Adam Mickiewicz

Muzeum Adama Mickiewicze, Novogrodek

Narodil se ve vesnici Zaosie u Novogrodku[3] (v dnešním Bělorusku), kde později studoval dominikánskou školu. Vystudoval na universitě ve Vilniusu a od r. 1819 vyučoval literaturu, historii a práva. Stal se jedním ze zakladatelů tajného spolku Filomatů a Filaretů. V té době se zamiloval do Maryly Wereszczakové, která se ale vdala za bohatšího hraběte Puttkamera. Tato nešťastná láska se projevila v autorově tvorbě.

V roce 1823 byl zatčen i se svými přáteli a později vypovězen z Litvy.

V letech 1824–1829 pobýval v Rusku – v Petrohradu, Moskvě, na Krymu a v Oděse, kde se stýkal s ruskou kulturní a společenskou elitou té doby, mj. s Puškinem a děkabristy). Poté žil ve Francii a Itálii. Od roku 1838 působil na katedře latinské literatury na Univerzitě v Lausanne, později také jako profesor slovanských literatur na Collège de France v Paříži.

Požádal o ruku Evu Ankwiczovou, ale její otec tento svazek nepovolil. Proto se vrátil do vlasti, kde se oženil s krásnou Celine, dcerou Goethovy i Tomáškovy známé, skladatelky a carevniny polské dvorní pianistky Marie Szymanowské. Jejich štěstí netrvalo dlouho – Celine duševně onemocněla. V západní emigraci vystupoval jako jeden z hlavních představitelů polského zahraničního odboje.

V září roku 1855 odjel do Istanbulu založit oddíly polské legie (Legion polski) a také ze Židů složený tzv. Legion Żydowski pro válku s Ruskem. Zemřel náhle při epidemii cholery, pravděpodobně na tuto chorobu, třebaže se uvažovalo i o otravě arsenikem nebo o výronu krve do mozku. Jeho tělo bylo pohřbeno v Paříži na hřbitově v Montmorency, po třiceti pěti letech jej v roce 1890 převezli do Polska, což se stalo příležitostí k mohutné politické manifestaci.

• Dziady (česky Tryzny v překladu Vrchlického nebo Dziady v překladu Halase) – nedokončené drama skládající se ze 3 částí (4. část autor nedokončil). Konflikt zklamané lásky a pocitu hrdiny k zodpovědnosti národu. Projevuje se zde základní myšlenka: Polsko = Kristus (mesiáš, spasitel) národů, který umírá na kříži, aby svým zmrtvýchvstáním přinesl svobodu všem národům
• Konrád Wallenrod (1828) – litevský hrdina se stane velmistrem německých rytířů, nezapomíná na svůj původ a na příkoří, která Litvě jeho řád způsobil. Mstí se řádu, v jehož čele stojí, a této mstě obětuje i svůj život. Vliv Machiavelliho a jeho filosofie vedení války („Je třeba být liškou i lvem“).
• Pan Tadeáš čili poslední nájezd na Litvě (polsky Pan Tadeusz, 1834; Alžběta Pechová 1882) – polský národní epos o 12 zpěvech, označovaný za poslední velký veršovaný epos evropské literatury. Odehrává se na malém šlechtickém sídle v básníkově rodném kraji v Litvě (dnes jsou ta místa v Bělorusku) v letech 1811–1812, kdy Poláci doufali v Napoleonovu pomoc při obnově vlastního státu; současně probíhá milostná zápletka a spor mezi dvěma šlechtickými rody.
• Kniha národa polského a poutnictva polského – programový politický spis (1832)

• 
  Adam Mickiewicz (1850)
• 
  Adam Mickiewicz (1855)
• 
  Adam Mickiewicz
• 
  Titulní list prvního vydání "Pana Tadeáše" (1834)
• 
  Adam Mickiewicz -
  obraz Walenteho Wańkowicze

• Vybrané pomníky Adama Mickiewicze:
• 
  Krakov
• 
  Varšava
• 
  Busta v Karlových Varech
• 
  Bílsko-Bělá
• 
  Lvov
• 
  Paříž
• 
  Výmar