanovku na Tři kříže město odkládá, 24. 3. 2011, Karlovarský deník
Související články
Literatura
- BEŠŤÁKOVÁ, Kamila; GARGULA, Milan. Carlsbad Karlovy Vary ...místa známá i neznámá. 1. vyd. Karlovy Vary: Agentura Boom, 2005. 117 s. S. 59.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Tři kříže na Wikimedia Commons
- Karlovy Vary – Tři kříže – článek na stránce Turistika.cz, autor Pavel Liprt, 14.01.2013 [cit. 22.06.2019]
- Vyhlídka Tři kříže – článek na stránce Infocentrum města Karlovy Vary [cit. 22.06.2019]
- Karlovy Vary – Altán u Tří křížů – článek na stránce Památky a příroda Karlovarska, autor Jaroslav Vyčichlo, 2009–2015 [cit. 22.06.2019]